autor: Rachel
Tomovy dlouhé řasy se jemně zachvěly a jeho spánkem ztěžklá víčka se jen mírně pozvedla, odhalujíc tak dvě ospalé, oříškové oči, které se pomalu rozhlédly po pokoji, koupajícím se v záři zlata.
Tom se v bílých peřinách jen nepatrně zavrtěl a blaženě přivřel víčka nad chladným ranním vzduchem, který vál dovnitř pootevřeným oknem. Slunce líbalo jeho tváře a on se cítil uvolněněji, než kdy jindy. Miloval sobotní rána, kdy si mohl pospat a vstávat později než ve všední dny, kdy pospíchal do práce. Stačilo se jen podívat na malý budík na nočním stolku a Tom poznal, že dnes spal mnohem déle než o ostatních víkendech. Navzdory tomu, že včera usnul dřív než Hailie a ani nezaznamenal Billův příchod do ložnice, si dnes pospal až nezvykle dlouho. Ani to mu však nevadilo. Rád se jen tak povaloval a lenošil v posteli a nezáleželo na tom, jestli je unavený nebo ne.
Nepatrné zavrtění a tiché zívnutí na jeho hrudi vytrhlo Toma ze všech jeho myšlenek a přinutilo jej shlédnout dolů. Tom se nejdříve pohledem vrátil k budíku… a až potom jej stočil zpět ke dřímajícímu černovláskovi, který si hověl na jeho nahé hrudi ve slabém polospánku. Nedokázal potlačit úsměv, který se vkradl na jeho rty, když se jeho očím naskytla jemná spící tvář bez jediné stopy líčidel a uhlově černé, zacuchané vlasy, které jej začínaly příjemně šimrat.
„Lásko? Měli bychom vstávat,“ zašeptal co nejtišším hlasem a pousmál se, když se opět zadíval do Billovy, už probouzející se tváře. Vypadalo to, že se Bill právě musel probudit z nějakého překrásného snu. Jinak si zasněný úsměv, zdobící jeho rty vysvětlit nedokázal. Bill se nad jeho tichými slovy jen nepatrně ošil.
„Ještě chvilku, hm?“ zažadonil tichým, ospalým hlasem a schoulil se do klubíčka, blíž k Tomově hrudi. Ještě se nechtěl probouzet. Ne teď, když jeho tělo hřálo teplo Tomovy náruče, když cítil jeho nádhernou blízkost a plnými doušky vdechoval jeho nezaměnitelnou vůni, která v jeho nitru vyvolala příjemný, hřejivý pocit. Žádná jiná vůně pro něj nikdy nebyla krásnější, než právě ta Tomova. Voněl tak krásně, až to Billa znovu uspávalo.
Omámeně přivřel víčka… vtom však ucítil ve svých vlasech něžné pohlazení.
„Dnes v noci tě celičkého pomiluju,“ Tomův tichý šepot protrhl ticho v pokoji a Tom shlédl na stvoření, ležící na jeho hrudi. Chyběl mu, tak moc mu chyběl. Fyzický kontakt byl pro ně oba velmi důležitý, Tom jej však nikdy nepostrádal více než právě teď.
Lehce si skousl rty a nato v dlaních pevně sevřel látku prostěradla, jakmile si uvědomil význam slov, která před chvilkou vyslovil. Měl co dělat, aby se udržel. Bylo to už týden, co jej Bill uspokojil svými ústy, od té doby se kvůli problémům s Hailie nestačili nijak fyzicky sblížit… když tedy pominul jejich mazlení před dvěma dny, kdy však stejně nezašli dál, než jen k polibkům a dotekům. Toma samotného až překvapovalo, jak moc mu sex těch pár dní chyběl, až natolik, že před Billem bez sebemenšího ostychu vyslovil své velké přání.
Jeho slova však měla na Billa přeci jen účinek. Tiše vydechl jen nad tou představou, kterou Tomova slova v jeho mysli vyvolala a usmál se do jeho nahé kůže. Tohle vůbec nebyl špatný nápad, alespoň Bill si to tak myslel. Přitiskl se blíž k Tomovi a dovolil jeho citlivým prstům pohrávat si s jeho vlasy.
„Ale ještě předtím si dáme horkou koupel a masáž,“ dodal Tom a přesně očekával Billovu reakci. Zasněně přivřel víčka a blaženě zavrněl. Opět se utvrdil v tom, že Tom je prostě geniální.
