autor: bmccray
**O 3 DNY POZDĚJI**
Serenitin pohled
Byla jsem u maminky doma, když volala babička a řekla, že Bill už má miminko. Byla jsem nadšená. Maminka mě dala do auta a jely jsme za Billem. Dojely jsme k nemocnici a já vyskočila z auta. Vešly jsme do nemocnice a šly se za sestřičkou zapsat.
„Dobrý den. Vítejte v nemocnici Mt. Hope Memorial. Mohu vám pomoci?“
„Ano, jsem tu na návštěvě za Billem Kaulitzem-Trümperem.“
Podívala jsem se přes pult a viděla jsem ji psát. Usmála se na mě.
„Ano. Pan Kaulitz-Trümper. Je na porodní sekci, pokoj 21. To je dolů po schodech a vpravo.“
„Děkuji.“
Maminka mě vzala za ruku a minuly jsme obchod s dárky. Viděla jsem ty nejhezčí balonky. Poskočila jsem si.
„Mamí! Pojďme pro balonky.“
Zasmála se. „Dobře zlatíčko. Uklidni se.“
Šly jsme do obchodu s dárky a já jsem vybrala modrý balonek a čepičku s opičkou. Prodavač mi podal dárečky a maminka zaplatila. Šly jsme do výtahu a já jsem zmáčkla tlačítko, abychom jely dolů. Když jsme se dostaly na patro, maminka mi řekla, abych počítala dveře, dokud nedosáhnu čísla 21.
To by šlo.
‚1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12… hele, miminko… moment… um… 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21!‘
„Mamí, jsme tady!“ řekla jsem a začala být vzrušená.
„Zlatíčko, prosím nekřič. Pod námi jsou miminka.“
„Mamí, jsme tady,“ zašeptala jsem.
Zaklepala a slyšely jsme, jak někdo řekl ‚dále‘. Maminka otevřela dveře a viděly jsme Billyho a miminko ve vozíku. Šla jsem k jeho posteli a objala ho.
„Ahoj, Billy.“
„Ahoj, Serenity a Lorraine.“
Maminka šla ke křeslu u postele.
„Ahoj, Bille. Jak se držíš?“
„Stěží. Jsem vyčerpaný.“
„Znám ten pocit.“
Oba se smáli a začali si povídat.
„Takže, slyšel jsem, že jsi zase v očekávání?“
„Ano. Nick je tak nadšený z toho, že bude otcem.“
„To je tak báječné!“
Šla jsem k miminku a viděla, že spinkal. Cucal si paleček. Chtěla jsem se dotknout jeho ručičky, ale maminka mě zastavila.
„Serenity, nejdřív si musíš umýt ruce. Pamatuješ?“
Přikývla jsem a odešla do koupelny. Drhla jsem se vážně silně a ujistila se, že mé ruce jsou čisté. Vyšla jsem ven a všimla si, že je tu tatínek.
„Tatínku,“ řekla jsem, on se sklonil dolů a dal mi pusu na tvář.
„Ahoj, zlato. Chceš si podržet brášku?“
„Ano prosím.“
Posadila jsem se na postel vedle Billyho a tatínek zvedl miminko. Položil mi ho do náruče a podržel mu hlavičku.
„Řekni Christianovi ahoj,“ řekl Billy.
„Willkommen Baby Bruder Christian,“ řekla jsem německy.
„Aww,“ řekl Billy.
„Bylo to správně, tatí?“
„Ano, zlatíčko. Perfektní.“
„Umíš to říct španělsky?“ zeptala se maminka.
„Ano. Taky jsem si to zkoušela.“
„Bienvenido bebé hermano Christian.“
Usmála jsem se dolů na miminko a pohladila jsem mu nožku.
Nakrčil obličej a zasténal.
„Oh, ne… bude plakat. Na, Billy.“
Usmál se, vzal si ho ode mě a objal ho.
Najednou jsme slyšeli další ťukání. Tatínek tam šel a viděli jsme babičku a dědu s Maddie a Grace.
Grace se držela dědečka za ruku a šla.
„Tata!“ řekla Maddie a tatínek si ji vzal od babičky.
„Ahoj, princezno.“ Dal jí pusu na tvářičky.
Dědeček vzal Grace a dal ji vedle Billyho. Podívala se na miminko v jeho náručí.
„Grace, to je tvůj bráška.“
Opět se na něj podívala a potom na Billyho. Podívala se zpátky na Christiana a vzala mu z pusinky dudlík. Začal plakat, Grace začala plakat a Maddie to pozorovala.
