Tattoo 21.

„Tome? Co…?“ Koukal jsem na tmavovlasého muže, který seděl v křesílku, lokty se opíral o kolena a hlavu měl svěšenou mezi rameny. Rychle jsem si k němu přikleknul. V prvním okamžiku, když nereagoval na mé oslovení, jsem se opravdu bál, že se mu něco stalo. Tom však ke mně zvedl zmučeně pohled a prudce si mě vtáhl do náručí. Schoulil jsem se k němu, pod tváří jsem cítil jeho zběsile tlukoucí srdce.

„Bille, ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tu.“ Svá slova zašeptal tiše, s obličejem schovaným v mých vlasech. Sakra, co se stalo, že ho to tak rozhodilo?

„Jo, změna plánů. Tak jsem tu. Co se děje? Jsou všichni v pořádku?“

Tom nejdřív souhlasně přikývl, ale než jsem si mohl oddechnout, zarazil se.

„Vlastně ne, všichni ne.“ Ještě víc si mě k sobě přitáhl. „Byl tady za mnou David… hajzl.“ Najednou jsem se bál toho, jak bude Tom pokračovat. Samo sebou jsem předpokládal ten nejčernější scénář pro náš vztah. „No a… zkoušel to na mě, tak jsem mu trochu upravil ksicht.“ Povzdechl si. „Myslím, že jsem mu zlomil nos.“ Tohle jsem teda nečekal. Byl jsem rád, že mě nepodvedl, nebo se rovnou k Davidovi nevrátil, ale pěstní souboj? A Tom pokračoval. „Nechápu, co to do mě vjelo. Měl jsem ho hned vyhodit a ne se s ním rvát.“ Nechápavě jsem se mu vykroutil z náručí.

„Kdyby to bylo na mně, já bych mu nenamlátil jenom držku, ale i ptáka, ať si příště rozmyslí, kam ho chce strkat.“ Bojovně jsem vystrčil bradu. Tom si mě chvíli nevěřícně prohlížel a pak se rozesmál. „Hej, co je tu k smíchu?“

„Miluju tě. Bože, ty ani nevíš, jak moc.“ Překvapeně jsem zalapal po dechu, ale Tomovu útoku na mé rty jsem nehodlal odporovat. Už žádné pěsti, žádné kopance. Jenom tiché vzdechy a úleva valící se mým tělem. Miluje mě, mě Billa. Po chvilce se Tom odtáhl a já dosedl na paty. „Teda já si nechci stěžovat, ale jak to, že jsi tady? Neměl jsi být u babičky?“

„Připomeň mi, že budeme muset koupit nějaký fajnový dárek mému taťkovi. Myslím, že zapracoval na mamce, takže ona odjela sama. Taťka doma sepisuje něco do práce a já se mohl zdejchnout na celý den, pod podmínkou, že mu odpoledne zavolám co a jak a nejpozději v sedm mám být doma. Tak jsem se sebral a máš mě tu.“ Šťastně jsem se zasmál, protože i Tom vypadal mnohem líp, než když jsem přišel. „Tome? Můžu se na něco zeptat?“ Chvíli jsem sledoval, jak si mnul zarudlé kloubky na pravé ruce. Vypadalo to, že to byla pořádná rána. „Proč tě to tak rozhodilo, že jsi dal Davidovi pěstí?“ Tohle jsem na tom všem nechápal. Navíc Tom nebyl až tak naštvaný, spíš mi přišel smutný nebo zklamaný. Ztěžka si povzdechl.

„No, byli jsme spolu docela dlouho. Pak mi trvalo nějaký čas, než jsem se z toho všeho svintsva kolem Davida vyhrabal. A najednou se tu objeví a zase to zkouší, vtáhnout mě do toho všeho zpátky. Tak jsem mu dal pěstí, ale Bille… já nejsem takový rváč, věř mi. Nejsem jako ten parchant, který zavinil smrt tvého strýce.“ S obavami si mě prohlížel, jako by čekal, že si budu myslet, jak nebezpečný je, a vykašlu se na něho. „Nevím, možná jsem doufal, že se mi uleví, nebo budu cítit aspoň zadostiučinění… ale je mi z toho jenom nanic… kurva, mluvím jak pošahaný dement. Víš co? Necháme toho. Máme pro sebe celé odpoledne a já mám sakra hlad. Co kdybychom se stavili ke mně do bytu, vyzvedli Gea a něco společně podnikli?“

No, nejspíš jsem měl o dnešním odpoledni trochu jiné představy, ale nemyslím si, že sex bylo zrovna to, na co měl teď Tom myšlenky. Navíc jídlo je vždycky dobrý nápad, takže jsem jenom souhlasil, počkal, až Tom zajistí celé studio tak, abychom mohli zamknout a vyrazit k němu domů.

