Lykara 31.

autor: Bitter
„Mluv, co víš…?“
„Vím, kde teď jsou oba Králové i ostatní svobodní… Řeknu vám to, ale mám podmínku…“
„Kdo si myslíš, že jsi, aby sis určoval podmínky!“
„Nech ho mluvit… Jaké jsou?“
„Chci se stát Temným. A chci Reliho. Uděláte z něj taky Temného.“
„Nic víc?“
„Chci přísahu. Od obou, že podmínky dodržíte nehledě na to, co se o Králích dozvíte.“
„Máš ji mít…“
„Králové jsou u vran už tři měsíce… Starší nedokončil výcvik a mladý má plný výcvik zimního kraje. Sám jsem ho vše naučil. Je s nimi král Skay, vrány, dračí princezna, elementární víleník…“
„A Reli, samozřejmě…“
„Ne… Reli je mladý Král… Skrýval se vám na očích celou tu dobu…“

Půl roku od opuštění Zimního kraje – Černý les, země vraního lidu

„Co to je?“ Tom nakrčil čelo a zvedl jeden kelímek, kterých Bill přinesl několik, aby si přičichl. Nevonělo to nijak a vypadalo to jako naředěné bahno. Zakroužil jím a Bill mu ho vzal dřív, než ho mohl rozlít.
„To je barva… těmi si mořanky dělají ornamenty, co mají na tváři a těle. Voda ji nesmyje, sama se za pár dní vpije do kůže.“ Vysvětlil mu a vybalil z váčku ještě pár seřízlých dřívek.
„A nám to bude k čemu?“ Tom jen doufal, že mu jeho dvojče neřekne něco ve smyslu, že změnil plán a budou cestovat pod vodou.
„Budeš malovat.“ Oznámil mu místo toho prostě a podal mu dřívko.
„Myslel jsem, že by ti to mohlo udělat radost…“
„Jo to… mám radost… děkuju. Jen nevím, jestli si to zasloužím a jestli je na něco takového čas.“
„Jistěže ano. A už tě chválí i Skay. Navíc už se blíží noc. Dnes už trénovat nebudeme.“ Připomněl mu a Tom se pousmál. Byla to pravda. Skay ho opravdu pochválil. Před sedmdesáti dvěma dny. Byl z toho tak na větvi, že si to počítal.

„Jsi pomalej jak utancovanej elf!“ Křikl po Tomovi Skay, když na něj Bill zaútočil a povedlo se mu Toma oddělit od Darii, se kterou měl porazit jeho s Skaye.

Tom sotva pletl nohama, vzduch byl luxus, kterého se mu nedostávalo, a ruce ho pálily, až by brečel. I přes to stihl svoje dvojče zablokovat a přejít do útoku, do kterého dával veškerou svou sílu.
Daria v odpověď poslala elfa k zemi, když ho naprosto mimo fair play nabral její drak do zad. Cvičnou dýkou ho bodla do zad, aby naznačila smrtící ránu, a Skay zůstal ležet.


„I to zatracený dráče je schopnější! To jsi král?!“ Tom zamumlal nadávku a Bill se bleskově vyhnul drakovi a švihnul ho plochou čepele přes hřbet. Tomovi to dalo čas dostat se zase blíž k Darie. Ta draka stáhla od Billa co nejdál a zaútočila svými krátkými meči. Tom šel z druhé strany, a i přes to se nezdálo, že by s nimi měl Bill těžkou práci. Naprosto lehce tančil se svými meči mimo jejich dosah, zatímco jim oběma nasekal dost mělkých ran, které by za chvíli způsobily dost velkou ztrátu krve, aby je to minimálně zpomalilo, pokud by meče nebyly jen cvičné.
Daria znovu přivolala draka, jenže ten díky své velikosti ztratil na rychlosti a mrštnosti a pro Billa byl jako šnek. Stačilo mu sledovat koutkem oka, jak se k němu drak blíží, a hned mu bylo jasné, o co princezně jde. Ne… rozhodně jí na meč nenaběhne, ač se ho Tom snažil udržet v pozici, kdy nebude mít na výběr. Buď to, nebo ho převálcuje drak.
Pousmál se pro sebe, a když drakovi uhnul z cesty, okamžitě zablokoval Dariiny čepele a sám proti ní vyrazil vlastní. A najednou se jeho čepel zastavila o Toma, který jeho ránu určenou princezně zablokoval vlastním tělem a ohromeně zamrkal na Tomovu cvičnou čepel barvící tuniku na jeho břiše do ruda.
„No to mě utancuj… Bille… on tě zabil…“ Tom se vyčerpaně svezl na zem a Daria mu odepla katary.
„Vyhráli jsme.“ Zazubila se a drak spokojeně zavrněl.
„Uvědomuješ si, že by tě to taky zabilo, Tome?“
„A? Jsem snad nesmrtelnej. Ona ne.“ Ukázal za sebe na princeznu a shrnul si dozadu propocené vlasy.
„Vypadá to, že ses konečně něco naučil…“

Byl ještě jeden důvod, proč to počítal. Bill ten večer spal v jeho posteli. Beze slova si k němu přelezl a usnul s hlavou na jeho prsou.

Dělali malé krůčky. Opatrné, jako by se znovu poznávali, a pro Billa bylo den ode dne těžší vyvolat temné plameny. Temnota mizela.
Trvalo dva týdny, než mu dovolil ho políbit a další měsíc, než mu otevřel náruč a znovu se mu odevzdal. Ráno na to už plameny nevyvolal vůbec.