„Aw, zlatíčka. Lorraine, chceš pochovat Chrise?“
„Můžu?“
„Samozřejmě.“
Maminka se postavila a pomalu si brala miminko od Billyho.
Billy držel Grace a Maddie chtěla jít taky k Billymu. Tak ji tatínek dal na postel.
„Hej, dvojčátka. Tatínkovi jste hrozně chyběly.“
Dal jí pusu na tvář.
„Tata,“ řekla Maddie a dotkla se Billova nosu.
Všichni byli ohromeni a chvíli si povídali. Byla jsem tak šťastná, že mám brášku. Usmála jsem se, postavila se k mamince a viděla, že Chris spí.
_________________
Po chvíli jsem začala být unavená. Maminka řekla, že je čas jít. Tatínek mi dal pusu a řekl, že mě brzy vyzvedne. Babička a dědeček se také měli k odchodu. Zvedli dvojčata a Grace začala plakat.
„To je v pořádku, zlatíčko. Tatínek bude brzo doma.“ Stále plakala a Billy nám všem dal pusu na čelo.
„Ahoj, Billy, ahoj, tatínku, ahoj miminko,“ řekla jsem a popadla maminku za ruku.
„Ahoj, zlatíčko,“ řekl tatínek a Billy mi poslal vzdušnou pusu.
_________________
Tomův pohled
Všichni odešli a Christian začal hlasitě plakat. S Billem jsme sebou trhli. Museli jsme rychle přemýšlet, nebo by to nedopadlo dobře.
„Zlato, já si myslím, že má hlad.“
Bill si povzdechl a pozvedl si triko. Podíval jsem se na to triko. Bylo mokré na těch místech, kde má bradavky. Podíval se na mě a potom na miminko.
„Prosakuju, Tome,“ řekl neomaleně.
Stále jsem zíral.
„Kurva, Tome? Přestaň zírat.“
„Bille, jsou nateklý. Vypadá to jako bys měl malý prsa. Miluju je, zlato,“ řekl jsem, došel k němu a přes triko jsem se dotkl těch tvrdých bradavek. Zasyčel a odstrčil mou ruku.
„Díky, Tome… kreténe. Teď mi podej mého syna,“ řekl mi naštvaně.
Usmál jsem se a podal mu brečící miminko. Bill si vyhrnul triko a přidržel si Christiana u bradavky a snažil se, aby se přitiskl.
„No tak… prosím, vezmi si to… tady to je, zlatíčko.“
Jakmile to udělal, začal sát.
„Hádám, že on má tvou bradavku rád stejně jako já.“
Bill se na mě podíval a začal se smát. Sledoval jsem, jak se Chris krmí. Bill sebou trhl a zalapal po dechu.
„Jaký to je?“
„Trochu bolestivý. To už jsem ti říkal.“
Pohladil jsem Billa po vlasech.
„Tomi, přemýšlel jsem o tom, že bych si nechal udělat zákrok, který podstupují ženy, takže nechci otěhotnět, alespoň dokud opravdu nebudeme chtít další dítě. Kiro to podstoupil. Potom nebudeme muset používat kondomy.“
„Vážně? To je úžasný! Ale nejdřív bychom měli jít k doktorovi.“
Souhlasil a vyndal svou bradavku miminku z pusinky, když bylo plné. Podal mi ho a podíval se na svá tak zvaná ‚prsa‘.
„Tome, to je tak nechutný. Mám hrudník nevyspělý 12 ti letý holky.“
„Líbí se mi to. Aspoň si budu mít s čím hrát.“
„Drž hubu, sprosťáku. Budu potřebovat podprsenku, nebo něco takový.“
„Ok. Jednu ti seženu.“
„Drž hubu.“
Smál jsem se, nechal miminko odkrknout, a potom jsem ho položil na postel, abych zkontroloval jeho plenku. Potřeboval přebalit. Vyhrnul jsem jeho malé oblečení a rozlepil plenku. Začal fňukat.
„Aw, no tak. Neplakej.“
Utišil se, když se rozhlédl po matném pokoji. Billy mi podal plenku, já jsem ho otřel a přebalil. Dal jsem mu dudlík do pusinky a on okamžitě usnul. Uložil jsem ho do malé postýlky.
„Tome, pořád musíme zajistit dětský pokoj a dokoupit výbavičku pro Chrise. Jsem tak pozadu!“
Vypadalo to, že se rozbrečí.
