autor: Cinematics
Bill usnul přitulený na Tomovi, ruce pevně sepnuté kolem jeho ramen a nohy obtočené kolem jeho stehen. Byl to ztěžka pohodlný spánek, do břicha ho píchaly jehlice z korzetu a tlačilo ho jeho falešné těhotenství, ale nebylo nic nepohodlného na tom, jak ho Tom držel kolem pasu, nebo jak Billova hlava tak perfektně zapadala do Tomova ramene; přesně v důlku krku.
Ta noc byla jejich, jen se dotýkali a tiše se modlili, aby bylo všechno dobré, když je převzal pod svá křídla spánek a unášel je nocí. Tomův krk byl tak teplý oproti Billovu čelu, tak uklidňující a napomáhající Billovi si lépe pročistit hlavu.
Tomovy velké, silné upracované ruce Billa pevně držely za boky; držely ho na místě, silně a bezpečně. Přes noc jeho dlaně sjely na Billova nahá slabá stehna; naprosto krásně držely Billovu kůži. Tom zůstal po většinu noci vzhůru, koukal se z okýnka vozu jen pro případ, že by je někdo přišel špehovat. Tom si byl jistý, že slunce brzo vyjde, a tak malinko začal podřimovat. Věděl, že bude přes celý dne unavený, věděl, že určitě příští noc nedokáže zůstat vzhůru; ale byl si jistý, že jestli někdo Billa chce ukrást, tak že to udělají dnes v noci.
Přišlo ráno, Bill byl první, kdo se probudil. Něžně pohladil stranu Tomova spícího obličeje, přemýšlel, proč se Tom neprobudil. Bill byl vždycky ten, kdo se probudil déle, probouzel se do sladkého tónu Tomova hlasu; ale dnes neměl šanci probudit se zvukem svého dvojčete. Dnes ráno bude on ten, kdo bude probouzet.
„Tome,“ řekl Bill tiše, rty se otíral při mumlání o Tomův krk.
„Mm?“ nadzvedl Tom ospale obočí, natočil obličej, aby viděl na vršek Billovy hlavy.
„Je ráno. Vyspal ses dobře?“
„Ne.“ Přiznal Tom, rukama vyjel výš po Billových stehnech; zrovna pod lem šatů. Bill se začervenal, připadal si neuvěřitelně nemravně. Trochu se nakrčil, čímž vydal Tomovi signál, aby rukama sjel zpátky dolů. Začal se stydět, přemýšlel, protože možná by tak Tom mohl předpokládat, že nenajde ženské části těla, ale mohlo by ho to zklamat. Byl si jistý, že Tom by se ho nikdy nechtěl dotýkat tak intimně, ale že to byla jen nehoda, a že Tom Billa považoval opravdu za muže; možná, že se ho Tom bál.
Bylo to jiné, Bill se učil sám sebe dotýkat s Tomovou pomocí a Tom to dělal jen kvůli jejich dohodě. Tom se Billa dotýkal, aby ho to naučil, aby mu ukázal věci, kterým moc nerozuměl a nikdy se je neučil. Ale teď Bill věděl, že Tom k němu něco cítí, ale dělal si starosti, že o něm Tom stále přemýšlel jako o ženě; soudě podle jeho vzhledu.
„Promiň,“ řekl Tom něžně, ta slova jako by se jen vznášela nad Billovou hlavou. „Síla zvyku.“
„Zvyku?“ nakrčil Bill obličej a chtěl se odtáhnout. „Dotýkáš se lidí tak… tak intimně?“
„Ne, ne!“ zasmál se Tom a protočil oči. „Jen chci říct, že je to zvyk, že se u tebe chci chovat podle toho, co mi říkají pocity. Omlouvám se. Jen tě rád cítím u sebe blízko.“
Tom dal ruce zpátky na Billova záda a láskyplně mu prsty mnul boky. Bill se usmál, slunce ho uspávalo a ten pocit Toma na něm samotném mu způsoboval v tom ranním slunečním svitu krásný pocit.
„Rozumím.“ Odpověděl Bill, rukou zajel do Tomových dredů. Och, a jak rád to dělal. Občas měl nutkání natáhnout ruku a dotknout se ho, nějaký silný pocit, který přišel a odešel, bez jakéhokoliv odůvodnění. Bylo to prostě nutkání, touha dotýkat se a být dotýkán v těch nejintimnějších způsobech. Ti dva za to vinili fakt, že byli jeden bez druhého tak dlouho, a teď, když se setkali, chtěli toho druhého v každém způsobu; oba potřebovali zpátky tu blízkost, kterou měli v děloze.
