autor: Cinematics
Tom se probudil do šedého rána, slunce stále ještě nevyšlo. Viděl, jak se Bill kouká na stromy a květiny, které se chvěly za oknem v ranním větříku, výkvěty práce Simone.
Čím víc se pohledem soustředil, tím lépe Tom viděl, co Bill dělá. Naklonil hlavu na stranu, a sledoval, jak se Bill štípá do kůže na bříšku. Tomovi se chtělo smát, nebyl si jistý, o čem jeho bráška přemýšlí, ale myslel, že se Bill prostě jen dotýká své nové kůže. Mužské kůže.
„Tys nespal?“ zeptal se Tom, hlas unavený a zadrhlý, Bill lehce nadskočil a otočil se k němu obličejem; jednu ruku měl na hrudníku a druhou si rychle stahoval tričko přes bříško.
„Och,“ vydechl; hlas se mu zachytával v krku. „Ne. Ne nespal jsem. Párkrát jsem jen podřimoval, ale…“
„Co tě drželo vzhůru celou noc?“ posunul se Tom na posteli, opřel se zády o zeď.
„Spousta myšlenek. Nikdy v životě jsem nebyl tak ztracený,“ otočil se Bill od okna a sedl si vedle Toma, složil si ruce do klína a podíval se na svá bosá chodidla. „Co bys dělal, kdybys byl mnou?“
„Na tohle ti nemůžu odpovědět, ale myslím, že to, cos udělal ty, bylo dobré. Přišel jsi domů.“ Drcnul Tom ramenem do Billova. Bill se začervenal a podíval se rozpačitě z okna.
„Bojím se toho, co se stane, jestli mě otec najde. Děsí mě to.“
„Na to teď nemysli. Jsi tady, jsi v bezpečí a jsi se mnou. Nemusíš se teď ničeho bát.“
„Ano, ale-„
„Není se čeho bát.“ Přerušil ho Tom a jemně vzal Billovu ruku do té svojí a pohladil ho palcem po obvazech, které potřebovaly vyměnit.
Bill se na Toma podíval přes své dlouhé tmavé řasy, černé oči potkaly černé oči a obranný úsměv potkal ten stydlivý. Tom si dal Billovy ruce do klína a jemně mu sundal obvazy. Jizvy byly černé od karmínových krevních destiček, které zaplavovaly rozbitou kůži, na bledé kůži se rýsovaly tmavě fialové modřiny.
Jak moc Tom věřil v to, že uhlídá Billa v bezpečí, to, že viděl výsledek toho, jak jeho bráška poprvé utekl, mu dělalo srdce těžkým, když jen pomyslel na to, co by se mohlo stát, kdyby mu ho zase vzali. Připadal si rozzlobený a obranářský, zoufale chtěl uvěřit v to, že může to, co je jeho, ochraňovat až do konce života.
„Jak si děláš tohle s vlasy?“ zeptal se Bill tiše, zatímco se Tom koukal na rány na jeho rukou. „Snažil jsem se to udělat ve vaně, ale nefungovalo to.“
„No, tak nějak se to stalo kvůli tomu, že jsem si nečesal vlasy.“ Zasmál se Tom. „Nestarám se moc o vzhled, jak sis asi všimnul. Jsem kluk z farmy, nepotřebuju být upravený.“
„Ugh,“ zaúpěl Bill tiše, myšlenka na to, že by se nečesal, mu převrátila žaludek. Každý den ve svém životě byl opatrně upravovaný, učesaný, napudrovaný a umytý, takže z myšlenky na to, že to jeho bratr nedělá, ho rozbolelo bříško.
„Vítej do života pracující třídy.“ Zasmál se Tom. „Nemám ve dne dostatek času na to, abych ze sebe dělal tak krásného, jako jsi ty. Předpokládám, že jsem zpola prožraný špínou.“
Bill se nad Tomovými slovy začervenal, srdce se mu rozbušilo, když mu muž řekl, že je krásný. Hořel mu obličej, ale přitom mu připadal chladný, tváře mu svítily ruměncem. Přemýšlel, jestli si Tom uvědomoval, co řekl, nebo jestli si všiml toho, jaký to na něj mělo efekt.
„Takže máš ve vlasech brouky?“ zeptal se Bill tiše a Tom se zachichotal, pohladil Billa po koleni.
„Ne, Bille. Neříkám, že se nikdy nemyju! Jen si nečešu vlasy, abych je měl takové, o nic nejde. Stejně by se mi zase zacuchaly, když pracuju.“
„Och,“
Bill stále nechápal, jak jeho vlastní bratr mohl nedbat o svůj zevnějšek. Bill byl až moc pro pečování o sebe a byl naučen, že je to jedině dobře. Tom žil od něj tak opačný život, že to bylo až děsivé.
„Takže bych měl tvoje vlasy, kdybych si je nečesal?“
„Proč bys měl chtít moje vlasy, Bille? Máš překrásné vlasy.“
A bylo to tu zase, Tom Billovi skládal komplimenty tak otevřeně a bez bázně. Mladší z dvojčat se muselo červenat a položilo si hlavu na Tomovo rameno, zvědavě na bratra pokukovalo.
„Opravdu?“
„Ano, opravdu máš. Jsou velmi dlouhé a zlaté,“ natáhl k nim Tom ruku a pohladil je na straně Billovy hlavy, obmotával si na prsty kudrlinky. „A jemné.“
„Takže nechceš, abych měl vlasy jako ty?“ Billův hlásek byl slabý a tichý, když na Toma zamrkal, rozplýval se pod bratrovým jemným dotykem.
„Ne pokud opravdu nechceš mít vlasy jako já, ale líbí se mi tak jak je máš. Je to moc hezké.“ Přikývl Tom a Bill také.
Tom si Billa stáhl do klína a zajel dlouhým úzkým kartáčem do jeho vlasů, zatímco se koukali na vycházející slunce. Bill cítil, jak se mu zavírají oči, když si Tom hrál s jeho vlasy, hlava mu padala.
„Bille, proč mě nenecháš tě uspat.“
„Ne, mamka říkala, že si musíme popovídat. Jen, když si hraješ s mými vlasy, tak jsem unavený,“ přiznal Bill, znovu si opřel hlavu o Tomovo rameno. Připadal si extrémně v bezpečí a v teple, takhle schoulený v Tomově klíně.
„Samozřejmě. Mamka bude brzo vzhůru, slunce ji vždycky vzbudí, a venku už je skoro světlo.“
Ti dva tam seděli a pozorovali vycházet slunce, sledovali, jak zalévalo Simoninu zahrádku a vozík, co ležel na zemi, do světla. Stébla trávy byly spálené od slunce a chvěly se, světle zelená, která vypadala v ranním světle tak jasně. Bill si pomyslel, že potřeba údržby na Tomově pozemku byla tak nevěřícně matoucí, přemýšlel, jak mohli nechat svůj pozemek být tak nedotečeným
„Dobré ráno,“ řekla Simone a nakoukla k Tomovi do pokoje. „Ráda vidím, že jste oba vzhůru. V kuchyni pro vás mám čaj a chleba s máslem, jestli máte hlad.“
„Umírám hlady.“ Poznamenal Tom a Bill se zvedl z jeho klína, připadal si trapně, že seděl tak blízko. „Máš hlad, Bille?“
„Ano,“ zašeptal Bill, připadal si jako špatný člověk, že byl u Toma tak blízko. Vždyť ho sotva znal.
„Tak pojďte, nebylo by dobré nechat čaj vychladnout,“ usmála se Simone a odcupitala do malé kuchyňky.
Bill šel opatrně za Tomem, hrál si s prsty. Posadil se ke stolu a skromně uždiboval chleba, mezi sousty si vždy maličko usrknul čaje. Tom jedl snídani tak rychle a tak nepořádně, hltal čaj a málem se zadusil chlebem, ta rychlost byla až nemožná. Billovi to přišlo podivné.
„Paní Tru-, mami?“ řekl Bill vychovaně, složil ruce na stole.
„Ano, lásko?“
„Jestli se mohu zeptat, proč jste nechala našeho otce, aby si mě vzal? Proč jste nás neschovala?“
„Och,“ podívala se Simone na svůj talíř a pomalu zamrkala, přemýšlela. „Je to trochu komplikované a trochu osobní.“
„Chápu, jestli mi to nechcete říct, ale Tom říkal, že by bylo lepší se zeptat vás, a já jsem zvědavý.“
„No, když jste byli malí, jak víš, váš otec chtěl dceru. Vybral si tebe, protože jsi byl menší než Tom, drobnější a ne tak silný jako Tom byl jako novorozeně. Věděl, že když si vezme toho slabšího z vás, že to bude pro něj jednodušší udělat z něj ženu, tak si vzal tebe. Chtěla jsem utéct s vámi oběma, hned, jak mi řekl svoje nechutné plány, ale, lásko moje, nebylo to možné.“ Simone se chvěla a Tom si povzdychl, nesnášel, jak jeho matce bylo, když mluvila o tom, jak Billa ztratila.
„Řekl mi, že jestli nebudu souhlasit, aby si tě vzal, tak že Toma zabije přímo před mýma očima. Nemohl jsem utéci, protože mě vykázal ven ten den, co se rozhodl, že si vezme tebe; nebyl čas cokoliv udělat. Takže, namísto toho, abych nechala tvého bratra zabít, jsem ho nechala, aby si tě vzal. Věděla jsem, že tě budou krmit a dají ti střechu nad hlavou a že se o tebe budou starat, ale stále mě to zabíjelo.“
„Já bych udělal to samé,“ řekl Bill tiše, očima přejel k Tomovi. „Nikdy bych jim nedovolil Toma zabít.“
„Niky nebudeš chápat tu vinu, kterou jsem jako matka cítila, že jsem jim dovolila si tě vzít, ale musíš vědět, že jsem nemohla jinak. Jsi zdravý a vyrostl jsi v domově, kde ti mohli všechno dát, a já věděla, že tě otec bude držet v bezpečí. Jen si přeji, abych i já mohla.“
„To je v pořádku, mami.“ Odpověděl Tom, natáhl se přes stůl a jemně ji pohladil po ruce. „Nezlobím se za to.“
„Pořád mě to bolí, když na ten den vzpomínám, Bille. Musíš rozumět. Vzdala jsem se části sebe.“
„Prosím, nebuďte už smutná.“ Řeklo mladší dvojče, mračilo se.
„Nikdy se přes to nepřenesu, ale nejsem smutná. Teď už tě mám, lásko.“ Usmála se Simone šťastně na Billa a dopila čaj, postavila se a urovnala si šaty. „Musím jít do obchodu. Včera nám něco ukradli, takže tam je spousta práce.“
Simone rychle odešla z domu, políbila oba chlapce na hlavu, než odešla. Tom dojedl snídani už dávno, ale Bill stále vychovaně dojídal.
„Máš roztomilé chování,“ okomentoval Tom. „Ale naučíš se, že tady je nepotřebuješ.“ Zasmál se, když na něj Bill zamrkal.
„Dobře.“ Zamumlal a dal si poslední kousek jídla do pusy. „Chceš, abych něco udělal, zatímco budeš v práci?“
„Vůbec nic. Vyspi se, jestli potřebuješ a o nic se nestarej. Jestli se ti bude chtít uklízet, tak neuklízej. Není to tvůj problém uklízet tu ten nepořádek.“ Mrknul na něj Tom a vzal talíře a hrnky ze stolu, opatrně je dal do kamenného umyvadla.
„Můžu přinést nějakou vodu a umýt nádobí,“ nabídl se Bill, ale Tom zavrtěl hlavou.
„O nic se nestarej. Vypadáš unaveně, nech mě odvést tě do postele; ano?“ natáhl k němu Tom ruku a Bill ji plaše chytl, nechal Toma odvést ho z kuchyně do ložnice.
„Chtěl bys otevřít okno?“ zeptal se Tom a Bill přikývl jako ano, třásl se, když se Tom natáhl přes jeho tělo, aby otevřel.
„Otočil by ses, abych se mohl svléknout a zalézt pod peřinu? Je mi tu horko a tohle oblečení je moc teplé.“ Hrál si Bill s krajem trička, zahanbeně za něj tahal.
„Samozřejmě,“ přikývl Tom. „Vezmi si tyhle.“ Natáhl se Tom k proutěnému koši, vytáhl tenkou bavlněnou látku a otočil se pryč, nechal svého bratra, aby se stydlivě svlékl a vlezl si pod čistou bílou plachtu.
„Děkuju,“ řekl Bill vychovaně, přitáhl si látku až ke krku a zachumlal se.
„Pro tebe kdykoliv.“ Mrknul na něj Tom a zazubil se, když se Bill snažil schovat svou růž na tvářích pod peřinu. „Musím jít. Vyspi se hezky a neopouštěj dům, dokud nepřijdeme na to, co dělat. Sladké sny.“ Pohladil Tom Billa po tváři a odešel, nechal Billa spát.
Slunce pražilo bez jakékoliv milosti na Tomovu hlavu, horké ranní paprsky ho opékaly skrz jeho slabé oblečení, a olizovaly jeho odhalenou kůži. Plahočil se rušnými ulicemi, uhýbal poskakujícím obchodníkům, kteří se snažili prodat, co mohli.
Zaměstnal se tím, že čistil každičký box do perfektnosti, chtěl udělat na pana Schmidta dojem, jak jen to šlo, jelikož mu dnes večer bude dávat výplatu za jeho práci. Občas, když měl Tom dostat výplatu, a udělal nějakou práci navíc, dala mu paní Schmidtová nějaké sladkosti a peníze na týden, a jeho matce to vždycky udělalo radost, když se s ní o to Tom podělil. Doufal, že se dnes bude moct podělit i s Billem.
Boxy byly skoro celé vyčištěné, kapky potu se Tomovi kutálely po krku a spáncích, když vymetal poslední kousek. Pan Schmidt vyšel zpoza rohu, za ním se vlekla mladá žena.
„Tomasi, někdo si s tebou přišel promluvit.“
„Dobrý den, jmenuji se Clara.“
„Och, um,“ prohlídnul si Tom ženu podezřívavě, vzal ji za ruku a jemně ji políbil na její hřbet. „Těší mě.“
„Pane Schmidte, mohu poprosit, abych si s panem Trumperem mohla promluvit v soukromí? Tahle věc by se měla řešit o samotě.“ Řekla Clara sladce a pan Schmidt zvedl svou velkou opracovanou ruku.
„Už nic neříkejte. Soukromí je vaše.“ Mrknul na Toma a rychle odešel ze stáje.
„Chápu, že je to nečekané setkání, a je špatný čas, ale vím spoustu věcí, které by vám a Lady Vilhelmině mohly pomoci pryč.“
„Omluvte mě, jak víte-„
„Jsem jedna z Vilhelminých služek, a tak vím i příběh o vás a vašem otci, který lady Vilhelminu vychoval jako ženu. Byla jsem to já, kdo předal dopis a byla jsem to i já, kdo dal dopis Lucie, ale musíte chápat, že jsem jí ho nedala, aby na vás přišla. Byla to jen taktika, jak přinutit Vilhelminu utéci.“
„Omlouvám se, slečno, ale opravdu nerozumím tomu, o čem tu mluvíte.“ Hrál si Tom nervózně s hadrem v ruce.
