autor: Lesslee
Bál se pohnout, dokonce i dýchat… Čtyřnohý přítel znervózněl a začal vrčet.
„Slyšíš mě, nebo seš hluchej? Já vím, že tam jsi…“ ozvalo se znovu zpoza dveří.
Bill na posteli ani nedutal, mezi dlaněmi drtil pokrývku a oči směřovaly na stříbrnou kliku.
„Co chcete? Nechte mě…“ zkusil ze sebe vydat rázně, ale v konci věty šlo poznat, že vzlyká.
„Ale, ale… Billík se konečně uráčil promluvit. Hele, kdybys aspoň nebyl tak přecitlivělej…“
rozhazoval za dveřmi rukama a u toho převracel oči.
„Vždyť seš jak namyšlenej buzík, kterej je celej den zavřenej ve svém pokoji s trapným psem, a bulí…“ jeho partička vybuchla smíchy. „A už konečně otevři, nudíme se!“
Bill věděl, co měli v plánu. Podíval se na zmodralé zápěstí a otekliny od pevných stisků jeho „kamarádů“. Už párkrát chtěl mámě naznačit, že jeho modřiny nejsou z toho, jak je nemotorný… ale matka o jiném odůvodnění nechtěla ani slyšet.
Tom byl její favorit a její mladší syn se pomalu přestával snažit o matčinu přízeň. Za pár měsíců spolu přestali komunikovat úplně. Jako kdyby zapomněla, že syny má dva.
Bill bouchl pěstí do hromady peřin vedle sebe. Nevěděl, co dál. Má bratrovi otevřít? Když mu neotevře, bude to příště ještě horší? Třásl se strachem.
„Sereme na něj, vyřídíme to příště… za tohle DOSTANE JEŠTĚ 2x TOLIK!“ zdůraznil konec věty a s hlasitým smíchem se ozývalo klapání bot na schodech.
Věděl, že to odskáče ještě víc. Věděl, že si na něj stejně někde počkají. Přece nemůže být v pokoji zavřený věčně. Dřív nebo později to stejně nakonec odskáče. Už to dál nechtěl trpět. Udělal by snad všechno, aby tohle mohlo skončit.
Na to, abych si vzal život, jsem moc velkej srab… Zahnal škaredé myšlenky a začal rovnat rozházené věci na zemi.
Třeba bude líp.
Koutky se mu ale nakonec trochu pozvedly nad myšlenou, že aspoň pro dnešek tohle všechno dopadlo dobře.
Chvíli trvalo, než nepořádek uklidil, ale povedlo se. Za půl hodinky byly všechny jeho věci opět na svém místě. Trička byla pěkně uhlazená a poskládaná v prostorné skříni. Sešity byly narovnané v zásuvkách. A drobnosti stály na policích.
Konečně. Pomyslel si a zamířil do koupelny, kde otočil kohoutkem, a do prostorné bílé vany se začala napouštět horká voda.
Děkoval Bohu, že má svou koupelnu, o kterou se nemusí s nikým dělit, a do které má vchod hned ze svého pokoje.
Popadl láhev s červenou tekutinou, odšrouboval vršek a trošku nalil do pomalu přibývající vody, na které se hned potom začala vytvářet hustá sněhobílá pěna.
Svlékl si poslední kus oblečení, které na sobě měl, a vklouzl do horké vody, která se tak tak nepřelila přes okraj. Opřel si hlavu o okraj a spokojeně zavřel oči…
Miloval to, když si po každém nevyvedeném dni mohl vlézt do horké vody a zahnat tím všechny škaredé myšlenky. Nikdy se nezmohl myslet na nic jiného, než na to, jak se jeho tělo uvolňuje. Každodenní rituál, který ho aspoň na chvíli zbavoval všech škaredých pocitů.
Do dlaně si nalil trochu kokosového mýdla a začal se mydlit. Ta vůně ho unášela do úplně jiného světa.
Když byl zcela spokojen a uvolněn, vytáhl špunt, přelezl přes okraj vany a okolo boků si obmotal chundelatý bílý ručník. Přešel k zamlženému zrcadlu, neobtěžoval se ho otřít, aby se na sebe podíval, a na kartáček vytlačil poslední zbytky pasty. Bez zaváhání jej strčil do pusy.
Nechtěl, aby skončil tento den. Věděl, že všechno bude probíhat nanovo, až se ráno probudí.
Otevřel malou skříňku vedle zrcadla. Vzal piksličku, odklapl víčko a prstem se snažil vylovit malý kulatý prášek. Když se podařilo, vložil ho do ho úst a z kelímku srkl trochu vody, aby mu lépe sklouzl do krku..
Popadl černé kraťasy, které byly pověšené v koupelně, zahodil ručník a vklouzl do nich.
Vrátil se do pokoje a skočil do nadutých peřin.
Po pár škaredých myšlenkách usnul.