„Brzo musím do práce.“ Řekl Tom smutně, sledoval, jak slunce líbá horizont. Bill přikývl oproti jeho ramenu a tiše vydechl, bolelo ho tělo z té nepohledné spící pozice. Tom to v kostech také cítil.
„Nesnáším to v kuchyni,“ zabručel Bill. „Všechny ženy mě tam pomlouvají za mými zády, jak těhotná žena může mít tak nevyvinutý hrudník, říkají. Je to celkem deprimující, i když nejsem těhotný, ani žena.“
„Ignoruj je, miláčku.“ Odpověděl Tom se zívnutím, přál si, aby spal víc než jen těch pár hodin. „Neznají tě. Jen se usmívej a předstírej, že s tím vycházíš. Vymyslíme něco, až budeme moct, ale teď budeme muset vstát a jít pracovat. Uvidíme, kolik jsme si za dnešek a zítřek vydělali, a pak zjistím, kdy odsud můžeme odjet.“
„Nevěřím tomu tady. Obzvlášť nevěřím Paulovi.“ Otřásl se Bill a přitulil se k Tomovi blíže.
„Já mu taky nevěřím, ale musíme jít dál a zapomenout na to, co řekl. Snažil se s tebou flirtovat.“
„Co tím myslíš?“
„Bille…“ zasmál se Tom unaveně a povzdychl si. „Neznáš svět kolem sebe. Ty, jako lady Vilhelmina, držíš… držíš si jistou eleganci a krásu, ať už jsi nebo nejsi vévodova dcera. Tady v okolí jsi objekt vášně a touhy, a jak Paul říkal, že jsi podobný Vilhelmině, snažil se tě dostat lichotkou. Dával tím najevo, že jsi podle něj atraktivní, a že by tě rád poznal.“
„Tome, takhle to nemyslel.“ Odfrkl si Bill. „Myslel to tak, že vypadám jako lady Vilhelmina, protože jsem. Ví, že to jsem já.“
„Jsi paranoidní.“
„Ty jsi až moc klidný.“ Řekl Bill s malým úsměvem a Tom zavrtěl hlavou.
„Ne klidný. Jen vyrovnaný.“ Drcnul nosem do Billova, pak dal ruce pryč a protáhl se, rukama přitisknutý na rovnou střechu kočáru.
Bill zaúpěl a slezl z Toma, tělo ho ze spánku bolelo. Byl rozbolavělý, a měl hlad, a vůbec se mu nechtělo dělat, že je spokojený. Tom natáhnul ruku, kde Bill seděl a pohladil ho po tváři, Tom věděl, že je jeho bratr zoufalý, čímž mu ještě víc klesla nálada. Rychle si nandal své těžké boty a zanadával nad tím, jak ho bolí nohy. Tom si ani nedokázal představit, jak se Bill musel hrozně vyspat, schoulený u něj v klíně v šatech a korzetu.
„Musím jít do stájí,“ zamračil se Tom. „Už je východ slunce.“
„To znamená, že se musím vrátit do kuchyně.“ Vydechl nespokojeně Bill a urovnal si své vlnité vlasy, přál si, aby se prostě jen mohli sbalit a odjet; najít si místo, kde se schovat a prospat tam celý den.
„Už to bude dneska lepší, když znáš pravidla a jak pracovat. Dnes budu na obědě, takže budu v kuchyni, abych došel pro jídlo; nebudeš beze mě celý den.“
„To jsem rád.“
Jen to, že věděl, že bude mít během dne malou přestávku, která bude zahrnovat Toma, hned Billovi udělalo lepší den. Přišel na to, že jeho den byl včera tak špatný a děsivý, protože Toma nemohl vidět, a cítil trochu útěchy za to, že Toma uvidí.
„Arthur sem jde,“ poznamenal Tom, zamžoural do slunečního světla, sledoval, jak majitel farmy jde k jejich vozu. „Musíme jít.“
Tom otevřel dveře vozu a radostně Arthura pozdravil, i když byl rozbolavělý a slabý. Arthur mu jen zamával a otočil se na patě, šel zpátky ke svému domu. Tom zaúpěl a usmál se unaveně na Billa, pak vylezl z vozu, pomohl bratrovi ven.
„Uvidíme se odpoledne.“ Řekl Tom se slabým úsměvem, jemně pohladil Billův obličej hřbetem ruky, a rozeběhl se pryč ke stájím.
Bill zaúpěl a urovnal si šaty, zatahal si za korzet, aby upravil jeho tvar. Odešel k farmářovu domu, aby mohl začít den v kuchyni. Ostatní služky už dávno pracovaly, když Bill vešel do kuchyně, všichni se na něj podrážděně podívali.