„To zní lákavě,“ zašeptal s úsměvem a věnoval Tomově nahé, opálené kůži malý polibek. Tom přesně věděl, jak na něj. Věděl přesně na co jej nalákat tak, aby na jeho plán přistoupil. Nikdy nemyslel jenom na sebe, to se na něm Billovi nejvíce líbilo.
Pousmál se a zamrkal víčky s dlouhými řasami do slunečního světla před sebou, které už stihlo naplnit celý Tomův pokoj. Lehce vydechl a jemně poškrabkal svými dlouhými nehty Tomovu kůži, tiše přemýšlejíc.
„Tomi?“ zašeptal nesměle a konečně pozvedl svůj pohled k Tomově tváři někde nad sebou. Jeho něžné oslovení vyvolalo na Tomových rtech úsměv, takhle měkce jej Bill ještě nikdy neoslovil. Pousmál se a prsty opět pohladil pramínky jeho černých vlasů, očima jej tak vybízejíc k tomu, aby pokračoval.
„Jsi šťastný?“ Billova tichá otázka protrhla ticho mezi nimi a Bill tázavě vzhlédnul ke dvěma oříškovým očím, které se na něj upíraly.
Nezmýlil se. Stačilo se jen do nich podívat a on přesně věděl odpověď na otázku, kterou Tomovi ještě před chvílí položil. Tomovy oči nikdy nedokázaly lhát… a jejich majitel se o to ani nesnažil. Neměl sebemenší důvod Billovi lhát a zatajovat něco, co pocítil ve svém srdci už v prvním okamžiku, když jej tenkrát spatřil mezi dveřmi. Jediný pohled do toho hlubokého moře čokolády jej stihl ujistit v tom, že u tohoto tajemného, neznámého chlapce najde víc, mnohem víc, než jen ochránce pro svou malou dcerku. Najde v něm to, v co už ani nedoufal, že by mu mohl někdo někdy dát. Lásku, klid… a štěstí.
„Ano, jsem. Protože jsem tě našel,“ odpověděl popravdě a upřímně se zadíval do Billových očí, které k němu jen nesměle pozvedly svůj pohled. Prsty jen jemně odhrnul pramínek vlasů z jeho čela, aby se mohl zadívat do té krásné tváře, kterou teď zdobil něžný úsměv. Nepochyboval o tom, že právě Bill vnesl do jeho temného života světlo, klid a lásku – všechno to, co Tom celý život tolik postrádal.
Billovo srdce se rozbušilo o poznání rychleji a Bill se podvědomě pousmál. Tomova upřímná slova pro něj znamenala víc, mnohem víc, než to nejkrásnější vyznání lásky. Teplo, které vnesla do jeho zamilovaného srdce totiž nedokázalo nahradit nic. Opatrně se sklonil k Tomově tváři a věnoval jeho rtům krásný, dlouhý polibek.
Pomalu se od sebe odpojili a vyměnili si úsměvy jejich rtů, na kterých ještě zůstala příchuť toho druhého. Tom se pomalu, líně nadzvedl na loktech, zatímco si dlaní promnul prázdné bříško.
„Mám děsně velký hlad. Půjdu nachystat snídani, hm?“ navrhnul Billovi a prstem brnknul po špičce jeho nosu. Bill se okamžitě se smíchem ošil, nato se však na Toma opět zadíval.
„Pomůžu ti,“ navrhnul mu a aniž by čekal na odpověď, rychle se začal sbírat z vyhřátých peřin, po očku pozorujíc Toma, který své mužné, vypracované tělo skryl pod látkou bílého XXL trička.
Společně seběhli dolů do kuchyně a vrhli se na přípravu snídaně. Netrvalo dlouho a oba se posadili k plnému stolu jídla a s úsměvem se pustili do svých připravených dobrot.
Tiché, pomalé krůčky přerušily ticho v kuchyni a nesměle se zastavily jen kousek od stolu a obou mladíků.
„Dobré ráno,“ Hailiin tichý hlásek protrhl ticho u stolu, narušované jen cinkáním příborů, a přinutil tak oba chlapce vzhlédnout od snídaně.
Billovy oči pozvedly svůj pohled a Bill se zvědavě otočil po nesmělém, dětském hlásku. Jeho rty okamžitě rozjasnil jemný úsměv, když spatřil malou holčičku, nesměle postávající jen kousek od něj v dlouhé noční košilce, modrém županu a s hustými zlatavými vlasy, ještě více zacuchanými než obvykle.
