autor: Sch-Rei
Pokojem H129 se rozlehl křik. Křik mladého černovlasého chlapce. Nebyl to křik hněvu, jak si všichni okolo něj mysleli. Byl to křik bezbrannosti a žalu. Cítil se v tomto pokoji jako zvíře. Přeci jen byl zavřený za mřížemi. Každý den do něj cpali tabletky, injekce a kdo ví, co ještě. Cítil se jako feťák, zvíře, monstrum. Černovlásek znovu zakřičel, a bouchnul pěstí do mříží, které už byly od krve. Bill zalapal po dechu. Podíval se na svou dlaň. Koutky mu ucukly do menšího úsměvu. Přitáhl si dlaň ke rtům. Byla domlácená, pohmožděná, s otevřenými ranami a jizvami. Cítil tu vůni. Cítil vůni krve. Přivřel slastně oči a pootevřel ústa, z kterých vyplula špička jeho jazyka. Přejel jí po otevřené ráně. Tiše zavzdychal.
„B-Bill…“ vydechnul smutně Tom. V jeho hlase se mísil i vztek. Byl v jeho hlase až moc zřetelný.
„Tome, zapomeň na něj, nenič si život, prostě to přejdi a jdi dál,“ pousmála se na něj Dian.
„Zapomenout?“ uchechtl se ironicky Tom. „Chci za ním,“ řekl hořce. Dian vydechla. Zmáčkla tlačítko od výtahu. Než se výtah dostavil k jejich patru, kolovalo mezi nimi hrobové ticho. Ani jeden se neodvážil slova. Jen tiše stáli, a probodávali se navzájem pohledem.
Tom úlevně vydechnul, když nastoupili do výtahu. Byl prázdný.
„Vymývají mu mozek,“ pronesla se sklopeným pohledem, zkoumajíc své baleríny, blondýnka.
„Poznal jsem,“ ušklíbnul se Tom, a nepřítomně koukal do země.
„Tome, můžu mít otázku?“ zvedla k němu Dian pohled svých zelených očí. Tom jen nepřítomně přikývnul.
„Jaké má-… Jaké měl oči?“ řekla tiše. Toma trošku zarazilo slovo měl. Jeho pohled se k ní obrátil.
„Měl? Jak to myslíš, měl?“ zašeptal.
„Tak, jak to říkám, jaké měl Bill oči?“ Tom si skousnul ret. Moc se mu nelíbilo, jak mluví. Spíš, ani trochu se mu to nelíbilo. Při pomyšlení, že by se jeho očím cokoliv mělo stát. Za jeho překrásné čokoládové oči by zemřel!
„Čokoládově hnědé,“ pousmál se, a pohled mu zase spadl k zemi. Dian si povzdechla, ale Tom to nevnímal. Byl nyní plně zabrán myšlenkou na dvě mandlové čokoládky. Jako by se na něj dívali. Přál si je znovu vidět.
„Škoda jich.“ Tom sebou trhnul.
„P-prosím?“ pípl.
„Škoda… Jeho očí,“ zašeptala. Teď už Tomovi nebylo jasné vůbec nic.
„Jak to myslíš, škoda? Co je s Billem?“ Tom začal už malinko hysterčit.
„Víš… Léky a injekce, které mu dávají, pomalu jakoby stahují pigment v očích. Nejdřív dojde ke krystalizaci a pak se pomalinku odbarvují. Až do červena.“
Tom zalapal po dechu.
Keď včera bola tma,
tak dnes príde ráno,
a s tím sa skončí sen,
čo kradol ti spánok.
autor: Sch-Rei
betaread: Clarrkys
Wow…
Co mu ještě můžou udělat, kromě zabití….Tom by se už měl k něčemu rozhoupat, než bude pozdě =)
[2]: Jo no přesně tak!