autor: Áďa
Zdravím všechny přítomné i nepřítomné. Tak mě jednou zase nakopla tvůrčí múza a stvořila jsem další jednorázovku. Docela jsem se při psaní bavila a doufám, že se nenecháte odradit názvem povídky ve spojitosti se jménem autora, mám pocit, že v tomhle případě je totiž název sice trefný, ale rozhodně míněný malinko jinak, než jak jste na obsah mých tvoreb většinou zvyklí. Tak tedy konec vykecávání, kdo chcete, začtěte se 🙂
Bill uraženě špulil papulu a s rukama založenýma na prsou nazlobeně přecházel po místnosti tam a zpátky, až skoro hrozilo, že po jeho extrémně vysokých jehlových podpatcích zbydou v dlažbě díry. Nestalo se tak, ale každý jiný by ohluchnul z toho, jak podpatky o chladné kameny duněly. Klap, klap, klap. Rozléhaly se skoro až řinčivě, ale Bill si z toho nic nedělal. Beztak neměli žádné sousedy, kterým by to vadilo, v okolí rodinného domu byly jenom vše maskující zdi. Kdyby jich nebylo, už hafo paparazziů by mělo materiály do bulvárů. Materiály, za které by se nemusely stydět ani ty nejdivočejší twincestní duše.
Ano, Bill s Tomem udržoval nejen bratrský, ale i milenecký poměr. A to v takovém rozsahu, v tak silném prožitku, že kdyby nejbližší sousedi bydleli o něco blíž, asi by se hodně divili, co za sexuálního démona se skrývá v na pohled tak nevinném andělském těle.
Jenže Bill se teď zlobil. Hodně moc. Tom totiž, aby jejich vztah co nejlépe utajil, což se mu docela i dařilo, ze sebe dělal ještě většího proutníka, než v minulých dobách. Proti tomu Bill nic nenamítal, věděl, že večer si dvojčátko zase zpacifikuje a že Tom bude jeho, jedině jeho. Jenže dneska to Tom přehnal, protože jednu dívku v zajetí rozjívení políbil. O nic nešlo, byla to jenom letmá pusa, holčina bude mít zážitek na celý život a média snad konečně přestanou šťourat do jejich soukromí. Ale Billa se to hodně dotklo. Z akce odešel ihned po polibku, s hrdě zdviženou hlavou, na nikoho se ani nepodíval, avšak na jindy pobledlých tvářích oživených makeupem mu začaly naskakovat ošklivě rudé skvrny. A protože si nikdy nic nenechal líbit a všechno, co se ho nějak víc osobně dotklo, vždycky trestal mstou, tak proto se snažil vymyslet něco, čím by tenhle prohřešek Tomovi oplatil.
Ale naneštěstí jeho krásnou hlavinku vůbec nic nenapadlo. Asi byla ve stávce kvůli přetížení lakem na vlasy, to nikdo nevěděl. Jediným výsledkem tedy bylo, že Bill se točil v místnosti jako holub na báni, divže si přitom nevymknul kotník, a plán v hlavě jaksi žádný. Nazlobeně sebou plácnul na gauč. Znuděně hmátnul po časopisu, který se bez ladu a skladu válel na konferenčním stolku, na stolek hodil své nekonečně dlouhé nohy a zalistoval. Pohrdlivě se ušklíbnul nad různými reklamami na zadní stránce. Proboha, jak to tam ty firmy můžou inzerovat, stejně si od nich nikdo nic nekoupí, dyť to je beztak celý všecko „Made in China“, pomyslel si, ale najednou se jeho hnědé oči zasekly na maličkém rámečku úplně vpravo dole.
