autor: Disturbed Angel
Nebudu se u každého dílu rozepisovat, ale děkuju vám všem moc za podporu. 😉 Udělalo mi to obrovskou radost a možná trošku nakoplo do dalšího, i když trochu krátkého dílku. 🙂 DA
„A? Tak Tome, povídej, přece mě nenecháš tak napnutého,“ řekne horlivě Andy.
„Víš, jak mi volal ten Zeno?!“
Andreas přikývl. Upřeně sledoval Toma. Zeno si sehnal Andrease, a ten mu dal číslo na Toma.
„No, tak si představ, že volal do firmy. Maria s ním mluvila, odbyla ho a ani mi o tom neřekla. Ooch bože, Andy, byl jsem na ni tak naštvaný. Vím, že to mohl být podvodník, ale že mi to ani neřekla.“
„Já vím, já vím. Ale Tome, teď už přejdi k tomu, co chci slyšet. Bill!“
„Ooh, jo! Bill, já myslel jsem, že se mi jen zdá. On se tak změnil, a přitom je pořád stejný. Ani jsem nemohl věřit tomu, že tam byl se mnou.“
„Já se celkem divím, že teď není s tebou.“
„Hmm,“ broukl Tom a přikývl. Trochu svěsil ramena a smutně se koukl z okna svého bytu.
„Já taky, ale on mi něco řekl a asi má pravdu. Všude by nás hledali a nedali by nám pokoj, tak se můžeme vídat často. Navíc, ještě Zeno nás myslím bude krýt. Jsem rád, že tam Bill má někoho takového. Promyslím to a potom budeme už pořád spolu, Andy.“
Andreas svého přítele pozoroval se zájmem. Ten měl ve tváři lehké plamínky vzrušení. Jeho obličej hrál radostí i zklamáním, ale Andy věděl, že je teď Tom mnohem šťastnější.
„Víš, Andy, Bill je pořád tak krásný,“ vydechl Tom a Andreas se usmál. „Já vím, Tome.“
Spolu si v Tomově bytě povídali ještě dlouho do rána. Šlo poznat, že ti dva si spolu opravdu rozumí. I když tuhle noc povídal jen Tom a Andy byl spíše posluchač. Byl to spíš monolog než dialog, ale to Andreasovi nevadilo. Když se loučili, byli unavení, ale blonďák byl rád, že je jeho kamarád alespoň o kousek šťastnější než minulý den, kdy nevěděl, jestli se opravdu setká se svým bratrem, nebo to bude jen něčí žert.
*
„Žížalko, ty jdeš dneska zase nakupovat?“ Bill přikývl, a přitom se u velkého zrcadla líčil. „A proč se tak zkrášluješ? Já s tebou přece nejedu,“ zasmál se Markus a černovlasého mladíka stále pozoroval. Bill stále neřekl ani slovo, jen se upravoval.
„Až se vrátíš, půjdeme spolu do vířivky a uděláme si příjemný večer, ano?“
Bill se otočil a podíval se na Markuse. S úsměvem přikývl. „Nezapomeň maliny,“ špitl a zase se otočil k zrcadlu. Markus se zasmál. Už moc dobře věděl, jak Bill maliny miluje. Je to už pár týdnů, co ho má doma a jednou mu udělal malinové menu. Byl přímo nadšený, oči mu jen svítily, když viděl před sebou několik chodů, které měly jako hlavní ingredienci to sladké ovoce.
Bill byl spokojený. Dobrá, nebyl na 100 % šťastný, ale netrápil se. Už nějakou dobu se scházel s Tomem. Ani jednou za tu dobu se nepolíbili nebo něco takového, ale ani mu to nevadilo. Byl rád, že vůbec může být v přítomnosti svého bratra, že ho může obejmout, cítit jeho teplo, jeho srdce a jeho přítomnost u sebe. Vážně už to je velice dlouhá doba, co je u Markuse. Ten se k němu chová celou dobu moc hezky. Možná taky proto, že Bill nijak neprotestuje. Ale prostě jde poznat, že Markus není zase takový necita, jak by se mohlo zdát. Dokonce už Billovi neříká Brite, ale jeho vlastním jménem. Za to je mu Bill velice vděčný, i když jen tiše. Je tomu rád. Navíc sám Bill musí uznat, že Markus ho má zřejmě doopravdy rád. Nenutí ho do sexu například a v jistém ohledu mu dává volnost. Díky ní se také může stýkat s Tomem.
