autor: Rachel
„Hmm, to krásně voní,“ Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom zvědavě nadzvednul poklici hrnce, mlsně nakukujíc dovnitř. Pousmál se, položil poklici zpět a pohledem spočinul na černovlasém mladíkovi kousek opodál.
Celý den, už od rána zářil jako rozsvícený vánoční stromeček a to nejen doma, ale i v práci. Kupodivu mu dnes vše perfektně vycházelo, pracovních schůzek měl jen velmi málo a práce na jeho stole mizela rychlostí blesku. Další dva klienti s ním podepsali smlouvu a jeho kamarád, se kterým firmu vedl, jej za to pochválil nejen slovně, ale také i nemalou finanční odměnou za jeho pracovitost.
Nebylo proto divu, že byl Tom ve skvělé náladě a jen co přišel domů, rozdával úsměvy na všechny strany. Už dlouho neměl tak úspěšný den, proto jej dnešek příjemně překvapil. A když sotva před hodinkou konečně dorazil domů a první, co jej přivítalo, byla lákavá vůně, linoucí se z kuchyně, už nemohl být šťastnější.
Pousmál se a vzhlédnul od už skoro hotové večeře k černovlasému mladíkovi. Stačilo jen popojít pár krůčků… a jeho paže se ovinuly kolem Billova štíhlého pasu, zatímco jejich majitel s úsměvem zabořil nos do změti uhlově černých vlasů.
„Můžu ti s něčím pomoct?“ zašeptal svou otázku a nadechl se vůně Billových vlasů, vkládajíc na uhlově černé pramínky malé polibky. Přes Billovy rty přelétnul úsměv a Bill odložil nůž a čerstvou zeleninu, otáčejíc se čelem k Tomovi.
„No… můžeš třeba prostřít stůl,“ navrhl mu, odpovědí mu však byl Tomův úsměv, který opět rozzářil celou jeho tvář.
„Už se stalo,“ odvětil a pokrčil rameny, stále se usmívajíc. Netrvalo dlouho a on ucítil na tváři něžný dotek jemné dlaně, která jej pohladila. Bill se pousmál.
„Jsi úžasný,“ zašeptal a bříšky prstů opět přejel po Tomově tváři. Líbilo se mu, jak se Tom snaží. Už od chvíle, co se dnes vrátil domů, kolem něj stále chodil a pořád se ptal, jestli nepotřebuje s něčím pomoct. Nikdy s večeří příliš nepomáhal, protože se z práce vracel, až když byla na stole, proto teď Billa překvapil. Ale příjemně.
„Já vím,“ odvětil sebejistě a opět se rozhlédnul po kuchyni, hledajíc si práci. Jeho oči se rozzářily, když pohledem spočinul na hromadě špinavých hrnců a talířů.
„Tak, teď ještě umýt to nádobí,“ nabídl se, a aniž by očekával Billovu odpověď, rychle si začal vyhrnovat rukávy od košile. Nechtěl používat myčku, proto si do dřezu napustil horkou vodu a přisunul špinavé nádobí blíž k sobě. Věnoval Billovi malý polibek a nato s úsměvem ponořil ruce do horké vody, plné pěny.
Hailiiny oči odvrátily pohled od červených šatiček a upřely jej do prázdného místa před sebou, zatímco jejich majitelka dál pod stolem klátila nohama. Seděla tu už asi dvacet minut, naslouchala sladkému cukrování dvou mladíků a vidličkou nervózně poklepávala o desku stolu. Teprve když před ni Bill položil talíř s večeří, přerušila svůj cinkot, způsobený vidličkou a beze slova se pustila do své porce.
Tomovy rty opustily okraj sklenice a Tom ji odložil, znova si berouc mezi prsty vidličku a nůž. Nabral si další kousek, a jakmile přistál v jeho ústech, blaženě přivřel víčka.
„Je to výborné,“ pochválil obdivně a pohledem vyhledal Billovu tvář, která k němu od večeře vzhlédla. „Jak to děláš?“ optal se zvědavě a nabral si další sousto, odpovědi se mu však dostalo hned vzápětí.