Stejně jako Tom, dělala pokroky i Daria. Její drak se uzdravil téměř ze dne na den a ani ona ani zimní král se nepokoušeli zastírat, co za tím je. Tom si musel přiznat, že na ně zezačátku žárlil, když s ním v tu dobu Bill mluvil tak málo, a zlepšovat se to začalo až ve chvílích, kdy ho Skay tituloval nejrůznějšími přívlastky a on stejně vytrvale držel a proti ničemu neodporoval, a poslouchal ho na slovo.

Co nevěděl, bylo, že to Bill Skaye ponoukal, aby ho zkoušel co nejvíc. Chtěl vidět, jak dalece je Tom schopný překonat své ego.
„I tak myslím, že je spousta práce a…“
„Zasloužíš si to. Jen mi řekni, co ještě potřebuješ. Mám ještě nějaká bílá plátna, ale nevím…“
„Není to náhodou barva na kůži?“
„No… je… to vadí?“
„Já jen, aby s tím šlo malovat.“ Kouknul po kelímku pochybovačně a Bill svraštil obočí. Vzal do ruky dřívko, namočil ho do barvy a zkusil jím udělat na plátně čáru. Hned se rozpila.
„Sakra… myslel jsem, že to půjde…“
„To nevadí, Billy. I tak děkuju. Já…“

„Budeš malovat na mně!“ Vyhrkl Bill rychle a vzal Tomovu dlaň do své. Ukazováčkem přejel po vytetovaném černém pásku kolem jeho zápěstí a sjel na hřbet s křížem.
„Namaluj mi něco svého…“ Navrhl a už mu strkal kelímek pod nos.
„Nemyslím, že by se k tobě něco z toho hodilo.“ Zavrtěl Tom hlavou a sebral kelímek s tmavou tekutinou z bratrových rukou.
„A co by se ke mně hodilo?“
„Billy… tohle není tak, že si na něco ukážeš a načmářeš to na sebe.. Musí to mít význam, něco to pro tebe musí znamenat. Není to jen… ozdoba.“ Oponoval mu hned a odložil nádobku a dřívko na stolek.
„Ale tohle není doopravdy… zmizí to… Tome… prostě nakresli něco, co se ti bude líbit. Co se ti bude líbit na mně.“ Bill mu pohladil předloktí s jeho prvním tetováním a pokračoval dál, až zajel pod jeho košili a dotkl se lebky s hady na jeho zádech.

„Ty nedáš pokoj, dokud to nedělám, že jo?“ Bill zavrtěl hlavou a Tom rezignovaně zvedl dlaně. Vzal do ruky dřívko sřezané do hrotu a namočil ho do tekutiny. Chvilku si ho zkoumavě natáčel před očima a pak zkusil jemnou linku, kopíruje tetování na zápěstí.
„Zrovna já budu tetovat nějakou kouzelnou henou…“ Zamumlal a seřadil si kelímky podle odstínu.
„Henou? Co to je?“
„To nic… Teď to neřeš.“ Přešel k němu blíž a zatáhl za lem temně modrého korzetu, který stahoval Billovu tuniku v pase.
„Dobře, nějaký návrh, kam chceš kreslit?“ Zeptal se nakonec rezignovaně.
„Kresli, kam chceš.“
„V tom případě musí tohle dolů.“ Pousmál se, otočil ho k sobě zády a stáhnul mu vlasy stranou. Zatáhl za tkaničku z modrého sametu, uvolnil mašličku a trhnutím ji vyvlékl z kovaných oček. Vzal oba cípy korzetu, roztáhl je a nechal tuhou látku sklouznout na zem. Tunika následovala.
Tom mu shrnul vlasy ještě víc a vtiskl mu polibek na odhalený krk. Jeho dlaně mu sevřely nadloktí a rty pokračovaly po rameni. Bill zaklonil hlavu a tiše vydechl. Tomovy ruce se přesunuly na jeho břicho a rty znovu stoupaly po krku až k uchu.

Kousl se do rtu a pracně odehnal Tomovy ruce od vázanky na kalhotách.
„Tome… Odvádíš pozornost.“
„Já vím.“ Broukl Tom a znovu se zkusil dostat k vázance.
„Tome…“ Pokáral ho a starší dvojče ho neochotně pustilo.
„Dobře… udělám to. Lehni si.“ Zamumlal, ztěžka polkl a snad poprvé se mu chvěly ruce, když vzal do ruky barvu.

autor: Bitter

betaread: J. :o)

4 thoughts on “Lykara 31.

  1. Ten Valren je ale šmejd! Byl to on, kdo je prozradil, že jo? A to mi ho bylo v jednu chvilku i malilinko líto… Tss
    Za to Bill s Tomem se mi teď líbí moc a moc 😉 Už se těším na to, co Tom na Billa nakreslí 🙂

  2. Valren je zradil, sakra. To ovšem znamená, že celý jejich plán je už dopředu v pytli.
    Jsem ráda, že se Tom a Bill zase sblížili, jenže netuší, co nad nimi právě v tuhle chvíli visí. Nicméně by mě zajímalo, jestli Tomova kresba na Billovo tělo bude něco… něco víc.
    Děkuji za kapitolu a těším se na další.

  3. Ten Valren je prvotřídní hajzl. A pak že je Tom ten žárlivý. Co teprve tenhle idiot? Takovou zradu jsem nečekala. To že chce mít z Billa temného se mi vůbec nelíbí.
    Na druhou stranu je fajn že se Bill s Tomem zase sbližují. Po krůčcích se to mezi nimi vrací do normálu. Nakonec je ten Tom vážně všechny zachrání.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics