Innocent BawdyHouse 107.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys

Bill: (Netrvá to dlouho a cítím Toma v sobě. Prohnu se a držím se ho. Začne se pohybovat a já to po chvíli nevydržím a začnu mu zadečkem nadbíhat. Pohybujeme se, když mě Tom vezme do ruky. Netrvá to dlouho, nevím, nepočítám to, když oba ztuhneme v takřka tu samou chvíli. Jen se chvíli vydýchávám, ale to už Toma „odtáhnu“ na gauč. Začnu ho nenasytně líbat a jemně nehty škrabkat po hrudi. Neustále ho zasypávám vlhkými motýlími polibky až na podbřišek. Neustále ho líbám a dráždím na podbřišku, bříšku. Na stehnech i hrudi, ale záměrně se vyhýbám tomu místu, až po nějaké době, když ze sebe Tom vydá neidentifikovatelný zvuk, takový naléhavý, ho vezmu do pusy a začnu zpracovávat.

Občas zvednu oči, abych viděl jak se Tom tváří, ale když pokaždé má skoro stejně slastný výraz s přivřenýma očima a chvějícími se řasami, dál pokračuju, až se mi udělá do pusy. Všechno to spolknu. I když se trošku zakuckám. Nechám ho chvíli uklidnit se, ale jakmile sám otevře oči, tak se na něj „vrhnu“. To, co jsme před malou chvílí prováděli na našem jídelním stole, opakujeme na gauči. V křesle, dokonce i na mém oblíbeném chlupatém koberci před krbem. Ve vaně, i ve sprchovém koutu a asi po 4 hodinách milování se na různých místech našeho bytu v různých polohách, jsme se dostali do ložnice na postel. Tam jsme po posledním „kole“ padli oba vyčerpaně na záda. Tedy aspoň já. Skoro jsem se nestihl k Tomovi ani přitulit a říct mu, že ho miluju a už jsem spal, ale stihl jsem to, protože jsem ještě ne zcela oddán světu spánku a snů uslyšel: „Já tebe taky.“)

‎

Tom: (Pozoruju tě, jak usínáš a přemýšlím nad tím, co se právě pár posledních hodin dělo. Bylo to šílené, ale tak dokonalé. Připadal jsem si jako před půl rokem, když jsem ještě chodil za Joeym. My dva už jsme spolu začali žít jako rodina nebo dokonce jako „manželé“ a právě tohle mi na tom našem vztahu chybělo. Nenasytné milování, jako bychom se znali teprve pár dnů a zkoušeli všechno možné i nemožné. Pomalu se mi taky zavírají oči. Ještě naposled se na tebe podívám a pohladím ti bříško.) Dobrou, lásky. (Špitnu a v momentě spím.)  

‎

Bill: (Ráno mě probudím Tomův budík, ale jsem úplně mrtvej… Jen rozlepím očka.)

‎

Tom: (Už mi ten budík zvonil tolikrát stejnou melodií, že sem ho postupně už přestával slýchat a nereagoval na něho. Právě teď spím a ani netuším, že nějaký budík vůbec zvoní.)  

‎

Bill: Tome. (Zatřepu s tebou a vstanu. Zapotácím se a teprve pořádně otevřu oči. Dojdu k nočnímu stolku a vypnu ho.)

‎

Tom: Nhh. (Vydám nějaký divný zvuk. Přetočím se na břicho a zachumlám se do peřin i s hlavou.)  

‎

Bill: Tomee. (Vyjeknu a stáhnu z tebe peřinu.)

‎

Tom: Áá… Já chci spáát. (Stulím se do klubíčka, je mi zima.)  

‎

Bill: Nemáš být náhodou v práci?

‎

Tom: Mně se nechcee. Mhrr. (Zamručím a posadím se.) Bolí mě bříško (Špitnu. Namožené svaly xD.)  

‎

Bill: Jo, to mě taky. Tak tam zavolej, že nepřijdeš.

‎

Tom: Ne, já musím. (Zvednu se a začnu se oblíkat. Vždycky když se mi vybaví práce, tak myslím na tu haldu peněz. Bože.)  

Bill: (Dám si ruce v bok, ale spíš k zádům. Zdá se mi to bříško ráno vždycky nějaké těžké.) Kdy přijdeš?

‎

Tom: Dneska končím dřív, tak asi ve dvě. (Doobleču se a pak vběhnu do koupelny.)  

‎

Bill: Dobře. (Jdu za tebou.)

‎

Tom: (Čůrám xD.)  

‎

Bill: (Koukám na tebe.) Honeeem. (Tak se začnu vrtět.) Já musím taky. (A dolů do koupelny bych to nezvládl.)

‎

Tom: (Kouknu za tebou a zasměju se. Dočůrám a umyju se. Nějak upravím vlasy. Sejdu dolů.)  

‎

Bill: (Taky se vyčůrám a jdu dolů. Úplně si zívnu.)  

Tom: (Strčím si do pusy starý  rohlík. Pak přijdu k tobě, vytáhnu ho z pusy a políbím tě.) Pa. Miluju vás. (Zamávám ti a odejdu, nebo zase přijdu pozdě.)  

‎

Bill: (Dám si jednu ruku na bříško.) My tebe taky. (Křiknu za tebou. Ohřeju si mlíčko a sednu si s ním na gauč. Jen co pustím telku, tak usnu.)

‎

Tom: (V práci mám pořád myšlenky na ty peníze. Vezmu si jeden ten prášek. Když skončíme ve dvě, tak se stavím v obchodě, a ještě něco nakoupím. Ty peníze by se mi hodily, ale tak něco jíst přece musíme.)  

‎

Bill: (Probral jsem se někdy odpoledne. Okolo jedné. Tak jsem vstal a koukal, co uvařím. Nakonec jsem se pustil do polívky, a když byla hotová, sedl jsem si na gauč, dal nohy na malý konferenční stolek u gauče a položil talířek s polívkou na bříško.)

‎ ‎