autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
Bill
Byl jsem znechucený… Nikdy jsem si ani ve snu nedokázal představit, jak kruté to může být ve věznici. Zkoušel jsem všechno, aby mě pustili. Když jsem hraně začal vzdychat a prosit, zabralo to. Sám jsem se ale cítil tak pošpiněný, jako nikdy v životě. Stále jsem cítil ten dotyk špinavých tlustých prstů na svém těle. Když se mě teď dotýkal vězeňský ředitel, klepal jsem se strachy, abych nepocítil další bolest. I v tom teplém vězeňském oblečení jsem se třásl zimou, či strachem.
„Prosím, nic jsem neudělal,“ špitl jsem, dívajíc se uslzenýma očima na muže přede mnou.
Tom
Ten chlapec mě čímsi zvláštním přitahuje. Jeho prosby jsou jako nože do mého svědomí, ale nemohl jsem ustoupit. I když, maličko přece jen můžu. Opatrně a pomalu jsem si sednul vedle něj na jeho postel a ochranitelsky ho přivinul k sobě.
„Promiň, není v mé pravomoci soudit. Odsoudili tě jiní. A věřím, že tě odsoudili spravedlivě,“ pohladím ho po vlhkých, ale strašně jemných vlasech.
„Poradně se prospi. Tímhle, čím procházíš, si prošli všichni, co jsou zde. Zítra ráno si pro tebe přijdu a ukážeš mi, co umíš, ano?“ pohladím to malé ptáče po bradě a okamžitě si představuju, jak by asi vypadal, kdyby jeho krásné rty obepínaly můj klín.
„Předem ti říkám, abys byl poslušný, protože ani já se nebojím použít bič,“ špitnu. Pak jej pomalu položím a pořádně přikryju až ke krku. Chvíli ho hladím po vlasech a pak pevným krokem odcházím.
„Promiň, není v mé pravomoci soudit. Odsoudili tě jiní. A věřím, že tě odsoudili spravedlivě,“ pohladím ho po vlhkých, ale strašně jemných vlasech.
„Poradně se prospi. Tímhle, čím procházíš, si prošli všichni, co jsou zde. Zítra ráno si pro tebe přijdu a ukážeš mi, co umíš, ano?“ pohladím to malé ptáče po bradě a okamžitě si představuju, jak by asi vypadal, kdyby jeho krásné rty obepínaly můj klín.
„Předem ti říkám, abys byl poslušný, protože ani já se nebojím použít bič,“ špitnu. Pak jej pomalu položím a pořádně přikryju až ke krku. Chvíli ho hladím po vlasech a pak pevným krokem odcházím.
„Gabrieli?“ Řeknu, když jsem na chodbě. Asi dvacetiletý chlapec se rychle zvedne z postele a běží k mříži.
„Tome, lásko, smím být dneska v noci tvoje zvířátko?“ zašveholil sladce. Nešlo mu odolat. Tohle bylo mé nejoddanější zvířátko, co jsem měl. Měl jsem ho tak zvláštně rád a věděl jsem, že on mě miluje. Slabě přikývnu a chlapec div neomdlel nadšením.
„Tome, lásko, smím být dneska v noci tvoje zvířátko?“ zašveholil sladce. Nešlo mu odolat. Tohle bylo mé nejoddanější zvířátko, co jsem měl. Měl jsem ho tak zvláštně rád a věděl jsem, že on mě miluje. Slabě přikývnu a chlapec div neomdlel nadšením.
Odemkl jsem všechny cely příslušného křídla věznice. Moje zvířátka nikdy nikam neutekla. Nesnažili se o to, jen prostě přes noc se navštěvovali navzájem, plakali si na ramenou nebo si užívali společných orgií. Někdy jsem tam zůstával a nadšeně je pozoroval. Miluju svoji práci…
Bill
Mé tělo se uvolňovalo pod vyhlídkou tichého spánku. Konečně v bezpečí… Dočasně. Konečně bez bolesti. Byl jsem tolik unavený, vyčerpaný. Pomalu jsem usínal a upadal tak do mé říše krásných snů. Viděl jsem mámu, která ke mně vztahovala ruce a šeptala mi, že už všechno bude dobré. Že mi už nikdo neublíží. Věřil jsem jí, protože ve snech se vám nic bolestného přeci stát nemůže, necítíte nic. Je to tak?
Nevím, jak dlouho jsem spal, ale asi moc dlouho ne.
Ze snu mě probralo nějaké divné sípání. Někdo na mě sahal. Ne jeden člověk, cítil jsem na sobě rukou více. Otevřel jsem unaveně oči a naskytl se mi pohled asi na dvacet lidí, snad i dětí v mém věku. Vyděšeně jsem se skrčil na kraj postele, ale ti lidé se po mně sápali dál, dělali mi neslušné návrhy, a někteří si dokonce lehli ke mně.