„Tome, často vás vídám na trhu, a jenom slepec by nedokázal vidět, jak jste si vy a Vilhelmina podobní. Pár měsíců vás už sleduji. Často jsme přemýšlela, jestli o svém bratrovi víte a je opravdu zřejmé, že ano. Chci vám i Vilhelmině pomoci utéct.“
„Billovi.“ Odpověděl Tom. „Jmenuje se Bill.“
„Ano, Billovi.“ Skousla si Clara ret a rychle se rozhlédla. „Váš otec neví, že je Bill s vámi. Neví, kam odešel, ale ujišťuji vás, že nemá radost. Dělá plány, že prohledá skrz naskrz vesnici, každý dům, a dokonce i ty, které v ní nejsou. Pokud to nevíte, Bill je jeho stroj na peníze.“
„Jsem si toho vědom.“ Řekl Tom suše. „Ale jak dokážu bratra ochránit před tím, aby mi ho zase nevzali, a jak můžu vědět, že vám můžu věřit? Jak můžu vědět, že vás náš otec nepoprosil, abyste mě našla a dozvěděla se tak, kam Billa vezmu?“
„Nemůžete vědět stoprocentně jistě, jestli to tak je nebo ne, ale musíte vzít moje slovo, že nelžu. Nebudu se vás ptát, kam ho chcete vzít, jen chci, abyste věděl, že váš otec bude mít muže, kteří prohledají vesnici odshora dolů, a jestli se rychle nevydáte pryč, tak že vás najdou. Převlečte se, poproste někoho, ať vás schová k sobě do vozu, dělejte, co musíte, ale prosím, nezůstávejte tu už o nic déle. Ve městě teď není bezpečno. Váš otec je nepříčetný a nic ho nezastaví. Prosím, prosím vás, postarejte se o Billa a dostaňte ho odsud.“
„Slečno, to není tak lehké. Nemyslíte si, že kdybych mohl, tak že jsem to už dávno udělal? Miluju svého bratra a vždycky budu a udělám všechno, abych ho mohl ochránit, ale není možné jen tak odejít.“
„Tak ať to možné je.“
Clara si sáhla do kapsy od svých šatů a vytáhla kožený měšec. Vzala Tomovy ruce a vysypala do nich všechny peníze, co v tom byly. Tom se na ni nejistě podíval a otevřel pusu, aby něco řekl, ale byl přerušen.
„Ne.“ Řekla Clara, pevně zavřela Tomovy dlaně. „Ochraňujte tu chudinku, vezměte si tyhle peníze a ochraňte ho. Nemůžu zůstat dlouho, ale chcete se na něco zeptat? Ráda bych vysvětlila cokoliv, co budete chtít, potřebuji vám pomoci.“
„Nechte mě se jen ujistit. Náš otec posílá muže, aby prohledali všechny domy ve vesnici a města kolem. Co se stane, když mě ani Billa nikde nenajde?“
„Pojede do tolika měst, do kolika to jen půjde.“ Řekla Clara s ustrašeným pohledem. „Prohledá určitě všechno, co mu patří. Proto potřebuji, abyste si vzali tyhle peníze. Dostaňte se, co nejdál to půjde. Nedokážu si ani představit, jak hrozně by byl Bill zbit, kdyby ho našel, a ještě víc se bojím, co by udělal vám.“
„Já, já nemůžu přijmout tyhle peníze, Claro.“ Řekl Tom slabě, natáhnul ruku k mladé ženě před sebou.
„Přijměte je. Je to jediný způsob, jak Billovi pomoci. Neznám ho tak dlouho jako nějaké ostatní služky, ale znám ho lépe než ony a mám ho ráda jako svého vlastního syna nebo bratra. Jsme si jistá, že vám říkal opak, protože jsem se k němu vždycky nechovala nejlíp, ale prosím. Vezměte to k němu jako symbol mojí péče a použijte je na to, abyste s ním zmizel.“ S tímto se Clara otočila a rychle odešla ze stáje.
Tom za ní vyběhl, sledoval, jak utíká po Schmidtově cestě pryč to rušné ulice. Dal si mince do kapes a přemítal si v hlavě to, co mu bylo řečeno. Clara řekla, že ví, že je Tom Billovo dvojče, protože dokázala vidět tu podobu, tak kolik dalších lidí o Tomovi vědělo, a vědělo, kde pracuje? Kolik dalších lidí ho sledovalo a nejspíš sledovalo i Billa, když ho bral k sobě domů? Jak si tom mohl být jistý, že je teď Bill u něj doma v bezpečí, když právě zjistil, že o něm někdo všechno ví? Bylo to děsivé.
Rychle dokončil všechnu svou práci a navečer dostal od pana Schmidta výplatu, šťastně přijal i malý prouděný košík chleba s hrozinkami a koláčky. Rychle utíkal domů, snažil se, aby byl co nejvíc neviditelný, prodíral se davy a používal zadní uličky namísto cest, kterými normálně chodil. Když ho dokázal sledovat jeden člověk, tak mohl kdokoliv další. Obzvláště ti, kteří byli najati jejich otcem.