Napřed zíral jako uhranutý, když se ozubená kolečka v jeho ctěném mozku začala konečně líně pohybovat, a když zacvakla na to správné místo, tak už Billovu tvář zdobil úsměv od ucha k uchu. Už věděl, jak se Tomovi pomstít!!! Vytáhl z šuplíku svůj starý, již dávno zaprášený mobil, pěstěnými nehýtky opatrně, aby si nepoškrábal lak, rozdělal kryt, zkontroloval, zda je vevnitř pořád ještě stará simka, a pak se spokojeným úsměvem zavolal svému operátorovi. To bude Tom mrkat! A dobře mu tak… Sice bude hodně záležet na náhodě, ale Bill vždycky věřil osudu a náhodám… a tohle vyjít musí. Prostě musí, tečka, ende, hotovo dvacet. Teď už zbývá jenom počkat na Toma, až přijde, zneškodnit ho a zapnout tu starou pikslu…
Tom vyjekl, když se mu po příchodu domů kolem krku stáhla nastražená smyčka z lana. Utáhla se docela pevně, ale ne natolik, aby ho škrtila nebo mu jakkoliv bránila v dýchání. Než se stačil vzpamatovat, dopadl mu na oči černý hedvábný šátek a on se pousmál. Billí mu zase vymyslel nějaké překvapení, a on překvapení miloval. Nechal se tedy poslepu vést do ložnice, kde jej Bill usadil na židli a svázal tak, aby se nemohl ani hnout, přitom ho však bratrovy hbité ruce ještě stačily zbavit trička i kalhot.
„Copak to vymejšlíš, zlato?“ zajímal se, když jedna z Billových rukou neomylně zamířila do jeho klína a začala ho intenzivně dráždit. „Že ty zase myslíš na prasárny, tak jako vždycky, čtyřiadvacet hodin denně včetně sobot, nedělí a státem uznávaných svátků?“
„Jasně… jenom na ty největší,“ ujistil ho Bill, a přitom vsál do rtů jeho ušní lalůček. Chvíli ho žužlal, a když spokojeně zaznamenal, že Tomův malý velký kámoš je tvrdý jak kámen, sňal svému dvojčeti z očí šátek.
Tomovi se rozzářily oči, když viděl, že je jeho malý bráška navlečený v přitažlivém latexovém oblečku, který jen teoreticky a s bídou zakrýval jen to nejnutnější, zato oplýval všemožnými třásněmi, třpytečkami, kamínky a dalšími neužitečnými blbostmi, které krom dekorace sloužily akorát k tomu, aby se o ně někdo odřel, pokud ten někdo nemá ve svlékání podobných hadříků praxi. Ale na pohled to vypadalo dokonale, o tom žádná, a Tom už se začal jemně chvět vidinou krásného večera plného dokonalého sexu.
Jaký však byl jeho šok, když Bill na svých vysokých podpatcích, svůdně přitom vlníc kostnatými boky, odkráčel k posteli, kde zaujal neuvěřitelně vyzývavou polohu, a místo toho, aby jej odvázal, vytáhnul dávno nepoužívaný mobil a zapnul ho, přičemž jemu poslal akorát vzdušný polibek!
„Bille, co to… co děláš?“ znejistěl malinko a cuknul rukama, aby uvolnil provazy, ale marně, dosáhl naopak toho, že se mu stáhly ještě víc. Tohle chování nebylo pro jeho dvojče typické a to se mu vůbec nelíbilo.
„Co by?“ pokrčil Bill rameny. Natáhnul se skoro až na záda, přičemž se lokty zapřel o saténové přikrývky tak, aby na Toma dobře viděl, nechal jednu nohu na posteli a druhou viset volně k zemi tak, aby měl kytarista ten nejlepší možný výhled na jeho rozkrok, který mu vyčuhoval zpod titěrné parodie na sukýnku, a přitom co chvíli kouknul na mobil.
„Nedělám nic nenormálního,“ ozval se po chvíli lhostejným hlasem a s černě podmalovanýma očima upřenýma na Toma si až děsivě pomaloučku olíznul na rudo nalíčené rty.
„Tak mi sundej ty provazy, ať tě můžu jít pořádně vomrdat,“ navrhnul Tom. V rozkroku ho skoro už bolelo, jak se mu tam hromadila horká krev, a on netoužil po ničem jiném, než se zmocnit Billova těla. Snažil se sice uklidnit tím, že se nakonec dočká, proč jinak by Bill tohle dělal, ale bratrova netečnost a evidentně záměrná provokativní gesta ho doháněla k šílenství.