Ze snu mě probralo nějaké divné sípání. Někdo na mě sahal. Ne jeden člověk, cítil jsem na sobě rukou více. Otevřel jsem unaveně oči a naskytl se mi pohled asi na dvacet lidí, snad i dětí v mém věku. Vyděšeně jsem se skrčil na kraj postele, ale ti lidé se po mně sápali dál, dělali mi neslušné návrhy, a někteří si dokonce lehli ke mně.
„Neboj se, broučku. Bude se ti to líbit,“ zašklebil se na mě asi 18ctiletý hubený kluk s jasně modrýma očima a rezavými vlasy. Ruku mi neustále strkal do klína a bolestivě mě tiskl.
„Ne, dost!“ vyjekl jsem a odstrčil jsem jeho ruku. Tu však nahradily ruce další a další. Vyděšeně jsem se koukal na ty zvrhlé dětské tváře.
Jak mohly děti být tak zkažené?
Jak mohly děti být tak zkažené?
Bránil jsem se, když ze mě ty děti stahovaly oblečení, ale nedokázal jsem se ubránit té přesile. Když mě pak otočily na bříško a sápaly se po mně dál, tušil jsem nejhorší.
„Ne!!“ zaječel jsem, když mi ten zrzek roztáhl nohy od sebe a krutě se zasmál.
„Takhle to tady chodí, chlapče,“ zašeptal a prudce do mě vrazil svůj úd.
Sám jsem se vyděsil mého bolestného jekotu. Jako by mi do zadečku vrazili rozžhavený kůl. Do očí se mi vedraly slzy.
Stále jsem na sobě cítil doteky druhých, jazyky i rty. I ten ďáblův nástroj, který mě rozervával zevnitř.
„Prosím!“ brečel jsem zoufalstvím. Někdo mě držel za ruce, tak pevně. Slyšel jsem škodolibý i dychtivý smích, který mi připadal jako skřípot dveří. Tolik krutých očí se na mě dívalo a napomáhalo tomu zlému člověku, který si bral moji nevinnost.
Za co jsem si to zasloužil…
Bylo to tak nekonečné. Nedočkal jsem se konce, neboť mé tělo rezignovalo pod návalem bolesti a krutosti a já upadl do bezvědomí.
„Takhle to tady chodí, chlapče,“ zašeptal a prudce do mě vrazil svůj úd.
Sám jsem se vyděsil mého bolestného jekotu. Jako by mi do zadečku vrazili rozžhavený kůl. Do očí se mi vedraly slzy.
Stále jsem na sobě cítil doteky druhých, jazyky i rty. I ten ďáblův nástroj, který mě rozervával zevnitř.
„Prosím!“ brečel jsem zoufalstvím. Někdo mě držel za ruce, tak pevně. Slyšel jsem škodolibý i dychtivý smích, který mi připadal jako skřípot dveří. Tolik krutých očí se na mě dívalo a napomáhalo tomu zlému člověku, který si bral moji nevinnost.
Za co jsem si to zasloužil…
Bylo to tak nekonečné. Nedočkal jsem se konce, neboť mé tělo rezignovalo pod návalem bolesti a krutosti a já upadl do bezvědomí.
Tom
Můj milovaný ochočený Gabriel, věčně věrný za jakékoliv situace. Prožili jsme spolu zase další krásný večer plný oddaného vášnivého sexu a laškovného mučení. V tom se absolutně vyžívám. Jenže Gabriel je už zkrocený a mě to prostě přestává bavit. Celou dobu jsem byl myšlenkami úplně někde jinde. Ne jinde, ale v cele číslo 19, kde jsem ubytoval Billa. Myslel jsem na jeho bílou kůži, na jeho ladné křivky a i na velmi dobře vybavený klín. Na to, že mu je patnáct let, je vážně skvěle vyvinutý.
Hnedka ráno, když jsem poslal Gabriela do cely, oblékl jsem se a upravil. Za mnou přiběhl můj poslíček, že prý Billa v noci surově znásilnili, že se na něm vystřídali všichni, co byli v příslušném křídle. To znamenalo jediné, zákaz nočních vycházek. Okamžitě jsem se sebral a šel se podívat, jak se mé malé ubohé zvířátko má… Na jednu stranu mi to drásalo nervy, ale na tu druhou jsem byl rád, protože jsme se hnedka mohli věnovat zvráceným hrátkám. Kdežto kdyby byl panic, a já se vsadím o cokoliv, že byl, tak bych ho musel zdlouhavě připravovat, laskat, aby vůbec trošku povolil. Takhle to udělali za mě. Ale štvalo mě to, že jeho nevinnost jsem chtěl vlastnit já sám.
„Bille…?“ zahučel jsem do ticha, když se dupot mých spěšných kroků zastavil. Ležel na posteli jako ustrašené ptáče a plakal.
„Bille? Vnímáš?“
„Bille? Vnímáš?“
Bill
Třesu se jako osika. Takovou krutost jsem si ani nedokázal představit, a to vše jen za jeden pouhý den. Otevřu oči a pohlédnu na muže, který mě oslovil. Ano, ředitel věznice.
„Prosím, už ne,“ zašeptám skrze slzy a skrčím se na posteli ještě víc. Další trýznění bych už nesnesl.
