autor: Rachel
Ranní paprsky vycházejícího slunce odrážely svůj jas a vytvářely tak malé duhové odlesky. Blýskaly se a odrážely od oken velkého domu, ve kterém teď panoval až nezvyklý klid a ticho.
Billovy oči svým pohledem naposled přelétly celou kuchyň a Bill si spokojeně promnul ruce. Zatímco on uklízel nádobí a kuchyňský stůl po snídani, Tom i Hailie se šli nahoru převléci, aby mohli co nejdříve vyrazit do zoo.
Naposled očima zkontroloval celou místnost a nato volným krokem zamířil do předsíně. Sám už byl oblečený, zbýval mu už jen svršek a obutí. Dlouhými prsty si pečlivě zapnul knoflíčky na svém novém proužkovaném saku a obul si oblíbené černé boty na vysokém klínu, které tolik zbožňoval. Naposled se zhlédl ve velkém zrcadle, poupravil si sako a svůj účes v podobě vlny… jeho počínání však přerušily tiché, avšak dosti slyšitelné krůčky.
Odvrátil pohled od zrcadla a pomalu vzhlédnul k hornímu patru. Po schodech kráčela dolů Hailie a zanechávala za sebou dětskou vůni jedné její voňavky, kterou jí Tom kdysi koupil. Její růžové střevíčky po schodech mírně klapaly a vytvářely tak pravidelný zvuk. Hailiiny řasy se mírně chvěly, když kráčela dolů, zatímco se rukou přidržovala zábradlí. Na sobě měla růžové šatičky, ladící se střevíčky, kabelkou, kterou držela v druhé ruce a s kloboučkem, který jen zčásti zakrýval její dlouhé, zlatavé lokýnky. Vypadala opravdu nádherně… to musel uznat i Bill. Udiveně si malou princeznu prohlížel a nemohl se na ni vynadívat.
A Hailie si toho byla moc dobře vědoma. A možná právě proto její sebejistota s Billovým obdivným pohledem ještě stoupla. Sestoupila z posledního schodu, pyšně pohodila svou krásnou hlavou, a aniž by věnovala Billovi jediný pohled, pootevřenými domovními dveřmi zamířila k Tomovu nablýskanému autu.
„Vypadáš nádherně,“ tichý, medový hlas protrhl ticho v předsíni a donutil Billa odtrhnout se od všech myšlenek. Párkrát zamrkal a nato zmateně upřel svůj pohled na Toma před sebou. Byl natolik zabraný do přemýšlení, že si ani nevšiml jeho přítomnosti, kterou mu však teď Tom dal svým komplimentem najevo. Pousmál se nad obdivem, zračícím se v jeho očích a pohledem sjel jeho nový outfit, který si Tom pro dnešek vybral.
„Ty taky,“ pochválil jej a oplatil úsměv, který mu Tom věnoval. Narychlo poupravil šátek, zahalující jeho krk a pohledem přelétl po hodinkách na levém zápěstí.
„Tak… můžeme jít?“ zeptal se směrem k černovláskovi, a když mu byl odpovědí další z Billových úsměvů, gentlemantsky mu otevřel domovní dveře. Pečlivě je zamknul a dávajíc si klíče do kapsy svých XXL džínů, ruku v ruce vyšel s Billem k jeho nablýskané Audi.
Celý den byl pro jejich výlet jako stvořený. Slunce svítilo, teplý letní větřík hladil jejich tváře a oni se procházeli po zoo, obdivujíc známé i neznámé druhy zvířat a různá prostředí, ve kterých žili. Hlavně Bill byl jako u vytržení. V zoo byl naposled jako malý chlapec a od té doby se to tu změnilo k nepoznání.
Odtrhl pohled od malého vodopádu, kterému až doteď věnoval svou pozornost, a spočinul jím na hladině velkého jezírka. Voda v něm nebyla už ani na pohled příliš čistá, nesla zelenou barvu, přesto spolu s můstkem, který přes jezírko vedl, vytvářela jakési zvláštní kouzlo, které z tohoto místa přímo vyzařovalo.
Billovy oči se odtrhly od několika nádherných leknínů a Bill se zadíval k nedaleké zahradní restauraci, která se začínala naplňovat návštěvníky. Blížilo se poledne, čas oběda, a jemu už se v břiše začínal ozývat hlad. Přešlápnul na místě a z posledních sil popošel k Tomovi, stojícímu kousek opodál. Nohy jej z chození už pěkně bolely, boty na vysokém klínu asi dnes nebyly zase až tak dobrý nápad. Teď už však bylo pro Billa pozdě.
Společně se s Tomem zadívali směrem k dobře vyhlížející zahradní restauraci, kde bylo ještě několik volných stolků… z jejich myšlenek, poletujících někde u teplého velkého oběda, je však vyrušil čísi neznámý hlas.
„Tome?! Tome!“ hlasité volání se dolinulo k Tomovým uším a Tom se podvědomě i s Billem otočil k místu, odkud hlas vycházel.