Den předtím neudělal zrovna nejlepší dojem na ostatní ženy, všechny ho probodávaly pohledem a pomlouvaly ho za jeho zády. Nejspíš si ženy o Billovi myslely, že mu jde jen o sebe a že je zaostalý, ale jediný problém, který v něm byl, bylo, že se s nimi bál komunikovat. Nechtěl, aby si myslely, že je sobecký a hrubý, ale to, co slyšel, mu dávalo na vědomí, že přesně to si o něm myslí. Odmítal ale, aby se ho to nějak dotýkalo. Věděl, proč se chová tak jak se chová, a to bylo jediné, na čem záleželo.
Den ubíhal, a ženy odmítaly být na Billa hodné, a jak si byl jistý, že tomu bude dneska také tak, ta myšlenka, že Tom přijde na oběd, ho udělala šťastnějším a více chtivějším pracovat. Bill byl po lokty ponořený v šedivé vodě, drhnul pánve a misky. Nikdy v životě tohle nemusel dělat, ale ta studená šedivá voda a špína, která plavala v umyvadle, mu zvedala neuvěřitelným způsobem žaludek. Trpěl všechno to nepříjemné, co s mytím nádobí přicházelo, v tichosti, nechtěl, aby nějak obtěžoval ty ženy, které ho už teď z nějakého neznámého důvodu nenáviděly.
„Ach, překrásná žena myje nádobí.“ Řekl za ním chraplavý hlas, až moc blízko a až moc plný zájmu. Bill slyšel těžké pracovnické boty, jak klapou po podlaze kuchyně, těžké zvuky železa a kvičení čerstvé kůže.
Bill se otočil a ocitl se tváří v tvář Paulovi, tomu samému Paulovi, který včera málem Billovi přivodil infarkt. Bill se zakoktal, chtěl něco říct, ale slova ho zradila, když ho vysoký muž pohladil hřbetem ruky po čelisti. Vůbec to nebylo tak hezké, jako když se ho dotýkal Tom, bylo to špinavé a špatné. Připadal si jako věc, něco, čeho se Paul chtěl dotýkat jen proto, že to je podobné Vilhelmině; něco, co představovalo sílu a peníze.
„Jsem vdaná.“ Probodl ho Bill pohledem, otočil se zpátky k nádobí a kouknul okýnkem ven k farmě.
„Nevidím žádný prsten.“ Řekl Paul jednoduše a Billovo srdce začalo bít rychleji. Musel rychle vymyslet nějakou lež. Nebylo to normální, že byly vdané ženy vídány bez prstenu, vlastně to byl symbol toho, že ta žena byla děvka. Symbol toho, že když si ji muž bral, nerespektuje tím lásku a ostatní závazky, ke kterým se v manželství uvázala. Bill nepotřeboval nad hlavou toto označení, obzvláště ne před Paulem.
„Chcete snad ode mě, abych pracovala s tak překrásným šperkem na prstě? To by ušpinilo jeho symboliku. Prosím, nechte mě pokračovat v práci.“ Řekl Bill, jak slušně to jen šlo, jelikož mluvil s jedním ze svých šéfů. Paul měl na farmě stejně silné slovo jako jeho otec, neměli byste ho pomlouvat, jestli jste nechtěli přijít o místo.
„Sama jsi až moc překrásná na to, abys byla vdaná za muže, který tě nedokáže udržet šťastnou a zaopatřenou. Neměla bys položit prst na špinavé nádobí.“
„Práci si užívám. Drží mě zaměstnanou.“ Zabrumlal Bill, snažil se soustředit na něco jiného. Soustředit se na Toma, na útěk do života plného štěstí. „Miminko si to také užívá.“
„Jsem si jistý, že bych našel způsob, jak někoho tak překrásného držet zaměstnaného.“ Dvořil se Paul, ruku položenou na Billově rameni. Bill couvnul a dál se soustředil na nádobí, snažil se nemyslet na ten nepříjemný pocit, co cítil.
„Prosím. Jsme vdaná a nosím dítě. Necením si vašich nabídek. Ráda bych se vrátila do práce.“ Řekl Bill tiše, hlas ani trochu blízko síle, kterou v něm chtěl.
„Budu tě sledovat,“ řekl Paul zlomyslně, rukou mu přejel přes žebra. „Žena tak překrásná jako sama Lady. Až moc překrásná pro pracovníka na farmě.“
„Dej si odchod,“ známý hlas zasyčel a Bill se otočil přes rameno, vydechl úlevou, když uviděl Toma stát jen pár kroků opodál.