„Kam jedeme dneska?“ zeptal se Bill, když seděl v Tomově autě. Vždycky jezdili do nějakých opuštěných motorestů, kaváren, na odpočívadla. Prostě někam, kde nebylo moc lidí, kde by nehrozilo, že by je mohl někdo zahlédnout. Zrovna jeli po dálnici a měli na sebe asi 4 a půl hodiny. Tom vždycky vymyslel trasu a místo, a jeho bráškovi se to vždycky líbilo.
„Mám pro tebe překvapení,“ řekl Tom a už mlčel. Bill se uvelebil, pustil svou oblíbenou stanici v rádiu a pobrukoval si melodii. Nechal se vést, až když se Bill začal zajímat o tabule, na kterých bylo až podezřele mockrát po sobě Magdeburg, začal být ostražitý.
„Tome, kam jedeme?“
„Už jsem ti řekl, že je to překvapení,“ usmál se Tom, ale Bill se ani trochu neusmíval, mračil se.
„Hned mi řekni, kam jedem?“ řekl Bill už trochu nervózně.
„Chci, abys byl překvapený.“
„Řekni mi to!!“ vyjekl Bill.
„Jedeme za mámou. Víš, jak bude šťastná, až tě uvidí? Nejsi rád?“
„Otoč auto!“
„Cože?!“
„Otoč auto, Tome, chci zpátky.“
„Bille, to nemyslíš…-„
„Otoč auto!!“ vyjekl znovu Bill.
„Dobře, na dalším exitu jedeme zpátky,“ řekl Tom. Vůbec to nechápal. Když se dostali na tu samou dálnici, jen v opačném směru, čekala je asi hodina cesty, už byli kousek od Magdeburgu, kdyby to Bill nepřerušil. Tom se na svého bratra občas na moment podíval. Ten měl nasazené velké sluneční brýle a plakal, což kvůli nim nebylo poznat.
Bill by tak rád viděl svou maminku. Tak rád by ji objal, a on věděl, že i ona jeho. Jenomže nechtěl, aby se vyptávala. Nechtěl, aby věděla, kde je teď a kde byl, co prožil. Musel by říct, že nebydlí s Tomem, ale u Markuse. Další otázky by následovaly. A on by jí nemohl říct pravdu. Nemůže, protože právě tím by jí mohl ublížit a ohrozit ji. Proto tak reagoval. I když teď možná trochu lituje, tak ví, že to bylo správná věc. On sám nemůže za to, že se dostal do životní situace, v jaké je, ale nechce tím ještě sám ohrožovat lidi okolo sebe. Lidi, které má ze všeho nejraději. Už dost je to, že to celé ví Tom.
A poslední věc, další důvod, proč nechtěl vidět svou matku, byl ten, že by nesnesl loučení.
autor: Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
chudáci oba… Bill i Tom… Tom to ted asi pěkně nepobírá, Bill je z toho hotovej… ale docela začínám mít ráda Markuse. ne, vážně! protože je na Billa docela hodnej, není to takovej ten typickej tyran a má asik i nějaký ty city… a začíná se mi líbit to jeho "žížalko". ono to totiž na Billa docela i sedí 😀
moc povedené!!! pokračuj!!!
[1]: Souhlasím, Žížalka je dokonalá přezdívka pro Billa xD
Chápu, že Bill nechce domů, prostě by to všechno neunesl, shledání a potom znovu loučení…jsem zvědavá, co kluci vymyslí, aby se Bill mohl vrátit domů, tohle bude hodně tvrdý oříšek…perfektní povídka =)
se žížalkou plně souhlasím…:D
ale zdá se mi že na to jak se kluci mají rádi se k sobě chovájí hodně chladně.. není tam žádná důvěra.. láska.. jako by už vážně byli jen bratři.. aby se nám Bill ještě do Markuse nezamiloval.. 😀 ale úžasná povídka.. :))
twe, si to klusi ani neužijít :D.. krásný to je, Marcus asi nebude takovej šmejd a moc se mi tam líbí Zeno 😀
nemam slov:) jednoducho bohovske dobre a uz sa neviem dockat kedy bude dalsia cast:)