Přemýšlivě svraštil čelo a zadíval se do dálky… nato se však jeho rty zvlnily do úsměvu, když se jeho očím naskytl pohled na až zvláštně povědomého mladíka, stojícího kousek opodál. Pousmál se, oplatil mu krátké zamávání… a otočil se k Billovi vedle sebe.
„Bille, mohl bys mě na chvilku omluvit, prosím? To je můj bývalý spolužák ze střední, rád bych se s ním pozdravil,“ odvětil a zadíval se na Billa, který jen pokrčil rameny.
„Proč ne, klidně běž, my tu na tebe počkáme,“ pousmál se a viděl, jak mu Tom úsměv oplatil. Pohledem vyhledal zahradní restauraci a nato se otočil zpět k Billovi.
„Tak dobře… zatím třeba běžte do té restaurace a objednejte si, já tam za chvilku přijdu, hm?“ navrhnul Billovi, a když mu bylo odpovědí souhlasné pokývání hlavou, věnoval jeho rtům malý polibek a volným krokem zamířil ke svému kamarádovi.
Billovy oči se odtrhly od odcházejícího Toma a unaveně přešlápl na místě. V dlaních stiskl svou kabelku a otočil se k místu, kde ještě před chvílí stála Hailie. Dávno už tu však nebyla. Vydala se na procházku podél břehu jezírka a teď se nacházela jen několik kroků od Billa.
Poupravil si kabelku na rameni a pomalu se za ní vydal. Věděl, že teď, když tu Tom není, má za ni plnou odpovědnost… a opravdu nechtěl, aby se mu tady v takovém velkém prostoru ztratila, nebo se jí nedej Bůh něco stalo.
Hailiiny uši zbystřily a Hailie podvědomě zastavila své krůčky. Prudce se otočila… a v jejích očích se hněvivě blýsklo, když za sebou spatřila vysokého, černovlasého chlapce.
„Neřekla jsem, že smíš jít za mnou,“ obořila se na něj zle a ustoupila před ním o krok dozadu. Bill však nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Hailie, musím na tebe dávat pozor, jsi ještě moc malá na to…“ nedořekl, jeho slova rázem přerušila ta Hailiina. Zavrtěla hlavou a rychle ucukla před Billovou dlaní, která se jí snažila dotknout.
„Už nejsem malá! Můžu si chodit, kam chci a už vůbec si nepřeju, abys tam chodil se mnou. Už za mnou nelez!“ vykřikla a v obličeji úplně zrudla vzteky. Moc dobře věděla, že se svými slovy dotkla Billova citlivého místa.
A Bill to opravdu cítil. Věděl, že tohle by si k němu Hailie před Tomem nikdy nedovolila, ledaže by chtěla schytat další facku. Tom tu však teď nebyl… a ta skutečnost činila Billa čím dál víc zoufalejším. Neměl ponětí, čeho je Hailie ve svém vzteku schopná, a ani na to nechtěl pomyslet. Už takhle na něj křičela na celé kolo. Pár lidí se po nich otočilo.
„Hailie, já…“
„Jsi hluchý?! Něco jsem ti teď snad řekla, tak ze sebe přestaň dělat důležitého! Nejsi můj rodič a nemáš právo mě komandovat. Nemusím tě poslouchat, když nebudu chtít… a taky že nebudu!“ odsekla a ošklivě se na Billa podívala, stále před ním ustupujíc. To už se na ně však dívali skoro všichni… a to Billa odradilo od dalších námitek. O takovou pozornost opravdu nestál, proto od Hailie o pár kroků ustoupil, v duchu doufajíc, že co nejdříve vychladne, než se Tom vrátí.
Spokojeně si promnula ruce a se spokojeným, andělským úsměvem na tváři se otočila zpět k jezírku, připravena pokračovat ve své procházce. Zadívala se na jezírko před sebou, nevědomky popošla ještě blíž… a sehnula se ke krásně vypadajícím, narůžovělým leknínům…
Bill sklopil pohled a zamířil k nedalekým volným lavičkám. Odmítal Hailii poslechnout a spustit ji z očí úplně, proto se rozhodl ji sledovat alespoň zpovzdálí. Pomalu popošel o pár krůčků k lavičkám… když se za ním ozvalo hlasité žbluňknutí…
autor: Rachel
betaread: Clarrkys
mrcha malá, já bych jí takovou flákla….:D doufám, že v té vodě skončila, ale…zase se to zřítí na Billovu hlavu…
sviňa jedna malá!:D a úplně to vidím "Měl na mě dávat pozor, je to kvůli němu":D boože, já bych jí tam jednu šlehla lidi nelidi!
Dacan rozmachanej!!!
hey doufám že se ta málá bestie utopí..oh…já bych jí mydlila že by si tejden na prdel nesedla 😀
Ty vole… hej lidi, klídek… trošku se kroťte!!! Vždyť je to malá nevinná, roztomilá holčička… xD♥
Vidím, že se Haillie těší všeobecné oblibě xDDD No, já myslím, že do té vody nespadla úmyslně a možná, že když se bude doopravdy topit a Bill ji zachrání, tak se konečně v té její krásné zabedněné hlavince rozsvítí, a ona pochopí, že ji má doopravdy rád, a že mu na ní záleží =)