„Billy, no tak. Není tvoje chyba, že chtěl na svět přijít dřív. Kdykoliv můžeme všechno zařídit.“
Vstal jsem a políbil ho.
„Kam jdeš?“ zeptal se.
„Musím udělat pár věcí. Budu zpátky později večer.“
„Snad. Zavolej mi, ok?“
„Jasně, zlato. Miluju tě.“
Dal jsem mu ještě jeden polibek a potom jsem dal pusu Christianovi na čelíčko a odešel z pokoje. Vyndal jsem telefon a zavolal Monice.
_________________
Andreasův pohled
„Kam zase jdeme?“
„Už jsem ti to řekl snad 15x.“
„Fakt?“
„Andreasi?!“
„Kecám. Vím, že jdeme pomoct Tomovi s doděláním dětského pokoje, než se Bill vrátí domů.“
„Správně.“
Odbočil jsem do jejich ulice a viděl náklaďák společnosti MOR, jak z něj vykládají nábytek. Zaparkoval jsem naproti přes ulici a vystoupil. Přešli jsme a Tom nám řekl, ať jdeme nahoru. Vešli jsme do pokoje.
„Ok, takže jsme tu všichni, dokončíme tuhle práci. Takže dostaňme nábytek dovnitř a rozestavme ho.“
Georg a Gustav odešli pro postýlku, přebalovací pult a šatník. Tom sestavil houpající křeslo a Monika dala všechno oblečení, které jsme koupili, do skříně. Trvalo to asi 3 hodiny, všechno sestavit a správně rozmístit, ale jsme hotovi.
Tom se na nás podíval a usmál se.
„Lidi, díky moc! Vypadá to báječně.“
Šli jsme se dolů naobědvat.
_________________
**O 2 TÝDNY POZDĚJI**
Billův pohled
Byl jsem tak šťastný, že odcházím. Nemocniční jídlo bylo odporné a vše, co jsem chtěl, byl hamburger a hranolky s velkou colou. Sestřička mi pomohla do sprchy a já se umyl nejlépe, jak jsem mohl. Vyšel jsem ze sprchy a oblékl se do nějakého zeštíhlujícího oblečení. Pomalu jsem se vrátil zpět do pokoje a oblékl Christiana. Zvedl jsem ho a položil na postel. Rozepnul jsem mu dupačky a oblékl ho do oblečení, které koupily Lorraine a Serenity. Začal plakat.
„Chlapečku, není důvod plakat.“
Zvedl jsem ho, abych si ho prohlédl z blízka. Jeho oči byly stejné jako ty mé, ale měl jasné Tomovy rysy… jednoduše krásný. Posadil jsem se do křesla a vyhrnul si tričko. Vložil jsem mu bradavku do pusinky a on začal sát. Po chvíli začal kašlat. Odtáhl jsem ho a poplácal ho po zádíčkách.
„Ne tak rychle… hladovče.“
Usmál jsem se a pokračoval v jeho krmení. Podíval jsem se na jeho malou ručičku a uchopila mě za ukazováček.
„Ty jsi zázrak, zlatíčko,“ řekl jsem, jak se pohnul a zesílil stisk kolem mé bradavky.
„Au, zlatíčko. To bolí.“
Přemístil jsem ho do lepšího úhlu a posadil se zpět. Udělal ten nejroztomilejší sací zvuk a zabručel. Usmál jsem se nad tím spokojeným vzdechnutím, které vydal. Přestal sát a já se ho chystal odtáhnout, ale on zase začal.
„Přesně jako tvůj táta,“ smál jsem se a dál ho krmil.
Jakmile jsem věděl, že je hotov, položil jsem si ho na rameno a nechal ho říhnout. Zrovna vešel Tom s novým nosičem.
„Ok, zlatíčka, můžeme jít. Doktor Michaels podepsal tvou propustku, jsi zdravý. Tak jdeme.“
Připoutal Chrise do autosedačky a já se posadil do kolečkového křesla, zatímco mě sestra tlačila ven. Pomohla mi do auta a připoutala mě. Vyjeli jsme z parkoviště a vydali se domů.
_________________
Jakmile jsme se tam dostali, Tom vzal nejdříve miminko a potom přišel, aby mi pomohl dovnitř. Opravdu těžce se mi šlo, protože to pořád bolelo. Tom mě dovedl do obýváku a já se posadil na gauč.
