autor: Neilinka
„Co? Jak… jak to myslíš, že není můj syn?“ Nevěřícně na ni zíral. Jak mu mohla těch 18 let lhát? A jejich dětem taky? Všem…
„Zlato, byla jsem tu tenkrát sama, s Tomem. Tys byl na návštěvě a… a… jeden voják neměl kde spát, byla… byla to chyba, ale ty ses do Billa zamiloval na první pohled, nemohla jsem ti to říct. A kluky by to rozdělilo, bála jsem se, je mi to líto.“
Snažil se dýchat. Na jednu stranu chápal, proč mu to neřekla, na druhou nevěděl, jak se vyrovnat s tím, že ho podvedla, i když to bylo před 18 lety. V hlavě mu začaly šrotovat myšlenky, zda ho podváděla i při jeho dalších cestách.
„Víš, já svoje syny miluju. Ano, oba jsou moji, i když nejsem Billův biologický otec. Já ho vychovával a považuju ho za syna a tak jím také vždycky bude. Dozvědí se pravdu jen proto, že je mám nesmírně rád, a chci, aby byli spolu, protože vím, že by mi to nikdy neodpustili, kdybych to zakázal. Nechci přijít i o druhého syna, když mi teď bereš jednoho.“
S těmi slovy se zvedl a odešel zpátky do kuchyně. Zrada, kterou se teď dozvěděl, obměkčila jeho srdce nad jeho syny a nějaká pověst mu byla fuk. Chtěl, aby byli šťastní.
Bill s Tomem na něj oba pohlédli. Neptali se, kde je jejich matka. Čekali na jinou odpověď. A museli rodičům ještě dodat zbytek informací.
Tatínek se posadil a dlouze na ně koukal. Bylo neuvěřitelné, jak si byli podobní, i když měli jiné otce. Zkrátka oba zdědili podobu v obličeji po matce a to bylo Kathrinino jediné štěstí.
„Mám vás tak rád, že si to ani nedokážete představit. Oba stejně. Každý jste něčím výjimečný a já jsem na to pyšný. Takže doufám, že když teď váš vztah povolím, že vám to vydrží.“ Usmál se.
Kluci tomu ani nemohli uvěřit. Když táta odcházel, vypadal, že je vykopne z domu, nebo je rozdělí, nebo cokoliv jiného, ale rozhodně ne, že jim to dovolí.
„Tati, ehm… budeš dědeček.“ Pronesl ještě dodatkově Tom.
„O… oo… to… bylo rychlé.“ Trochu se napil a začal to celé vstřebávat. Jen ať se Kathrin svou minulostí proslaví sama. Neviděl důvod, proč by jim to měl říkat on.
„Takže, tobě nevadí, co si o nás budou ostatní lidi myslet?“ Zeptal se opatrně Bill.
„Víš, broučku, vaše matka vám k tomu ještě řekne pár slov, ale ne. Jen jsem přemýšlel, že by bylo lepší, kdybyste se na čas ztratili lidem z očí. I kvůli vnoučatům a tak.“
„Dobře, ale kam bychom měli jít?“
„Naše chata v horách je vám málo?“ Usmál se dědeček a koukl na syna, jestli souhlasí. Ten jen přikývl.
„Chata v horách?“ Řekli to oba současně. Na tohle krásné obydlí úplně mimo civilizaci dočista zapomněli.
„Moc rádi.“
Oba se začali těšit. U chaty byla krásná, divoká, nespoutaná příroda, a navíc tam byla docela zima, takže moc upírů tam nechtělo žít, a tudíž vlkodlaci žili s nimi v nižších částech země. Budou sami.
Užívat si přítomnost pouze toho druhého, tedy, až na toho drobečka, co právě Billovi rostl v bříšku.
Táta s dědou je propustili s tím, že mají očekávat návštěvu jejich matky. A tak si zalezli do pokoje a zkracovali si čekání mazlením.
„Kolik bys chtěl dětí?“ Optal se zvědavě Bill.
„Mmm, aspoň šest.“
„Coooo?“
„Něco se ti nelíbí?“ Tom se snažil tvářit naprosto vážně.
„Jo, to tedy nelíbí! Kdo si myslíš, že to bude všechno tahat v břiše, bude tlustý a pak to bude rodit, hmm? Ne ty, ne vlkodlak. Ne, to já chudák upír to všechno…“ Pusa mu byla umlčena polibkem.
„Ty hlupáčku, vážně sis myslel, že bych tě takhle týral? Tři budou bohatě stačit.“ Usmál se, ale to už dostával výchovnou facku.
Ozvalo se klepání na dveře.
„Dále!“
Kathrin pomalu otevřela dveře a ještě pomaleji se donutila vstoupit. Vypadali tak šťastně. Bála se, že jí budou nenávidět ihned, jakmile jim to dopoví. Měla strach, že nikdy neuvidí vnoučata. Ale musela.