„Dobré ráno,“ oplatil jí pozdrav a obdařil malou zářivým úsměvem… stejně jako i Tom.
„Dobré ráno, Hailie,“ pozdravil ji a zvědavě na ni zamrkal, očima zkoumajíc kus papíru v její dětské ručce. Byl velmi zvědavý, co má za lubem… navenek však na sobě nedal nic znát.
Tiché, ťapkavé krůčky se odrazily od chladné podlahy v kuchyni a Hailie jen nesměle popošla o pár krůčků blíž. Pomalu obešla celý stůl… až k Billovi, pevně svírajíc kus papíru ve své ruce. Přistoupila až k němu a zlehka se dotkla jeho ramene.
„Billi… něco… něco jsem ti namalovala,“ špitla tiše, a když jí byl odpovědí Billův úsměv, pomalu mu obrázek dala do rukou. Kvůli němu si dnes tak brzy přivstala, ani v nejmenším toho však nelitovala.
Tiše přešlápla na místě… a když spatřila malinko zaskočený výraz v Billově tváři, opět se k němu nahnula.
„To jsme my tři. Já, ty a tatínek. Jako jedna rodina,“ vysvětlovala pečlivě, zatímco prstíkem ukazovala na malé postavičky na obrázku.
Billovy oči sklopily svůj pohled a Bill se na obrázek opět zadíval. Jako by se mu hlas vytratil někam do neznáma, najednou nebyl schopen jediného slůvka. Dokázal se jen dívat na obrázek ve svých dlaních, potlačovat slzy, které se začínaly vkrádat do jeho očí a cítit krásný, hřejivý pocit lásky, který v něm ten neobyčejný obrázek vyvolal. Nic tak krásného Bill ještě nikdy neviděl. A bylo úplně jedno, že to byla jen pouhá čmáranice sedmiletého dítěte, které má svůj smyšlený svět a dětskou fantazii, která nikde nekončí. Pro Billa to totiž znamenalo víc, mnohem víc, než by si kdokoli dovedl představit. Už jen proto, že ten krásný obrázek namalovala Hailie. Jeho Hailie…
„Líbí se ti?“ tichý hlásek vedle něj vytrhl Billa ze všech jeho myšlenek a donutil jej vrátit se zpátky do reality. Hřbetem ruky si otřel první slzy a dojatě vzhlédnul ke dvěma studánkově modrým očím, které se na něj usmívaly.
„To víš, že se mi to líbí a moc,“ vděčně se usmál a něžně hladíc Hailiinu dětskou tvářičku, láskyplně si děvčátko přivinul do své náruče.
„Děkuji moc, sluníčko moje,“ zašeptal a věnoval Hailii malý polibek na tvář. Pomalu se od sebe odpojili a vyměnili si zářivé úsměvy.
„Hailie,“ Tomův hlas protrhl ticho mezi nimi a donutil tak děvčátko vzhlédnout. S úsměvem přicupitala blíž… a za okamžik už se tulila v tatínkově náruči a vděčně přijímala polibky, kterými ji Tom zasypával.
Nemohl uvěřit tomu, že je tohle celé pravda. Jedno štěstí svíral ve své náruči, tulil jej k sobě a pusinkoval… zatímco to druhé sedělo jen kousek opodál a usmívalo se na něj tím nejkrásnějším úsměvem, plným něhy a nekonečné lásky, která se odrážela v těch zvláštních čokoládových očích, v jejichž hloubce by se dobrovolně dokázal topit i celé hodiny – stejně, jako právě teď. Co víc si ještě mohl přát?
„Pojď se najíst, Hailie, připravili jsme s Billem snídani,“ Tom Hailii pohladil po vlasech a hlavou kývnul k prostřenému stolu, nad kterým Hailii zasvítily oči.
„A můžu si pustit pohádky? Prosím prosím,“ zaškemrala s andílkovským výrazem ve tváři. Moc dobře věděla, že Tom mu nedokáže dlouho odolávat.
„Samozřejmě, že můžeš,“ odvětil Tom a s úsměvem zapnul Hailiin oblíbený dětský program, sledujíc, jak se Hailie usadila na své židli a poslušně se pustila do připravené snídaně, pozorujíc animované postavičky na obrazovce.
