autor: Nameless Lady
I přes veškerou snahu se Tomovi jeho představy nevyplnily. Plánoval si, co všechno nebudou s Billem v tourbusu dělat, ale nic z toho nevyšlo.
Myslel si, že po včerejší noci bude Bill zase jako dřív, ale spletl se. Jen seděl na sedačce a koukal z okna. Přemýšlel.
Jindy po koncertě je aktivní až moc, ale dnes nic… skoro to vypadalo, jako by Billa někdo vyměnil. Měli před sebou ještě dlouhou cestu z Lucemburska do Holandska. Tomovi se ještě nechtělo jít spát, ale taky nechtěl jen sedět a mlčet.
Billovi ani nedošlo, že by Toma nějak zanedbával. Zrovna sváděl obrovský vnitřní boj sám se sebou. Vždycky si o sobě myslel, že je tvrdohlavý a neústupný. Jakmile se pro něco rozhodne, dosáhne toho za každou cenu.
Přesně takhle se rozhodl, že bude mít dítě, ať to stojí cokoli, jenže když dneska stál na pódiu a viděl ty neskutečné davy ječících lidí, byl šťastný. Došlo mu, že tohle je to, co chce, tohle je jeho život, a ne starat se o dítě. Vždycky přece říkal, že muzice se bude věnovat, dokud jen to půjde, a ještě před pár dny by ji klidně vyměnil za děcko. Cítil se, jako by někoho podvedl.
Tom se zamýšlel nad tím, jak vrátit zpět toho starého akčního Billa. Napadal ho jediný způsob – souhlasit s ním a nějak se pokusit získat do své péče dítě. Bude to veliká oběť z jeho strany, ale pro Billa to udělá. Nakonec, vždycky může říct Ty jsi ho chtěl, tak se starej. Rozhodl se, že mu to řekne ještě teď. Vstal a šel za Billem…
Bill zrovna mířil k Tomovi, chtěl se mu svěřit s tím, na co právě přišel.
A jak tak oba šli, střetli se v chodbičce.
„Musím ti něco…“ začali mluvit oba naprosto současně. Bill se pousmál.
„Fajn, tak ty.“ Promluvil, ale v tu samou chvíli otevřel ústa i Tom.
Oba se rozesmáli. Tom chytil Billa za ruku a dovedl ho do kuchyňky. Posadili se naproti sobě ke stolu a hleděli si do očí.
„Bille, přemýšlel jsem…“ začal Tom.
„O čem?“ usmál se Bill a propaloval Toma pohledem.
„O tom děcku, jak o něm pořád mluvíme…“ Tom sledoval Billovu reakci. Usmál se.
„To jsme dva.“ Kývnul.
„Chtěl jsem ti říct, že jsem ochotný do toho jít, víš, miluju tě a bojím se, že bych tě kvůli tomu mohl ztratit.“ Bill chytil Toma za ruku a pohlédl mu do očí.
„Tome, ani nevíš, jak strašně si toho vážím, ale když jsem dneska stál na pódiu a zpíval, došlo mi, že tohle je ten život, který chci žít. A nevzdám se ho tak snadno.“
Tom byl v šoku. „Ale říkal jsi, že…“ nasucho polkl a sledoval Billovu tvář.
„Nakonec, můžeme hlídat malýho Georga, ne?“ usmál se Bill a hleděl Tomovi do očí.
„Sakra, to sis to nemohl rozmyslet dřív? Ušetřili bychom si tolik hádek.“ Tom si pořádně oddechl a usmál se na Billa.
„Omlouvám se…“ Špitlo to stvořeníčko naproti němu. Tom vstal a přisedl si k Billovi na sedačku.
„Miluju tě.“ Usmál se Tom a popadl brášku do náruče.
„Já tebe taky. Tome, hrozně to pro mě znamená, to, že bys do toho šel kvůli mně.“
„Kvůli tobě bych udělal i horší věci.“ Bill se jen usmál a pak Toma políbil.
Tom ho popadl do náruče a unášel do pokojíku, kde se i s Billem svalil do postele.
