pokračování
„Hádám, že máma fakt podporovala naši individualitu,“ připustil Bill. „Chybí mi, když jsme pryč.“
Tom kývl na souhlas a podíval se na malé blonďaté dítko v podpatkách, přesně jako by to bylo o deset let později,
„Miluju tě víc, než miluju mámu,“ promluvil Bill.
Tom se překvapeně ohlédl, oči jeho dvojčete byly vážné a upřímné. Bill se natáhl, aby dosáhl znovu na jeho ruku a kroužil palcem po jeho zápěstí.
Tom kývl a polkl. Tohle taky věděl. Stejně jako jejich matka.
Simone nikdy nebylo Billovo pouto k Tomovi příliš přejemné. I když je milovala tak moc, i když byla jediná osoba, která jim doopravdy rozuměla, i tak to pro ni bylo těžké.
Její malí kluci, kteří potřebovali sami sebe víc, než kdy potřebovali svoji mámu..
Tom vždy věděl, že ji to obtěžovalo. Nejvíce u Billa, který pořád chtěl obejmout, držet za ruku, číst pohádky před spaním, všechny věci, které mu chtěla dát máma, ale Bill je žádal jen od Toma.
Simone sledovala, jak je Tom šťastně dává svému dvojčeti a někdy mu je sobecky odepíral, jen aby Bill chtěl víc jeho pozornost.
Tom věděl, že to Simone přijala-už před lety; když byl Bill zachumlaný do postele, Tom šel z koupelny do jejich pokoje a její ruka na jeho útlém rameni jej zastavila. Tom si pořád pamatoval její uslzené oči…
„Polib svého bratra na dobrou noc, miláčku,“ řekla Simone a věnovala mu slabý úsměv. „Řekni mu, že je milován.“
Tom jen kývl, ve svém věku nejistý, co by měl říct. I po letech by nevěděl, co říct. Simone mu vtiskla rychlý polibek na čelo a vytratila se.
Všechno si to jasně pamatoval, protože tenkrát jejich matka opravdu připustila, že dvojčata žijí pro toho druhého, spolu, a spoléhající jen na sebe.
Bylo to taky poprvé, co Tom dal Billovi pusu na dobrou noc, jedna tradice, kterou si zachovali.
Takže, Tom to věděl, stejně jako věděl všechny ty ostatní věci. To, že ho Bill miloval víc než jejich matku. Část něho, ten maminčin chlapeček, ji tak litoval. Ten pocit ‚nemít tolik Billovy lásky, kolik jsi potřeboval‘, Tom se nad tou myšlenkou otřásl.
Malá část ji litovala a zbytek jeho se vyhříval a užíval si Billovu náklonnost. Ta zbylá část byla prostě šťastná i za pusy na dobrou noc.
Bill si broukal známou ukolíbavku, jak se proklikával přes další miminkovské fotky – dvojčata ve stejných bryndácích, starší Tom barvící Billovi vlasy, dvojčata sedící na dvoře, zády k foťáku, tulící se k sobě, Tomova ruka na Billových zádech…
Vždycky dvojčata spolu, někdo neznámý za foťákem, a ti ostatní.
„Já vím,“ řekl Tom a položil palec na rudou kůži Billova spodního rtu, když se na něj jeho bratr otočil.
Billovy rty se pod tím dotykem roztáhly do úsměvu.
**
Samozřejmě, že Tom miloval Billa taky. Více než oblečení, zvířata, přátele nebo rodinu. Více než celý svět, doopravdy. Celý svět za Billa, to nebylo těžké rozhodnutí.
Vážně ho miloval, jen to obvykle neříkal. Jen ve dnech, kdy jeho bratr sám nemohl mluvit, takže Tom věděl, že mu nemůže odpovědět něco ztrapňujcího.
Bylo to pro Billa podivně míň ztrapňující, než by Tom čekal, takhle přímo vyznávat svou lásku.
Přineslo to spousty divných pocitů, ale ani jeden z nich nebylo ztrapnění.
„Nenávidím tě.“ řekl Bill mrzutě a setřel si černý stroužek laku na nehty, stékající mu z palce. „Ugh.“
„Myslel jsem, že mě miluješ,“ rýpnul si Tom, když se za ním objevil.
Bill protočil oči a ukázal mu lahvičku s lakem na nehty. Vždycky si dokázal dobře nalakovat levou ruku, ale jakmile došel k pravé, byl bezmocný.
„Kde je Natalie?“ zeptal se Tom a koukal kolem sebe po malém zeleném pokoji po jejich vizážistce.