Tomova ztuhlost během řízení mi dala vědět, že nad sebou a tím, co se ve studiu stalo, pořád přemýšlí. Tak jsem přemýšlel s ním. Proč ho tak sebralo, že dal pěstí svému ex? A co ta zmínka o Bushidovi? Bylo to tím, že měl Tom strach, že by takhle mohl dát někdy v budoucnu ránu i mně? Čím víc jsem to zvažoval, docházelo mi, že právě v tomhle je kámen úrazu. To nebylo jenom o tom, že měl obavy, že já bych měl strach z něj, ale on má strach sám ze sebe. Jenomže já jsem věděl, že on by mi nikdy neublížil. Prostě jsem mu věřil. Jenom co jsme zastavili na parkovišti před Tomovým bytem, okamžitě jsem si odepnul pás a otočil se k němu dřív, než mohl vystoupit z auta.

„Tomi… ty nejsi jako on, rozumíš? Věřím ti. Neublížil bys mi, ty takový nejsi, dobře?“ Nesnažil se utéct mi pohledem, ale hluboko v jeho tmavých očích jsem viděl pochyby. Zhluboka jsem se nadechl. Natáhl jsem se pro jeho tvář, pod dlaněmi jsem cítil jeho vousy, bez kterých už bych si ho nedovedl představit. „Miluju tě.“ Dřív, než jsem dal Tomovi možnost nějak zareagovat, naklonil jsem se k němu a spojil naše rty. Polibek byl spíše opatrný, postupně se prohlubující něhou, se kterou mi Tom začal vracet mé doteky. Ve chvíli, kdy se špička Tomova jazyka dotkla mého spodního rtu v mazlivém pohybu, žadonící o vstup, jsem jej vpustil k sobě. Spojené rty utlumily potěšené zasténání, těžko říct, kterého z nás dvou bylo. Stačilo pár hravých střetů jazyků o dominaci a po něžném polibku bylo veta. Začalo nás ovládat vzrušení, podpořené v Tomovi nahromaděnými emocemi a mým naprostým nadšením pro spolupráci. Tom si mě pár pohyby přetáhl do svého klína, což bylo docela nepohodlné, s volantem vmáčknutým do zad. Ale jenom díky tomu jsem si začal uvědomovat, že dělat tohle za bílého dne venku, v místě, kde pořád někdo procházel kolem po chodníku, je docela pitomost.

A Tom si to nejspíš uvědomil taky, protože se ode mě odtrhnul a opřel si své čelo o mé. Oba jsme potřebovali chviličku na to dát se dokupy.

„Miluju tě, Bille.“ Jistota, se kterou to Tom řekl, mě přinutila se usmát. Lehce jsem zaklonil hlavu, abych tak mohl studovat každý nepatrný rys v tom nejvíc sexy obličeji, jaký jsem kdy viděl.

„Taky tě miluju, ty pitomče.“ Hravě jsem na něj vyplázl jazyk. Konečně se mi povedlo zahnat pochmurnou náladu z Tomova obličeje, protože ten se začal pobaveně usmívat.

„Budeme se muset přesunout nahoru, protože začínáme budit pohoršení.“ Kývl hlavou někam dopředu a ve chvíli, kdy jsem se s malými obtížemi přesunul na místo spolujezdce, kolem auta prošly dvě postarší dámy s nevraživostí a znechucením vepsanými v obličejích. Tom vypadal, že si z toho až tak moc nedělá a v poklidu vytáhl klíčky ze zapalování a ležérně vystoupil z auta. Mně ten jejich pohled ale ztěžkl v žaludku. Proč jsem měl najednou pocit, že bych se měl stydět za to, koho miluju? Kruci. Vystoupil jsem a bouchnul dveřmi auta s trochu větší silou, než bylo nutné.

„Zlato, vykašli se na ně. Jenom ti závidí.“ Hravě párkrát pozvedl obočí, rty zdobil široký, spokojený úsměv.

„Trocha ješitnosti nikdy neuškodí, co?“ Dloubnul jsem jej do boku a tak tak uhnul před Tomovým loktem, když mi to chtěl vrátit.

„Myslel jsem, že tohle se ti na mně právě nejvíc líbí.“ Cvrknul mě do nosu a začal se chechtat, když jsem nespokojeností našpulil rty. Tohle jsem nesnášel, nebyl jsem malé dítě. Tom zamknul auto a vydal se ke vchodu.