„Ne,“ odpověděl prostě Bill a v Tomovi hrklo.
„Jak… jak myslíš to Ne?“ zachraptěl a najednou, jako by mu dočista vyschlo v krku.
„Tak, že prostě ne,“ vysvětlil zpěvák jednoduše. „To líbání tý blonďatý socky taky nebylo ve scénáři, tak si užívej pro změnu můj mimoscénářní program.“
Srdce mu poskočilo radostí, když se místností konečně rozlehlo jím vytoužené vyzvánění mobilu. Naposledy se škodolibě ušklíbnul Tomovu zaskočenému, dalo by se říct i nevěřícnému výrazu. Pár svižnými pohyby se znenadání ocitl těsně vedle dvojčete, aby mu přes pusu přelepil lepící pásku, a pak téměř až dotancoval k posteli, na níž vyzváněl mobil. Docela měl strach, aby mu celá akce nepohořela jen na tom, že zrovna dnes večer nikdo nezavolá, ale štěstí mu zjevně přálo.
„Anooo?“ zapředl, když hovor přijal a pro ještě větší efekt zapnul hovor na hands free a umístil ho na noční stolek.
„Tak co, kotě?“ ozval se cizí hlas, který ani jeden z bratrů neznal. „Seš nadrženej? Jdem na to?“
„Samozřejmě,“ protáhnul se Bill na saténu na všech čtyřech jako kočka.
Kdyby neměl přes pusu leukoplast, upadla by Tomovi čelist až na zem. Tak tohle by nečekal ani v tom nejdivočejším snu. Bill se dal na sex po telefonu??? To… to přece nemohla být pravda! Jeho malý milý nevinný bráška… sice na něj nikdo cizí sahat nebude, ale on se i tak odevzdá… sám a dobrovolně… někomu cizímu? Dyť ten chlap zní, jako by mu bylo nejmíň čtyřicet! A jak úchylně mluví! Není to žádná typická homosexuální fistulka, ale hlubokej bas, který konkrétní slova dokáže tak protáhnout a zaintonovat, až z toho Tomovi naskočila husí kůže. A Bill to ještě korunoval tím, že vypadal tak zatraceně svůdně… Sakra!!!
„Hele pískle, a ty si fakt myslíš, že to zmáknem, jo?“ protáhl ten hlas povýšeně. „Zníš jako malej usoplenec, než jako pořádnej kanec.“
„Vole,“ zavrčel Bill, kterého to oslovení urazilo. Kdybys tak věděl, s kým máš tu čest, čůráku… Jenže na takovéhle úvahy tu nebyl čas. Buď ten hovor típne… nebo svou škodolibárnu dovede až do konce. A bylo téměř jasné, jakou možnost Bill zvolí… „Nezkoumej můj věk a začni, nebo se udělám sám a bude mi úplně u prdele, že ty sis to chtěl užít se mnou taky.“
Barva v Tomově tváři se měnila z vteřiny na vteřinu rychleji než semafor. V jednu chvíli byl bledý jako Bill bez makeupu, v další chvíli už brunátněl natolik, že by se na jeho tvářích dala usmažit vajíčka. Šokovaně přihlížel, jak Bill přes telefon uspokojuje to starý prase i sebe, a co ho přitom deptalo nejvíc, byl fakt, že ho ten pohled svým způsobem i rajcoval jako blázen. Jeho penis byl čím dál napjatější, vrcholek už se celý leskl… ale žádná pomoc nepřicházela. Bill měl teď na starosti akorát ukázkové sténání, jak se s tím degénem pomalu, ale jistě blížili k vrcholu, přičemž se honil jako o život, s levým ukazováčkem zastrčeným hluboko ve svém beztučném pozadí… a on sám měl ruce nafest přivázané k té prokleté židli, takže si nemohl ulevit ani sám sobě, i kdyby chtěl, a že opravdu chtěl, protože kdo měl to bolestivé tepání vydržet.
