autor: Sch-Rei & Kattulkaa
Tom: Usměji se a stoupnu si zezadu k Billovi. Pod rukama mu položím do dřezu talíř a ruce mu omotám okolo bříška.
Bill: Usměji se a začnu talíře omývat.
Tom: Začnu ho líbat na krku.
Máma: Zhluboka se nadechnu… Mám o tom mluvit??
Bill: Spokojeně vydechnu.
Tom: Pousměji se a přivřu oči. Nepřestávám.
Máma: Tak dobře, vydechnu.
Bill: Zavrním a vypnu vodu.
Tom: Usměji se.
Máma: Dám ruce v bok a opřu se o linku. „Kdo bude táta?“ Zadívám se do země.
Bill: Zmrzne mi úsměv na rtech a odtáhnu se od Toma. „Co?“
Tom: Zvednu obočí a podívám se na ni.
Máma: „Otázka snad byla jasná, ne?“
Bill: „Jak to víš?“
Máma: „To je jedno, ne? Dočkám se konečně odpovědi?“
Bill: Podívám se na Toma. Nevím, jak to mám mamce vysvětlit.
Tom: Skousnu si ret. Nechci, abychom o tom mluvili takhle, myslel jsem, že jí to v klidu vysvětlíme.
Máma: „Tak?“ Zvýším hlas.
Bill: „Nesedneme si raději?“
Máma: Podívám se na něj s vážným výrazem… „Chci to slyšet teď hned.“
Bill: „Noo… my…“ Skousnu si ret.
Máma: „Vy…?“
Bill: „My prostě… Tom bude mít miminko.“ Zašeptám a sklopím pohled.
Tom: Koušu si ret. „N-no…“ Přikývnu. „A-ale… Budu ho vychovávat s Billem…“ Pousměji se.
Máma: Vyvalím oči… „C-co?“
Bill: „Slyšela jsi.“
Máma: „A to jste mi chtěli říct jako kdy, hm?“ Začnu křičet.
Bill: „Večer.“
Máma: Zakroutím hlavou. „A to si myslíte jako co? Že si jen tak přinesete domů malý dítě, nebo co?“ Křičím.
Bill: „Mami a co jiného s ním chceš dělat?“
Máma: „Snad má i matku nebo ne?“
Bill: Přikývnu. „Má.“
Máma: „No tak proč se o něj nepostará?“
Bill: „Nechce ho.“
Máma: Složím hlavu do dlaní… Vydechnu.
Bill: „Vadí ti to?“ Zašeptám.
Máma: „Bože,“ vydechnu. „Proč musíte pořád něco vymýšlet? Přiděláváte si jenom starosti.“
Bill: „Měla jít raději na potrat?“ Podívám se váhavě na mamku.
Máma: Zakroutím hlavou a podívám se na ně… „To jsem neřekla, jen…“ Odmlčím se a podívám se na Toma.
Tom: Koušu si pořád ret.
Máma: Zakroutím hlavou a vydechnu. „Myslíte, že vy dva se můžete starat o dítě?“
Bill: Přikývnu.
Máma: „Mh… Uvědomujete si, že je to závazek po zbytek života? Kluci, jste ještě mladí… Je to příliš starostí a kdyby náhodou jste…“ Odmlčím se.
Bill: „Kdyby co?“
Máma: „Kdybyste se jednou rozdělili, tak jako já s tátou… Bylo by to dvojnásobně těžké,“ zašeptám a jdu pryč.
Bill: Dojdu k Tomovi. Potřebuji ho…
Tom: Pevně Billa obejmu.
Bill: „Myslel jsem si to…“ Zašeptám.
Tom: Pohladím ho po vláskách, „Billí to bude dobrý,“ šeptnu.
Bill: „Myslíš?“
Tom: Přikývnu.
Bill: Usměji se na něj.
Tom: Usměji se a políbím ho.
Bill: Vpiju se mu spokojeně do rtů. Vím, že se na něj mohu vždy spolehnout.
Tom: Oplácím mu to. Pořád ho pevně svírám do objetí.
Bill: Přejedu mu po rtech jazykem.
Tom: Pousměji se a jemně mu skousnu spodní ret.
Bill: Odtáhnu se a usměji se na něj.
autor: Sch-Rei & Kattulkaa
betaread: Clarrkys
ach ta Simon….xD
Náhodou, simone má pravdu, kdo nemá dítě, vůbec si nedokáže představit do čeho jde….