„Pokud jsi pro, tak tě můžu vzít nahoru, abys viděl dětský pokoj.“
„Proč? Ještě není dodělaný.“
„Jen tak.“
„Ok. Tak jdeme, dokud se ještě můžu hýbat.“
Šli jsme nahoru po schodech opravdu pomalu, a když jsme se tam dostali, šel jsem otevřít dveře od něčeho, co měl být Christianův pokoj.
„Tome?“
„Líbí se ti to?“
Nemohl jsem mluvit. Jen jsem přikývl. Takhle jsem si to představoval. Světle modro-bílý pokoj s bílým nábytkem. Vešli jsme více do prostoru a já se posadil do houpacího křesla. Tom mi podal Chrise a šel ke skříni. Otevřel ji a já viděl uvnitř všechno to oblečení.
„Ty jsi dokonce nakupoval?“
„Yup. Máma a Monika mi pomohly.“
Došel ke mně a dal mi pusu na čelo.
„Díky, Tomi,“ řekl jsem, téměř brečící.
„Není zač, zlato. Jsem rád, že se ti to líbí.“
Zůstali jsme v pokoji a položili Chrise dolů. Pomohl mi vstát a šli jsme do našeho pokoje. Tom odhrnul deku a já si pod ní zalezl.
„Ok, ty spi, nebo dělej cokoliv, co chceš, a dnes večer se postarám o miminko.“
„Jsi si jistý?“
„Ano, Bille.“
_________________
Tomův pohled
Políbil jsem ho, vzal jsem si dětskou vysílačku a zavřel dveře. Hned jak jsem to udělal, miminko začalo plakat. Povzdechl jsem si a šel k němu do pokoje.
„Copak, chlapečku? Máš hlad? Jsi počůraný?“
Zkontroloval jsem jeho plenku a cítil, že byl mokrý. Položil jsem ho na přebalovací pult, rozepnul mu dupačky a rozlepil plenku.
Když jsem to udělal, počůral mě.
„Aw! Christiane!“
Očistil jsem ho a dal mu čistou plenku. Zvedl jsem ho a šel dolů do kuchyně. Udělal jsem mu rychle sunar, posadil jsem se na gauč a sledoval ‚Scrubs‘. Zatímco jsem čekal, až skončí reklama, E! měl něco na mě a Lorraine.
‚Co to, kurva!‘
Hlásí se Juliana Ferro z E! s novými zprávami. Během týdne jsme byli informováni, že módní ředitel Bill Kaulitz-Trümper porodil chlapečka o 2 měsíce dříve. Miminko i tatínek jsou zdraví a my jim přejeme jen to nejlepší. V den nečekaného porodu bylo potvrzeno, že super modelka Lorraine Harrison a Tom Trümper společně opustili soukromý salonek. Budeme vás informovat, až se dozvíme něco dalšího.
Nemohl jsem se pohnout, ani když mi Christian plakal v náručí, protože jsem odstrčil flaštičku z jeho pusinky. Slyšel jsem, jak někdo scházel dolů po schodech. Připravil jsem se mentálně i emocionálně na Billovu reakci.
„Tome… jak jsi mi to mohl udělat.“
Otočil jsem se a viděl brečet mého krásného Billa. Přiblížil jsem se k němu, ale on couvl a zatřásl hlavou. Přesunul jsem si Chrise v náručí a snažil se ho utěšit. Bill přišel ke mně a vzal si ho.
„Ty jsi byl v pokoji s NÍ, zatímco já jsem trpěl? Myslel jsem, že mě miluješ, Tome?“
„Miluju tě, Bille. Víš, že ano. Nic jsem s ní nedělal.“
Kolébal Chrise. „Tak proč jste byli v pokoji? Nestačím ti snad?“
Nemohl jsem mluvit. Potřeboval jsem mu říct pravdu ohledně té noci. Došel jsem k němu a on s miminkem ustoupil na schody. Následoval jsem ho po schodech nahoru a on mi zabouchl dveře před nosem.
„Bille! Otevři dveře, prosím. Nic jsem neudělal!“ řekl jsem s pláčem.
Slyšel jsem pláč od obou, Billa i Chrise. Zazvonil domovní zvonek a já jsem tam neochotně šel.
Jakmile jsem otevřel, dostal jsem od Andrease pěstí do obličeje. Zavrávoral jsem dozadu.
„Co to, kurva?!“
„Já jsem ti věřil! A co jsi udělal?! Zlomil jsi mu srdce!“
Nevěděl jsem, jak to zjistil tak rychle.