„Bille?“ zavolal Tom, položil košík na kuchyňský stůl a začal křičet po celém domě.
Toma přivítalo ticho, jeho srdce se okamžitě rozbušilo jako o závod, hlava mu začala třeštit špatnými myšlenkami. Dům byl klidný, tak tichý a klidný. Všechno bylo uklizené a čisté, všechno nádobí umyté, a podlahy zametené. Prostředí vůbec Tomovy nervy neuklidňovalo. Jestli něco, tak to uklizení domu mu přivádělo ještě větší pocit prázdnoty a opuštění.
Tom proběhl celý dům, koukal se do každého rohu. Žaludek se mu svíral strachem, že přišel moc pozdě, strachem z toho, že to, co Clara říkala, se stalo pravdou. Jediné, co viděl před očima, byl jeho malý bráška v rukách nějakého vojáka, který ho vleče zpátky do pekla, kterému říkal domov, a jak ho mlátí až do bezvědomí. Kroutily se mu tím vnitřnosti a krev se vařila.
„Ahoj.“ Řekl za ním unavený hlas, a zavřely se zadní dveře.
„Kde jsi ksakru byl?“ vyjekl Tom, vzal Billa za ruce a rozčileně se na něj koukal. „Myslel jsem, že tě vzali!“ pevně si Billa přitáhl do náruče, držel si bratrovu hlavu u srdce. Bill slyšel to bubnování v Tomově hrudníku a cítil, že se tam schovávala láska. „Kde jsi sakra byl?“
„Zaléval jsem mamčinu zahrádku,“ zamumlal Bill do Tomova hrudníku. „Omlouvám se.“
„Ty jsi, uch,“ odtáhl si Tom Billa něžně za ramena, koukal do bratrových omluvných očí. „Vystrašil jsi mě.“ Opřel se čelem o Billovo a vydechl. „Měl jsem dneska ve stájích návštěvu a to mě vyděsilo.“
„Co se stalo?“ zeptal se Bill slabě. „Kdo tě navštívil?“
„Clara.“ Zašeptal Tom a Bill zalapal po dechu, dal si ruku před pusu a odtáhl se od Toma, zacouval do kuchyně.
„Ne. Ne. Co chtěla? Jak tě našla? Jak ona…“ chodil Bill sem a tam, rychle, hrál si s rukama a mručel si pod nos. „Ona jim řekne, aby si mě vzali?“ zašeptal, podíval se na Toma skrz černé řasy. Starší z dvojčat cítilo strach v bratrových očích.
„Ne, varovala mě. Dokonce mi i dala peníze.“ Zahrabal Tom v kapse a vytáhl peníze na desku stolu. „Chce, abych tě dostal z města a schoval tě. Náš otec bude mít jezdce.“
„Jezdce?“ zachvěl se Bill, skousl si tvář a ustrašeně koukal do země. „Jak to myslíš, jezdce?“
„Pojď sem,“ vzal Tom Billa za ruku a odvedl ho k sobě to pokoje. Připadal si více v bezpečí, když za nimi zavel dveře a ne jen jedny dveře, nestáli už totiž v mrtvém prostředku kuchyně.
Tom Billa posadil na kraj postele a klekl si mezi jeho kolena, koukal na něj. Položil si ruce do Billova klína a vydechl. Bill na Toma nervózně koukal, připadal si moc riskantně a tak stydlivě, že měl roztažené nohy a mezi nimi mu seděl muž.
„Dobře, takže celý příběh. Nevím, jestli Claře věřit nebo ne, ale tady je to, co řekla. Dobře?“ vydechl Tom a Bill stydlivě přikývl. „Dobře. Přišla do stájí a říkala, že ví, kdo jsem, protože ví, že máš dvojče a že vypadáme identicky, takže neměla problém s tím, aby jí došlo, že jsem Tomas. Řekla, že protože to bylo tak lehké pro ni vědět, že jsem to já, tak že by to pro ostatní mohlo být taky tak lehké.“
„A co je s těmi jezdci?“ vykvíknul Bill a Tom svěsil hlavu, opřel se čelem o ruce a koukal do země.
„Řekla, že náš otec si najme muže, aby prohledali všechny domy ve městě a za městem. Myslím, že ještě nezačali, ale říkala, ať odjedeme, co nejdřív to půjde, a přinutila si mě vzít si její peníze, abychom se mohli dostat pryč do bezpečí. Nevím, co mám dělat, Bille.“ Zvedl Tom hlavu a podíval se na Billa, položil ruce na strany Billových stehen.
