autor: Bitter
Naprostý chaos…
Křik, prosby a pláč…
Dusot armády stínů…
Řev draka nad jeho hlavou, hledajícího svou paní a připraveného zaútočit…
A uprostřed všeho on. Na kolenou, spoutaný, bezmocný a v rukou zrádce.
„Co budeme dělat? Můžu třeba…“
„Je jich hrozně moc, Dario, nedokážeme je přemoct ani s tvým drakem.“
„Nemůžeme přece…“
„Musíme, Tome… On ví, že je Bill král. Že Reli neexistuje. Nepochybuj, že to teď vědí i oni. Kde myslíš, že získal tu armádu. Lalita bude s ním, i když není vidět.“
„Sakra, Skay, to tady budem zalezlý a čekat, až ho přestane bavit drancovat město a odvede ho pryč?“
„Nemáme na výběr. Naše jediná šance je dostat se odsud a shromáždit všechny svobodný.“
„To může trvat týdny, kurva!“
„Skay má pravdu… nemůžeme nic dělat a Bill by ani nechtěl, abychom zasáhli.“
„Ale můžeme… ať vám to netrvá dlouho…“
„Tome?“
„Vemte vrány a uleťte, co nejdál to půjde. Vemte Caleba a zkuste najít další. Vykřič to třeba uprostřed přístavu, ale pohněte si.“
„Co chceš…“ Než stihl Skay cokoli udělat nebo ho zadržet, vyklouzl Tom zpoza domku, za kterým se doteď schovávali, a rozběhl se do chumlu přihlížejících a temných stínů.
Neobtěžoval se brát si zbraně. Tohle nebyl boj.
„Já jsem tady, ty hajzle!“ Křikl po Valrenovi, sotva se prodral dopředu, a Bill vytřeštil oči. Prudce zavrtěl hlavou a pokusil se vstát.
Val ho jedinou ranou do ramene znovu srazil na zem a Tom zaťal pěsti.
„Můžeš to svoje divadlo odvolat. Máš nás.“
„Zajímalo by mě, Králi… za jak hloupého mě máte. Kde jsou ostatní?“
Bill znovu zavrtěl hlavou a Tom nepotřeboval jejich pouto, aby věděl, že si o něm Bill myslí, že je naprostý blázen, když se Valovi vydal dobrovolně, a že za žádnou cenu nesmí prozradit, kde ostatní jsou.
„A jak hloupý si myslíš, že jsem já, abych ti to řekl?“
„Evidentně dost na to, abyste sem nakráčel a myslel si, jak se vám nemůže nic stát. Ale to zřejmě nebude jen hloupost. To spíš ta vaše arogance.“ Odvětil líně, zabořil prsty do Billových vlasů a donutil ho zaklonit hlavu.
„Ale ono to tak není, že, Bille? Nesmrtelnost má hodně podob… A spoustu možností k využití…“ Usmál se a přejel prsty po šátku umlčujícím Billova ústa.
„Bratříček by ti mohl vyprávět o tom, co Temný dokáže…“ Mrkl na Toma a sklonil se k Billovu uchu. „A já pořád postrádám praxi…“ Zamumlal skloněný přímo nad ním. Bill se pokusil mu vytrhnout a odměnou mu byla facka, která ho poslala tváří do prachu.
V Tomovi všechno vřelo a držel se poslední trochou vůle, aby se proti němu nerozběhl a na místě Valrena nezabil.
„Mám tě za tak hloupýho, že mají díky tomu tvému předvádění se přede mnou ostatní dost času na útěk.“ Zasmál se Tom, když se jim nad hlavami prořítil drak a kolem Tomova i Billova pasu se omotala zlatá lana.
Val vztekle zařval, a než si Bill vůbec stihl uvědomit, o co se Daria se Skayem pokouší, Val lano jediným seknutím Billovým mečem přeťal. Tom se hned na to ze smyčky vyvlíknul a stihl na ně jen zařvat, ať utečou, než žuchnul zády na zem a vyrazil si dech.
Sípavě se snažil nadechnout a přes mžitky sotva rozeznal Valovu postavu, která se k němu přihnala a vrazila mu pěstí ránu do hrudní kosti.
Tom mohl stěží říct, že by někdy cítil horší bolest, když mu Val zasadil další a další ránu. Snažil se nějak zkroutit, ale marně.
Val znova vztekle zařval a poslední ranou ta muka ukončil. Tomova hlava se bezvládně stočila ke straně a ani roubík neutlumil Billovy výkřiky.
Temnotu, která ho začala obklopovat zevnitř i zvenku, přijímal plnými doušky.
Kolem prstů se mu rozhořely plameny a pohltili provaz, který ho poutal.
Stáhnul si roubík a nechal plameny pohltit ho celého.
Val jen zíral neschopný jediného slova.
„Ustup od něj…“ Rozkázal Bill a sežehl stíny kolem něj na prach. Val beze slova poslechl a couvl. Stíny, které se pokusily nahradit ty sežehlé, potkal stejný osud.