„Tady ne,“ řekl Bill a zamračil se, když si nalakoval kloub černě.
Beze slov si Tom vzal tu malou lahvičku smradlavé barvy od Billa. Vytáhl štěteček a pečlivě nanesl proužek laku na Billův nehet. Když pracoval, držel celou jeho ruku ve své. Bill vydal tichý zvuk na souhlas a uvolnil prsty.
„Nemyslel jsem tebe,“ ozval se, i když to oba věděli i tak.
Tom pracoval chvilku potichu, s maximální koncentrací nanášel malé bílé konce. Vždycky chtěl, aby Billova manikúra byla perfektní a elegantní a hezká, stejně jako Bill.
„Tak,“ řekl a pustil bratrovu ruku. „Vypadá to dobře?“
Bill natáhl paži, aby prozkoumal Tomovu práci, a ohnul prsty. „Vypadá to perfektně,“ odpověděl potěšeně. Pak se mu rozzářily oči. „Milujutě víc než-„
„Pořád to říkáš,“ upozornil ho Tom opatrně a položil lak.
Nebyl si jistý, jestli to bylo něco, na co se měl ptát, nebo to měl jednoduše přijmout jako jeden z Billových dalších výstřelků. Zajímalo ho to, vlastně byl tak bolestně zvědavý, že to ani nemohl potlačit. Nemohl zastavit sám sebe od toho, aby to chtěl vědět.
„No, je to pravda,“ odvětil Bill a podpatky odíral podlahu pod sebou.
„Pak to nemusíš říkat, ne?“ Tom se zeptal a opřel se o opěradlo Billovy židle. „Vím, že mě miluješ víc než štěňátka a cigarety.“
Bill pokrčil rameny a mával rukou, aby mu nehty uschly rychleji, i když už předtím Tomovi řekl, že to nikdy opravdu nefungovalo.
„Někdy to chci říct i tak. Je to příjemné to říkat,“ řekl a hned sklopil pohled, trochu mu zrůžověly tváře. „Nepřijde ti příjemné to slyšet?“
To ano a Tom to nemohl vyvrátit. Části něj se otvíraly Billovu citu, jednoduchým slovům.
„Jo,“ řekl Tom tiše. Bill se snažil odkopnout nohou koberec a Tom špičkou tenisky šťouchl do Billova kotníku v chlupaté bílé ponožce.
Způsob, jakým se na něj jeho dvojče podívalo, byl obezřetný, vlasy před obličejem, jako kdyby byl plachý nebo co.
„Pak to budu říkat dál.“ Bill řekl a skousl si ret. „Miluju tě víc než hodně věcí.“
„Fajn,“ odpověděl Tom, přijal to. Nebyl vlastně proti. Líbilo se mu to, což byla malá tichá věc, kterou by nevyslovil, i když už to Bill věděl.
Bylo hezké to slyšet.
„Ty víš…“ řekl Tom a lehce si odkašlal. „Ty víš, že tě miluju taky.“
Vyslovování těchhle slov mu sevřelo hrudník a rozechvělo ho to, jako kdyby to takhle nebyla pravda.
„Já vím,“ řekl Bill a skousl si ret, aby zabránil úsměvu.
**
„Tyhle kostýmy jsou pro tebe moc těžké,“ Tom zamumlal a masíroval Billova vlhká ramena. I když už byl v pokoncertové sprše, pořád se potil. „Nejsou pro tebe dobré. Jsou moc teplé, a ty se nemůžeš správně hýbat.“
„Jsou v pohodě,“ Bill řekl, natiskl se blíž k němu a šťastně se uvolňoval pod jeho dlaněmi.
„Jen protože svítí, Bille-„
„Jsou tak úžasné, tolik je miluju,“ přerušil ho Bill s úsměvem a kompletně mu unikla Tomova pointa. Tomovy ruce zavadily o červené místo na Billově krku, kde se kostým otíral až příliš tvrdě o jemnou pokožku. Jeho bratr udělal jemný vzlykající zvuk. „Proč musí láska tolik bolet?“
„Protože jsi masochista,“ zamumlal Tom a dělal, co mohl, aby byl opatrnější s tím, kam dává svoje ruce.
„Možná jo,“ Bill odvětil tónem víc zamyšleným než pobaveným.
Bill spokojeně zasténal, když Tom hladil jeho záda, a položil hlavu na Tomovo rameno. Když se Tom zavrtěl, Bill mu tentokrát odpověděl zasténáním na protest.
