Hříšná exploze 11.

autor: Emilia

„Tak, vítej doma, Bille.“  Řekl nahlas s úšklebkem. V bytě nikdo kromě něj nebyl. Bydlet sám mělo výhody i nevýhody. Nebyl zvyklý na ticho a klid kolem sebe. Většinou tu netrávil příliš mnoho času, jelikož jezdili po turné nebo nahrávali ve studiu nové songy. Volné dny se snažil navštěvovat i matku, proto neměl pocit osamění. Avšak bez Toma se tak cítil, ačkoli byl doma s Anet. ‚Zasranej Tom.‘ Okamžiky na chatě se zdály být v pohodě. Moc se nehádali, krom té počáteční rozepře v autě. Tak dlouhou dobu spolu snad normálně nikdy nemluvili. To však nebyli mezi tolika lidmi, co bývají. Až se vrátí na turné, budou se kolem Toma motat kluci z kapely, tým, holky, jež se vždy snaží strhnout pozornost celou na sebe. A kolik jí zbude Tomovi pro Billa? Nevyrovná se s tím, po tom, co mu jí tolik věnoval. Myšlenka na jejich společné okamžiky v něm vyvolala záchvěv vzrušení a třesoucími dlaněmi vyhrabal ze své kabely mobil. Musí Tomovi zavolat. Najel v seznamu na jeho číslo a stiskl zelené tlačítko. Chvíli to vyzvánělo a potom se ozval známý hlas.

„Bille?“ 

„Ehm a-ahoj.“ Pohrával si Bill nervózně s lemem svého trička.

„Ahoj.“ Usmál se Tom na druhé straně do telefonu, ovšem Bill jej nemohl vidět.

„U-už si doma?“ Zeptal se Bill.

„Uhm jo, před chvílí jsem dorazil, potřebuješ něco?“ Bill nikdy nevolal pro nic za nic. Tomovi to přišlo divné, normálně si volali kvůli práci.

„Vlastně jo… ehm… neteče mi tu voda, teda teče, ale je úplně rezavá a špinavá. Nevím, jak se to mohlo stát, prej mají nějaký problémy s čističkou či co.“ Říkal roztřeseně Bill. Lhal, vymýšlel si takové nesmysly, aby mohl Toma vidět. „No a tak mě napadlo, jestli bych nemohl přespat u tebe, protože se nemůžu osprchovat a vůbec použít vodu.“ Skousával si ret a v duchu se modlil, ať mu Tom uvěří.

„Existují veřejné sprchy.“ Ušklíbnul se pro sebe Tom.

„Tome!“ Zakabonil se Bill.

„Okay, okay.“ Zasmál se Tom. „Co s tebou mám dělat. Sice si mi překazil večer plný sexuálních orgií, ale nehodlám zase celý měsíc poslouchat, jaké druhy vyrážek si z té vody chytil. Tak… mám pro tebe přijet nebo dojedeš sám?“

„Spíš pro mě přijeď. Vezmu si sebou rovnou věci, většinu sbalenou mám z té chaty a špinavé vyměním za čisté. Alespoň mi pomůžeš, sám ty kufry neodtáhnu.“

„Bille, všechny tvoje krámy se mi do auta nevlezou.“ Zaprotestoval Tom. Balení měl na chatě plné zuby.

„Nekecej, vlezou, nemáš jen jedno auto.“ Nedal se Bill.

„Já vím, jenže jsem nechtěl jet Cadillacem.“ Zabrblal otráveným tónem.

„No tak s ním prostě pojedeš. Proč sis to auto potom kupoval? Na to abys s ním jezdil ne? Remcale jeden, radši pohni zadkem, ať na tebe nějaké věci vůbec zbydou.“ Nakrčil Bill přísně obočí.

„To je dobrý, klidně je sbal sám. O takové činnosti se se mnou dělit nemusíš.“ Snažil se z toho ještě naposledy vybruslit Tom.