„Stáhni všechny pryč z vesnice…“ Vykročil směrem k němu a kameny lemující cestu pod jeho nohama pukaly žárem. Ani na vteřinu nespustil pohled z Toma, jehož hrudník se znovu začal pravidelně nadzdvihávat.
Zastavil se ve chvíli, kdy se Tom přetočil k němu čelem a zachytil jeho pohled.
Hrůza a strach ještě větší než předtím, kterou od něj cítil skrz pouto, na chvíli zastavily temnotu a přikovaly ho na místě.
Nechápal, proč se Tom bál. Val ani jeho armáda nemají šanci. Zničí je. Zničí je všechny.
Spálí je na popel. Zaplatí za všechno.
A pak Dorien, Lalita… všichni…
„Billy, ne… nesmíš… Nesmíš se tomu… vzdát… nesmíš…“
„Tome… pomalu vstaň a pojď ke mně. Nic se ti nestane… Věř mi…“ Pokusil se na něj usmát, ale jako kdyby toho nebyl schopný.
„Tohle nejsi ty… Billy, prosím…“ Zasípal, ale i tak se začal pomalu a opatrně zvedat. Bylo mu jako po té nejhorší kocovině a nakládačce baseballovou pálkou zároveň.
„Neboj se, Tome… je to dobré. Vem mu můj meč.“ Nakázal mu Bill, jako by Tom nic neříkal, a ten zůstal bez hnutí klečet mezi jím a Valem.
„Tome, co to děláš?“ Okřikl ho netrpělivě a Tom se co nejvíc soustředil na jejich pouto, snažil se prorazit stíny pohlcující Billa zevnitř a měnící jeho srdce na kus ledu. Polykajíce to, co Bill byl. Měnící ho na něco horšího než Dorien s celou armádou.
„Billy… Ne…“
„Můžu je všechny zničit… Skončím to… teď.“ Syknul po něm a jeho pohled by byl schopný ho na místě sežehnout. Plameny sílily a Tomovi připadalo, že i jeho rysy se stávají ostřejší a tvrdší.
Nevinnost a krása ustupovala nenávisti a zlobě.
„Ne… nedovolím ti to… Zničí tě to…“ Šeptl Tom a na vteřinku Billa naprosto odřízl, než mu do mysli naráz vtlačil všechny jejich společné okamžiky, kdy byl šťastný. Co nejvíc se zaměřil na to, co při tom sám cítil. Jak mu bylo kdykoli, kdy ho mohl držet v náručí. Když mu Bill řekl, že ho miluje.
Nic okolo neexistovalo. K čertu s Dorienem a Valem, nesmí o něj přijít…
Bill vykřikl a padl na kolena, jak mu srdce vynechalo úder, a málem se zalkl silou, jakou do vzpomínek Tom vložil. Jako by se jeho duše rvala na dvě. Na jednu, která se za žádnou cenu nechtěla temnoty vzdát, odmítajíc všechno krásné, a druhou, která to přijímala s otevřenou náručí, se srdcem nikdy nezraněným a nezklamaným.
Plameny začaly vyhasínat, ať se je snažil udržet, jak chtěl.
Jako z dálky k němu začal doléhat jízlivý smích, ale nedokázal na nic zaostřit. I slova zněla tak zvláštně. Jako by byl pod vodou.
„Měl jsi ho nechat, Králi… Vyhráli byste…“
„Ne… udělal jsem jedinou správnou věc, ale to Temný jako ty nepochopí… bastarde…“
„Odveďte ho! A jeho zase spoutejte! Tentokrát pořádně!“
I dotek hrubého provazu na jeho kůži byl jako pohlazení pírkem.
„Tome…“ Zamumlal a zamrkal na siluetu před ním.
„Tak ty jsi nás chtěl všechny spálit… dobře… bude to po tvém… Pro teď. Abys viděl, jak moc mi na tobě pořád záleží. Miluju tě, Reli a věř mi… všechno bude tak, jak má…“ Valův dech ovanul jeho rty, než na nich ucítil lehký polibek. Pak s ním někdo trhnul vzhůru a vytáhl ho na nohy. Poslední, co slyšel, než ztratil vědomí, byl Valův rozkaz.
„Spalte celé město!“
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Val je zmetek doufám že jej porazy a opět zavládne klid.
A já tomu Valovi tak věřila, i když jsem ho neměla ráda, že Billa opravdu a upřímně miluje, a že vyvádí jen proto, že na Toma žárlí. Ale takhle se nikdo nechová k tomu, koho miluje. Ach jo 🙁
Ach pro boha, co mi to děláš? To je hrozné. Tom má rozhodně plusové body za odvahu. To jak se vrhnul Billovi na pomoc, beze strachu, bez zaváhání. Frajer. A hlavně, že dokázal Billa vrátit zpátky. I když kdo ví jaké peklo je teď čeká. A z Valrena se vyklubal prvotřídní hajzl. Souhlasím se Zuzu, takhle se nechová ten co miluje.