„Lehni si,“ instruoval ho Tom. „Budeš se cítit líp.“
Bill sebou okamžitě plácl na postel a rozvalil se. Byl vysvlečený hned po koncertě, takže teď měl jen tenké boxerky a byl stále stažený adrenalinem, stejně jako mu žilami pořád proudil šum muziky.
Nebyla to vlastně masáž – Tom by pravděpodobně způsobil víc bolesti než dobra, kdyby se o to pokusil, ale Bill vždy našel v jeho dotyku uvolnění. V poslední době, se všemi těmi umělými outfity, které se divně otíraly o jeho pokožku, a s koncerty, které ho unavovaly a přehřívaly, Bill měl rád, když Tomovy ruce konejšily jeho kůži při pokoncertovém odpočinku.
Tom si nestěžoval.
„Měl jsi jít ven s Georgem,“ ozval se Bill do polštáře, hlavu natočenou na stranu a se zavřenýma očima. „Pořád bys měl. Pravděpodobně je někde nějaká party. Nechci tě tu držet.“
„Ale chceš,“ Tom odpověděl láskyplně, když přejížděl přes linii Billovy lopatky.
„Tak fajn, chci,“ připustil zpěvák. „Máš tak dobré ruce. Ale i tak bys měl jít. Řekl jsi Georgovi, že půjdeš.“
„Může k tomu přemluvit Gustava, neboj se o to.“
„Určitě bys měl jít,“ zopakoval Bill polohlasem. Přetočil se na záda, aby mu mohl Tom masírovat břicho. Tom ho poslechl, a teď měl pod rukama saténovou pokožku.
Pak prstem zavadil o Billův piercing v bradavce, což pravděpodobně neměl, a donutil tím svoje dvojče zasténat.
„Georg je blbeček,“ prohlásil Tom až moc nahlas, aniž by zastavil konejšivé pohyby svých dlaní, ale už se odmítal dívat, oči soustředěné na jeden jediný bod na povlečení.
Posunul ruce níž na Billovo rovné břicho a hladil jeho jemnou kůži s nadějí, že to je bezpečnější území.
„Nepůjdeš s ním ven?“ zeptal se Bill divným hlasem. Toma zajímal jeho výraz, ale odmítal se podívat, aby se vyhnul očnímu kontaktu.
„Samozřejmě,“ řekl, i když to nebylo přesně to, co myslel. Narážky na Georga byly jen krytí jakékoliv nepříjemné situace.
Bill potěšeně zamumlal a položil hlavu zpátky na polštář. Po tom, co si dodal kuráž, Tom nenápadně nakoukl na svého bratr a s potěšením zjistil, že má teď zavřené oči.
Hlavu zakloněnou, rty pootevřené jako v blaženosti, jeho krk byl odhalený, zranitelný a sladký.
Tom zničehonic přestal, ignorujíc Billovo tiché zaškemrání.
„Miluju tě víc než groupies,“ nadhodil a hrál si s rukama. Byly na Billovi až moc dlouho. Všechno po té věci s bradavkou bylo moc dlouho, ale Tom si to uvědomil až pozdě.
Bill se se zavřenýma očima zamračil.
„To teda ne,“ zaprotestoval.
Tom byl pohoršen. „Samozřejmě, že tě miluju víc než groupies. Jsi hloupej?“
Hnědé oči se vmžiku otevřely, ne ospalé tak, jako by byly obvykle po Tomově hlazení. „Vážně?“
Toma to vyptávání se otravovalo, zatímco se Bill opřel o lokty.
„Jo.“
„Oh.“ Bill naklonil hlavu a zvažoval.
Zničehonic se Tom cítil nejistě, jako kdyby chtěl ta slova vzít zpátky. Dávala perfektní smysl -samozřejmě, že miloval svoje dvojče víc než jakoukoliv groupie – ale Billovo ujišťování se mu dávalo pocit, jako kdyby to bylo něco, co neměl vyslovit.
Billův nový zvyk vyslovovat svou lásku ke každé věci, způsobil to, že Tomův jazyk se taky uvolnil.
Ale po chvilce ho jeho bráška obdaroval tím nejšťastnějším, nejjasnějším úsměvem, a to Toma okamžitě uvolnilo, ostatně jako vždycky.
„Miluju tě víc, než tě milují tvoje fanynky,“ řekl Bill a zářivě se na Toma usmál.
Tomovo srdce poskočilo, neschopné vydržet Billovo kouzlo.