„Co si to dovoluješ říkat mi, co mám dělat v mém vlastním domě?“ zeptal se Paul, obočí nakrčené a jednu ruku stále na Billově boku.
„Klidně ti to budu říkat, jestli se to týká mojí ženy. Dej ruku pryč a odejdi.“ Tomovy oči byly černé, kůže se mu leskla potem z těžké práce a Billovi se začal točit žaludek, když viděl svého bratra tak vypracovaného a ochrany chtivého.
„Měl bys radši dělat, co se od tebe žádá a odejít, než budeš mít problémy, prcku.“ Řekl Paul ošklivě, otočil se k Tomovi obličejem s vražedným výrazem.
„Dáš na ní i druhou ruku a-„
„To- um, Alistaire,“ řekl Bill slabě, vydechl a dal si pramen vlasů za uši. „To je, já… nedělej si starosti. Jen, jen se vrať zpátky do práce.“
Bolelo to, říct Tomovi aby odešel, ale Billovi došlo, že nemá na výběr. Paul je mohl jednoduše vykopnout pryč, vzít jim peníze a zpozdit tak jejich cestu o dny; možná týden. Měli něco málo peněz, samozřejmě, a nějaké jídlo pro Ruprechta, ale ne dostatek. Ne, neměli dost, aby se mohli dostat do dalších dvou měst. Jak moc to Billa bolelo, ale tuhle farmu potřebovali. Potřebovali Arthura, potřebovali jeho peníze, a dokonce potřebovali i Paula. Kdyby Paul nebyl spokojený, nebyli by spokojení ani Bill s Tomem. Byla to jednoduchá matematika.
„Ano, poslouchej svou roztomilou lady.“ Řekl Paul a probodl ho pohledem, Billovi se rozechvělo tělo. Když uslyšel slovo ‚lady‘, tak si Bill pomyslel, že Paul věděl víc, než potřebovali. Ale nejspíš nevěděl, Bill byl technicky lady ve společnosti, ať už byl v jakékoliv třídě, nebo jestli byl ve spojení s vévodou, ale stále ho to rozechvívalo a chtělo se mu zvracet. Pevně si chytl bříško a byl rád, že ze sebe nic do umyvadla nevyklopil.
„Je jí špatně od těhotenství.“ Probodl ho Tom pohledem, prošel okolo Paula a vzal Billa kolem pasu. „Vezmu ji ven na vzduch.“
„Mohl bych tě vyhodit rychleji, než jsi sem přišel, dítě.“ Přitlačil Paul, prstem se zapíchnul Tomovi do zad.
„Prosím. Nechte mě jít na chvilku na vzduch.“ Zasípal Bill; štípalo ho v nose a břišní svaly se mu svíraly, jak se snažil nezvracet. Byl až moc zmatený a nepohodlný se vším co se dělo, bál se Paulových slov a jeho dotyků, jeho nabídek; a bál se, že je Tomova žárlivost vykopne z farmy a nechá je bez peněz.
„Řeknu otci, ať jí ten čas strhne z peněz.“ Vydechl rozčileně Paul a odešel z kuchyně, nechal Toma pomoci Billovi ven na vzduch.
To horko, co bylo venku, vůbec Billovi s jeho nevolností nepomohlo, ale ta sladká vůně letního vzduchu a sena, která sem byla přivátá vánkem, byla příjemná, a to jak Tom něžně Billovi pomáhal ven, bylo ještě příjemnější. Tom si ho pevně chytil kolem pasu a posadil ho venku na trávu.
Bill klečel na kolenou, doufal, že si od trávy nezašpiní matčiny bleděmodré šaty. Tom si klekl před něj, ruku mu dal pod bradu a jen tiše sledoval, jak se Bill snaží dýchat, aby mu nebylo špatně.
„Jestli potřebuješ zvracet, tak to udělej.“ Pobídl ho Tom a Bill zavrtěl hlavou. „Bude ti líp.“
„Um, ne.“ Zamumlal Bil, hlas měl o hodně hlubší a chraplavější než obvykle. „Jen potřebuji vzduch.“
„Co se stalo? Co Paul udělal? Vezmu ho botama do-„
„Ne, Tome.“ Natáhl se Bill a objal Toma svýma drobnýma rukama kolem krku, přitulil se k němu, ta přírodní vůně jeho bratra jako by nevolnost vymazala. „Nic nedělej, nebo nás odsud vykopnou, jen… Jen na něj zapomeň. Jsem si jistý, že už se to nestane.“ Bill si byl jistý, že se to ještě stane, ale chtěl, aby si Tom nedělal starosti, snažil se ho pro jednou uklidnit. Byl si jistý, že je Tom vytočený víc než smotaná vlna, a to mu dělalo starosti.