Odtrhl pohled od talíře a pomalu vzhlédnul k černovlasému mladíkovi před sebou. Dokázal by se na něj dívat celé hodiny, ten pohled by se mu nikdy neomrzel. Jeho nenalíčená tvář z profilu bylo něco, co Tomovi nebylo dovoleno vidět každý den… o to víc si to teď užíval. Sledoval každý, byť sebemenší pohyb dlouhých, hustých řas, každé jejich zachvění, které v jeho nitru dokázalo vyvolat šimravý pocit, jenž tak dobře znal. Nevnímal to, jak dýchá, nevěděl ani, kdo je, a kde je, a nevnímal ani to, co se právě děje. Vnímal jen jeho. Měl tak krásného přítele…
„Tati… nedívej se na něj tak,“ Hailiin tichý šepot protrhl bránu Tomových myšlenek a Tom tázavě vzhlédnul ke své malé dcerce naproti němu. Lehké zamrkání a malý úsměv na černovláskově tváři jej ujistil v tom, že nebyl jediný, kdo Hailiina slova slyšel. Pousmál se a jakmile se Hailiina pozornost opět vrátila k pohádce, stočil svůj pohled na chlapce vedle sebe.
Nedokázali tomu odolávat, ani jeden z nich. Jejich rty si k sobě našly cestu a spojily se v dlouhém, něžném polibku plném lásky mnohem dřív, než si to oba stačili uvědomit. Nepotřebovali mluvit. Všechno to, co k tomu druhému cítili, dávali do svých polibků a vkládali je na rty toho druhého s nekonečnou láskou a oddaností. Tady byla slova úplně zbytečná.
Jen na okamžik se jejich rty od sebe odpojily… a jejich pohledy se střetly v jediném.
„Miluji tě,“ zašeptali oba téměř jednohlasně a jejich rty se zvlnily do úsměvů, když se zadívali do šťastných, rozzářených očí toho druhého… dokud je opět nespojil jeden z tisíce dalších, procítěných polibků…
Hailiiny dětské dlaně uchopily malý hrníček s ještě teplým čajem a Hailie se napila své oblíbené příchutě, kterou přímo milovala. Odtrhla svůj dětský pohled od zamilované, líbající se dvojice a přitiskla si kolínka blíž k bradě, v dlaních svírajíc teplý hrníček. Spokojeně se usmála a s úsměvem a s rozzářenýma dětskýma očima se zadívala na obrazovku… a na pusinkujícího se prince a princeznu. Dopadlo to přesně tak, jako v její oblíbené pohádce.
KONEC
autor: Rachel
betaread: Janule
Tak… a teďka vůbec netuším, co k tomu říct… xD
Pro někoho může být tento díl překvapivý, pro někoho může být překvapivý konec tohoto příběhu, někoho může překvapit zakončení, které jsem pro tuto povídku zvolila. Ale nedá se nic dělat, přišel den, kdy jsem se rozhodla se s ní rozloučit.
Tuhle povídku jsem začala psát v březnu a psala ji až doteď, což byla hodně dlouhá doba, alespoň pro mě. Měla jsem ji promyšlenou od začátku až po konec, a jsem velmi ráda, že jsem své myšlenky mohla zrealizovat a podělit se s vámi o ni prostřednictvím twincest.blogu, který tady máme všichni tolik rádi.
Tahle povídka a celý její příběh pro mě znamená strašně moc, věnovala jsem jí spoustu času, ani trochu však nelituju jediné minuty, strávené ať už psaním nebo jen přemýšlením, jak a co bude dál. V povídce jsem chtěla naznačit, jak by vidělo vztah mezi dvěma muži malé dítě, a doufám, že se mi to alespoň trochu podařilo. Četla jsem různé reakce a ohlasy na Hailiino chování, většina z vás z něj nebyla moc nadšená, což chápu jako člověk, který má twincest rád… avšak tento příběh je důkazem, že to co se líbí nám, nemusí se líbit malé holčičce 😉
Konečně… opravdu jsem ráda, že jsem povídku mohla dopsat a dokončit tak, jak jsem sama chtěla. A přesto, že se mi poslední díly psaly opravdu těžko, bude se mi po ní moc stýskat, hlavně po malé Hailii. Tenkrát, když jsem povídku začala psát, nevěděla jsem, jestli dělám dobře, když tam dávám dětskou postavu. Nemohla jsem si na Hailii zvyknout, ale přirostla mi pak k srdci tak rychle, že ji mám teď ráda snad víc než Tom. Vykreslila jsem ji přesně tak, jak jsem si přála, přesně podle sebe. A možná proto mě nejvíc mrzí, že už s ní nikdy nenapíšu ani jeden díl. Bill a Tom jsou v každé povídce pořád… ale s Hailií se musím rozloučit už navždycky…
Chtěla bych vám všem moc poděkovat za vaše ohlasy a komentáře, které jsem pod povídkou pokaždé našla, a které mi dodávaly energii do psaní. Moc si jich vážím a děkuji vám za ně, stejně jako děkuji i Jaňuli a Clarrkys za jejich betaread a čas nad ním strávený. Ještě jednou děkuji moc všem, kdo povídku četli a komentovali, vaše komentáře byly opravdu úžasné, vždycky mi udělaly velkou radost a přivodily pocit, že se to někomu líbí, někdo to čte a baví ho to, a že to nepíšu jen pro svou radost, ale i pro radost někoho druhého.