„Miluju tě víc než svoji kytaru,“ vrátil mu to, potěšený, jak to jeho dvojče rozzářilo. „Kytary. Každou kytaru.“
„Víc než muziku,“ odvětil Bill a zvedl se, takže teď seděl v tureckém sedu a vypadal zranitelně, odhaleně, bez trička, s rozcuchanými vlasy a odlíčeným obličejem. „Víc než slávu. Všeho toho bych se vzdal pro tebe.“
Tom divoce kýval. Kapela, muzika, sláva, věci, které je definovaly, nebyly ničím ve srovnání s Billem.
„Miluju tě víc než všechno,“ řekl Tom a obmotal ruku kolem nahé kůže a ostré klíční kosti, takže bylo jeho dvojče naráz pod jeho dotykem.
Bill byl blízko v jeho prostoru, dechem mu zvlhčoval rty. „Miluj mě víc,“ zašeptal.
Tom se cítil nečekaně omámený a potřeboval neobvykle moc síly, aby se odtáhl.
„Cože?“ zeptal se opile, zamrkal.
Náhle Bill ztrapněně a hluboce zrudl až po ramena, pohledem těkal všude, jen ne na Toma. Vyskočil bez vysvětlení na nohy a vytratil se s hlasitým prásknutím za dveřmi koupelny.
Tom zíral na zničehonic prázdné místo na posteli vedle něj.
Milovat Billa víc???
**
I když nad tím Tom přemýšlel, jak mohl, nemyslel si, že by mohl milovat Billa víc.
Jeho dvojče mělo vše, jeho dvojče bylo vše.
Tom nad tím pořád přemýšlel. V hlavě myšlenky jako: „Můžu doopravdy? a „Je tohle v pořádku?“ Stejné, jako musel mít jeho bratr. Nebo možná byl Bill vzhůru a přemýšlel nad: „Nemůžu.“ a „Tohle není v pořádku.“
Nebyl si jistý. Nemohl si být jistý. Stejně měl spoustu času na přemýšlení. Nějak se mu totiž nedařilo najít Billa, což bylo podivné, vzhledem k tomu, že sdíleli bus, postel a srdce.
Přemýšlel nad sdílením i víc než toho všeho – těla- taky, ale nepřemýšlel nad tím v reálné, uskutečnitelné rovině.
Měl prostě v hlavě místečko, kam utíkal, fantazii, moment, který zasáhl dál, než bylo možné.
Místečko, kde nic nebylo skutečné, i když se to někdy zdálo být realitou.
Možná by to mohlo být reálné.
Možná by ty tiché momenty mohly trvat.
Dokonce, i když byl takový hluk, že Tom nemohl přemýšlet, spousta lidí, přeřvávající hudba – i taky by to mohli být jen oni. Tom chtěl to, co chtěl Bill, chtěl to, co oba dělali. Chtěl, aby se Bill usmíval.
„Přestaň se usmívat!“ vyštěkl fotograf přes celou místnost s naštvaným výrazem na Georga, kterému úsměv trochu uvadl. „Potřebuju, abys byl sexy.“
Georg vypadal zmateně. „Ale já byl…“
Tom se vrátil zpátky k hledání ztraceného Billa. Věděl, že jeho dvojče musí být někde v budově. Viděl, jak se Bill vyhrnul z jednoho z tourbusů a vešel hlavními dveřmi. Tom mohl jen předpokládat, že Bill v tom buse spal i předchozí noc, a pravděpodobně jen tak ležel jako Tom, srdce osaměle bijící.
Tomovi se myšlenka osamělého Billa líbila míň, než když byl osamělý sám. Ať už Bill strávil noc v čímkoliv buse, Tom doufal, že mu dali postel, zachumlali ho do peřinky a dali mu pusu na čelo.
Až na to, že tohle mohl dělat jen on.
Konečně svoje dvojče našel, vlasy perfektně nagelované na svoje místo a kvůli focení tvář zakrytou makeupem.
Bill vypadal pod těmi ostrými světly tak malý, a Tom se okamžitě přesunul k němu.
„Bille!“ zavolal, popoběhl a odehnal vizážistku. Když se s ním Bill setkal pohledem, jeho srdce začalo bít díky starosti, uklidnění a spoustě dalších věcí rychleji. „Hej.“
„Vážně si nechci povídat,“ řekl Bill, ruce pevně objímající se na hrudníku. „Fajn?“
„Jo, dobře, ale-„
„Pane?“ Tom se otočil za rukou na jeho rameni, kde stála snědá žena s deskami. „Potřebujeme vás na dvojčecí snímky,“ řekla a nasměrovala ho směrem k foťákům. Tom se na ni zaškaredil, chtěl zaprotestovat, ale to už Bill vyrazil.