„Co mu dává právo se tě dotýkat?“ zeptal se Tom spíš pro sebe než Billa, emoce s ním zmítaly skoro až násilným způsobem. Nikdo neměl právo na to, aby činil jeho bráškovi takhle špatné pocity. Nikdo na světě.
„Ví, kdo jsem, Tome, ví. Řekl mi ‚roztomilá lady‘. Už nemáme štěstí.“ Zavzlykal Bill do Tomova krku, snažil se nebrečet a nezvracet.
„Bille, řekl ti lady a myslel to jako slečno, protože v očích všech tady jsi žena. Nemyslel to nijak jinak. To ti slibuju. Mimo to, Vilhelmina má černé vlasy a nikdo na světě, kromě služek, neví, že to tak není.“
„Ale-“ Bill se rozhodl mlčet a věřit tomu, co Tom říká. Jeho bratr by ho nikdy nevystavil nebezpečí, tím si byl jistý, také jediná věc, co mu zbývala, byla věřit Tomovi a věřit, že Paul neví nic o jeho identitě.
„Mimo to, Bille, Vilhelmina by si nikdy nevzala nikoho, jako jsem já.“ Ujistil ho Tom, jemně pohladil svou špinavou rukou Billovu tvář, jako by se snažil nerozbít tu porcelánovou kůži. „Ani by si ode mě nenechala udělat dítě.“ Zasmál se malinko Tom a Bill unaveně vydechl.
„Ale, ale on viděl, že nemám prsten a já mu řekl, že je to proto, že pracuju. Jak vysvětlím, proč ho nikdy nenosím? Nemám prsten, Tome.“
Nebylo to tak, že by Tom nepřemýšlel o tom, že kdyby měli snubní prsteny, přesvědčilo by to lidi nejspíš víc, ale naneštěstí neměli moc financí, aby si mohli pro ně oba dovolit prstýnky, a Simone nikdy neměla potřebu nosit ozdoby. Toma to štvalo, jelikož měl vždycky rád všechno pod kontrolou, štvalo ho, že nemůže dotáhnout jejich plán do detailů, ale musel na to nemyslet a přenést se přes to, nebo by ho to štvalo ještě víc.
„Já vím, ani já ne. Bille, musíš si pamatovat, že jsem z pracující třídy. Ve spoustě případů lidé z pracovní třídy nemají prsteny, protože nemají finance na to, aby si je mohli dovolit. Je to celkem normální, Paul je bohatý, neví to.“
„Musíme brzo odjet, Tome. Opravdu brzo.“ Billovi se třásl spodní ret oproti Tomovu krku, cítil se ztracený, nebyl si jistý, co má dělat. Plánovat útěk bylo jednoduché, ale bylo těžké to provádět. Bill si byl jistý, že na ně někdo přijde a že je najdou, pokud už je Paul neodhalil. Jenom čas napoví, jestli to Paul ví, ale Bill věděl, že už s ním alespoň nechce být nikdy o samotě. To by radši snášel švihání bičem přes záda a všechny svoje kloubky.
„Proč mě otravuje? Proč ne ty ostatní ženy?“ řekl Bill smutně, neočekával odpověď, ale potřeboval se zeptat.
„Podívej se na sebe,“ řekl Tom sladce. „Jsi neuvěřitelně okouzlující.“
„Jsem?“ zeptal se Bill, zamrkal na Toma očima barvy rozteklého zlata.
„Mě jsi okouzlil.“
Bill se k Tomovi přitulil ještě víc, přál si, aby byli kdekoliv jinde než tady. Tom řekl, že už brzo odjedou, odjedou hned, jak budou mít dostatek surovin, aby mohli jet o dalších pár měst dál, aniž by je hnal strach. Tom zajel rukou do Billových dlouhých vlasů a zamyšleně seděl, oči zavřené a rty přitisknuté k vršku Billovy hlavy. Bill zasněně vydechl, nechal oči spadnout; sluníčko mu za víčky tvořilo červené světlo.
„Tome?“
„Mm?“
„Když na nás budou lidi dlouho koukat, všimnou si podobnosti, že ano? Když se podívají zblízka, tak uvidí pravdu pod mým make-upem?“
„Nedáme jim šanci.“ Odpověděl Tom, podíval se na Billův roztomile malý nosánek.
„Tome, není to moc těžké vidět. Co se stane, když mě chytnou bez make-upu?“
„Budeme o tom přemýšlet, až se to stane, ale já to nedopustím.“ Mrknul Tom na Billa, který na něj koukal, prsten slunce přímo za Billovou hlavou mu dělal ještě víc andělský vzhled, ještě víc vypadal jako spasitel v Billových očích. Bylo mu z toho tepleji, než jak ho slunce mohlo ohřát, a bylo to perfektní.