„Tajemství,“ odvětil Bill a pousmál se Tomovu zklamanému výrazu. Ani ten však na Tomově tváři nevydržel dlouho. Pomalu se nahnul k Billovi a vtiskl na jeho krk malý, něžný polibek. Pousmál se překvapenému výrazu v jeho tváři a nesmělému úsměvu a opět se vrátil ke své porci.
„Zapomněl jsem vám něco říct,“ odvětil, když dožvýkal další sousto a vzhlédnul k Billovi a Hailii.
„Zítra je pátek a já jsem si vzal volno. Ráno po snídani společně vyrazíme do zoo, už jsem tam dlouho nebyl. Všichni tři jako rodina,“ zdůraznil a opět se sehnul k večeři, ignorujíc Billův zaskočený výraz, vyjadřující značnou nechápavost… i ten Hailiin, stále chladný a odměřený, bez známky ničeho.
Obvykle nad touto zprávou skákala radostí do stropu, pištěla na celý dům a šťastně Toma objímala a pusinkovala, teď se však ani neobtěžovala pozvednout k němu pohled a dál se šťourala ve své porci, podepírajíc si hlavu, aby neusnula nudou.
„A kdo bude cokoli namítat nebo protestovat, ten nedostane zmrzlinu,“ dodal Tom rozhodně a s úsměvem se vrátil ke své porci.
Hailiina vidlička hlasitě cinkla o talíř a Hailie od sebe večeři odstrčila. Vstala ze židle a bez jediného pohledu či slůvka zamířila ke schodům do horního patra. Měla akorát dost.
Billovy oči se naposled zadívaly na odraz v zrcadle v koupelně a Bill si promnul oční víčka, která si jen před malou chvilkou odlíčil. Zamrkal na sebe, pohledem pečlivě zkoumajíc svou pleť a nato odložil vatové tampónky do kosmetické taštičky, kterou si přinesl zdola. Zhasnul světlo v koupelně a vyšel na chodbu, pohledem směřujíc k Hailiinu pokoji. Zpod jejích dveří však nevycházel žádný proužek světla, jak očekával… a to mohlo znamenat jen jediné…
Pousmál se a skousl si ret. Hailie nejspíš už spala… byl tu jen on a Tom, čekající na něj v jeho ložnici…
Jeho kroky se odlepily od země na chodbě a pomalu zamířily k pootevřeným dveřím Tomova pokoje. Billovi neuniklo, že z nich vycházel slabý proužek světla, které Tomova lampička vydávala. Podvědomě se pousmál a dlaní se zlehka opřel do pootevřených dveří.
„Lásko?“ zašeptal tázavě do ticha v pokoji a udělal krůček vpřed. Jeho rty okamžitě rozjasnil milý úsměv, když na velké pohodlné posteli spatřil Tomovo ležící, opálené tělo, které nezahalovalo nic… jen volné bílé trenky. Pousmál se a opřel se o rám dveří.
„Co děláš?“ zašeptal, stále se dívajíc do Tomových očí, které k němu pozvedly pohled.
„Čekám tu na mé koťátko… a je mi moc smutno,“ pronesl ublíženě a sklopil pohled. Billovi přišel sladší než kdy dřív. Takhle v bílých peřinách s ublíženým výrazem ve tváři a s očima nevinného štěněte, byl přímo k pomilování. Alespoň Bill si to tak myslel.
„Chudáčku,“ politoval jej a s úsměvem na rtech přešel k volné straně postele. Odložil svůj krém na stolek vedle postele, pomalu se na ni položil a přesně očekával Tomovu reakci.
Tom se k němu lísavě přitulil a rty vyhledal Billův ušní lalůček.
„Nemohl jsem se tě dočkat,“ tiše vydechl do Billova ucha a dál je pokrýval malými polibky… nato však ucítil, jak se od něj Bill odsunul.
Poposedl si na posteli, zastrčil si pramen neposedných vlasů za ucho a přemýšlivě si skousl ret. Bylo tady něco, co jej trápilo a nad čím si lámal hlavu už od večeře.
„Tome,“ zašeptal, a když se k němu pozvedl tázavý pohled dvou oříškových očí, zhluboka se nadechl a pokračoval.
