autor: Rachel
Velké, nablýskané auto zaparkovalo před malým domkem s předzahrádkou a jeho majitel vypnul motor. Byli na místě.
Tomovy ruce sklouzly z volantu a Tom si sundal své muší sluneční brýle, díky kterým po celou dobu jejich cesty odolával ostrým paprskům slunce. Odepnul si pás a pohledem vyhledal malé domovní dveře, když se však ujistil, že jsou stále zavřeny, očima spočinul na své lásce, sedící po jeho boku.
Pousmál se a dlaní něžně vyhledal tu Billovu, aby ji mohl pohladit a schoulit si ji v té své. Oba moc dobře věděli, že jejich krásný víkend právě končí.
„Děkuju ti za ty nádherné dva dny, lásko. Bylo to úžasné,“ zašeptal Tom a oddaně se díval do hlubokých, čokoládových očí, které k němu vzhlédly s jiskřičkami štěstí a zamilovanosti. Netrvalo dlouho a jejich rty se setkaly v krásném, hlubokém polibku.
„Tatínku! Billi!“ Hailiin veselý, nadšený hlásek se roznesl celou ulicí a děvčátko zvědavě zamrkalo od pootevřených dveří k malému plotku u zahrádky. Rychle si nazula své sandálky a se smíchem se rozběhla po úzkém chodníčku, až do tatínkovy náruče.
„Zlatíčko, konečně. Nám se po tobě tolik stýskalo,“ Tomovy rty rozjasnil úsměv a Tom svůj malý poklad láskyplně sevřel v náruči. Cítil, jak jej Hailie objala svými dětskými pažemi ještě pevněji a něžně ji políbil do hustých, zlatavých vlasů.
„Doufám, že jsi byla hodná a ve všem jsi babičce pomáhala,“ pomalu se od ní odtáhl a zadíval se do její rozzářené dětské tváře. Jeho slova však přerušila ta Simonina.
„Pomáhala mi úplně ve všem. Bude se mi po ní stýskat,“ pousmála se a pohladila Hailii po vláscích. Tom k ní pozvedl pohled.
„Ahoj, mami,“ pozdravil ji a líbnul na tvář, stále se usmívajíc. Neskutečně moc se mu ulevilo, když zjistil, že Hailie nevyvedla žádnou lumpárnu.
Simone se pozdravila ještě s Billem, a nato stočila pohled k malé vnučce.
„Už ses rozloučila s želvičkou, Hailie?“ zeptala se a viděla, jak se k ní Hailie od Toma pootočila.
„Ano, babičko,“ souhlasně pokývala hlavou, načež se Simone usmála.
„Dobře, tak já ti zajdu pro baťůžek, ano?“ odvětila, a aniž by čekala na odpověď, zamířila zpět ke dveřím do domu.
Tomovy oči spočinuly na jeho malé, rozzářené dcerce a Tom dlaní pohladil Hailiinu bledou tvářičku, která však ani v nejmenším nenesla žádné stopy ani náznaky nemoci. Naopak, Hailie vypadala zdravě, mnohem zdravěji a šťastněji než předtím.
„Sluníčko, jsem tak rád, že budeš s námi zase doma. Moc jsi mi chyběla,“ Tomova slova protrhla ticho mezi nimi a Tom si propletl dlaně s těmi Hailiinými. S úsměvem pozoroval její dětsky rozzářenou tvář, ze které však úsměv na okamžik vymizel.
„Tatínku, ty ses uhodil?“ Hailiiny oči několikrát zamrkaly a Hailie se zadívala na modrofialovou, dosti viditelnou modřinku na Tomově krku, kterou až doteď zakrývaly černé copánky… a po které teď opatrně přejely Hailiiny malé prstíky.
Tom na okamžik zbledl jako stěna, nato se však rychle vzpamatoval a nervózně se pousmál.
„Ano, ale nic to není, je to v pořádku. Vůbec mě to nebolí,“ odpověděl na Hailiinu otázku… a oplatil pohled Billovi, stojícímu jen kousek od nich.
Přes Billovu tvář přelétnul úsměv a Bill si zálibně prohlížel ten nafialovělý flíček na Tomově krku, který Hailie nazvala modřinkou. Nedokázal potlačit úsměv, vkrádající se na jeho rty a jen tak tak stěží zadržoval smích. V mysli se mu vybavila vzpomínka ze včerejšího odpoledne, kdy seděl na Tomově tvrdém klíně, dráždil jej prsty, a zatímco hladově sál a skousával kůži na jeho krku, do ucha mu šeptal jednu nemravnou nabídku za druhou. Znova se nad tou myšlenkou pousmál… a viděl, jak si Tom flíček opatrně zakryl několika copánky.