„Ale vy jste říkali, že nemůžeme jen tak odjet…“ zamumlal Bill. „Takže mě najdou, a pak co?“
„Ne, ne.“ Odvrátil Tom pohled od Billa. „Mamka tu může zůstat a my můžeme odjet. Může si nechat dům a nechat si svou práci.“
„A když jezdci zjistí, že je vyhnaná žena našeho otce, tak budou očekávat, že tu budeš i ty. A až tě tu neuvidí, tak budou podezřívat, že jsem s tebou, že ano? Budou držet život naší maminky v našich rukou, dokud tě nenajdou, a tak najdou i mě. Odmítám tady mamku nechat. Možná,“ zavřel Bill oči a těžce vydechl. „Možná bych se měl prostě vrátit. Už jsem udělal až moc potíží.“
„Takhle nemluv. Už nikdy. Neděláš potíže, nejsi příčina tohohle všeho.“ Postavil se Tom na nohy a začal chodit po pokoji. „Ale máš naprostou pravdu. Budou se mě snažit najít, za předpokladu, že zjistí, kdo je mamka, ale kdo říká, že to zjistí? Jednou žila v bohatství, a teď nežije. Vypadá už naprosto jinak a chová se jinak, Bille.“
„Ano, ale o tobě všichni vědí, a dokonce i Clara věděla, kdo jsi.“
„Protože nosím tvůj obličej.“ Řekl Tom tiše a otočil se obličejem k Billovi. „Řekla nám, ať se přestrojíme. Možná, že kdy tu mamku necháme, tak můžeme změnit i její vzhled? Obarvit jí vlasy… nebo něco, cokoliv.“
„Je to riskantní a víš to. Jestli se něco, cokoliv jí stane, tak si to nikdy v životě neodpustím. Chci, aby šla s námi. Chci, abychom byli rodina.“ Našpulil Bill rty, spodní ret se mu chvěl a oči měl plné slz. Snažil se je zamrkat pryč, schovat že pláče, aby si o něm Tom nemyslel, že je slabý, ale starší dvojče si sedlo vedle něj a přitulilo si ho k sobě do náručí svýma silnýma rukama pracujícího muže.
„Vždycky jsme byli rodina.“ Řekl Tom jednoduše, jemně s Billem kolébal. „Jen jsme na chvíli byli rozděleni.“
„A teď se musíme rozdělit znovu. Co když mamka odmítne jít s námi? Co když bude chtít, abys tu taky zůstal a já abych šel sám?“
„To by nikdy neudělala.“
„Dobře, ale nechce, abys odešel z domu. Co budeme dělat?“
„Promluvíme si s ní hned, jak se vrátí domů. Všechno vymyslíme, jak jen rychle to půjde. Tohle není nic, co můžeme ty a já udělat sami, než se ona vrátí.“ Řekl Tom, jeho tón hlasu ukončil konverzaci. Chtěl o tom mluvit, až když se jejich matka vrátí domů, nechtěl řešit víc věcí a nevyřešit nic.
„Dobře.“ Řekl Bill tiše.
„Jsi horký.“ Řekl Tom, ruku na Billově boku. I přes to tenké triko, které oddělovalo jejich kůže, dokázal Tom cítit, jakou má jeho bratr horečku.
„Ano, to teplo mě probudilo, a tak jsem se rozhodl uklidit, protože jsem nemohl spát; ale tím mi bylo horko ještě víc.“
„Jestli chceš, tak si vršek můžeš sundat a já ti dám něco studeného.“ Nabídl Tom a Bill naprosto zrudnul, svěsil hlavu.
„Jsem v pořádku.“
„Jsi až moc horký.“ Kouknul Tom Billovi zblízka do obličeje. „Jsi naprosto červený a horký na dotek. Nech mě tě ochladit.“ Billovi bylo jasné, že nemůže protestovat proti přáním svého staršího bratra, tak jen spolkl svou hanbu a slabě přikývl.
Tom rychle odešel z pokoje a ze studny natahal nějakou chladnou vodu, nechal Billa se stydlivě svléknout z trika, které měl na sobě. Věděl, že nemá žádná prsa, věděl, že muži mohli chodit bez trika – obzvláště muži z pracující třídy – ale on si nemohl pomoct a cítil se pošpiněn a vystaveně. Položil se na břicho na Tomovu postel, dal si ruce vedle hlavy a hladil se po tváři.
Bill cítil, jak se mu rozechvělo tělo, když Tom přiběhl zpátky do pokoje, prohnula se matrace, když si na ni kleknul. Tom cítil Billův lehký stud, ale nehodlal přestat. Bill byl moc horký; mohl by onemocnět, kdyby měl úpal, Tom věděl, že jeho práce je se o to postarat. Bill zadržel dech, když chladná mokrá látka dorazila na jeho horká záda, Bill se zachvěl, věděl, že to není nikdo jiný než jen Tom, jeho starší bratr, ale jemu to stejně připadalo jako mnohem víc. Ať byly okolnosti jakékoliv, žádný muž by se nikdy neměl dotýkat ženy tahle zblízka. Dokud nebyli oddáni; ale byl tu Tom, dotýkal se ho tak něžně, přejížděl látkou přes jeho nahá záda. Bill nedokázal dostat pravidla ze své mysli, a celé jeho doživotní vychování bylo proti této situaci.
„Tome, tohle není… neměl bys…“ mumlal Bill, nebyl si jistý, jak Tomovi říct, že to, co dělá, je vskutku špatné.
„Bille, jsem tvůj starší bratr. Je naprosto v pořádku, že se o tebe starám. Ty bys nenechal svoje služky, aby tě ochladily?“
„Ano, ale-„
„No, už žádné služky nemáš, teď máš mě.“
„Ale ty jsi muž.“ Zahučel Bill, zabořil obličej do postele.
