Please, Breath 10.

autor: Sch-Rei

„Ne! Já už nechci, prosím,“ zakňučel černovlásek, kterého právě nějaký muž táhl za pouta do místnosti plné strachu.

„Nechte mě být, já nechci, chci Toma!“ zavzlykal, a začal sebou šít. Neměl šanci se odtud dostat. Pokoušel se už o to, ale bylo to ještě horší. Už je tady přesně tři dny. Tři dny bez Toma, tři dny plné týrání. Tři dny plné strachu, bezmoci.

Ucítil tupý náraz o podlahu. Dveře se zabouchly. Uslyšel otočení klíčem. Semknul víčka. Tiše vzlykal, a začal couvat krůček po krůčku dozadu, dokud nenarazil do zdi, po které se svezl na zem dolů. Tuhle místnost moc dobře znal. Je tady už po šesté. Tresty, které se odehrávají v téhle místnosti, probíhají dvakrát za den. Tak moc si přál, aby si pro něj někdo přišel. Aby se ve dveřích objevila naděje, záchrana, člověk, který ho ochrání.  

Otevřely se dveře. Bill stále držel nos zabořený do dlaní. Zrychleně dýchal a vzlykal. Opět slyšel zavření dveří a otočení klíčem. Okolo byla tma. Slyšel kroky, jak k němu někdo jde. Bylo to čím dál blíž a blíž. Zalapal po dechu. Osoba se před ním zastavila. Skousnul si ret a čekal.

Přišlo to, čeho se bál, co tady zažíval každý den. Muž, který vstoupil do místnosti, vytáhl Billa za vlasy nahoru. Černovlásek byl slabý, nemohl se bránit. Neměl sílu. Muž ho přirazil o zeď a pevně se na něj namačkal. Stáhl mu dolů kalhoty. Bill hlasitě zavzlykal, a to mu na oplátku přineslo ránu do obličeje. Jeho slzy pálily jeho tvář pokrytou potem. Slyšel zacinkání přezky u pásku. Pevně semknul víčka a skousnul si ret. Během několika sekund cítil ostrou bolest v zadečku. Tak šíleně ho to bolelo. Zadeček už měl za ty tři dny až moc bolavý. Zaklonil hlavu s křečovitým výrazem v obličeji a bolestně zaúpěl. Cítil už jen bolestné nárazy do jeho zadečku, které mu způsobovaly nesmírnou bolest.  

Pevněji si kousal ret. Ta bolest ho ničila. Nebylo to takové jako s Tomem. S Tomem si zažil něco, co nikdy. Zažil něhu, cit. Něco, co mu tady nikdy nebylo dopřáváno. Chtěl za ním zpátky, jen u něj se cítil v bezpečí, i když ho v podstatě vůbec neznal. Dokázal si k němu vybudovat city, dokázal k němu něco cítit. V tenhle moment to byl on, na koho myslel. Vlastně, celou dobu myslel na něj. Snil o tom, že si pro něj přijde, ochrání jej, a budou třeba… Spolu.  

Zuby se mu zarývaly do rtu. Čím dál tím hlouběji, a hlouběji. Myšlenkami byl u Toma, nevnímal realitu. Bolest rozkouslého rtu mu po těle rozlévala úlevný pocit, který překrýval špinavý pocit přírazů od toho muže, a neskutečnou bolest zadečku. Kovová chuť vlastní krve se mu roznášela v ústech. Tichounce zavzdychal, když zuby zaryl ještě hlouběji. Polykal krev, která se mu dostala do úst. Většina mu stékala po tváři, a mísila se s potem, a slzami. Ve rtu měl hodně hlubokou ránu od vlastních zubů. Jeho zuby pustily ret, a olízl si ho jazykem. Úlevně ztěžka vydechnul. Bylo mu to příjemné. Bylo mu příjemné mít krev v ústech, cítit v puse chuť… Chuť kůže, masa.

Cítil uvnitř sebe vyvrcholení  toho muže. Bill zaúpěl, a vysílený se svezl po zdi dolů. Zavzlykal. Byl vysílený ještě víc než před tím. Cítil tlak, který mu jel celým tělem, až do krku. Bylo to nepříjemné, ale nedokázal to vnímat. Bylo to nechutné pro něj. Ten pocit. Vytočil hlavu do strany, a nahnul se nad podlahu. Z úst se mu dostala tekutina, která ho pálila v krku, a nechutně zapáchala. Jen zakňučel, a schoulil se do klubíčka. Věděl, že ten muž je stále v místnosti. Už se pokoušel ani nepípnout. Zavíraly se mu oči. Chystal se do říše snů. Když tu… Cítil náraz do obličeje. Hodně tvrdý náraz, který mu sekl hlavou dozadu, a bouchnul se hlavou do zdi.  

Ktorým nerozumiem.