„Tomane!“ Zvýšil Bill káravě hlas.

„No jo, no jo, hned jsem tam. Jenom jsem to zkusil.“ Povzdechnul si Tom a zavěsil.  

O třičtvrtě hodiny později

Bill měl již dávno sbalené kufry nachystané k odvozu a Tom nikde. Začínal mít o něj obavy. V momentě, kdy chtěl vytáčet jeho číslo, se ozval domovní zvonek. Bill spěchal otevřít, div se nepřerazil.

„No kde sakra seš?“ Spustil na Toma hned a vtáhnul jej dovnitř.

„Byla dopravní zácpa, nemůžu za to.“ Pokrčil Tom rameny.

„Já tady šílím strachy a milostpán si trčí v dopravní zácpě.“ Rozhazuje Bill rukama.

„Jsem tady? Jsem, tak buď rád, mohls klidně přijet sám.“ Zamračil se Tom.

„A tys mohl klidně zavolat a informovat mě o tom, co se děje. To bys však nesměl bejt taková lemra!“ Vyčítal Tomovi Bill. Ten na něj jen vypláznul jazyk a odpochodoval do kuchyně pro něco k pití, byl úplně vyprahlý. Vytáhl si z lednice vychlazenou colu a nalil ji do skleničky, při tom si polil dlaň.

„Doprdele.“ Zaklel a pustil vodovod. ‚Jéj, on má vlastně tu špinavou vo…‘ „Co to sakra…“ Kohoutkem protékala průzračně čistá voda. ‚Tak problém s čističkou jo?‘ „Bille! Pojď sem rychle.“ Zavolal směr obývák.

„Co zas? Měl si mi jít pomoct s těma kuframa, já se tam s tím…“ Nedopověděl Bill, jelikož zahlédl puštěnou vodu. „Jééé, oni už to spravili?“ Snažil se dál mlžit.

„No to by byli sakra rychlí, aby to spíchli za necelou hodinku.“ Založil si Tom ruce na prsou.

„Ehm… já nevím od té doby jsem se nedíval. Asi prostě nebyl velký problém s opravou.“ Zachraňoval ještě situaci.

„Bille, chceš ze mě dělat idiota? Mělo mi to dojít hned, navíc, kdyby nejela voda tobě v bytě, nejela by celému městu, protože máme stejný zdroj. Během našeho telefonátu jsem si to neuvědomil. Plahočím se tady jak kretén v dopravní zácpě skoro hodinu, byl to snad další z tvých výstřelků?!“ Zvyšoval Tom hlas a začal se k Billovi nebezpečně přibližovat.

„Ne, Tome, poslouchej, já…“ Tom popadl Billa za zápěstí a škubnul s ním.

„Proč bych měl? Děláš ze mě jenom obyčejného debila. Bylo to mezi náma docela v pohodě poslední dobou. Jenže jak vidím, ty se nikdy nezměníš.“ Zakroutil hlavou, s mrazivým pohledem Billa pustil a rozešel se rázným krokem ke dveřím.  

Bill Tomovi s rozběhem skočil na záda, čímž ho povalil na zem.

„Zbláznil ses?“ Vykřikl Tom.

„Možná a neodejdeš odsud, dokud mě nevyslechneš.“

„Myslíš?!“ Kroutil se Tom pod Billem.

„Kurva Tome, uklidni se. Vysvětlím ti to.“ Snažil se Bill chytit Tomovy ruce.

„Jo a zase mi budeš lhát? Co si vymyslíš tentokrát, naskákali ti do bytu švábi, hm?“ Prskal kolem sebe Tom a snažil se dostat z Billova sevření.

„Ne, já prostě… já… já jsem.“ Koktal Bill.

„Co? Tak se ksakru vymáčkni! Prostě tě nenapadá žádná výmluva. Přiznej se!“ Dorážel dál Tom.

„Já… chtěl jsem tě prostě kurva vidět!“ Vykřikl Bill a Tom pod ním strnul.