Povídka je tedy dokončená a já už teď vím, že mi bude přeci jen trošku chybět. Za sebe můžu upřímně říct, že ji mám opravdu ráda… a doufám, že ji máte a budete mít rádi alespoň z malé části tak jako já. Možná některým z vás bude chybět… ale něco končí, a něco nového zase brzy začne xD
Děkuju ještě jednou moc za všechno, opravdu jste mi dali neskutečnou podporu…
Pa, a zase brzy
Rachel xD
Takhle povídka patřila k mím nejoblíbenějším a je mi líto, že zkončila.. Poslední díl byl víc než nádherný a totálně roztomilý, jsem ráda, že všechno dobře dopadlo… Moc pěkné..:)
tuhle povídku jsem si zamilovala hned v jejím počátku. Hailii jsem sice ze začátku zrovna moc nemusela, ale pak mi neuvěřitelně přirostla k srdci.
Celá povídka byla strašně krásná. Zamilovala jsem si tvůj styl protože je… prostě krásný. Tak procítěně romantický a přesto čímsi realistický.
Úžasná povídka!
Haili mi též bude chybět. Malá a okouzlují holčina. Ale jak se říká, něco končí a něco jiného začíná. Moc povedená povídka. 🙂
Taky se mi tahle povídka moc moc moc líbila a sem smutná, že končí, ale sem ráda, že skončila dobře 🙂
Povídka mi bude neskutečně chybět, vždycky jsem se těšila na jejich malou domácnost =) A s postavou Hailie jsi udělala dobře, já miluju, když jsou v povídkách jejich děti. Musím přiznat, že když jsem dneska začala číst poslední díl, a tu pasáž, jak Tom sliboval Billovi, že ho v noci celičkého pomiluje, myslela jsem, že právě tímhle povídka skončí, nestalo se, a ono to vůbec nevadí, konec, který jsi napsala ty, je stejně nejdokonalejší =D
Celá povídka byla prostě perfektní, já mám hrozně ráda tvůj styl psaní i tvoje nápady, a jsem ráda a děkuju ti za to, že jsem si tvoje krásné psaní mohla užívat plnými doušky v každém z těch padesáti jedna dílů ♥♥♥
Je mi veľmi ľúto že táto prekrásna poviedka v tom najlepšom skončila.
Bude mi chýbať to napetie s ktorým som vždy čakala na nový diel ale verím že čoskoro sa objaví nová poviedka zasa krásna ktorej autorkou bude moja obľúbená
Rachel.
Konečně jsem se dostala ke své oblíbené autorce abych si přečetla NTS. Dneska jsem přečetla děsně moc dílu až mi s toho bolí hlava.
Toho Tomova spratka jsem si docela oblíbila… a to jsem měla ze začátku kydy xD No něco jako si jí oblíbil i Bill a když se stratila a byl na dně… och …. byla dokonalá povídka!
Je mi líto že povídka skončila ale vím že máš teď novou tak se pustím hned co dopíšu tento koment do té nové x)
Tak konečně jsem se dostala k dočtení této povídky a musím říct, že nemám slov. Byla úžasná. Hlavně malá Haili, ta mi přirostla k srdci okamžitě. Já ji při tomhle posledním díle viděla živě, jak ťapká po té podlaze k Billovi. Byla prostě tak roztomilá♥, říkala jsem si po celý čas, že ji chci domů×D takováhle malá, chytrá sestřička by mi nevadila, ale co, musím se spokojit se svým otravným bratrem×D
Z celé povídky jsem prostě totálně vedle, hned od první věty mě zaujala. I když já děti v povídce moc nemusím, ale tohle je snad kromě Loveless a Časoprostoru jediná povídka, kde mi opravdu nevadí a právě naopak, hned jsem si toho malého kudrnatého ďáblíka zamilovala:) jo to se musí prostě umět, začlenit do příběhu dítě tak, aby to bylo čitelné, dechberoucí, reálné a úžasné. Protože to je přesně to, co tahle povídka je.