„Myslím, že stále ještě potřebujeme pro všechno plán, aby nám bylo bezpečněji.“
„Se mnou jsi vždycky v bezpečí, Bille. To víš.“ Tom políbil Billa na čelo, jen jako ze sladkého činu bratrství a usmál se mu do kůže. „Ale jestli chceš, abychom všechno nejdřív naplánovali, tak to uděláme. Stejně nemám na co myslet, když uklízím koňský výkaly,“ Bill předstíral zvracení. „Takže něco vymyslím. Co ty na to?“
„To je dobře. Jen vážně potřebuju…“
„Mít věci pod kontrolou?“ zasmál se Tom a Bill se začervenal.
„Myslím, že ano.“
„No, co ostatního teď chceš kontrolovat?“
„Všechno, jen… je to pro mě frustrující, být tak nejistý, víš?“ vydechl Bill a postavil se na nohy, věděl, že by se měl vrátit zpátky do kuchyně, jestli chtěli s Tomem dnes vydělat ještě nějaké peníze. „Měli bychom se vrátit do práce, Tome. Čím víc budeme pracovat, tím více peněz dostaneme, tím rychleji se odsud dostaneme.“
„Dostanu nás do dalšího města, jak jen rychle to půjde, slibuju.“ Objal z plného srdce Billa Tom, cítil spíš jen látku než Billovo tělo. Bylo to frustrující, že to bylo to jediné, co teď mohli dělat, a Tom chtěl, aby se mohli dotýkat hrudníkem na hrudník, cítit, že jeho bratr byl z masa a krve, a že budou v pořádku. Tom bude dalších pár hodin určitě trávit tím, že bude plánovat a vynášet a vymýšlet, jak se odsud dostanou a jak čelit všemu, co by je mohlo potkat.
S dalšími pohledy na sebe se Tom s Billem vrátili na svá pracovní místa, oba byli nejistí a neměli dobrý pocit. Tom úplně zapomněl na oběd, čímž si vysloužil přísné kázání od Arthura, a Bill se celý dne koukal přes rameno. Skončilo to, až když Bill byl skoro hotov a Paul se rozhodl, že o sobě dá zase vědět a peskoval Billa, dokud se mu nechtělo brečet.
„Měli bychom se ho zbavit, na farmách se pořád stávají nějaké nehody.“ Sykl Paul směrem k Billovi, čímž mladou slečnu celou rozechvěl, Billa z toho až bolela žebra.
„Ne. Děkuji.“ Řekl Bill rozhodně, hlas měl hluboký, aniž by chtěl, a okamžitě si skousnul jazyk. Paul se na něj zamračeně podíval, a pak podezíravě zamrkal.
„Zníš naštvaně na to, že je ti jako slečně nabízeno, aby ses provdala za bohatého muže.“
„Proč se nejdete nabízet jiné ženě? Je tu spousta překrásných dívek. Proč mě nemůžete nechat být?“ vydechl Bill, ukázal po kuchyni, když dával pryč hrnečky, talíře a příbory.
„Žádná není tak sladká jako ty.“ Řekl Paul skoro vychytrale, jako by tu neměla být žádná stinná stránka za tím, co Billovi říkal. „Poslouchej,“ chytl Paul Billa za loket a ustálil jeho pohyby, donutil Billa se na něj podívat. „Technicky jsem tvůj šéf a budeš dělat to, co ti řeknu. Jestli si ceníš života svého manžela-„
„Ne!“ zavzlykal Bill, hlas se mu zadrhával v krku a vycházel ven jako vzlyk.
„Dělej, co říkám. Jdi odsud, směna ti skončila.“ Odstrčil Paul Billa pryč, čímž Billovi bolestivě vyvrkl kotník. „Uvidíme se zítra, Bell.“
Kdyby Bill mohl utíkat, tak by utíkal, jak jen rychle by to šlo, přímo za Tomem. Namísto toho se opatrně a bolestivě šoural po blátivé cestě k jejich kočáru. Sledoval, jak Tom pracuje, zatímco šel tam, z čeho se stal jejich domov. Tom byl k němu zády, zatímco sázel nějaká semínka. Doufal, že bude Tom rychle hotový, Bill seděl v jejich voze a očima se koukal na cestu, chtěl si být jistý, že sem za ním Paul nepřijde.