Bylo to focení jako každé jiné, s každým snímkem chtěl fotograf dvojčata blíž a blíž.
Blíž, blíž, blíž. Jeho srdce bilo rychleji.
Obvykle by tohle Billa bavilo, žertoval by a dělal by na něj líbací zvuky. Dnes dělal, co mohl, aby se ho nedotkl, tichý a chladný.
„Stejně musíme mluvit,“ ozval se Tom a zkoušel hýbat pusou, co nejmíň to šlo, nejistý, co by z toho vylezlo za fotky.
„Později,“ odvětil Bill. „Později. O hodně později. Nikdy.“
„Později,“ řekl Tom. Bill zasténal. Tom nesnášel, když na něj bylo jeho dvojče naštvané, a nechal ruce sklouznout trochu blíž k němu. Normálně by ho to uklidnilo. Jakmile se jejich prsty otřely, Bill zalapal po dechu a stáhl se zpátky.
„Promiň,“ zašeptal Bill zlomeně a sevřel prsty. „Promiň, já nechtěl.
Tomovi se sevřel hrudník kolem srdce. Pohnul se, aby mohl promluvit, ale fotograf zrovna sundal foťák a zamračil se. „Blíž.“
Bill mu daroval bezmocný, utrápený, zamračený pohled. Tom vzal znovu jeho ruku a přitáhl si ho blíž.
**
„Bille!“ zavolal Tom a zaklepal na hotelové dveře, za kterými věděl, že se skrývá jeho dvojče. „Je později.“
Ticho jako odpověď.
Tom si povzdechl a otočil se, hlavu opřenou o dřevěné dveře, čekal. Na protější stěně byly hodiny a on na ně zíral, pozoroval, jak jdou minuty.
Přešlo 5 minut, když se dveře za ním otevřely a Tom musel zavrávorat, aby udržel rovnováhu. Otočil se tváří a jediné, co bylo vidět, byl jen chomáč černých vlasů, jak se Bill schovával za dveřmi.
„Nebylo zamčeno,“ řekl Bill a pokukoval po něm.
„Jo, já vim.“ Tom lehce zatlačil dlaní na dveře a Bill ukročil, aby se mohly otevřít. Vešel do pokoje, zavřel a tentokrát zamkl.
Bez výrazného makeupu z focení, viděl Tom Billovy kruhy pod očima a vrásky způsobené stresem. Zamračil se a přitiskl prst na Billův spánek, aby je odehnal.
„Psům už se doopravdy stýskalo,“ nadhodil a snažil se palcem vymazat ty nešťastné vrásky. „A mně taky.“
„Udělal jsem chybu,“ vyhrkl s velkýma očima Bill. „Opravdu velkou, opravdu hloupou chybu. A já ani nebyl… Tedy, nemyslel jsem to…“
Zavrtěl hlavou. Byl nervózní a ztuhlý, a Tom stáhl svou ruku, ze strachu, že se jeho dvojče pod tím dotykem rozbije.
Chtěl ho držet tak blízko, jak mohl, tak blízko, jako ho vždycky držel.
„Znáš mě,“ pokračoval Bill s vynuceným smíchem. „Všechno mě hned pohltí a já pak zapomínám, co dělám. Jsem pořád takový, není to tak- není to tak, že bych přemýšlel nad líbáním tě nebo dotýkáním se tě nebo-„
„Nejsi tak přesvědčivý,“ řekl mu Tom soucitně. Jestli kdy měl nějaké dotazy, už je neměl. Čím víc stál v přítomnosti jeho dvojčete, tím víc cítil, jak je Bill čitelný. A tak to bylo vždycky.
Bill zamumlal něco skrz zuby a zničehonic začal zírat na svoje nohy.
„Fajn.“ řekl jemně. „Fajn, ale… fajn.“
„To je v pořádku,“ řekl mu Tom, natahujíc se, aby mohl nalákat Billovy prsty do své dlaně. Jemně si s nimi hrál a zkoumal manikúru, kterou sám dokončil.
„Ne, to není,“ Bill se uchechtl a povolil ruku.