„Kluci. Musím vám něco říct. Možná jsem to měla udělat už dávno, ale nenašla jsem odvahu. A nechtěla jsem kazit to vzácné pouto mezi vámi. Jen tak se nevidí, že by si sourozenci odlišné rasy byli tak blízcí, jako vy dva.“
Tom chytil Billa laškovně za zadeček na znamení, že jsou si možná ještě blíž, než nějací manželé. Bill přesně vytušil, na co myslí, a přes ruku ho plácl.
„Mami, tenhle vztah nic nezničí, věř mi.“ Káravě se koukl na Toma.
„Jo, Bill má pravdu. Ať je to cokoliv. Povídej.“ Oba si trochu poposedli, aby měli lepší polohu, a začali věnovat všechnu svou pozornost matce.
„Budete se zlobit. Vím to. A proto říkám dopředu, že vás miluju oba stejně a bylo to pro dobro všech.“
Musela se nadechnout. Hrudník se jí svíral dlouholetým tajemstvím.
„Vy dva… nejste 100% bratři. Jste bratři jen z mojí strany. Máte každý jiného otce.“
V obou hrklo. Nejsou bratři? Ne úplně? Je to dobře nebo špatně? Pro společnost by bylo jistě lepší vědět, že jsou vlastně bratři jen způli, ale pro ně? Bylo to tak zvláštní, tak jiné, nové, neočekávané. Zrádné. Už chápali, proč matka říkala, že se budou zlobit. Ano, zlobili se, ale ne kvůli původu, ale že jim to neřekla dřív. Nemuseli by mít takový strach vyjít se svým vztahem na veřejnost.
„Takže… jsi to neřekla kvůli tátovi a kvůli nám?“ Kathrin jen přikývla.
„Mami, my tě asi chápeme víc než táta, ale mrzí nás, že jsme se to dozvěděli až teď. Příště si nějaká ohromná tajemství nenechávej pro sebe. Lež má krátké nohy.“
Byla jim vděčná. Objala je a slíbila, že se přijede podívat na chatu, až uplyne nějaký čas. Nechala je o samotě.
O pár týdnů později:
„Mmm ještě… ještě, Tomi, přidej… Oooh, ne tak moc, zblázním se!“
Po dlouhém přemlouvání si kluci užívali první těhotenský sex. I když těžko byste věřili, že Bill přemlouval Toma, ale bylo to tak. Jak je vidno, chutě se mu projevily i jinde než v jídle.
„Zblázním se já, jestli se vám něco stane… aah… sakra, to je tak rajcovní.“ Přirazil víc než předtím.
Bill ho nohama odkopl, silně zavrčel a vycenil zuby, které se v jeho pusince nebezpečně leskly. S těhotenstvím získaly diamantovou tvrdost, aby si mláďátko mohl lépe bránit.
Když se Tom oklepal, ihned se zvedl.
„Billi, je ti něco? Ublížil jsem ti?“ Po tom kopanci se trochu bál přiblížit.
Bill si pro sebe zavrčel a schoulil se do klubíčka. Byl opět klidný. Tom to poznal a lehl si za něj. Když se přimáčkl na jeho zadeček, opět zaslechl tiché zavrčení. Opatrně mu sáhl na nos a málem schytal ke kopanci ještě kousanec. Bylo to jasné. Bill čekal malého vlkodláčka, kterému se evidentně nelíbilo, jak moc s ním rodiče v bříšku houpou, a tak se projevilo jeho chování na Billovi.
Tom jemně pohladil bříško.
„Zlobivý vlček. Ale stejně tě miluju. Vás oba.“
Bill se musel usmát. Políbili se a zahleděli na krásný měsíc, který v horském útočišti nádherně vynikal.
„Nikdy jsem si nemyslel, že se budu cítit právě takhle.“ A byla to pravda. Když se Tom ohlédl zpátky do minulosti, nikdy by nevěřil, že z pouhého zakoukání ujde tak obrovský kus cesty.
KONEC
autor: Neilinka
betaread: Janule
Cože??
To už je konec??
Ale i tak to byla moc krásná povídka, jsem ráda, že to skončilo dobře 😀
Já jsem taky ráda, že to takhle skončilo, i když na můj vkus moc brzo a rychle =) Pěkná povídka =D
Přečetla jsem si všechny dílky znovu a rozhodla jsem se, že zanechám komnetář u toho posledního:-)
Naprosto dokonalá povídka, co má spád a takové to tajemno a je naprosto skvělá!!! 🙂 Musím říct, že miluju, když si někdo pohraje s tím, že se vlkodlak zamiluje do upíra a pak ten jejich vztah…:-) Prostě je to dokonalá povídka…:-) Moc se mi líbil hlavně ten konec, že bylo na Billovi vidět těhotenství už hnedka druhý den a pak, že bylo i poznat, komu bude miminko podobné, to bylo naprosto skvěle vymyšlené..:-) Moc se mi to líbilo…:-)
Akorát je opravdu škoda, že se to nějak nerozvinulo dál a nebylo to delší, třeba popsání víc toho vztahu jaký mezi sebou měli a tak( prosím, neber to jako kritiku, já jen že mám ráda dlouhé povídky a kéž by nikdy nekončily..:-D)Ale opravdu se mi to moc líbilo:-))) Moc pěkná povídka:-)
Krásnej konec.