„Pojď, jsem si jistý, že Geo už si doma okousal nehty až k loktům.“ Povzdechl si. Takže Geo tam ještě byl, když dorazil David? To, že nevěděl, jak to všechno dopadlo, naznačovalo, že ho museli poslat pryč, aby si mohli promluvit o samotě. Žaludek se mi zkroutil nepříjemnými pocity, které nápadně připomínaly žárlivost. Já sice vím, jak to všechno dopadlo a jak to vnímal Tom, ale stejně se mi nelíbilo, že můj přítel zůstal o samotě v malé, intimitu podporující místnosti, se svým bývalým.

Později, když Tom všechno převyprávěl svému spolubydlícímu, posedali jsme si kolem kuchyňského stolu a přemýšleli, co se zbytkem dne. Tom si přisunul židli blíže ke mně, aby mě mohl volnou rukou obejmout kolem ramen. Ve druhé měl už několikátou cigaretu, ze které potahoval v celkem krátkých intervalech. Myslím, že tím, jak to znovu všechno s Geem probírali, se mu vracelo hodně vzpomínek, na které nebyl asi až tak připravený.

Geo ale nenechal Toma nimrat se ve svých starých pocitech moc dlouho a přišel s nápadem, že by zavolal své kočce, se kterou tento týden randí, a že bychom zašli do kina na dvojité rande. Toma moc nenadchla myšlenka nějakého střeleného animáče, ale vzhledem k tomu, že v sedm jsem měl být doma a odpoledne obyčejně nic jiného nedávají, nechal se ukecat. Já ještě zavolal domů, že jsem v pořádku a chystáme se do kina a mohli jsme vyrazit.

Nakonec to nebyl až takový propadák. Vlastně už jenom z recese to byla vážně psina. Cpát se popcornem, srkat brčkem limču a přijímat něžné doteky od svého přítele v přítmí kinosálu, samo sebou ve vší slušnosti, vzhledem k plnému kinu malých dětiček. Bylo to parádní odpoledne.

Před kinem jsme se rozloučili s Geem a drobnou tmavovláskou, která se představila jako Kristi. Geo vypadal, že má v plánu něco rozhodně žhavějšího než kino s batolatama a já mu mohl jenom závidět. I když jsem si byl jistý, že i Tom vnímal to jiskření mezi námi, které postupem odpoledne gradovalo, stejně nepodnikl nic, čím bychom se mohli aspoň trochu uvolnit.

Z kina jsme jeli rovnou ke mně domů, protože už i tak budu mít pár minut zpoždění. Tom zastavil před naším vchodem a než jsem si stačil sám otevřít, už byl venku a přeběhl na mou stranu. Sám mi galantně otevřel dveře a zadíval se na mě.

Uculil jsem se na něj a opatrně vyndal z auta nejdřív jednu a pak i druhou nohu tak, abych moc neodkryl klín. Pak jsem k němu natáhl dlaň a čekal, až můj pohyb pochopil. Sevřel svými prsty mou ruku a pomohl mi vstát. S ladností modelky jsem se postavil před něj a povýšeně zašeptal děkuji. Tom se snažil hrát tu hru se mnou, ale ve chvíli, kdy na sebe naše pohledy narazily, jsme se bouřlivě rozesmáli. Padnul jsem mu do náručí a nechal se jím okamžitě zabalit do hřejivého objetí. Vdechoval jsem jeho božskou vůni, u které jsem si nebyl jistý, na kolik je pro mě omamný parfém, který používá, a na kolik to byla Tomova přirozená vůně.

„Budeš moct ven i zítra?“ Cítil jsem jeho rty ve vlasech.

„Myslím, že v tom nebude problém, jenom budu muset být doma, až dorazí mamka. Víš jak, v pondělí je zase škola a mě čeká docela dost zkoušek. To víš, konec školního roku se blíží.“ I mně samotnému to znělo dost otráveně.

„Tak se stav klidně hned ráno. Slibuju, že vymyslím nějaký příjemnější program než dneska. Co říkáš?“ Hravé jiskřičky v Tomových očích byly více než výmluvné a způsobily třepotání motýlů v podbřišku a nadšené škubnutí v intimních partiích.

Uloupil jsem si poslední polibek, který Tom rychle prohloubil, aby mě pak hodně neochotně pustil.

„Ozvu se ti, hned jak vstanu, jo? Dobrou, Tomi.“ Vykroutil jsem se mu z náruče a utíkal domů. Nechtěl jsem, aby mi taťka přestal věřit, že budu příště doma ve stanovený čas.

Ve chvíli, kdy jsem si v chodbě skopnul boty a letmo zkontroloval čas, taťka vykouknul z kuchyně.