„Fuj, ta postel je tak malá, sem se nemáme šanci vejít.“ Konstatoval Bill, když se v posteli rozvalil a málem tak shodil Toma na zem.
„Když se nebudeš tak roztahovat, v klidu se vyspíme oba.“ Tom Billa odšoupl až úplně ke kraji, aby se k němu vešel taky.
„A kdyby ne, je tu ještě jedna.“ Zazubil se Bill a rozvalil se do původní polohy. Tentokrát to Tom neustál a skončil na podlaze. Ozvala se rána a pak hlasitá sprostá nadávka, která patřila určitě Billovi.
„Ty jeden kreténe! Málem jsem si rozbil hlavu!“ Tom vstával a držel se za čelo.
„Tak promiň, ukaž, pofoukám ti to.“ Nabízel se Bill a hned uvolnil pro Toma místečko v posteli. Tom se posadil a tvářil se pořádně ublíženě. Bill mu sedl na klín, aby měl k jeho čelu lepší přístup a jemně ho pohladil po rostoucí bouli.
„Tam bude pěkná modřina.“ Prohlásil naprosto vážně, zatímco sledoval Tomův obličej.
„Děláš si srandu, že jo?“ Tomovi se v očích zrcadlila hrůza.
„Nebudu chodit po světě s fialovým čelem!“ začal vyšilovat.
„Možná by se tomu dalo zabránit včasnou vhodnou léčbou.“ Bill si důležitě založil ruce na prsou a pokývával hlavou.
„Fakt? A jakou?“
„Zavři oči.“ Tom poslech Billův příkaz, ale v duchu se bál, aby na něj třeba nevzal lžíci a nechtěl mu bouli zatlačit.
„Připraven?“ zeptal se Bill, rty se sotva dotýkal Tomova zraněného místečka, bavilo ho sledovat bratrův vyděšený výraz.
„Jo.“ Tom souhlasil, ale ne zrovna důvěřivě.
Bill zavřel oči a dotkl se Tomova čela rty.
Tom jakmile ucítil Billovy horké rty, ulevilo se mu. Dneska už žádné zákeřnosti zřejmě nebudou. Otevřel oči a usmál se na Billa. Pak ho políbil a povalil pod sebe.
„Tak co, pořád si myslíš, že se sem dva nevejdeme?“ Ptal se a jazykem si hrál se svým piercingem.
„Měním názor.“ Pousmál se Bill a natáhl krk, aby mohl Toma políbit.
„Tak dobrou noc,“ popřál Tom a svalil se vedle Billa – radši ke stěně, protože už se nechtěl v noci válet po zemi. Bill se otočil čelem k Tomovi a usmál se. Byli u sebe tak blízko, že se skoro dotýkali nosy.
„Sladké sny, Tome. I ty, Tomova modřino na čele.“ Bill se zase začal smát na celé kolo.
„Ohromně vtipné.“ Tom nafoukl tváře jako navztekané dítě.
„Víš, že to je vlastně naše modřina?“ napadlo Billa.
„Jak naše? Máš ji snad ty na obličeji?“ Tom nechápavě koukal Billovi do obličeje.
„To ne, ale jsem to já, kvůli komu vznikla a ty ji zase nosíš na tváři. Je to vlastně takový malý důkaz lásky.“
„Dobře, tak až ti budu chtít vyznat lásku, vezmu tě pánvičkou po hlavě, jo?“ Tom se začal uculovat taky.
Bill se zamračil a už chtěl něco říct, jenže ho Tom přerušil.
„Radši už spi, je pozdě. Vyznání lásky můžeme dořešit klidně ráno.“
„Pravda, tak dobrou.“ Usmál se Bill a chytil se Toma za ruku.
„Dobrou…“ broukl Tom a zavřel oči…
To be continued…
KONEC
autor: Nameless Lady
betaread: Janule
super, super, super!!!
Přijde mi to trošku narychlo ukončené, a nějak nemůžu uvěřit, jak rychle Billa ta touha po dítěti přešla… ale povídka se mi jinak líbila =)
Tome žádná pánvička ale pěkná pusa.