„Ano, a ty také, a ne jen to, jsi můj bratr. Jsi můj. Můžu ti pomoct, když chci.“ Zasmál se Tom a zavrtěl hlavou nad Billovou ostýchavostí, otíral dál jeho kůži. Bill se zachvěl a okamžitě si připadal chladnější. „Studené?“
„Ano, moc.“ Zamumlal Bill, nechal své tělo odpočívat. Tom byl bezpečný; Tom byl jemný a opatrný a dělal mu dobrý pocit. „Ale je to opravdu v pořádku? Vím, že jsem muž, to mi je jasné, ale… Nepřipadám si jako bych byl, nepřipadám si, že bych měl někomu dovolit dotýkat se mého těla.“
„Samozřejmě, že je to v pořádku. Ty a já jsme spolu byli nazí v děloze, vyrostli jsme spolu a drželi se a uklidňovali se, kůže na kůži, bez jakýchkoliv přerušení, když jsme vyrůstali. Je to opravdu v pořádku, když se dotýkám tvých zad. Jen zabraňuji horečce.“
„A, a je v pořádku, že jsme v tvojí blízkosti bez trička?“ podíval se Bill přes rameno na Toma, který jednoduše přikývl.
„Chlapci.“ Řekla Simone ode dveří, její synové nadskočili. „Kde se vzaly všechny ty peníze na stole?“
Bill rychle přelezl přes kraj postele a natáhl si na sebe tričko, objal si hrudník a odmítal se podívat na svou matku. Připadal si opravdu zahanbeně, když ho jeho matka viděla bez trika v přítomnosti Toma. Zpátky u jeho otce, když měl Bill svršek dole a byl by v přítomnosti muže, tak by ho sešvihali přes záda, že se s ním setkává sexuálně. Nikdy se to nestalo, nikdy se to ani stát nemohlo, protože Bill se moc bál, takže neměl nejmenší tušení, co má od Simone očekávat. Samozřejmě, že Simone musela znát pravidlo, že žena nesmí být nahá v přítomnosti muže, pokud to není její manžel.
„Bille, zlatíčko, ty máš horečku?“ zeptala se Simone, zvědavá, proč mu Tom namáčel záda. Bill byl šokovaný, že na něj matka není rozzlobená, ne, ona si dělala starosti! Měl dojem, že to je ta nejpodivnější reakce. Málem sebou seknul na zem už jen z instinktu, myslel, že dostala ránu přes záda, takže když žádná hrubost nepřišla, cítil v celém těle zmatení.
„Hořel, tak jsem ho chtěl ochladit,“ odpověděl za něj Tom. „Ale to je jedno. Ty peníze na stole… no, to je dlouhý příběh, který musíme probrat a rychle vyřešit.“ Řekl Tom, posadil se na postel, čelem k matce. Simone přikývla, pobídla ho, ať pokračuje, zatímco se posadila na dřevěné houpací křeslo.
Tom jí řekl o Clařině návštěvě a zprávách, které mu přinesla, vysvětlil jí peníze, které měly být použity k tomu, aby se mohl Bill dostat, co nejdál to půjde. Simone byla zticha po celé trvání Tomova příběhu, chtěla dostat všechny informace, jak jen to šlo rychle, aby mohla dojít k finálnímu rozhodnutí. V místnosti bylo ticho, jak Simone přemýšlela, snažila se přijít s nějakým plánem.
„Mami. Prosím, nic pro mne neriskujte. Vrátím se zpátky, ukončím to všechno dřív, než se to ještě zhorší.“ Zašeptal Bill, hlas se mu zasekával v krku.
„Nebuď směšný.“ Řekla Simone ostře, podívala se z Billa na Toma a pak zase zpátky. „Něco vymyslíme. Naneštěstí si nemyslím, že já můžu jen tak odejít… nevím, jestli by to byl dobrý nápad. Budu těžké schovat už jen to, že jste dvojčata, a ne jen dvojčata, ale vévodova dvojčata, a přidat k tomu ženu, která byla známá jako vévodkyně, to nijak neulehčí. Vidíš, co myslím?“
„Přesně to jsem říkal,“ řekl Tom. „Ale nechceme tě tu nechat, a jsou tu problémy, že by tě tu stejně mohli potkat.“
„Ano, vím, jaké problémy myslíš, ale můžu se převléct a schovat všechny stopy toho, že jste tu kdy byli. Můžu se přestrojit v zanedbanou a nezávislou bábu, stát se něčím strašlivým, něčím, do jehož baráku se ani neodváží vstoupit. To můžu udělat velmi lehce. To vy dva toho máte spoustu na práci. Jste oba úplně stejní, a jezdci vašeho otce to určitě budou vědět.“
„Nechci vás znovu opustit,“ zavzlykal Bill, chytl se Tomova ramene a zabořil si do něj svůj obličej.