„Ahoj. Večeře?“ Pokynul mi hlavou. Vlastně jsem ani hlad neměl. Plánoval jsem zapadnout do pokoje a zkusit zavolat Gustimu a probrat s ním všechno okolo Davida, ale zarazil mě Gordonův pohled, kterým si mě měřil. Nezlobil se na mě, že jsem dorazil o čtvrt hodinky později, spíš vypadal zadumaně. Vypadal, že si chce povídat. Ach jo.

„Naložím ti, tak si sedni.“ Usmál se na mě od linky, a tak jsem si poslušně sednul na své oblíbené místo u stolu zády k oknu. „Doufám, že nevadí, že máme jenom špagety s velkou horou sýra a kečupu. Oba víme, že kdybych se pokusil uvařit něco náročnějšího, mamka by musela vyhodit polovinu nádobí.“ Zakřenil se na mě a mně v tu chvíli došlo, jak báječného taťku mám.

Postavil přede mě misku s lahodně vonícím obsahem a sám se posadil s podobně plnou miskou naproti mně. Šťastně jsem se na něj usmál.

„Dobrou chuť.“ I když jsem neměl hlad, špagetám jsem nikdy neodolal, takže jsem se nadšeně pustil do jídla.

Pár soust jsme snědli v příjemném tichu. Pak jsem ale vycítil taťkův pohled a bylo mi jasné, že povídací část večeře začíná.

„Jsi šťastný, že?“ Gordon si natočil na vidličku další porci špaget a vložil si je do pusy. Během zpracovávání sousta mě sledoval a čekal na mou odpověď.

„Jsem a moc.“ Snažil jsem se zabránit širokánskému úsměvu, který se mi kradl na tvář, ale moc se mi to nedařilo. Byl jsem víc než šťastný, byl jsem milovaný.

„Viděl jsem vás se před chvílí loučit.“ Gordon po mně blesknul pobaveným pohledem. „Oba jste vypadali roztomile. Abys věděl, mám z vás radost.“ Chvíli jsme na sebe koukali a pak jsme se oba zase věnovali své porci večeře. Nebyli jsme zvyklí spolu probírat emoce. Vlastně to byla asi typická vlastnost všech chlapů. Atmosféra v kuchyni mě nutila zamyslet se, co se to vlastně děje. A nedalo mi to.

„Tati? Můžu se tě na něco zeptat?“ Gordon jenom přikývl a čekal. „Neber to tak, že bych si chtěl stěžovat, jsem z toho nadšený, ale stejně… jak to, že jsi s tím tak v pohodě, že jsem na kluky? Většina otců by byla naprosto v pytli, kdyby to měli jako ty. Navíc, když jsem jediné dítě.“ Nechal jsem vidličku klesnout do stydnoucí večeře a nejistě čekal na odpověď.

Taťka si mě chvíli měřil a pak se unaveně pousmál.

„Víš, je docela smutné, že se mě na to musíš ptát. Ovšem je to nejspíš i moje chyba. Myslím, že v projevech lásky máme všichni ještě dost co dohánět.“ Pousmál se. „Je to jednoduché, Bille. Jsi moje dítě. Moje jediné dítě a já tě vždycky budu milovat takového, jaký jsi.“ Lehký úsměv poznamenal smutek, jak si Gordon na něco vzpomněl. „Myslím, že to nevíš, ale s maminkou jsme se docela dlouho snažili o další dítě… no, nepovedlo se. Možná i proto jsem odhodlanější v tom milovat tě se vším všudy. Ono přece nezáleží na tom, jestli si dovedeš domů holku nebo kluka. Vždycky jsem chtěl jenom jediné, abys byl spokojený a šťastný. O ničem jiném to není, nemyslíš?“

To, že naši chtěli mít další dítě, jsem netušil. Vždycky jsem si myslel, že jim jedno dítě stačilo, ale pak jsem si přehrál zbytek taťkova projevu a neudržel jsem se. V očích jsem cítil slzy. Gordona to nejspíš zaskočilo, ale ve chvíli, kdy jsem mu skočil kolem krku, se jenom šťastně rozesmál.

„Mám tě moc rád, tati. Myslím, že jsem ten nejšťastnější kluk na světě.“ Cítil jsem na zádech taťkovo trochu neohrabané, chlapské poplácání.

„Tak na to hlavně nezapomeň, až se budeš učit na zkoušky. Nerad bych mamce vysvětloval tvůj zhoršený prospěch.“ Odtáhl jsem se od Gordona. Ani narážka na školu nemohla zkalit mou radost. Dneska byl prostě den plný bouřlivých emocí.

Ve spěchu jsem do sebe naházel zbytek večeře a s veselým prozpěvováním jsem zamířil do svého pokoje. Ještě jsem musel zavolat Gustimu a pak dát dobrou noc svému příteli. Dokonalá sobota.

autor: Luki