„Prosím, už ne,“ zašeptám skrze slzy a skrčím se na posteli ještě víc. Další trýznění bych už nesnesl.
Tom
Vejdu dovnitř. Sednu si k němu a prohlížím si zbitý obličej.
„Pošlu sem někoho hodného, aby ti otřel rány a pomohl ti se převléknout do čistých věcí,“ špitnu. Jsem naštvaný. Moc naštvaný. Vyjdu z cely.
„Gabrieli?“ Chlapec opět přiběhne ke dveřím cely. Otevřu mu dveře. Jediný, koho bych právě k Billovi pustil, je on. Věřím mu bezmezně.
„Pojď se mnou. Dostaneš kyblík s teplou vodou, bylinkami, bylinkovou mast a hadřík. Otřeš Billovo tělo, pak jej namažeš a pomůžeš mu se převléct do čistého, ano? Pokud tohle splníš, čeká tě odměna,“ usměju se na něj jemně a on se tetelí radostí. Tak tedy vyfasuje kyblík s teplou vodou, příjemný hadřík, bylinkový olej a mast, a trajdá si to k Billovi do cely.
„Pošlu sem někoho hodného, aby ti otřel rány a pomohl ti se převléknout do čistých věcí,“ špitnu. Jsem naštvaný. Moc naštvaný. Vyjdu z cely.
„Gabrieli?“ Chlapec opět přiběhne ke dveřím cely. Otevřu mu dveře. Jediný, koho bych právě k Billovi pustil, je on. Věřím mu bezmezně.
„Pojď se mnou. Dostaneš kyblík s teplou vodou, bylinkami, bylinkovou mast a hadřík. Otřeš Billovo tělo, pak jej namažeš a pomůžeš mu se převléct do čistého, ano? Pokud tohle splníš, čeká tě odměna,“ usměju se na něj jemně a on se tetelí radostí. Tak tedy vyfasuje kyblík s teplou vodou, příjemný hadřík, bylinkový olej a mast, a trajdá si to k Billovi do cely.
Gabriel
Tiše k němu přisednu.
„Ty jsi Bill?“ zeptám se ostýchavě chlapce, který včera přišel. Je to normální. Taky mě takhle zřídili, když jsem přišel. Ale dneska si ke mně nic nedovolí, protože vědí, že jsem Tomův mazlíček. Jemně jsem ho vzal za ruce, kterými měl omotané své nohy, a pomalu jsem mu zvedal hlavu položenou na kolenech.
„Ššš… Už je dobře, nemáš se čeho bát,“ pošeptal jsem. Přál jsem si ho uklidnit, najít si k němu cestu, aby se mi otevřel.
„Ty jsi Bill?“ zeptám se ostýchavě chlapce, který včera přišel. Je to normální. Taky mě takhle zřídili, když jsem přišel. Ale dneska si ke mně nic nedovolí, protože vědí, že jsem Tomův mazlíček. Jemně jsem ho vzal za ruce, kterými měl omotané své nohy, a pomalu jsem mu zvedal hlavu položenou na kolenech.
„Ššš… Už je dobře, nemáš se čeho bát,“ pošeptal jsem. Přál jsem si ho uklidnit, najít si k němu cestu, aby se mi otevřel.
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
betaread: Clarrkys
Povídka na téma mučení Billa a já to tady hltám…kam sme dospěly 😀 😀 😀 Ne, Bill je chudinka malá, co potřebuje ochránit…jsem zvědavá a nedočkavá až se dostane do rukou Tomovi…to teprve bude maso…
wau,další saďárna pro mou dušičku!!! juchů! chudák Bill :-d ale teda holky, chválím, moc dobře napsaný, a koukám, že se nám tu začíná rýsovat solidní trojúhelník, nebo se mýlím?
to je fakt zvrácenost! no tak honem dál 😀
Ty jo zase úža další ídleček jenom douáfm že to nedopadne jako v tom filmu..Bylo by to moc smutný…V týhle povídce by se mi líbil štastný konec..No nic prostě tuhle povídku budu číst do konce konečně je někde Bill hcudinka protože to tak miluju když se mu ubližuje ale jeno m uněkterých autorů
mos děkuji za Komenty a lenna by taky určo byla ráda :D.. nechte se překvapit:d.. bude tam i par něžností ale i akce 😀 no samy uvidíte:D.. těšte se 😀
No teda… Co na to říct, je to úžasné!
Já se z toho prostě zvencnu. Jakože fakt. Když jsem na to koukala (ten animáč) tak jsem na to čučela jak puk. Jestli tohle bude podle toho, tak mě máte na svědomí. Ale vím, že si Adelko říkala že nějaké změny tam budou. No jsem na to zvědavá.
Jéžišííí, tak nějak jsem doufala, že zrovna tohle nebude stejně, protože pan ředitel nebude chtít použitou hračku…ale bohužel pro Billa jsem se pletla. To jsem teď zvědavá, jestli se časem Tom začne na Billa dívat jinak než jenom jako na zvířátko k pobavení =)