„Moji chlapci, ať se stane cokoliv, tak se znovu setkáme. Jestli je rozchod to, co vás udrží v bezpečí, tak to musíte udělat. Vím, že se znovu brzy setkáme, až se věci uklidní.“
„Udělám všechno, abych tě mohl ochránit, Bille. Jestli musíme mamku opustit, tak se omlouvám, ale budu tě od ní muset vzít, abys byl v pořádku. Dnes v noci vyrazíme. Ukradnu Panu Schmidtovi nejlepšího koně a vůz, a opustíme město. Souhlasíš, že se mnou pojedeš?“
„Bojím se toho.“ Zamumlal Bill Tomovi do ramene, potřeboval cítit bratrovo ochranitelské objetí.
„Bille, udělej to pro mě.“ Řekla Simone, přešla po pokoji a sedla si na postel, objala Toma s Billem do své náruče. „Zmizte na chvilku a dejte mi ten dárek, že budete v bezpečí. Můžu se postarat o svůj problém, vy se postarejte o sebe. Odejdete a dáte mi tu jistotu?“
„Nebudu tě nutit, Bille, ale odmítám sledovat, jak mi tě vezmou pryč.“ Řekl Tom přísně a Bill si skousl ret, přemýšlel, jestli riskovat život své matky a bratra tím, že podstoupí tento plán, kdyby to nevyšlo tak, jak si přejí. Zhluboka se nadechl, pověsil se na svou matku a bratra a přikývl.
„Dnes v noci odjedeme.“
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Musím přiznat, že na tento díl jsem se těšila od toho minulého celý týden, už v úterý jsem se modlila, aby byla sobota a já si mohla přečíst další díl téhle úžasné povídky a dozvědět se, jak příběh dvojčat pokračuje…
A ani tentokrát autorka nezklamala moje očekávání. Jediné, co mě opravdu překvapilo, byla Clara. Nečekala jsem, že by se některá z Billových služek mohla zachovat takhle, spíš jsem myslela, že všechny stojí na straně Billova otce. Clara mě příjemně překvapila. Čekala jsem, že se co nejdříve bude všechno prohledávat, proto mě její varování před vévodou nijak nepřekvapilo. Útěk je na místě a čím dřív budou dvojčata daleko od města, tím líp. Jenom mám strach o Simone, je pravda, že na sebe bude muset dávat pozor… i když myslím, že vévodovi stejně neunikne a určitě z ní budou chtít vytáhnout, kde dvojčata jsou…
Celý tenhle příběh je neuvěřitelný, chytlo mě to hned v prvním díle, ale že bych se mohla stát na této povídce tak rychle závislou, to jsem opravdu nečekala. Miluju stydlivého Billa, ta scéna, kdy mu Tom řekl, že je krásný a on se hned začervenal… to byla prostě nádhera. Myslím, že v něm slušné vychování a panské manýry ještě dlouhou dobu zůstanou, ale to vůbec nevadí. Je nádherné, jak jsou ty pasáže, kde se řeší jejich budoucnost, útěk a bezpečí proloženy i těmi intimnějšími, kde se Bill s Tomem poznávají. Dodává to celé povídce na kouzlu… a je to neskutečně nádherné…♥
Těším, opravdu se moc těším na další díl, už teď se nemůžu dočkat další soboty. Děkuji autorce a také překladatelce za tenhle skvost, na který vždycky netrpělivě vyčkávám. Jsem zvědavá a moc se těším na to, jak bude tenhle neobyčejný příběh pokračovat dál. Zamilovala jsem se do něj hned po prvních řádcích v prvním dílu… takhle už mě dlouho žádná povídka neuchvátila…♥
[1]: Rachel, proboha 😀 Je perfektní, že jsi napsala komentář, zatím jako jediná teď, za což tě moc moc chválím, ale došlo ti, že to Lil.Katie Cinematics překládá do angličtiny a posílá? Vždyť mi jí touhle litanií odděláš, příště to zkrať aspoň na polovinu, nebo nebude stíhat překlad, jo? Díky moc 😀 J. :o)
Strašně se mi líbí, když Toman Billa chválí a stará se tak něžně o něj a on se stydí. To je roztomilý. No nejradši bych přečetla víc dílů najednou xD
úžasné
Krááásnéé…doufám že se jim to povede a nebudou žádný problémy 🙂
[2]: Jejda jo, omlouvám se xD Udělalo to na mě strašně moc velký dojem, takže… no, vždyť mě znáš xD Ok, příště si nechám svoje pocity pro sebe a zkrátím to:-D Nebo to rovnou napíšu v angličtině xD
Hey, conversation about Tom´s hairstyle was perfect=D
And Bill watering mummy´s garden..wow=D But I can image it.. with straw and singing love songs =D
I hope they won´t catch them..
And of course.. I love you, lil.k.& cin. =)
Bill is still so cute but I think he begins break in to this life 🙂 Simone is so protectionist and i want the next chapter…. :Dfast fast fast ! 😀 With every word i can imagine it because I like reads the story from lil Katie becuase she chooses story what is very fascinatig for me and her translate can be perfect 🙂 Thx Lil and Cinematics
♥ Bojím se o ně:'(
Clara ma velmi milo prekvapila, nečakala som to, vôbec. Nech už tolko nekecajú, už mohli byť na ceste … nechcem si predstaviť, čo by bolo s Billom, keby ho našli 🙁