Mladší z dvojčat zamyšleně sedělo, kotník ho bolel jako šílený, jakoby mu do něj píchali jehlami, a hlava se mu točila. Nechápal, o čem to Paul mluvil, když říkal, jestli si cení jeho života, ale byl si jistý, že se to týkalo toho, že se na farmě často stávají nehody. Bylo mu z toho špatně, ptal se, proč vůbec museli kdy zastavit na této farmě. Proč ne na nějaké jiné farmě?“
„Někdo je v jiném světě?“ řekl hlas radostně, vytrhl Billa z myšlenek.
„Co-? Och, ano, myslím, že ano.“ Zamračil se Bill, nevydával ze sebe žádný signál, že Toma rád vidí, a v nějakém způsobu to vlastně i byla pravda. Samozřejmě, miloval, když mohl být u Toma, ale strach, že by se jeho bratrovi mohlo něco stát, mu zvedal žaludek. Bylo to jednodušší, když Tom pracoval, čímž nechal Billa sedět ve svých myšlenkách.
„Co se děje?“ pohladil Tom Billa po čelisti a Bill sebou cuknul. „Udělal jsem něco špatně?“
„Ty ne.“ Bill se Tomovi nemohl podívat do očí, bál se, že mu tak řekne, co Paul říkal.
„Můžeš mi říct, co se děje? Rád bych to napravil.“ Snažil se Tom zachytit Billův pohled, ale Bill se na něj prostě odmítal podívat. Tom si připadal podvedený. „Byl to Paul?“
Bill malinko přikývnul a Tom protočil oči, byl naprosto naštvaný z chování toho staršího, z toho, jak se choval k jeho mladšímu bratrovi.
„Můžeš mi říct, co ti udělal?“ zeptal se Tom a Bill nehnul ani brvou. „Znovu se tě dotýkal?“ Bill zavrtěl hlavou. „Obtěžoval tě?“
„On… Vydíral mě.“ Zavzlykal Bill. „A ublížil mému kotníku.“
„Nejdřív kotník, pak vydírání.“ Klekl si Tom na podlahu kočáru a vzal Billův bolavý kotník do rukou, nějak věděl, jaký kotník to je.
Tomovy ruce byly hrubé, silné a mohutné, ale absolutně jemné a něžné na Billovu kůži. Starší z bratrů sundal z jeho nohy sandálku a přitiskl prsty na lehce oteklou a zhmožděnou kůži na Billově kotníku.
„Řekni mi, co ti Paul říkal. Jak tě vydírá?“
„No, um,“ roztál Bill do Tomova dotyku a vydechl. „Nejdřív říkal, že bychom se mohli… tě zbavit, protože, protože na farmě se pořád stávají nějaké nehody, a pak…“ Bill zavzlykal a pověsil se rukama kolem Tomova krku.
„A pak co, Bille?“
„Pak řekl,“ vydechl Bill zhluboka a cítil, jak ho štípalo v nose, protože se mu chtělo brečet. „Říkal, že jestli si cením tvého života, že udělám, co řekne.“
„Co chce, abys dělal?“ Tom nezněl vyděšeně a pomohl se Billovi uklidnit, Tom se nebál, tak se nejspíš nemusel bát ani Bill.
„Já nevím! Říkal, že se uvidíme zítra.“ Billův spodní ret se třásl a Tom si přitáhl kotník ke rtům a sladce ho na něj políbil. Bill cítil, jak se mu tělo rozhořelo a rozbolelo, stáhly se mu svaly v těle.
„Možná by ti zítra mohlo být tak moc špatně z těhotenství, že nebudeš moct pracovat a poprosíme Arthura, aby mě nechal se o tebe starat, až budu pracovat na poli.“ Mrknul Tom na Billa a pokračoval v líbání jeho bolavého kotníku.
Už jen toto jednoduché gesto polibky na jeho bolavou kůži, přivodilo Billovi pocit naprosté lásky, nikdy předtím se nikdo nesnažil odlíbat pryč jeho bolest, a z toho, že má někoho, kdo je tu pro něj, ať se děje cokoliv, mu příjemně v hrudníku rozbušilo srdce. Vzalo pryč Paula, vzalo pryč vyhrožování, něco tak důležitého v Billově životě chtělo, aby zmizel navždy; nesnášel se za to, že Toma zatáhl do takové polízanice.
„Ale co když Arthur řekne ne? Co když Paul-„
„V očích každého tady jsi těhotná žena. Nechají tě udělat si pauzu. Ksakru, dokonce i Paul tě nechal jít se nadýchat čerstvého vzduchu.“ Připomněl mu Tom a Bill přikývl, uvědomil si, že ano, Paul ho nechal jít na vzduch, když řekl, že mu je špatně.