Později ho ale opět probudilo bouchání na dveře…
Vymrštil se do sedu, ale ještě chvilku mlčky zíral do tmy, než si vlastně uvědomil, co se děje.
Jeho oči se zaleskly slzami, když si vzpomněl na to, že když pouštěl Scottyho z pokoje, zapomněl zamknout…
„Nedělej, že tam nejseš… a pojď otevřít, odpoledne jsem ti přece něco slíbil…“ bouchal na dveře a pokoušel se přimět bratra, aby ho pustil do pokoje.
„Bude to ještě horší… otevři, ti říkám!“ sáhl na kliku.. kupodivu bylo otevřeno.
Billovi se v očích začaly hromadit slzy. Tom přišel zuřivě k posteli… vzal Billa za vlasy a stáhl ho na zem. Ten se instinktivně chytil za horkou deku, pod kterou před chvílí spal, ale nebylo mu to nic platné. Přistál na tvrdé zemi. Sykal a rukama se dotýkal na místech, kde ho bratr tahal za vlasy, jako by chtěl zahnat tu pálivou bolest.
Starší z bratrů kopl do dveří, které se s rámusem zabouchly.
Bill se zmohl na úzkostné úpění a bolestí se mu do očí hrnuly další a další slzy. Nechápal, jak se může někdo takhle chovat, navíc jeho bratr, jeho dvojče… Copak když se mu nepodívá do smutných zalitých očí, nevidí sebe? Když jeho partička pošťuchuje jeho mladšího bratra, nevidí sebe? Jak to, že ho nevidí? Vždyť jsou na vlas stejní… vlastně… kdyby jednoho z nich „nekrášlily“ podlitiny pod očima a velká modřina na bradě.
Tom zatáhl za Billovy vlasy a podíval se mu do očí.
Nahlas se uchechtl… „Ty vole! Nebuď taková měkota!!“ pustil jeho hlavu na zem. Ten se na zemi skulil do klubíčka a na obličej si tlačil studené dlaně. V duchu se modlil, ať to je sen. Vzadu na jeho blonďatých vlasech se začal utvářet červený flíček. Tom však neměl výčitky. Za mámou by se s tím neodvážil přijít… a i kdyby, ta ho poslouchat nebude. Styděl se za něj a každodenními lekcemi mu to dával dost jasně najevo.
Nemeškal, znovu ho chytil za vlasy a přitáhl ho ke stěně. „Klekni si!“
autor: Lesslee
betaread: Clarrkys
jezis preco mu to robi to je strasne, rychloí dalje prosim
Wuaaa 🙁 at ho nebije ! 🙁 btw, blondate vlasy? Bill je jeste blondak? To musi byt oba hodne mali jeste …
Sem rada, ze je tu takova povidka, takhle dobra byla naposledy Nightmare, a ta se nejak zasekla a uz asi pul roku nepribyva 🙂 takze DEKUJU MOC za takovou povidku ^^ vzdycky se na ni tesim ^^
Wow..já takoví povídky miluju..je mi vždycky Billa strašně líto x( Tím spíš když na něho kašle i mamka..musí to být hrozný život, ale je fakt že k tomu aby si vzal život musí mít až moc odvahy x(
[2]: Červenám se a stydím x) Nightmare bude brzy, slibuju x) Díl už mám skoro dopsaný x)
Obdivuju tohle. Povídka je psaná kvalitním stylem a slibuje toho hodně.
GingerBalletGirl : Ano, Bill má blonďaté vlasy, ale neměla jsem v povídce na mysli to, že jsou ještě děti .. to né 🙂 V mé povídce nejsou hvězdy, nemají skupinu a plno dalšího… Mají tady úplně jiné životy, než doopravdy, proto jsem chtěla nechat Billa blonďatého 🙂 PROZATÍM 😛
Jinak děkuji za Vaše hezké komentáře 🙂 Vždy mě to donutí se dokopak k tomu, abych něco dalšího sepsala 🙂
Děkuju :)♥
[5]: Jo taaaak, to sem z toho nepochopila, dik za vysvetleni ^^
[3]: Awww, jupiii ^^ nemuzu se dockat ! ^^
Túto poviedku si asi obľúbim,viem som maniak…ale nemám rada tie typické,alebo happy endy,…čiže..inými slovami takáto sa mi páči 😀 ehm,aj ked vyzerám ako sadistka čo Billovi"dopraje".. chúa naše malé … PS:teším sa na pokráčko ^^
A já mám zase HE ráda, ale v povídkách tohohle typu mi hrozně vadí, když Tom Billa ponižuje a mučí, a ten mu nakonec padne do náruče a bezmezně ho miluje…to vidím fakt rudě =) Tak se obávám, že tohle bude taky tak….
[6]: V příštím díle se ti to snad objasní ještě o trochu víc 🙂
chudáček Bill. proč mu tak moc ubližuje, sakra?!