„Je to v pohodě,“ odporoval Tom, když mu víc stiskl ruku. „Jen jsi mě trochu odstrčil tou „miluj mě víc“ věcí.“
Jeho bratr zakňučel a stáhl ruku, aby si mohl dlaně přitisknout na oči. „Ach bože.“
„Ne, protože já tě miluju víc než cokoliv,“ ozval se Tom. „Ne protože-„
„Taky tě miluju víc než všechno,“ řekl Bill, oči nebezpečně mokré. „To je všechno. Nebyl jsem divný. Já jen-„
„To je v pořádku,“ opakoval Tom, jeho ruce cestující po linii Billovy lebky. „Miluju tě víc.“
Slova by nikdy nemohla popsat, jak se cítil, tak se naklonil, aby to Billovi ukázal. Jeho polibek nebyl jemný, ale zoufalý, plný naděje a potřebující a spojující všechno, co už měli. Bill se ho zoufale chytl a Tom si ho přitáhl blíž.
Slova by možná byly dobrá, ale tohle byli oni.
„Takhle tě miluju,“ vysvětlil, když se musel odtáhnout, jeho rty byly pořád zvlhčené těmi Billovými. „A víc.“
„Oh,“ zašeptal Bill, trochu šokovaný. „Vážně?“
„O tolik víc,“ slíbil Tom.
Billova tvář se roztáhla do širokého úsměvu.
„Právě jsem viděl padat hvězdu,“ zamumlal Bill a propletl prst s těmi Tomovými, oči zářící a hravé.
Tom pohladil palcem Billovy rty a usmál se zpátky na svoje dvojče. „Já taky.“
Bill se k němu přisunul, tisknouc se k Tomovi. Tichý moment, který mohl trvat věčně.
Nebylo nic, co by dokázalo popsat to, jak byli spojeni.
Tohle bylo blízko. Tohle a víc. A víc. A víc.
autor: Jelly Pencil
překlad: Darxie
betaread: Janule
Dokonalé! Je tady krásně popsáno to jejich pouto, jak silně jsou spolu spjatí. Bylo to takové něžné a hezké:) Tahle autorka je šikulka, snad to není její poslední přeložené dílo, jinak překlad byl super skvělý;)
Krásné ♥ Nejvíc mě však dostalo to s tou Simone, i když je to úplně jasné..
Naprosto nádherný! Totálně jsem se do toho ponořila a měla jsem to živě před očima! ♥ Tak sladký! ^__^ Bill tu byl přesně tak dokonale sladkej <333 Musím si to přečíst znovu! Jsem z toho ohromená, zatraceně!
Děkuju překladatelce za dokonalý překlad :-*
Dokonale nadherne a uzasne dlouhe!! K tomuhle se urcite jeste nekolikrat vratim. Strasne moc dekuji za skvely preklad!
Krásná povídka, řekla bych, že to ani povídka nebyla, ale takový malý výlet do skutečného života dvojčat, tak opravdové a přirozené mi to celé přišlo, prostě perfektní ♥♥♥
A velké poděkování za překlad pro Darxii ♥
Úžasná povídka, tak jemná, plná pocitů a všeho… vážně nádhera. Asi jsem objevila další oblíbenou autorku. Doufám, že se tu od ní časem objeví víc překladů. Jo a překlad byl samozřejmě taky dokonalý, myslím, že i to udělalo tu povídku tak vyjímečnou…
fakt moc krásná tak procítěná 🙂
neuvěřitelné
miluju to. naprostá nádhera. to nejde vyjádřit, fakt ne.
a děkuju za překlad.
ou x) toto je presne šálok mojej kávy. Dvojčatá sú ozaj dvojčatami, prostredie je z koncertov a oni sú pre seba najdôležitejšía nikto tretí sa medzi nich nepletie … krása krása krása. Tak jemná poviedka plná citov mi dobre padla x) aw
Tak tahle povídka byla vážně dokonalá!♥
Taková krásná, něžná a plná lásky. Skoro jsem věřila tomu, že to takhle skutečně je. To Billovo "Miluju Tě víc než…" bylo nádherné. Nedivím se Tomovi, že to rád poslouchal, kdo by ne 🙂
Opravdu moc děkuji za překlad 🙂 Tohle by byl hřích si nepřečíst 😉
Milé. Najskôr som myslela, že Bill možno chce, aby mu aj Tom povedal, že ho miluje, myslela som, že u je medzi nimi všetko. Pôsobili to tak, tá ich blízkosť. Akoby už spolu zdieľali všetko. Milovali sa tak moc. Ale nie, potrebovali sa ešte viac. A našli sa. Ďakujem.