„Víš, já… přemýšlel jsem nad tím a… nevím, jestli je ten výlet do zoo dobrý nápad,“ vyklopil ze sebe to, co jej tížilo a pozvedl svůj pohled k tomu Tomovu. Ať dělal, co mohl, tuhle myšlenku ze své hlavy prostě vyhnat nedokázal.
Tomovy oči sklopily svůj pohled a Tom tiše vydechl. Moc dobře věděl, kam tímhle Bill směřuje.
„Bille… musíš tomu víc věřit, prosím. I kdyby ten výlet byl k ničemu a ničemu by nepomohl… tak alespoň na chvíli vypadneme ven. Nemůžeme tady jen sedět na zadku a čekat, než Hailie pochopí to, co jí říkám už celý týden. Výlet nám všem jen prospěje, tím jsem si jistý. Bude to krásné, slibuju,“ zašeptal a něžně stisknul Billovu dlaň v té své, na důkaz svého slibu.
„A vůbec – jestli budeš dál ještě něco namítat, tak nedostaneš zmrzlinu,“ připomenul důležitě svá slova u večeře a vykouzlil tak na Billově tváři úsměv. Pousmál se a vzhlédnul k Tomovým rozzářeným očím. Miloval způsoby, kterými jej Tom vždycky dokázal rozesmát a zbavit jej všech jeho obav a pochybností.
„Tak dobře, věřím ti,“ stisknul jeho dlaň na znamení důvěry a nahnul se k jeho rtům pro polibek…
Pomalu se od něj odpojil a zadíval se do těch nádherných oříškových očí, které tolik miloval. Nikdy jejich pohledu nedokázal odolávat.
„Omlouvám se,“ špitl tiše… a nato na sobě ucítil Tomův tázavý pohled.
„Za co?“ zeptal se nechápavě a mírně svraštil čelo. Nenapadalo jej nic, za co by se měl Bill omlouvat… odpovědi se mu však dostalo téměř vzápětí.
„Za to, jak… jak jsem včera usnul. Chtěl jsem zůstat vzhůru a být s tebou… ale spánek mě přemohl. Vím, že jsi chtěl, abychom… Vadí mi to,“ zašeptal a sklopil svůj pohled někam dolů. Opravdu nechápal, jak mohl včera v Tomově náruči tak rychle usnout. A nejvíc mu vadilo, že tím zklamal Toma. Doplatil na to mnohem víc než Bill.
Tom to však takhle vůbec neviděl. Pousmál se a přitulil se blíž k Billovi.
„Ale mně ne. Máme před sebou ještě celý večer,“ zašeptal tajemným hlasem a s úsměvem doputoval k Billovým rtům.
Žádostivě se do nich vpil a věnoval jim dlouhý, vášnivý polibek. Nemohl už déle odolávat. Těch několik dní, kdy na sebe pro samé starosti s Hailií neměli ani špetku času, mu připadalo jako celá věčnost. Toužil po Billovi víc, mnohem víc než kdy jindy. Ještě nikdy mu nic nechybělo tolik jako právě jeho blízkost.
Pomalu se odpojil od jeho rtů a zadíval se do té potemnělé čokolády, která k němu vzhlížela. Cítil, jak se mu nad tím pohledem v bříšku roztančilo snad tisíc motýlků, cítil své srdce, bijící jako o závod… a také jemnou dlaň, která teď něžně spočinula na jeho tváři. Cítil, jak se Billův pohled setkal s tím jeho… a Bill tiše vydechl.
„Nechci se milovat. Chci se jen…“
„Mazlit,“ Tomova slova doplnila ta Billova a Tom jen tázavě vzhlédnul k Billově tváři… stačilo však jen další pohlazení jeho tváře a Billův něžný úsměv, a Tom věděl, co má dělat. Pousmál se a s úsměvem se sklonil někde k místečku pod Billovým uchem…
Postupoval pomalu a velmi opatrně, jako by se mu měl Bill každou chvílí rozpustit. Z jeho štíhlého, laního krku se přesunul k jeho rameni a pomalu jej líbal.
