Životní sen 17.

autor: BlackAngel

Bill

„Tak jo, kluci, dnes už končíme. Myslím, že jim zítra na tom festivalu vytřeme zrak!“ nadšeně posbírám papíry s texty písniček a vypnu jako poslední můj mikrofon. „Tak čau, kluci, uvidíme se zítra ve dvanáct na festivalu, my mizíme,“ rozloučí se Gustav s Georgem a odchází směr domov.  

Tom tu ještě zůstal se mnou, za to jsem děsně rád. Jdeme ke mně do pokoje. Tom si sedne na postel a visí na mně pohledem, zatímco já uklízím texty do složky.

„Tak hotovo!“ vydechnu a jdu se přitulit k mému copatému medvídkovi.

„Lásko, ty písničky jsou naprosto úžasný, napsal jsi to a vymyslel znamenitě!“ šeptá Tom a upřeně se mi dívá do očí. Pochvala od něj, to je ta nejlepší odměna pro mou dušičku, úplně se tetelím radostí. Z postele se zvednu a posadím se Tomovi na klín, opřu se mým čelem o Tomovo a utápím se v jeho čokoládových, neodolatelných očích.

„Miluju tě, Tomi!“ zašeptám a začnu Toma pomalu líbat. On mi polibky hned oplácí, jeho hebké ruce mi kloužou po zádech a míří k zadečku. Spokojeně přivřu oči a vydechnu. Jednou rukou mu vjedu pod triko a hladím jeho bříško. Palcem hladím jeden sval za druhým. Tom vydechne a přetáhne mi triko přes hlavu. Já nezůstanu pozadu a vysvleču ho také. Za chvíli jsme nazí oba. Tom mě vezme do náruče a povalí pod sebe na postel.

Tom

„Billí, já tě děsně chci!“ zašeptám a skloním se k tomu mému černovlasému ďáblíčkovi. Políbím ho na krk, sjíždím svými rty níž a níž, zasypávám jeho tělo polibky. Bill spokojeně oddechuje, až se hvězdička na jeho bříšku zrychleně pohybuje. Pohladím ji prstem a políbím Billa na bříško. Ten se dostává do jedné z nejkrásnějších euforií.

„Tome, já už to nevydržím!“ zaskučí vzrušeně miláček.  

Bill

„Chci tě čím dál víc, prosím,“ šeptám zastřeným hlasem. Tom to vidí a cítí asi stejně, protože v tu ránu do mě tvrdě vstoupí, až vykřiknu a prohnu se jako luk. Tom začne přirážet, a ještě do toho stiskne do dlaně můj naběhlý penis. Já ho prostě miluju, ten sex s ním miluju. S nabývajícím vzrušením se Tomovy přírazy zrychlují. Oba vzdycháme a přirážíme proti sobě. Tom zběsile přiráží a vzdychá. „Tomí, miluju tě, jsi úžasný!“ chválím ho. Tom slabě vykřikne a prohne se. Hned po tomto ucítím vzadu příjemné teplo a už to prostě nezvládnu a udělám se také. Tom ze mě vyjde a já se mu schoulím do náruče a popadám dech.

Tom

Jak je chudáček vyřízený. Skloním se k Billímu a začnu líbat ty jeho dokonalé, sladké rty. „Tomi, bylo to úžasný,“ mumlá moje láska mezi polibky. Lehnu si vedle Billa, hladím ho po vlasech, uchopím jeden pramen a namotávám si ho na prst. „Tomí, mně se chce děsně spát,“ Bill se na mě nevinně koukne a na důkaz únavy skutečně zívne. Pak mi dá pusu a stulí se ke mně jako štěňátko.

„No tak spinkej, andílku,“ vydechnu dojatě. Bill během pár minut usne. Pozoruju ho s úsměvem na rtech. Skloním se k němu a jemně ho políbím na rty. „Dobrou miláčku, hezky se vyspi,“ pohladím ho po vlasech a tiše se obleču. Naposled se na něj kouknu a vyjdu z pokoje.  

Seběhnu schody dolů do haly, kde se střetnu s paní Kaulitzovou. Ta se na mě vesele usměje a prohodí: „Tomi, ty si ještě tady?“

Ohlídnu se za sebe, jako by tam stál Bill.

„Ano, ještě chvíli jsem tady zůstal s Billem, teda pokud to nevadí,“ oplatím Simone úsměv. Je to nejhodnější paní, jakou znám.

„Ne, vůbec to nevadí, ráda tě vždycky vidím,“ řekne hřejivým tónem hlasu a stiskne mi jemně předloktí. Dívám se na ni, nevím proč, ale když jsem v její blízkosti, a když jsem prostě u Kaulitzů na návštěvě, cítím se tu jako doma. Taková pohoda tu panuje. Zato u nás je to poslední dobou tak zvláštní. Když se na mamku podívám, uhne rychle pohledem, moc nemluví. Jako by mi něco tajila. Nebo jsem jí něco udělal?

„Tak nashle, paní Kaulitzová!“ rozloučím se a odcházím.

Simone

„Nashle synáčku!“ zašeptám a dívám se na zavřené dveře, kterými Tom teď odešel.