„C-cože?“ Poulil udiveně oči. Ze všech těch skýtajících se možností by zrovna na tuhle nikdy nepřišel. Přitom někomu může připadat naprosto běžná. Avšak pro ně dva byla neobvyklá, vzácná.

„Vidět mě?“ Opakoval stále nevěřícně Tom.

„Ne, Santa Clause, ty blbče.“ Protočil Bill oči a odvalil se z Toma stranou. 

„Vždyť se vidíme pořád.“

„Fakt jo? Ty blesku. Víš co, nech to bejt, jeď si, já tě tady držet nebudu.“ Složil Bill hlavu do dlaní.

„To bych rád, času jsem ztratil víc než dost a ty se laskavě zvedej, sám ti ty kufry do auta nepotáhnu, s tím nepočítej. Nejsem žádnej sluha.“ Řekl pobaveně Tom a šťouchnul do Billa. Ten zvedl překvapeně pohled.

„Co tak koukáš? Honem! Nemáme na to celej den.“ Pomohl Tom Billovi na nohy a kráčel ke kufrům. Popadl rovnou dva a vynesl je na chodbu.

„Nemusíš mě u sebe nechat přespat ze soucitu.“ Ozval se za ním Bill.

„Nenechávám tě u sebe přespat ze soucitu.“ Zahleděl se mu do očí Tom.

„Proč tedy?“ Nadzvedl zvědavě obočí Bill. Po tom, jak mu lhal, by sám sebe na Tomově místě vykopnul.

„Protože chci.“ Pokrčil Tom rameny a pokračoval dál ve vláčení kufrů ze schodů.

„Fajn.“ Skousnul si Bill ret a následoval Toma.  

Naložili kufry do auta a mohli vyrazit. Tom zapnul CD Samyho Deluxe. Bill jenom protočil oči, přesto nic neřekl. Během cesty se mu však postupně dostával rytmus do těla a jemně si pobrukoval.’Nakonec to není tak špatný.‘ Pomyslel si. 

„Jak se ten song jmenuje?“ Optal se Toma, aniž by se na něj podíval.

„Besser is das. Líbí se ti?“ Usmál se zářivě Tom a Billovi se protočil žaludek.’Kurva.‘

„Není špatnej, má dobrej rytmus.“ Pokýval Bill hlavou a prsty si klepal o koleno.

„Já tě ještě nakonec naučím poslouchat hip hop.“ Ušklíbne se Tom.

„Tome, je to jen jeden song, co se mi líbí, kvůli tomu nemusím začít poslouchat hip hop.“ 

„To nevíš.“ Šlápne Tom na brzdu. Na semaforu se rozsvítila červená.  „Opravují tu silnici, potrvá to.“

„No skvělý.“ Odfrknul si Bill. „A ještě ke všemu musím poslouchat tenhle strašnej rap.“ 

„Před chvílí se ti nezdál tak špatnej a najednou s ním máš problém?“ Pozvednul obočí Tom.

„Tomi… je mi vedro.“ Zakňoural Bill a poškrabkal Toma na boku.

„Otravo.“ Drcnul Tom do Billa a zapnul klimatizaci.

„Mmm díky.“ Zamumlal Bill, opřel se o Tomovo rameno a zavřel oči.

„Hej, nejsem žádná opěrka.“ Ošil se Tom.

„Ne, jsi lepší.“ Zamlaskal Bill Tomovi do ucha a potichu se zasmál. Tom si povzdechl a sešlápl plyn, na semaforu se objevila zelená.  

U Toma v bytě

„Tak jsme tady. Vítej v Tomově království.“ Vypnul Tom pyšně hruď. Billovi cukaly koutky. ‚Prej království.‘

„Spíš v chlívku ne? Máš tu pěknej svinčík. Kdy naposledy si uklízel?“ Otočil se Bill na Toma s rukama v bok.

