autor: ++PsychopaticAngel++
Ahojky… Mně osobně se zdá tahle povídka divná, ale kámoška mě přemluvila, a tak jsem ji nakonec poslala… Když tak komentujte, ať vím, jaká ta povídka teda je… :o)
Krásné čtení.
Pomalu se smráká a dredatý chlapec prochází ulicemi velkoměsta. Není mu zrovna nejlíp. Už několik dní jej trápí ten pocit… pocit, že ho někdo sleduje. Někdo mu vypaluje díru do zad svým pohledem, a to ho dohání k šílenství. Všechno to začalo tenkrát v tom metru… od té doby se toho pocitu nemůže zbavit…
Xx Flashback xX
…Tom má pocit, že mu prasknou plíce. Snaží se doběhnout svůj spoj. Naštěstí to stihnul, ale při jeho rychlém náskoku do zavírajících se dveří metra sebou srazil na zem i jednu dívku… No… její hrudní partie se moc dívčím nepodobaly, ale to vynahradil její krásný obličej. Škoda, že byl Tom na kluky, jinak by si dal okamžitě říct. Když se vzpamatoval a pomohl jí vstát, posadil se na nejbližší sedadlo. A v ten okamžik to začalo… Ten pocit… Otočil se a jeho oči padly na ni. Stála tam a dívala se na něj pohledem, ze kterého nemohl Tom nic vyčíst. Raději se otočil zpět, ale ten pocit nezmizel. Naopak, zdál se čím dál tím víc intenzivnější…
Xx Flashback xX
„Už zase… Kdo to je? A co chce? To mi prostě nedá pokoj?‘ Spěšně přechází silnici a dál se nezaobírá tou zvláštní osobou a tím jejím pohledem. Teď už ví, jaký pohled vychází z těch dvou čokoládových očí, které jej sledují…
Ze zamyšlení jej vytrhne troubící auto a zvuk skřípějících brzd, marně se snažících zastavit vůz, který vzápětí někoho srazil… Když se k ní Tom pomalu a nejistě přesunul a pohlédnul jí do tváře, zatmělo se mu před očima. Do hlavy se mu vkrádá další vzpomínka…
Xx Flashback xX
Udýchaný dredáč se vrací ze svého oblíbeného fitness klubu. A zase… někde v davu je ten pár zvědavých očí. Tentokrát se zastavil a začal pátrat. Musí zjistit, kdo to je, jinak se z toho zblázní. Když ty oči konečně spatřil, zarazil se. Tu osobu zná. Byla to ona… ta holka z metra!!… To ona jej celou dobu sledovala. Doslova špehovala… z místa na místo… Ona mu prostě pokoj nedá…
Xx Flashback xX
Teď Tom stojí a oněměle kouká před sebe. Chtěl, aby mu dala pokoj… aby zmizela, ale tohle ne… Tohle nechtěl… Rychle se snaží prodrat davem přihlížejících. Potřebuje se dostat domů a prospat. Předtím cítěný pocit vystřídal jiný… snad vina? Sice nemůže za to, že tu dívku srazilo auto, ale cítí to tak…
Když přijde domů, neobtěžuje se se svlékáním a rovnou vleze do postele. Vytoužený spánek ale nepřichází. Pořád ji vidí. Jako by stála hned vedle jeho postele a dál jej sledovala. Jako by ani nebyla mrtvá. Ten pohled se ani trošičku nezměnil… je to touha… „Jaké bylo asi tvoje jméno?“ Šeptá dredáč do ticha a kroutí hlavou nad svou iluzí. Po chvíli skutečně usíná…
***
Tom byl celý den pryč a domů se vrátil utahaný, ale krásně naladěný. Sprchu vyhodnotil jako dobrý nápad a proč se vlastně spokojit jen s ní? Do koupelny vchází s myšlenkou na vanu plnou pěny. Z relaxačních představ ho ale vyruší voda, do které šlápl. Až teď si všimnul, že jsou všechny kohoutky otočeny na maximum a zem je celá zatopená… Pomalu zvedá oči z podlahy a dívá se na vanu. Má pocit, že se opravdu zbláznil. Tohle je na jeho mozek moc. Kolena se mu podlomila a on se kácí k zemi…
Ve vaně se krčí osoba Tomovi dobře známá… Zase ona… Nohy má přitažené k tělu a po tvářích jí tečou slzy… Tedy jemu, jak Tomovi prozradil nápis nad hlavou bytosti ve vaně.
„Bill,“ vydechne Tom skoro neslyšně. Chlapec ve vaně sebou při vyslovení jeho jména škubl. Jeho obličej doteď sklopený ke dni vany se pomalu otáčí, dokud se jeho oči nesetkají s těmi Tomovými. Jeho oči plné bolesti ty dredáčovy přímo hypnotizují. Ten si teď otírá obličej v domnění, že je to jen zlý sen… Není… Bill jej stále hypnotizuje. Tom radši sklopí hlavu k zemi a v ten moment si všimne, že se dříve čistá a průzračná voda barví do ruda něčí krví… A ta krev je jeho. V dalším okamžiku si všimne žiletky zaryté hluboko v jeho zápěstí a za chvíli ucítí i tu ostrou bolest.
„V tom metru jsem se do tebe zamiloval…“ Promluví poprvé do ticha Bill. „Musel jsem tě sledovat, nemohl jsem si pomoct… A toho dne jsem ti chtěl všechno říct, ale překazilo mi to to auto… Za svého smrtelného života jsem dostal vše, co jsem chtěl… Ale tebe ne… Nemohu tě mít já… nebude tě mít nikdo.“ Tohle byly poslední věty, co Tom za svého života slyšel.
Ráno jej našla policie, kterou přivolal vytopený soused a stanovila to vše jako sebevraždu s velmi podivnými okolnostmi…
autor: ++PsychopaticAngel++
betaread: Clarrkys
To je ale skvělá povídka! páni, úplně jak z nějakýho hororu! jsem ráda, žes to poslala, skvělý!
Tak to je vážně psycho. Byla jsme z toho Billa dost vydeptaná a pak, když byli s Tomem v te koupelně……páni to byla fakt dobrá povítka 🙂
OMG take psycho-poviedky uplne milujem! dawam 5 hviezdiciek a autorku do zoznamu oblubenych autorov! XDXDXDXD
tak to je psycho. xD uplne uzasny.. x)
jo je to uplně super povítka :-***
Divná? Děláš si legraci? Je to naprosto užasné!! Originální!
Zajímavá povídka, i když jsem se chvilku ztrácela. Ale jinak dobrá 🙂
Dobréé…moc dobrééé
Dost nevšední povídka =)
Oh My God… to je prostě úchvatný.. úplně mi z toho běhá mráz po zádech.. 🙂
hmmm…velmi zajímavá povídka