autor: Sch-Rei
Pokračování k Huren, Bordell… Und die Liebe, Krankheit
Familie… Und die Liebe
Ahojky,
Nečekala bych a myslím že nikdo, že ještě s touhle povídkou přijdu. Je to třetí řada a myslím že tentokrát už poslední, i když… uvidíme, co vymyslím 😀 Tohle by měl být jen takový úvodní díl, takže je trošku kratší. To proto, aby se shrnul nějak ten rok, od toho, co se stalo v posledním díle Krankheit.
Tak komentujte a doufám, že se bude líbit víc než předchozí dvě řady (: Papá Sch-Rei
Dredatý chlapec seděl na sedačce v obývacím pokoji. Přemýšlel a v rukou držel fotoalbum. Plakal. Díval se na fotky z dětství. Přejel ukazováčkem přes tvář na fotce malého dítěte. Mírně ženské rysy, čokoládově hnědé oči, plné rty. Potichu zavzlykal. Není možné, že odešel. Není možné, že už není na tomto světě… Že už není s ním.
„Po tom, co se mu stalo, jsem se odstěhoval zpět k matce. Nemohl jsem ho chodit navštěvovat, měl jsem to zakázané. Po půl roce mi mám řekla, že… Že už ho nikdy neuvidím. Zemřel… Odstěhovali jsme se s mámou sem do Česka i s jejím novým přítelem a čekají nový přírůstek do rodiny. Všechno je jinak. Já sám už jsem prožil několik vztahů, ale ani jeden mi nevydržel. Vždycky jsem si řekl, co by řekl Bill tomu, že si užívám s jinou? Bylo by mu líto, že s jinou spím, a přitom nemyslím na něj, netruchlím? Chybíš mi, bráško…“
Chlapec s černými vlasy zvednutými dovrchu se procházel s rukama v kapsách po temné noční ulici. Po jeho tváři tancovaly černé slzy. Díval se do země a vzpomínal. Ostatně… Tak jako každý den. Lidé ho měli za blázna a on také byl. Byl blázen, ale do něj. Do někoho, o koho přišel.
„Byl jsem v nemocnici. Nejdřív jsem si nemohl na posledních pár týdnů vzpomenout, ale časem jsem si všechno dokázal až moc živě vybavit. Musel jsem odjet k nevlastnímu otci, který mi řekl, že mamka s bratrem zamřeli při autonehodě. Doteď tomu nemůžu uvěřit, i když už to bude rok. Stalo se to během mého léčení v nemocnici. S nikým se nebavím, nechci navazovat vztahy. Chci pouze být s osobou, do které jsem se zamiloval, která mi dala vše, co mohla, která mi byla ze všech ostatních nejblíže. S otcem jsme se později přestěhovali na Slovensko, ale někdy dojíždíme do česka kvůli jeho práci. Ovšem nenechává mě z nějakého důvodu bez dozoru. Ovšem to prý důvod má, který mi nechce objasnit…“
Flashback – před rokem
„Takže s tebou můžu počítat?“ otázala se Simone jejího druhého bývalého manžela.
„Nezapomeň, že ti to dlužím, i když se bojím, že to stejně časem vyjde napovrch. Žádná lež nezůstane zatajená dlouho, Simone,“ povzdechnul si Gordon.
„Ale to už vyřešíme až ta chvíle nastane. Navíc nebudou mít na sebe žádný kontakt, ani se k sobě nepřiblíží, budeme i každý v jiné zemi.“
„Ale víš, že v České Republice mívám služební cesty.“
„Ano, na druhé straně republiky, Gordone,“ zasmála se Simone.
„Oh, ale to je pravda.“ Simone začala něco hledat v kabelce.
„Tady máš Billovy doklady a tak dále. Budeš to všechno potřebovat,“ pousmála se a podala mu je. Začaly se jí hrnout slzy do očí. Stáli u nemocničního lůžka jejího mladšího syna. Simone si stoupla k posteli a naklonila se k němu.
„Oh, ale to je pravda.“ Simone začala něco hledat v kabelce.
„Tady máš Billovy doklady a tak dále. Budeš to všechno potřebovat,“ pousmála se a podala mu je. Začaly se jí hrnout slzy do očí. Stáli u nemocničního lůžka jejího mladšího syna. Simone si stoupla k posteli a naklonila se k němu.
„Billi, budeš… Budeš mi chybět, zlatíčko,“ potichu zavzlykala a líbla ho na čelo.
Konec flashbacku
autor: Sch-Rei
betaread: Clarrkys
To jsem zvědavá, kde na sebe kluci narazí…moc dlouho to asi trvat nebude =)
to si děláš legraci??!! to jim nemůžou udělat! to je kruté… krásná ff 😉