Všichni tři se se Simone rozloučili, ještě jednou jí poděkovali, a nato se uvelebili v Tomově luxusním autě, vyjíždějíc z Loitsche směrem na Berlín.
Bylo něco málo po třetí hodině odpoledne, když se konečně vrátili domů. Hailie se napila ledové limonády a položila sklenici na stolek v obýváku, vypínajíc televizi před sebou, na kterou se až doteď dívala. Její oblíbená pohádka právě skončila a ona se zvedla z chladné podlahy.
„Půjdu nahoru do pokoje, hrát si s medvídkem,“ oznámila Tomovi, sedícímu na gauči a vyskočila na své hubené nožičky. Tomova slova za ní však její kroky zastavila.
„Hailie, počkej,“ Tom si poposedl na gauči a pohledem spočinul na své malé dcerce, která se na jeho slova otočila.
„Potřebuji si s tebou o něčem moc důležitém promluvit,“ odvětil a pohledem vyhledal tvář černovlasého mladíka, která k němu od kuchyňské linky vzhlédla. Souhlasně pokýval hlavou na znamení a nato se otočil zpět ke stále stojící Hailii.
„Posaď se,“ vybídnul ji a rukou ukázal na křeslo před sebou.
Zhluboka se nadechl, a když vedle sebe ucítil Billovu blízkost, nervózně si na gauči poposedl. Na tuto chvíli se připravoval už od rána, přesto však nedokázal zabránit třasu svého těla a zpoceným dlaním, které nervózně otíral o sebe. Třásl se nervozitou i očekáváním, přesto však věděl více než dobře, že tu chvíli nechce již déle odkládat. Hailiina tichá výzva jej v tom jen utvrdila.
„Ano, tatínku,“ odvětila tiše a pohodlně se v křesle uvelebila, rovnajíc si své letní šatičky. Tomova víčka se na okamžik pevně sevřela a Tom si vyměnil krátký pohled s Billem, sedícím vedle něj. Viděl, jak souhlasně pokýval hlavou… proto se zhluboka nadechl a zadíval se do Hailiiny tváře, která k němu zvědavě, a zároveň v očekávání vzhlížela.
„Víš… jde o to, že… mám Billa moc rád,“ začal opatrně a už teď věděl, že to půjde velmi pomalu. I přesto si však své rozhodnutí nerozmyslel. Hailiina dětská tvářička se rozzářila a Hailie se na Toma vesele usmála.
„Já vím. Já ho mám taky moc ráda,“ odpověděla popravdě a znova se na Toma zadívala, mrkajíc na něj víčky s dlouhými řasami.
Tomova ústa opustil tichý výdech a Tom pevně semknul víčka k sobě, vrtíc hlavou. Myslel si, že tak jednoduché to zrovna nebude. Opřel se lokty o svá kolena, promnul si nervozitou zpocené ruce a tiše se zamyslel, snažíc se volit ta nejvhodnější slova, která by Hailii nepopletla hlavu.
„Ne, ne, broučku. Ty máš Billa ráda jako dobrého kamaráda… ale já… já ho miluji. Miluji ho tak, jako třeba Suein tatínek miluje Sueinu maminku a jako ona miluje jeho. Miluji ho tak, jako jsem miloval tvou maminku. Teď už tomu rozumíš, Hailie?“ dokončil své vysvětlování otázkou a vzhlédl k tváři malé Hailie, ve které by se krve nedořezal.
Strnule shlédla někam dolů a zamyšleně se kousajíc do rtu, snažila si ve své malé, ještě dětské hlavičce uvědomit tu skutečnost, kterou jí Tom právě řekl. Bála se tu myšlenku pochopit, přesto jí však pomalu začínalo docházet, co tím Tom myslel. Začínal jí docházet význam Tomových slov… a i to, jak moc odlišnou lásku k Billovi každý z nich cítil. Její malá, ještě nevyvinutá mysl, pracovala na plné obrátky a Hailie si až teď uvědomila to, co jí tu Tom celou dobu naznačoval. Do jejích pomněnkově modrých očí se nekontrolovatelně začínaly vkrádat slzy a ona k Tomovi jen nevěřícně vzhlédla.