„Mimo to, tvůj kotník bude zítra ještě horší. Budeš potřebovat pauzu.“
„Už teď to opravdu bolí. Nechci, aby to zítra bolelo ještě víc.“ Zamumlal Bill a Tom mu ho držel ještě lehčeji než předtím, skoro jako duch, jak opatrný a lehký byl ten dotyk.
„Pojď se mi schoulit do klína a spi. Spánek pomáhá s léčením.“
Tom se posadil na lavičku naproti a natáhl ruku, pomohl se Billovi usadit do jeho klína; Bill pevně objal Toma kolem hrudníku a kolena si přitáhl k bradě. Tom natáhl Billovi nohy, položil bratrův oteklý kotník na jeho složenou bundu.
„Pomáhá to otoku, bude to držet tvoji nohu nahoře.“ Informoval ho Tom a Bill se na něj usmál, byl moc rád, že ho někdo tak moc miluje.
„Jak bych bez tebe přežil?“ zasmál se Bill tiše a Tom pokrčil rameny.
„Máš tuny lidí, kteří čekají, aby ti mohli sloužit, tak bys přežil.“ Zasmál se Tom nad Billovým naprostým pohrdáním bezpečností a jak se zdržovat nebezpečí, a Bill na něj vypláznul jazyk.
„Nebuď zlý.“
Ti dva ztichli a Bill rychle usnul, nechal Toma znovu vzhůru a sledovat, jestli náhodou někdo k jejich vozu nejde. Dokud museli zůstat na farmě, Tom odmítal pustit Billa ze svého dohledu. Nikdo mu už jeho milovaného neukradne, nikdy a nijak mu neublíží. Tom už chtěl nakopnout Paula do zadku za to, že zkroutil Billovi kotník, ale Bill mu řekl, aby se do toho nepletl; nesmí riskovat, že je vyhodí z farmy, a tak Tom neudělal nic. Jednoduše bude neustále mít Billa po svém boku a už nedá Paulovi šanci s ním být znovu o samotě; i kdyby mu Paul ohrožoval život.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
A jéje, to se mi vůbec nelíbí. Čekala jsem, že Paul bude dělat malinko dusno, ale že do toho půjde až takhle na tvrdo, to už ani ne. Já být na jejich místě, tak se pro jistotu raději seberu a odjedu, oni by ten nedostatek, co momentálně mají, do dalšího města, farmy, nebo čehokoli, vydrželi a všude nejsou oplzí synové majitelů stvení. Pokud tam ale stráví další celý den nebo snad déle, tak si raději ani nechci představovat, co ten slizkej had vymslí.
Nemohla jsem vydržet, strašně moc jsem se těšila na tento díl, jakmile jsem dočetla ten osmý…
Tušila jsem, že Paul je nenechá na pokoji… ale že by si až takhle dovoloval, to mi vyrazilo dech. Ten jeho první rozhovor s Billem by se ještě dal pochopit, ale ten druhý… to, jak Billovi vyhrožoval, jestli má Toma rád, tak udělá co mu řekne – to bylo vyloženě úplně hnusné.
Bojím se, jak to bude dál, fakt, že by měli Bill s Tomem zůstat na farmě ještě několik dní nevěstí nic dobrého, alespoň podle mě. Ale i když se bojím, co se bude dít, vždycky mě naprosto rozněžní Tomovo chování k Billovi. Já ho tady v té povídce tak miluju, jeho chování, gesta, nesmělé projevy lásky… ♥
Budu se za ně oba modlit a doufat, že Tom si svého Billa co nejlépe ochrání a že co nejdříve odjedou z farmy pryč…
kráááááása…ale mám velké obavy z Paula. Ten chlap nebo kluk se mi ale vůbec, ale vůbec nelíbí. Z toho čouhá neštěstí a díky za překlad Lil.Katie 🙂
Ten Paul se mi fakt nezda a nelibi.. kazdopadne uz chci dalsi dil ^^
sakra blba prezdivka xD
To je ale hajzl ten Paul… se jim divim, že tam chtěj ještě zůstávat, výhružky smrtí už jsou teda docela silná káva.
Ten Paul je hajzl. Pěkně mě štve. Je nebezpečný :/ určitě udělá nějaký podraz, Tomovi něco udělá. A pak bude chtít Billa znásilnit (třeba)a pozná, že je kluk… No to už mám zase různý představy.
Škoda, že je to tu jednou za týden, moc mě to baví. Díky za překlad 😉
Ten Paul se mi absolutně nelíbí :/ Mám pocit, že zjistí, že Bell je vlastně Bill.. No prostě to úplně posere. Bojím se dalšího dílu 🙁
[8]:
Taky si to myslim, ale doufám, že ne