„Nikdy… já zásadně neuklízím. Je to zbytečná ztráta času.“ Pokrčil Tom rameny a sundal si mikinu.

„Prase.“ Zašklebil se znechuceně Bill.

„Hele, tady nejsi v Hiltonu. Jestli se Billískovi nelíbí, může si sbalit své saky paky a vysmahnout.“ Vypláznul Tom jazyk.

„Tak jednoduchý to mít nebudeš.“ Oplatil Bill Tomovi vypláznutím jazyka a odkráčel si do kuchyně udělat kafe.

„Tome?“ Zavolal Bill.

„No?“ 

„Kam dáváš hrnky?“  Prohledával Bill dál police, přesto nemohl nic najít. Tom přišel s pobaveným úsměvem do kuchyně a z jednoho šuplíku vytáhnul plastové kelímky.

„Já hrnky nevedu, nechce se mi je umývat, tak používám plasťáky.“ 

„Děláš si ze mě srandu?“  Kulil oči nevěřícně Bill.

„Vypadám na to?“ Olíznul si Tom piercing. Billovi se na tváři začal šířit ušklebačný úsměv.

„Ty si neuvěřitelnej… opravdu.“

„Já vím.“ Mrknul na něj Tom. „Tak ehm… tady.“ Strčil Billovi do rukou kelímky a odkráčel zpět do obýváku. Zrovna běžel jeho oblíbený pořad. Bill zavrtěl hlavou, zalil si kávu a šel za Tomem. Svalil se na sedačku, těsně vedle něj. Byla úžasně pohodlná a měkká, musel uznat, že Tom měl skvělý vkus. Rozhodně lepší, než ve výběru oblečení.  

„Hey.“ Ohnal se najednou Bill po Tomovi. Ukradl mu totiž kelímek s kávou.

„No fuj, máš to šíleně přeslazený.“ Zkřivil Tom obličej a kávu vrátil Billovi.

„Mně to takhle chutná. Přestaň si stěžovat a udělej si vlastní.“ Vystrčil na Toma Bill kovovou kuličku.

„Hele nejsi nějakej drzej? Nezapomínej, jsi v mém bytě.“

„A co uděláš, vyhodíš mě?“ Zablýsklo se Billovi provokativně v očích a i s kávou v ruce si na Toma obkročmo sedl.

„To bych mohl.“ Ušklíbnul se Tom a zapíchnul Billovi do hrudi ukazováček, aby zabránil zkracující se vzdálenosti mezi nimi.

„Tohle neuděláš.“ Odstrčil Tomovu ruku Bill a plně se k němu natiskl.

„Proč si jsi tak jistý?“ Dýchnul Tom Billovi na nos.

„Nechceš…“ Vtisknul Tomovi na krk malý polibek. Ten se zachvěl a slabě přirazil proti Billovu klínu. Bill tohle nečekal a upustil kelímek s kávou, jež dopadl na bílý, huňatý koberec. Tmavá tekutina se okamžitě začala vsakovat do světlých vláken a utvořila obrovský hnědý flek.

„Hups.“ Sklopil Bill koutky rtů dolů. 

„Doprdele, Bille, nemůžeš dávat pozor?“ Zvýšil Tom nepatrně hlas, odsunul Billa ze svého klína a pozoroval flek hyzdící sněhobílý koberec. Odkráčel do koupelny pro nějaký prostředek a kartáč. Vraceje se, uviděl Billa sedět na sedačce ve stejné poloze.

„Promiň, nechtěl jsem. Nebylo to schválně.“ Promluvil tiše. Tom jen zuřivě drhnul skvrnu, čímž ji spíše zvětšil.

„Jistě, ty nikdy nic neuděláš schválně! Nevyšiloval bych tak, kdybych ten koberec neměl sotva měsíc. Je úplně nový! Dalo docela práci vystěhovat všechen nábytek. Pak stačí jedna tvoje návštěva a všechno je v prdeli.“ Zanadával Tom a s mávnutím ruky upustil kartáč.  

