Liebe, du bist meine 3.

autor: Sch-Rei

„Já to chápu, Simone, ale nemusíš mít strach, že by se dvojčata potkala,“ mluvil nervózně Gordon do telefonu v obývacím pokoji. Už asi po desáté ujišťoval matku dvojčat, že se k sobě nepřiblíží. Bill se mezitím probudil s potřebou jít na záchod. Slyšel, že Gordon s někým mluví, proto šel tiše, aby ho nerušil.

„Simone, klid,“ řekl Gordon už důrazněji. Bill se zarazil, a zůstal stát u futer od obýváku, ale tak, aby ho Gordon nemohl vidět. Opřel se o zeď.

„Tom s Billem se nepotkají, rozumíš? Dám si na to pozor, jen mi věř, prosím.“ Bill zalapal po dechu. Tom? Billovi se podlomila kolena. Svezl se na zem podél stěny a nohy si přitáhl k sobě. Čelo položil na kolena a pevně stisknul víčka. Kousnul se do rtu.

„Tak… Dořešíme to zítra, dobře? Zatím,“ vydechnul, a schoval mobil do kapsy. Posadil se na pohovku a složil obličej do dlaní.

„Milačik, bež sa vyspať. S Billom to nejako vyriešime, bude dobre, neboj,“ řekla brunetka sedíc vedle něj a objala ho.

„Betty, mám strach, že se mi to brzo vymkne z rukou. Přeci jen… Vím, co mezi sebou dvojčata měla, víš, jak na tom Bill byl, když dojel z nemocnice, a jak je na tom do teď. On… Vím, že Toma potřebuje, ale Simone je jejich matka, nechce aby byli spolu,“ šeptal bezmocně Gordon.

„Láska, nechcem, aby si sa kvôli tomu trápil. Viem, ako máš chlapcov rád, ale je to rozhodnutie Simone. Nepoznám ju, ale podľa mňa nie je ani moc pekné, že sa Billa len tak vzdala. Možno je pre Billa len dobre, že je s nami, a nie s ňou. Viem, chápem… Toma potrebuje, ale nemyslíš, že tyhle tajnosti dlho nevydrží? Chlapci sú už dospelí, aj keď je minimálna šanca, že sa stretnú, raz sa na to rovnako príde. Či už skôr alebo neskôr,“ pronesla Beata, a pohladila Gordona po vlasech. Ten k ní zvednul pohled a líbnul ji na tvář.

„Asi máš pravdu.“

Billovi se nahrnuly do očí slzy. Potichu vzlykal. Zvednul hlavu od kolen a začal si utírat slzy, které mu zdobily tvář. Tohle ne!

Není to možné, nebo spíš nemůže být. Tom s mámou přece zemřeli při autonehodě, nebo ne?

Bill zavzlykal, ale o něco hlasitěji než před tím. Gordon sebou trhnul. Poplašně  zamrkal a zvednul se ze sedačky. Beata se kousla do rtu. Podívala se na Gordona tázavým pohledem. Na odpověď jí bylo jen pokrčení ramenou. Bill si mezitím utíral slzy. Naštvaně zamumlal, když zjistil že nejdou zastavit.

„Bill?“ pípla Bett, a pomalu vyšla z pokoje. Vedle futer seděl Bill. Dřepla si k němu. Bill k ní otočil pohled. Za Beatu se postavil Gordon, s lítostným pohledem v očích. Povzdechnul si.

„Proč?“ vzlyknul černovlásek a složil obličej do dlaní.

„Bill, zlato,“ vdechla Bett a schoulila si Billa do objetí.

„Věděli jste, jak se trápím, ale místo toho, abyste mi pomohli, jste ho drželi co nejdál ode mě?“ vzlykal a polykal vlastní slzy.

„Simone chcela len to najlepšie, ver mi,“ zašeptala Bett.

„Ne!“ vzlykl Bill. Zvednul ke Gordonovi pohled.

„Chci ho, chci za ním,“ zavzlykal a začal si stírat slzy. Beata se od něj odtáhla a vstala na nohy vedle Gordona.

„Bille já vím, že chceš být s Tomem, ale tvá matka si to nepřeje. Nechce, aby mezi vámi něco bylo, a nechce, abyste byli spolu,“ řekl tiše Gordon a sklopil pohled k zemi.

„Ne! Nevěřím ti! Ne!“ křikl černovlásek se vzlykem a vstal na nohy.

„Bill, bež sa vyspať. Zajtra bude lepšie,“ řekla tiše Bett. Bill zakroutil hlavou.

„Ne, nebude líp, nikdy. Jestli s ním nebudu, tak ne!“ zavzlykal, a začal si utírat slzy. Podíval se na Gordona nenávistným pohledem a šel zpátky k sobě do pokoje. Vyšel pomalu schody a vešel do pokoje naproti ložnice. Zavřel a zamknul za sebou dveře a lehnul si na postel.