Billova víčka se přivřela a Bill jen tiše zapředl nad krásou Tomových polibků, které klesaly místečko po místečku stále níž. Podvědomě se pousmál, a když pocítil, jak se ramínko jeho tílka mírným trhnutím uvolnilo, a nato jemně sklouzlo z jeho ramene, otevřel oči a věnoval Tomovi něžný úsměv.
Tom mu úsměv oplatil a rty přitisknul na nahou kůži na Billově rameni. Polaskal ji svými měkkými polštářky… když však ucítil jemné zatahání za své copánky, pomalu své polibky přerušil a vzhlédnul k Billovým očím, které se na něj upíraly. Stačil jediný jejich pohled a Tom věděl, co tím Bill myslel. Odtáhl se od něj a sledoval, jak si tílko přetáhl přes hlavu.
Pousmál se, odložil látku vedle sebe a pomalu se položil do bílých, nadýchaných peřin, pohledem vyzývajíc Toma k pokračování.
A opravdu nelitoval, ba právě naopak. Užíval si Tomových polibků, jeho mazlení, díky kterému se vznášel v sedmém nebi. Miloval to, jak dokázal být Tom něžný a jemný, jak dokázal být pomalý a romantický. Vždycky při sexu dokázal být vášnivý, tvrdý a neúprosný… a stejně tak mu dokázal ukázat i svou druhou stránku.
A to bylo to, co na něm Bill tolik miloval. Tom nikdy nemyslel jen na sebe, dokázal se vžít do pocitů toho druhého a splnit jeho tajná přání. Přání, která se promítala v Billově mysli, a která on měnil ve skutečnost. Láskyplně opečovával Billovo tělo svými polibky, něžně jej líbal a prsty putoval po porcelánově křehké, jemné kůži. Miloval, když mohl Billovi dopřát ty krásné pocity, ať už milováním, mazlením, nebo jen líbáním. A on mu je skutečně dopřával.
Billovy oči přivřely svá víčka a Bill tiše vydechl. Na jeho rtech pohrával zasněný úsměv a třepotaví motýlci v jeho bříšku se mohli zbláznit radostí. Najednou úplně zapomněl na všechny své starosti a trápení, které až doteď měl. Uvolnil se pod Tomovými polibky a doteky, a cítil, jak z něj během několika vteřin naprosto všechno opadlo. Byl tu jen Tom a jeho mazlení… nic víc pro něj v tuto chvíli neexistovalo.
Otevřel víčka od sebe a vzhlédnul k mladíkovi, jehož polibky před chvílí ustaly. Tom odtrhl své rty od lemu Billových boxerek, přisunul se blíž k němu… a byl odměněn tím nejkrásnějším polibkem Billových rtů.
„Chyběl jsi mi. Strašně moc jsi mi chyběl,“ zašeptal Bill do polibku a tiše vydechl. Až teď si uvědomoval, že těch pár dní, kdy od sebe byli odloučeni, bylo těch nejhorších v jeho životě. Už nikdy nechtěl zažít další… a byl pro to ochoten udělat cokoli.
„Ty mně taky,“ Tomovy rty se odpojily od těch jeho a Tom se zadíval do těch čokoládových hloubek.
Odtáhl se od něj, pohodlně se uvelebil v bílých peřinách… a na jeho rtech se rozlil úsměv, když ucítil to křehké stvoření, tulící se do jeho náruče.
Bill se uvelebil na jeho nahé hrudi a přivřel víčka, nechávajíc se unášet vůní Tomova těla a jeho prsty, jemně se probírající pramínky jeho vlasů. Podvědomě se pousmál… a když po chvíli zaznamenal, jak něžné hlazení v jeho vlasech ustalo, pomalu se nadzvedl… a vtisknul na rty spícího Toma něžný polibek.
autor: Rachel
betaread: Janule
Jej ted se bude něco dít 😀
Budu ráda za každý komentář, lidi. Zítra jedu pryč, ale přečtu si je až se v pondělí vrátím ;-)♥
Už teď se bojím, co se bude dít v Zoo, Haillie nejspíše Billa strčí do klece ke lvům…Myslím, že Tom by spíše měl Hailii vzít k psychologovi, a prospělo by to i jemu =) A to krásné mazleníčko bylo fakt mňamky ♥♥♥
♥ Ty víš, jak jsem nadšená ♥