Nemělo cenu koberec drhnout. V poškozeném místě už stejně nenabere čistě bílou. Naštvaně odpochodoval do pracovny a hlasitě za sebou třísknul dveřmi. Bill se sklopenou hlavou uchopil kartáč a snažil se skvrnu ještě chvíli drhnout. Bezvýsledně. V mnoha situacích chtěl Tomovi uškodit, v téhle ale opravdu neměl ten úmysl. Hlasitě si povzdechnul. Najednou dostal nápad. ‚Buď se mu to bude líbit anebo mě zabije. Horší situace již nenastane.‘ Zvedl se a zamířil do kuchyně, kde vytáhl obrovský hrnec, do nějž napustil vodu. Jakmile zavařila, nasypal tam snad polovinu dózy s kávou. S touhle směsí se přemístil do obýváku, kde kelímek naplnil malým množstvím kávy a vylil ho na koberec. Snažil se dělat přibližně stejně velké fleky. Po tomhle kroku všechny zuřivě vydrhnul. Výsledkem byl flekatý koberec, přesně jako letěla jednu dobu „kravičkovská móda.“ Flekaté ponožky, pyžamo a ostatní věci. Utřel si pot z čela a nadšeně zatleskal. Bylo to dokonalé. ‚Koberec poupravený samotným Billem Kaulitzem, kdo může tohle říct? Tom musí být zaručeně nadšený.‘  

…

„Tomi?“ Škrábe Bill na dveře Tomovy pracovny. Nic. „Tome, prosím.“ Po chvíli vrznou dveře a zpoza nich vykoukne Tomova hlava.

„Co chceš?“ Snažil se říct naštvaným tónem. Vyznělo to spíš jako chabý pokus napodobit naštvanost.

„Já, víš, chtěl jsem ti říct… trochu jsem ti ten koberec vylepšil, no dá se říct, opravil, takže nikdo nic nepozná. Pojď.“ Chytil jej Bill za loket. Tom se cítil krapet provinile za to, jak po Billovi předtím křičel.

„Bille, víš, já jsem se ti chtěl om… Kurva, co je prokrista pána tohle?“ Kulil oči nevěřícně Tom na svůj drahý koberec. Byl flekatý jako nějaký angorák. Pocítil slabost v kolenou a s připlácnutou rukou na čele se zhroutil na pohovku.

„Dobrý ne? Tobě se to nelíbí? Vždyť jsi originální, takový koberec nemá jistě nikdo na světě.“ Usmíval se nadšeně Bill.

„No to kurva věřím. Kdo by si tuhle hrůzu dobrovolně cpal do baráku?“ Máchl Tom směrem ke koberci a hlasitě si povzdychnul.

„Mmm ty?“ Mrknul na něj sladce Bill. „Neumíš si ani představit, jaké jsem vynaložil úsilí pro tvůj podělanej koberec. Měl bys mi za to líbat ruce. Nemusel jsem svůj drahocenný čas marnit tímhletím. Takže nemrmlej a buď vděčnej.“ Řekl Bill s pokyvováním a dal si ruce v bok.

„Nemám si před tebe náhodou ještě kleknout a děkovat do té doby, než mé díky přijmeš?“ Zasyčí ironicky Tom. Bill si přiloží ukazováček ke rtům a blaženě se usmívá.

„Mmm to by nebylo špatný, líp však oceníš mé služby masáží zad. Zasloužím si po takové dřině nějakou odměnu.“

„Moment, moment. Abychom si to vyjasnili, ty chceš za zdemolování mého koberce masáž zad? Bille, nejsi náhodou na drogách?“ Kroutil hlavou nevěřícně Tom.

„Ne a teď se půjdu osprchovat, abych se uvolnil. Buď nachystaný až přijdu.“ Odkráčel Bill z místnosti bez jediného ohlédnutí. ‚Já se tady na to vyseru. Nemá smysl něco říkat, to je jako nabízet klobásu vegetariánovi. Záda mu masírovat nebudu, s tím ať chlapeček nepočítá.‘ Založil si Tom bojovně ruce na prsou a natáhl si nohy.