„Kurva, ničemu nerozumíš! S Lorraine nic nebylo! Miluju Billa!“
„Do prdele, rozumím! Zabiju tě!“
Uhnul jsem jeho ráně, ale on mi podrazil nohy a začal mě mlátit. Nemohl jsem ho setřást.
„Nemůžu uvěřit, že bys mu tohle udělal. Už předtím byl zraněný a tys to věděl!“ křičel a stále mě mlátil.
Slyšel jsem, jak Bill křičí, ať toho nechá.
„ANDREASI! Prosím tě, přestaň! Ubližuješ mu! Prosím?!“ žadonil Bill.
Viděl jsem ho stěží, protože mé vidění bylo rozmazané. Cítil jsem, jak ze mě Andy slezl a slyšel jsem, jak na sebe navzájem křičí.
„Andy, co jsi to udělal?!“
„Ublížil jsem mu tak, jako on tobě! Nezasloužíš si to, Bille.“
„Já vím! Ale nemusel jsi mu ubližovat!“
„Bille, chráním tě!“
„Nepotřebuju to! Mohu se bránit sám!“
„Odkdy?! Já jsem tu byl pro tebe, když tě ve škole mlátili kvůli tomu, že jsi gay! Když umřela tvá matka! Když tě Tyler opustil! Když jsi poprvé otěhotněl! Byl jsem u všeho!“
„Yeah, ale nechtěl jsem, abys ublížil Tomovi!“
„Fajn, víš co? Končím! Doufám, že víš, že je Lorraine těhotná!“ řekl a odešel.
Bill zakňoural a klesl na zem vedle mě. Sténal jsem, Bill vstal a odešel. Sténal jsem bolestí a cítil, jak mi dochází vzduch, protože ta bolest naplňovala celý můj hrudník. Zavřel jsem oči a cítil něco mokrého na tváři. Pootevřel jsem oko a viděl Billa, jak stírá krev z mé rány na rtu.
„Bille… omlouvám se…“
Povzdechl si a setřel slzy ze svých i mých očí.
„Tome, nemluv… jen…“ řekl plačící. „Nemyslím si, že v tom mohu pokračovat. Těch posledních pár týdnů pro mě bylo těžkých… už nemůžu. Hrozně moc tě miluju, ale někdy si myslím, že tohle nemůže fungovat,“ řekl.
„Bille, poslo-,“ zkusil jsem to opět.
„Zavolám doktorovi, aby přišel a obvázal tě,“ řekl a pomohl mi na gauč.
„Bille, nemyslel jsem to tak. Ty to víš.“
Zatřásl hlavou a šel do kuchyně. Klesl jsem na gauč a zavřel oči. Cítil jsem, jak jde můj celý život do hajzlu. Povzdechl jsem si, Bill přišel zpět do pokoje a sedl si vedle mě.
„Doktor tu bude za chvíli,“ řekl.
Rychleji, než mohl vstát a odejít, jsem popadl jeho ruku.
„Bille, zlato, poslouchej mě, prosím.“
Otočil se na mě se slzami v očích.
„Ten minulý měsíc byl šílený pro nás oba. Omlouvám se za všechno, co jsem ti udělal v minulosti a rozbrečelo tě to, ale s Lorraine NIC nebylo. Ona jen přišla do pokoje a řekla mi, že je těhotná a nevěděla, jak to říct Nickovi. Musíš chápat, že jsem tě nikdy nechtěl ranit. Miluji tě celou svou bytostí… moc mě to mrzí. Nemohu se dost omluvit.“
Setřel si slzy a zmáčkl mou ruku.
„Jen se chci pohnout a soustředit se na naší rodinu, Billy.“
„Já také, Tomi… Takže, nic jsi s ní neměl?“ zeptal se s nadějí v hlase.
„Ne. Víš, že bych to neudělal a ani nemohl, i kdybych se snažil, zlato. Jsi jen ty, Bille. Jen ty.“
Popotáhl a já si ho přitáhl do náruče. Hladil jsem mu záda, jak brečel. Vím, že byl už několikrát raněn, ale já mu to nechci už nikdy způsobit. Byl jsem unavený z jeho pláče. Políbil jsem ho do vlasů a kolébal ho. Stále brečel.
„Billy, zlato, prosím neplakej. Všechno bude v pořádku, slibuju,“ zašeptal jsem mu do vlasů.
„Tolik se omlouvám, Tomi… vždycky dělám rychlé závěry o tom, že mě podvádíš… Vím, že bys nikdy neudělal nic, abys mi ublížil… jde jen o to, že nechci, abys mě opustil.