„A-ale… t-ty máš rád přece maminku. Tak p-proč… proč zrovna on?“ zašeptala tiše to první, co ji napadlo a vzhlédla k Tomovým očím, stále přemýšlejíc. Slzy, třpytící se v jejích očích Tomovi na okamžik vyrazily dech. Na okamžik nevěděl, co říct, než se však stačil jen nadechnout, přerušila jej další Hailiina slova.
„T-to… t-to přeci n-nejde. On je p-pán a… a t-ty taky. D-dva pánové nemůžou být… spolu…,“ namítla tiše, zatímco si první slza našla cestu po její tváři. Nerozuměla tomu, možná proto, že byla ještě moc malá. Tom pomalu zavrtěl hlavou ,a konečně k Hailii vzhlédl.
„Hailie, vysvětlím ti…,“ nedořekl, jeho klidná slova přerušila ta Hailiina. Hailie vstala z křesla a rychle vyskočila na nohy. Nechtěla nic dalšího vědět ani slyšet… a už vůbec ne od Toma.
„N-ne, já… já nechci nic vysvětlovat. Chápu tomu víc, než si myslíš. Zradil jsi mě a zradil jsi také maminku… t-to všechno kvůli němu!“ vybuchla a otřásala se novými vzlyky i vztekem, prstem ukazujíc na Billa.
Tom prudce zatřásl hlavou a dlaní spočinul na Hailiině paži, která se však rychle vyškubla z jeho sevření.
„Hailie, počkej…“
„Ne, nebudu čekat. Zradil jsi ji… podvedl jsi maminku a opustil ji… T-ty můžeš za to, že tu teď není!“ zoufale křičela a cítila, jak jí po tváři stékají nové slzy, odmítala však poslouchat Toma, do kterého jako by udeřil blesk. Nevěřícně na ni zíral a v duchu si opakoval její poslední větu. T-ty můžeš za to, že tu teď není!
Nečekal na nic. Rychle si klekl a chytil vztekající se Hailii za rameno, pevně ji svírajíc. Její vyčítavý křik naplnil celý obývák a on se z posledních sil vzchopil. Už nemohl dál. Ne takhle.
„Jenže ona už nežije, už tu není a nikdy se sem nevrátí! Je mrtvá, rozumíš?! Mrtvá!“ vykřikl zoufale a prudce zatřásl s Hailiiným tělem, které se teď z jeho pevného sevření rychle vytrhlo. Hailiino tělo odstoupilo od toho Tomova, stále se třesouc, a Hailie se na Toma podívala nevěřícnýma očima, plnýma slz.
„Lžeš! Jsi jen hnusný, odporný lhář!“ hlasitě vzlykla, a aniž by ještě čekala na jeho odpověď, rychle se rozběhla po schodech nahoru k hornímu patru, nevnímajíc Tomovy prosby, ať se vrátí.
Vběhla do svého pokoje a rychle za sebou otáčejíc klíčkem v zámku, padla na postel a tiše se rozplakala.
autor: Rachel
betaread: Janule
neee prosím to neeee to nechci :((( achjooo
v té reakci a tak mi spíš Hailie připomněla tak 15 ti letou slečnu:) ale jo, je malá nemusí to chápat, ale stejně sem na straně Toma:)
No, tak já si myslím, že 15. letá slečna by reagovala docela jinak…
A abych řekla pravdu, tak jsem tuhle Hailiinu reakci opravdu nečekala, naopak, myslela jsem si, že bude ráda, tak to jsem neodhadla..dokonce tě podezřívám, Ráchel, že jsi mi to udělala naschvál xD, ne, určitě neudělala xD V podstatě Hailii chápu, to, že se nedokáže vyrovnat s faktem, že místo její maminky by měl zaujmout někdo jiný, mi příjde normální…Spíše to přehnal Tom, když na ni křičel, že její maminka je mrtvá, to bylo neodpustitelné, dětská dušička je křehká, a tohle byl od Toma doslova sadismus =( Myslím, že Tom šel na ni přece jenom moc rychle, navíc jí měl nejdříve nějak jemně seznámit s láskou ke stejnému pohlaví, a pak až jí říct o Billovi..každopádně je to v háji, nedivila bych se, kdyby Bil odešel. Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet. A díl byl perfektní ♥♥♥