Bill by byl samozřejmě lepší, ale i jeho vlastní dlaň by mu teď prokázala ukázkovou službu. Lepší něco, než nic. Ale měl smůlu, mohl akorát tak poslouchat, jak Bill řve jako tur, a přitom vnímat myšlenky typu Já to nevydržím… jestli přežiju tohle, tak už přežiju všechno… a tak dále. Bože… Že mu ten úlet s tou holkou za to stál. Ale přitom to byla jen letmá pusa na tvář a bylo to schválně pro kamery, protože ti bastardi začali slídit nebezpečně blízko dvojčecí pravdě! Tak to chtěl nějak odvrátit, proto se k té výherkyni setkání choval tak gentlemansky, a i když se jí přitom rty o ty její skutečně na okamžik otřel, tak to celé bylo jenom zinscenované. A za to se dočkal takového trestu… Jen počkej, ty malá čůzo, zahrozil v duchu bratrovi. Počkej, až se odsaď dostanu…
Najednou ho cosi probralo z myšlenek. A to cosi nebyly žádné další Billovy raritní zvuky, které kolikrát dokázal vydat, aniž by posléze kdokoliv chápal, jak se to v jeho hrdle mohlo zrodit. Bylo to… ticho. Hrobové ticho přerušované pouze prudkým dýcháním. Tom zvedl oči a zmapoval situaci. Telefon ležel odhozený někde na zemi, bylo podle zhaslého displeje víc než jasné, že hovor skončil. Billovo tělo pokrývaly krůpěje potu, na jeho pravé dlani, na zemi i na nočním stolku byly čerstvé cákance spermatu. Bill samotný přitom ležel na posteli, chvěl se jako osika a snažil se aspoň trošku zkorigovat svůj dech i puls, což mu však šlo velmi ztěžka. Až když se k tomu dopracoval, tak se zvedl na vratké nohy, tentokrát se ani nenamáhal s nazouváním bot, odhodil si z čela mokrý pramínek vlasů a doploužil se k Tomovi. Opřel se dlaněmi o jeho ramena a čelem o to jeho a ještě chvíli se vydýchával, načež opatrně sundal Tomovi pásku z úst. I tak to jeho dvojče štíplo.
„To máš za to…“
S vypětím všech sil Toma osvobodil z provazů a doplazil se na postel, na kterou ztěžka silou gravitace dopadl. Musel si to sám přiznat, dopadlo to dobře, ale hodně ho to vyčerpalo a unavilo. Jo, zkusil si to, účel to splnilo, ale už nikdy víc. Oči se mu klížily a mysl se pomalu začala odebírat do říše snů…
… když zjistil, že mu najednou někdo leží na zádech, a přitom, že cítí dotyk známého tvrdého tělesa na svém zadečku.
„Tome?“ zakňoural a s vypětím veškeré své energie otevřel oči a rozespale na své dvojče zamžoural. „Teď ne…“
„Tak hele, prcku,“ odseknul mu Tom. „Ta pusa byla jen proto, že se kolem nás poslední dobou až moc čmuchalo, tak abych to zamaskoval, což se mi myslím víc než povedlo. Teď bude mít Bild co řešit aspoň dva dny, takže zas budem mít chvilku klid.“
Bill se nepokojně zavrtěl. Pokud to Tom opravdu udělal z tohohle důvodu, měl by mu být naopak vděčný. Jenže Bill nerad uznával svoje chyby, leda až časem a to jenom, pokud se mu chtělo.