Zahleděl jsem se do jeho hnědých očí.
„Vždycky mě budeš mít, Bille. Ať budeme procházet čímkoliv, dobrým nebo zlým, vždycky tady budu pro to, abych ti odpustil. Hrozně moc tě miluju.“
„Taky tě miluju, Tomi… slibuji, že už se nebudu unáhlovat.“
Na to jsem vstal, zvednul jej do náruče a nesl jej do patra, kde byl slyšet Chrisův pláč.
„Tomi?“
„Ano, Bille?“
„Neopouštěj mě, prosím. Myslím, že bych to nezvládl,“ řekl, když jsem ho postavil před dveře ložnice.
Podíval jsem se na něj a políbil jej na čelo.
„Nikdy tě neopustím.“
„Slibuješ?“
„Slibuju.“
Ztvrdili jsme to nejvášnivějším polibkem, jaký jsem mu kdy dal, a šli jsme pro našeho plačícího syna.
autor: bmccray
translate: Deni & Katie
betaread: Janule
ouu…myslim že si to tom zasloužil..
Čím dál tím víc si začínám myslet, že se autorka moc koukala na venezuelské telenovely..
Nevím, ale stejně mám tuhle povídku ráda, i když je to snad horší jak Ordinace v růžové zahradě. Jen je to prostě strašně moc nereálné – nemyslím Billa a Toma, ale tohle se prostě v životě jen tak nestane. Tolik m-preg (prvně Bill, pak dva Bizarráci) je prostě totální blbost.
Chudák Bill, ve většině povídek on dělá ukvapený závěry, ječí, křičí atd atd atd. ale je fakt, že se prostě na takovou hysterku skvěle hodí 😀 😀 😀
Už začínám mít docela dost. Nestává se nikdy, že bych kritizovala něčí povídku. Snažím se být trpělivá a tolerantní, ale opravdu nemůžu vystát způsob, jakým je to psané (šli jsme sem a tam bylo tohle a on udělal tamto…), všechny ty těhotné muže tam, absurdní chování postav a nesmysly v každém dílu (Christian je v inkubátoru a v další větě ho dvojčata líbají na čelo, i když je zavřený uvnitř). Neříkal tu někdo, že to má dvě řady? Co se v nich proboha bude dít, když se už tady děje všechno?
ha! prej ze ho nepodved.. a ze se s tou kravkou libal u nich v obyvaku (jestli si dobre pamatuju) nekvakne ani ň co! xD debil.. dobre ze ho Andreas takhle zbil
Já mám tuhle povídku dost ráda a patří pořád k mým nejoblíbenějším, i když už k ní mám taky určité výhrady. Hlavně se mi nelíbí, že se Bill a Tom pořád hádají, a přitom se ujišťují o své lásce. Naopak miluju pasáže, které se točí kolem jejich dětí ♥ A co se týká dnešního dílu a Tomovy údajné nevěry, nebyl to náhodou Bill, kdo se nedávno vyspal s cizím chlapem? Tak nechápu, proč teď tak vyvádí…=)
…túto poviedku mám naozaj strašne moc rada…v angličtine som ju prečítala celú a zistila som, že to má niečo ako tretiu radu…ako potom žili ich deti a tak…tretia rada sa mi áči asi najviac…aj keď im zomrie jedno bábo…ale naozaj si myslím, že to s tojí za to čítať…:D…milujem túto poviedku a Billove a Tomove deti…:D…
Já vím, že každej má právo na názor a nikomu to nechci brát, ale to co tu píšete, je docela debilní. To nečtěte ne? Někoho třeba tohle baví a zamrzí to.. I když si myslim to samý :D, stejně, je to docela hnusný.. 😉
Každej má svůj vkus, já to nechci úplně odsuzovat, má to i naprosto famózní pasáže, ale už přestávam mít sílu to číst.
Půlka chlapů tam rodí jedno dítě za druhým, nikdo se nad tím nepodivuje, doktoři to berou s ledovým klidem, lidi okolo, co to vidí, jim všem gratulujou místo aby se zajímali, co to je. Bill s Tomem mají v každým díle o tisíc problémů víc a už to vypadá, že je to snad celý nemá řešení. A možná je to jenom můj problém, ale celkově ten děj na mě působí už tak negativně a zamotaně a neřešitelně, že se zvedam od kompu v depresi, jak kdyby všechny jejich problémy byly moje.
Toť můj názor.