V koupelně

Bill ze sebe shodil oblečení  a vstoupil do sprchového koutu. Pustil na sebe příjemně vlažný proud vody. Otevřel jeden sprchový gel a přičichl k němu. Měl Tomovu vůni… zemitou, kořeněnou a jemnou. Vymáčkl si trochu na dlaň a začal gel roztírat po své pokožce. Dredy měl svázané v gumičce, protože si je nechtěl smočit, jejich sušení by trvalo dlouho. Jakmile se opláchnul, vylezl ze sprchy a po usušení se zachumlal do Tomova bílého měkkého županu. Vešel do obýváku a spatřil na pohovce pochrupujícího Toma. Jenom se pousmál, podal si ze své kabely cigarety a šel si na balkón zapálit. Pozoroval všechny ty domy, auta, lidi… když byl malý a dívával se takhle z okna, výhled měl maximálně na popelnice u cesty a pár procházejících důchodců. Snil o tom, že jednou bude takhle stát a kochat se pohledem na krásný výhled, ve velkém městě. Nikdy nechtěl zůstat v Magdeburku. Toužil se odstěhovat do velkoměsta a mít nějakou úžasnou práci. Nezamýšlel být slavným, přišlo to strašně náhle. Miloval stát na jevišti a čerpat z toho davu energii. To Tom ho k tomu přivedl. On byl impuls, započínající tenhle koloběh slávy. Tom… toho taky neplánoval v životě potkat. Neplánoval být jeho bratr, neplánoval s ním bojovat, neplánoval ho mít rád a taky s ním neplánoval spát.

Většinu věcí, co neplánoval, se staly. Proč si potom představovat budoucnost? Stejně mu zase podkopne nohy a udělá si to po svém. A on se musí s jejími nepředvídatelnými kroky vypořádat, což není zrovna procházka růžovým sadem. Zítra se zase vrátí na přerušené turné. Bude to úžasné, neboť na koncerty se těší. Na ostatní záležitosti, jako rozhovory a photoshootingy už méně, nejradši by je vynechal. Pořád se ptají na to samé dokola i přes fakt, že to slyšeli už tisíckrát. Odpovídá automaticky, v poslední době ho nikdo nezaskočil novou otázkou. ‚Jejich zabedněné mozky nemůžou nic nového vymyslet.‘ Odfrknul si, típnul čudící vajgl a otočil se.  

„Tome?“ Vyhrknul a srdce málem prorazilo jeho hruď, jak poskočilo leknutím. „Vylekal jsi mě.“ Držel si ruku na hrudníku. Tom nic neříkal, jen Billa upřeně pozoroval. Stáli tak blízko u sebe, mohli cítit dech toho druhého na své tváři. „Myslel jsem, že spíš.“ Pokračoval dál Bill, když Tom neodpovídal.

„Pozoroval jsem tě.“  Řekl Tom, přešel k zábradlí balkónu a zapálil si cigaretu.

„Jo? A co si vypozoroval?“ Zeptal se Bill a přešel k Tomovi. Opřel se vedle něj.

„Máš na sobě můj župan… bílý. Nehodláš z něho taky udělat tu flekatou hrůzu, hm?“ Vyfoukl Tom kouř.

„Náhodou ten koberec je úžasný, vždycky jsem měl cit pro moderní věci.“ Šťouchnul do Toma Bill.

„Jistě, je perfektní.“ Promluvil Tom vysokým nadšeným hlasem a ironicky se zašklebil.

„Někdo ke mně přijde na návštěvu a bude si myslet, že jsem prase, když mám ty fleky všude po koberci.“

„Což je v podstatě pravda.“

„Hej.“ Strčil do smějícího se Billa Tom.