Ráno

„Bill, ranajky!“ křikla Bonnie a skočila na Billovu postel.

„Bonnie,“ vydechnul ospale černovlásek a rozlepil uplakaná očka.

„Ty si opäť plakal, Bill?“ řekla posmutněla a pohladila ho po tváři. Bill se pousmál, a pomalu se posadil.

„To je v pořádku, Bonnie,“ šeptnul a promnul si oči.

„Prečo teraz stále plačeš?“ zamrkala a sjela Billa rentgenovým pohledem.

„To je jen z únavy, je to v pořádku.“ Bill se na ni usmál. Bonnie přikývla a seskočila z postele.

„Ocko povedal, že si máš poponáhľať, jestli niekam chceš ísť,“ usmála se, a vyběhla z pokoje. Bill si povzdechnul. Bylo mu zase do pláče, ale pokoušel se to zadržet. Celou noc proplakal, usnul až k ránu, takže toho moc nenaspal.

„Ako si sa vyspinkal, zlato?“ otázala se Bett, když pokládala před Billa talířek s chlebem namazaným medem.

„Moc jsem toho nenaspal,“ povzdechnul si potichu Bill. Bett vydechla a pohladila ho po havraních vlasech.

„V autě se vyspíš,“ řekl Gordon a položil na stůl noviny, které si pročítal. Bill zalapal po dechu a zvednul pohled ke Gordonovi. Gordon pozvednul obočí. Černovlásek zakroutil hlavou a sklopil pohled na talíř. Vzal do ruky chleba a začal jíst.

„Já chcem isť  s vami,“ zakňučela Bonnie a posadila se Gordonovi na klín.

„Bonnie, vieš, že nesmieš. Keď budeš staršia, tak ťa otecko s Billom určite vezmú. Ale teraz nie,“ povzdechla si Bett a vzala Billův talířek, když dojedl.

„Ale môžeš mi pomocť, Bonn,“ usmála se.

„Ako?“ seskočila z Gordonova klínu.

„Umyť riady môžeš,“ zasmála se Bett a pohladila blondýnku po vlasech.

„Nie je fer,“ kňukla Bonnie. Bill se pousmál a vstal od stolu.

„Půjdu se nachystat,“ pípl. Gordon mu přikývnul. Bill vyšel schody a vešel do pokoje.

Zlín

„Mami? Někam se chystáš?“ zamrkal Tom, když viděl, že se Simone už nějakou chvíli líčí v koupelně.

„Mám jen pracovní  schůzku,“ vydechla, a do vlasů si připla stříbrnou sponku.

„Hm, vezmeš mě  do města, prosím?“ usmál se na Simone Tom. Tomova matka si povzdechla.

„Dneska ne, Tome,“ pípla a otočila se na něj.

„Proč ne?“ nakrčil dredáč obočí.

„Zadala jsem ti na dnešek práci, ne?“ zvedla obočí.

„Ne, nezadala,“ zakroutil hlavou a opřel se o futra koupelny.

„Tak hned nějakou zadám.“

„Mami, pokud nevíš, jsem dospělý,“ ušklíbl se Tom.

„Drahoušku,“ vydechla a pohladila Toma po tváři. Ten jen protočil panenky.

„Dokud bydlíš v mém domě, a utrácíš mé peníze, tak budeš poslouchat maminku,“ usmála se. Tom opět protočil oči a povzdechnul si.

„A co potřebuješ  ve městě?“ vydechla a obešla Toma. Šla směrem do obývacího pokoje. Tom se odtáhnul od futer a šel za ní.

„Chci se podívat do nějakého obchodu ještě.“ Simone se posadila na fialovou sedačku. Povzdechla si.

„Já nevím,“ pípla a opřela se.

„Mami, no tak,“ zakňučel prosebně Tom a nakrčil obočí. Posadil se k ní. Pro Simone by bylo až moc riskantní, vzít Toma s sebou. Bála se, že by se s Billem potkali. Bylo by to ještě horší než doteď. Nechtěla, aby mezi sebou něco měli, proto podle ní bylo lepší, když byli od sebe. Časem na sebe zapomenou, najdou si přítelkyně a budou mít vlastní rodinu. Budou žít jeden bez druhého. Povzdechla si. Podívala se na Toma a jeho psí prosebný pohled. Zakroutila hlavou.

„Tome, promiň, ale s sebou tě vzít nemůžu. Někdy jindy,“ pousmála se a vstala ze sedačky. Potřebovala vyrazit dřív, neměla ještě nic nakoupené na Vánoce. Tom se zamračil a založil ruce.

„Tohle není fér,“ odfrkl si.

„Ale je, ani nevíš.“