Líbilo se mi, jak se to všechno vyvíjelo pomalu a bylo to tak detailně a krásně popsané. Hailiiny pocity jsem chápala, když z toho byla zmatená a nemohla jsem jí mít za zlé ty naschvály, co dělala Billovi. Přece jenom, je to ještě malá holčička a něco takového pro ni nemohlo být hned v pořádku. Nakonec, to však dobře dopadlo:)
Já jsem ráda, protože na šťastné konce já si potrpím. Haili mi bude chybět, ale vím 100%, že se k povídce určitě ráda vrátím.
Z českých povídek, v nichž se vyskytovalo dítě, spolu s Časoprostorem je tohle ta nejlepší povídka, kterou jsem na tohle téma četla, opravdu. Ono to není vážně lehké napsat příběh a včlenit do toho dítě, já bych si na to asi netroufla. Ale ty prostě umíš Rachel:) Dokázala si přimět i takové, které děti, jak v povídkách, tak v reálu moc nemusí, zamilovat si malou Haili. Přesně můj případ×D Děkuji, že jsem mohla číst takový dokonalý skvost:)
neuvěřitelně krásně napsané a promyšlené dílko, moc moc chválím si výborná spisovatelka 🙂
Moc hezký konec,umíš moc hezky psat o citech.
Vzhledem k tomu, že v době, kdy povídka vznikala, jsem neměla nejmenší tušení, co to twincest je, musím ji okomentovat jedním komentářem celou, což bude zatraceně těžké. Povídka mi dělala po večerech dvou krásných týdnů příjemnou společnost, byla něco jako taková pěkná pohádka na dobrou noc, i když předem bylo jasné, že i mráčky přijdou.
Přiznám se, že jsem i čekala, že problémy nastanou poté, co se Tom rozhodne sdělit tu radostnou novinu svojí dcerce. S touhle povídkou jsem se právě díky tomuhle problému hodně sžila. Byla jsem zhruba v Hailiině věku, když si máma začala domů vodit přítele – a nesla jsem to úplně stejně jako ona. A to nemluvím o tom, když si potom jednoho z těch, kteří se vystřídali v její posteli, vzala 😀 Dodneška jsme na nože a to už je to pěkná řádka let 😀 I přesto si ale myslím, že v některých situacích se Hailie chovala přehnaně, ale výchova ji k tomu vedla, to je naprostá pravda 😀
Zasahovat do života rodičů je ten největší a nejběžnější hřích, jakého se děti dopouští, aniž by si uvědomovaly, čemu jejich rodiče poté musí čelit. Jsem hrozně ráda, že jsem si tuhle povídku mohla přečíst, rozhodně pro mě její námět znamenal hodně – například uvědomění si vlastní blbosti, se kterou už bohužel stejně nic nenadělám, protože si stále myslím, že máma má prostě vkus na totální idioty – ať už na mého otce, nebo na jejího momentálního manžela 😀
Povídka to byla krásná, každý její díl byl něčím ojedinělý a nepostrádal spád. Přiznám se, že délka povídky mě původně trochu vyděsila, protože mi připadá, že kdykoliv má povídka nějak takhle vysoký počet dílů, neskutečně se vleče, ale nakonec jsem ráda, že jsem se do toho pustila =))
Velmi krásné dílo, díky za něj =))
Keď čítam niečo tak krásne ako je aj táto poviedka, mrzí ma, že som ju nemohla prežívať zároveň s tým ako vznikala a ako postupne pribúdali kapitoly. Ale zároveň sa teším, že som ju objavila už dokončenú a nemusela som čakať a trpieť ako to všetko dopadne. Ďakujem za krásny príbeh, za krásny koniec.
Hodne krasna povidka. Dekuji za ni
Opět musím doplnit chybějící komentar u mnou oblíbené povídky, kterou jsem sice cetla již pred delším casem, nicmene si ji stale pamatuji velmi podrobně – a to uz zkratka musi neco znamenat 😆!!! Takze za me urcite doporučuji 😘❣️