„Tome, piješ z plastových kelímků a po bytě se ti válí špinavé spodky a ponožky, jsi zoufalec.“ Olíznul si Bill rty a provokativně se na Toma zahleděl.

„Pak si najdu nějakou holku, která mi uklidí a uvaří.“ Pokrčil Tom rameny a Bill se zamračil.

„Nejsem si jistý, zdali by to v tvém případě pomohlo. Vidím ji živě, utíkat s křikem. Na ten tvůj svinčík by to chtělo zásahovku.“ Ušklíbnul se Bill.

„Doopravdy by byla zaměstnaná jistými činnostmi se mnou, takže by na úklid nezbyl čas.“  Potáhnul si Tom naposledy z cigarety a típnul ji o zábradlí. Billovi se nelíbila myšlenka na Toma a nějakou holku, užívající si sexuálních hrátek.

„Uhm… je chladno půjdu dovnitř.“ Ukázal Bill na prosklené dveře a vešel zpět do bytu. Holky nebyly zrovna skvělé téma ke konverzaci pro něj a Toma.  

Večer u televize

„Tak… zítra to vypukne nanovo.“ Nadhodil Tom a ztišil TV. Běžela tam nějaká show, jež ho ve skutečnosti vůbec nezajímala.

„Jo, těším se docela dost. Chyběly mi koncerty, a konečně si od tebe odpočinu a budu vídat také jiné tváře. Lezeš mi na mozek.“ Vypláznul Bill na Toma jazyk a naklonil se na stůl pro máslovou sušenku. V podstatě nelhal, Tom mu lezl na mozek, jen ne tím způsobem, jakým se snažil tvrdit.

„Ooooh Bille, ty jsi takový lhář.“ Zakroutil hlavou Tom a zasmál se. „Každopádně je pozdě a zítra brzo vstáváme… měli bysme si jít lehnout.“

„Jo ehm, kde budu spát?“ Nadzvedl Bill obočí.

„Za ten koberec? Měl bych tě nechat spát na balkóně.“ Ušklíbnul se Tom a zadíval se Billovi hluboce do očí.

„Tys nikdy nedělal to, co bys měl.“ Skousnul si Bill ret a na okamžik sklopil pohled. ‚Vypadá tak sladce, nevinně a zároveň ďábelsky.‘ Pomyslel si Tom a začal předstírat velký zájem o ovladač. Bill byl k pomuchlování na místě a Tom se stěží ovládal. Měli spolu mít jen občasný sex, Bill ho neměl přitahovat. Bill se přiblížil rukou k Tomovu kolenu. Jako by do Toma uhodilo, se rychle zvednul, zamumlal: „Spi, kde chceš,“ a odkráčel do koupelny. Potřeboval zchladnout, proto si vchrstl do obličeje ledovou vodu a zatřepal hlavou. ‚Tome, vzpamatuj se! A ty tam dole taky! Potřebuješ ženskou.‘ Rozumoval si pro sebe a jeho vzrušení pokleslo. „No tohle? Tak ženský se ti nezamlouvaj, ale na Billa bys choutky měl, co? Žádný takový chlapče, to si vyžeň z hlavy, či z trubice nebo čím ty vlastně přemýšlíš. Na Billa prostě zapomeň a hotovo.“ Tom se svezl na zem pod umyvadlo a prsty si promnul kořen nosu. ‚Kdyby mě viděl Bill… připadal bych mu jako ten největší psychopat, vymlouvat tady svýmu ptákovi, aby si na něj nedělal choutky. Taková blbost může napadnout jenom mě. Tome, ty si největší idiot pod sluncem.‘ Povzdechnul si a odebral se směr ložnice. Jakmile vešel, uviděl rozvaleného Billa uprostřed postele. Měl pootevřenou pusu a potichu podřimoval. Tom se pousmál, potichu zavřel dveře a přesunul se do obýváku na pohovku. ‚Bude lepší přespat dnešní noc tady.‘  

betaread: Janule