„No a za to, cos mi teda neprávem udělal,“ pousmál se Tom. „Si tě teď taky krapet užiju… protože tohle se nedělá, bráško.“
Kolenem oddálil ty špejličky, které se tvářily jako nohy, poněkud víc od sebe a protože neměl nic po ruce, tak začal důkladně nasliněným prstem bratra roztahovat a uvolňovat. A Bill držel jako beránek, skoro až měl strach, že Tomovi usne pod rukama. Ale to by nebyl Tom Kaulitz, aby si při takovéhle akci neporadil i s takovou překážkou, jako je únava toho druhého. Zapojil do akce i rty a poté, co po průniku do Billova těla začal dlaněmi okupovat i jeho klín, aby ho dovedl k vrcholu ještě jednou, začal Bill i přes doznívající únavu docela aktivně spolupracovat. Z poměrně líného tempa se rozjížděli čím dál víc, a když se blížili k závěru, už měli přesně takové tempo, jaké mívali běžně. Vyvrcholili téměř ve stejný moment a to poslední, na co se Bill zmohl předtím, než jej pohltila náruč hlubokého spánku, bylo křečovité objetí Toma kolem krku a ustlání si na jeho vypracované hrudi.
„Ale aspoň jsme dneska měli změnu,“ pousmál se, než zalomil.
„To teda,“ přikývl Tom. „Ale jestli se příště budeš nechávat uspokojovat od někoho jinýho, než jsem já, tak dostaneš na prdel a nekoupím ti tu hezkou kabelku od Diora, co se ti tak líbila.“
Odpovědí mu už však bylo jenom hluboké zachrápání, jako když řeže dříví…
autor: Áďa
betaread: Janule
Tak přiznám, že nebýt předmluvy na začátku, četla bych to s velkýma obavama, vzhledem k názvu a autorce xD Bylo to perfektní, skvělý děj, hlášky a nakonec trest pro Billa, který vlastně nebyl trestem, ale odměnou xD Fakt to nemělo chybu xD
Nečakane kľudné, teda relatívne. 😀 Bill pekný diablik 😀 A Tomove vydieranie na konci, no dvojičky očividne vedia čo na toho druhého platí. 😀
No mě to teda vůbec nepřekvapilo!!! Něco takového se totiž od tebe dá očekávat… přesto, že jsem na začátku vůbec netušila, co na nás a na ty dva připravíš…
Billův plán se mi líbil, moc, ukázal Tomovi, jaké to je… i když se mi přece jenom trošku zdá, že za tu jednu malou pusu byl Tom potrestaný trošku víc, než se sluší. Ale to už je prostě Bill Kaulitz, přesně takového ho mám ráda:-D♥
Celý příběh byl skvělý a myslím, že tvoje varování na začátku bylo úplně zbytečné – aspoň pro mě xD Miluju tvoje povídky, vždycky, když se tu objeví jednodílka od tebe, rozklikávám ji jako první. Nikdy mě tvoje nápady nezklamaly… stejně, jako mě nezklamal ani tenhle:-D
Těším se na další jednodílku od tebe a Billovi přeju, aby si užil krásnou kabelku od Diora:-D♥
Teda, jsem nestačila valit oči, co si to ten Bill vymyslel, navíc ještě kvůli takové prkotině. Být Tomem, tak ne že ho ještě jako bonus pěkně ojedu, ale spíš bych mu tu prdel tak napleskala, že by mu hořela tejden. 😀
Ale jinak to bylo fajn. Taková hezká trošku úchylná oddychovka. 🙂
Taky jsem čekala co se z toho vyklube, v jednu chvíli už jsem se vála, že si tam Bill pozve nějakou štětku… 😀
Ale dopadlo to docela dobře 🙂
dobréé 🙂
jo dobry
:D:D jsem se u toho musela furt tlemit 😀 úžasný, skvělá pomsta 😀
Tak to byl mazec 😀 😀 😀 😀 originální nápad 😀 😀 😀 😀 (P.S. u "beztučného pozadí" sem se zhroutila pod stůl :D)
paneboze to bylo.. bozi! 😀
Hej bolo to dobré 😀
tak tohle teda nedávám to nemělo chybu
Tom vydierač…: "Ale jestli se příště budeš nechávat uspokojovat od někoho jinýho, než jsem já, tak dostaneš na prdel a nekoupím ti tu hezkou kabelku od Diora, co se ti tak líbila."
Odpovědí mu už však bylo jenom hluboké zachrápání, jako když řeže dříví…
:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD