autor: Rachel
Tomova víčka se unaveně přivřela a Tom upřel svůj zamyšlený pohled do prázdna před sebou. Ležel na své posteli téměř nahý, jen ve volných trenkách na spaní a vdechoval chladný, večerní vánek, který vál dovnitř pootevřeným oknem.
Stále přemýšlel nad jeho rozhovorem s Georgem. Od chvíle, kdy od nich dnes Georg odjel, se k tomu v myšlenkách vracel stále častěji a častěji. Georgova slova jej překvapila, ve skutečnosti však mnohem víc překvapil on sám sebe.
Od doby, co Ann zemřela, se mezi ním a Hailií vytvořilo silné pouto. Oba si moc dobře uvědomovali, že ten druhý je to jediné, co jim zůstalo. Nikdy před sebou neměli žádná tajemství. Věděli o tom druhém úplně všechno, co jej trápí i z čeho má radost. Vždycky si říkali a svěřovali se tomu druhému úplně se vším.
A právě to bylo to, co na sobě Toma udivilo úplně nejvíc, pokaždé, když si vzpomněl na Georgova slova. S Billem byli spolu už skoro měsíc a on se ani na vteřinu nezamyslel nad tím, kdy a jak to říct své dcerce. Tahle otázka byla pro něj až dosud neznámou – poté, co Ann zemřela, zůstal s Hailií sám a nikdy ani nepomýšlel na nějaký vztah. Jenže teď… teď ten vztah měl a celá situace se změnila.
Najednou tu byl někdo, kdo zabral Annino místo v jeho srdci… a Tom si to až teď plně uvědomoval, vzhledem ke své malé dcerce. Nebýt Georga a jejich dnešního rozhovoru, nejspíš by na to nikdy ani nepomyslel. Ale teď, teď si konečně uvědomoval, že Hailii se nikdy ani slůvkem nezmínil o tom, že na místo její maminky nastoupil někdo úplně jiný. A přesto své malé princezně svěřoval úplně všechno… dokud nepřišel on.
V mysli se mu vybavila Georgova slova. Až si budeš opravdu jistý, že je Bill ten pravý a… že ho miluješ. Pak teprve můžeš zkusit Hailii něco naznačit.
Zadíval se před sebe, zatímco v jeho mysli vířilo plno myšlenek a v duchu si opakoval a uvědomoval význam Georgových slov. Ano, on si byl jistý a cítil, že k Billovi cítí víc, mnohem víc než k Ann. Jeho srdce by mu nikdy lhát nedokázalo, nikomu nevěřil tolik, jako právě jeho hlasu. Miloval Billa a věděl, že na člověka jako on čekal celý svůj život… přeci jen tu však bylo něco, co jej činilo nejistým.
Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill se zářivě usmál na svůj odraz v zrcadle, prohlížejíc si svou přírodní tvář, zbavenou veškerých šminek a líčidel. Naposled se na sebe v zrcadle zaculil, vzal do rukou svou kosmetickou taštičku a vyšel z koupelny ven, míříc ke dveřím Tomovy ložnice.
Tiše vstoupil dovnitř, zavřel za sebou… a jeho pohled spočinul na zamyšleném, nic nevnímajícím mladíkovi, který s očima, upřenýma do prázdna před sebou ani nezaznamenal Billovu přítomnost.
Billovy rty opustil tichý výdech a Bill se pomalu posadil na postel vedle ležícího Toma. Opatrně vztáhnul svou dlaň a něžně pohladil Tomovu tvář.
„Copak, lásko?“ zašeptal tiše, když mu však odpovědí bylo jen Tomovo mírné trhnutí a rychlé, zmatené zamrkání víček, tiše si povzdechl a vrátil se k malému zrcátku ve své ruce a krému, který si krouživými pohyby prstů začal roztírat po porcelánově bílé, jemné pleti.
Nerozuměl tomu. Už od doby, co Georg odjel, byl Tom zvláštně zamlklý a tichý, když tedy Bill nepočítal jejich intimní chvilku, po které se oba ještě dlouho v objetí toho druhého líbali a mazlili. Od té chvíle mu však Tom připadal nesoustředěný a až velmi zamyšlený, jako by byl myšlenkami i duchem úplně někde jinde, na tisíce mil od něj. Ani u večeře toho moc nenamluvil, do sprchy šel sám bez jediného slůvka a do chvíle, než přišel Bill, jen ležel a tiše zíral někam do prázdna.
A dokonce ani teď, když tu Bill byl, nevypadal příliš na to, že by se mu chtělo mluvit. Jen mlčky zíral před sebe a téměř nevnímal starostlivé pohledy, které k němu Bill vysílal. Neměl jediného ponětí, co se s Tomem stalo. Už párkrát se s ním snažil navázat řeč, pokaždé mu však bylo odpovědí jen Tomovo mlčení. Vůbec ho nepoznával. Takhle zakřiknutého Toma ještě nikdy neviděl… a bál se toho, co by za tím mohlo stát. Neměl nejmenší tušení, co se s Tomem děje.
Jeho myšlenky přerušil až tichý hlas, znějící za jeho zády, který jej přinutil se otočit.
„Bille, já… potřebuji si s tebou o něčem promluvit,“ Tomova slova přerušila to tíživé ticho mezi nimi a Tom pohledem spočinul na černovlasém chlapci vedle sebe. Cítil, jak se Bill přitulil k jeho nahému tělu a dlaní spočinul na jeho horkém bříšku.
„Ano,“ odvětil tiše a odložil kosmetickou taštičku stranou, upírajíc svůj pohled k Tomově tváři. Tom se zhluboka nadechl.
„Víš, já… říkal jsem si…,“ začal opatrně, nato se však odmlčel, rychle si v hlavě formujíc ta správná slova. Bill k němu tázavě vzhlédl.
„Co sis říkal?“ zeptal se a pohledem vybídnul Toma k pokračování.
„Říkal jsem si, že… že bychom mohli říct Hailii o nás dvou,“ začal a pohledem spočinul na Billových prstech, které teď svými bříšky hladily jeho nahou hruď. Na okamžik se však zastavily a Bill se zamyslel.
„Jako o tom, že jsme spolu?“ zeptal se první otázku, která mu přišla na jazyk a přetočil se na Tomově hrudi tak, aby lépe viděl do jeho tváře. Tom souhlasně pokýval hlavou.
„Ano. Já… hodně jsem nad tím teď přemýšlel a… chtěl bych, aby o tom Hailie věděla. Ale jen pokud budeš chtít i ty. Nechci tě do ničeho nutit, Bille. Já jen… myslím, že už jsme spolu dost dlouho na to, abychom to mohli Hailii říct,“ dodal a prsty jemně přejížděl po Billových zádech. Billovy oči párkrát zamrkaly a Bill pokrčil rameny.
„No, proč ne. Můžeme jí to říct, pokud si to budeš přát,“ odvětil a dlaní spočinul na Tomově tváři, aby ji mohl pohladit.
Na Tomových rtech se rozlil milý úsměv a Tom si k sobě Billa přitulil ještě víc. Věděl, že bude souhlasit, jen nechtěl udělat žádné rychlé rozhodnutí bez něj. Zvlášť proto, že tato věc v jejich vztahu se týkala nejen jeho, ale také Billa. Zabořil tvář do jeho hebkých, uhlově černých vlasů a nasál jejich sladkou, podmanivou vůni, proplétajíc své prsty s těmi Billovými.
„Představím tě jako svého přítele,“ zašeptal do jeho vlasů a cítil, jak Billův stisk v jeho dlani zesílil.
Billovu tvář rozjasnil jemný úsměv a Bill se v Tomově náruči lehce zachvěl, v duchu si opakujíc to poslední slovo. Přítel. Nedokázal potlačit úsměv, který se vkradl na jeho rty hned, co si uvědomil význam toho slova, které vyslovil Tom. Jeho uším znělo tak zvláštně, a přesto tak krásně. Dokazovalo stejně, jako spojení jejich rukou, že pro Toma to celé nebyl jen pouhý flirt. Jejich vztah byl opravdový stejně, jako láska a všechno to, co k tomu druhému cítili.
Pousmál se a nechal se hýčkat Tomovými polibky, které mu láskyplně vkládal do vlasů.
„Už se na Hailii moc těším. Bylo tady bez ní moc velké ticho a mně se stýská,“ zašeptal tiše a užíval si hřejivého tepla, které mu Tomova náruč nabízela. Pro Hailii si měli k Simone přijet zítra odpoledne a on už se neskutečně moc těšil, až ji uvidí. Choval se k ní a miloval ji tak, jako by to byla jeho vlastní dcera. Vlastně už od prvního dne, co přišel do tohoto domu, se do té malé holčičky se zlatavými vlásky přímo zamiloval.
A Tom to věděl moc dobře. Nikdy předtím by jej ani ve snu nenapadlo, že jeho smutná, zakřiknutá dcerka by si mohla s někým úplně cizím vytvořit tak silný vztah.
„Já vím. Děkuju ti, že se o Hailii tak staráš, Bille. Nevím, co bych si bez tebe počal,“ zašeptal a zadíval se do Billovy tváře, která k němu vzhlédla.
Jejich rty splynuly v dlouhých, hlubokých polibcích a oni se v hřejivém objetí toho druhého společně ponořili do říše snů.
autor: Rachel
betaread: Janule
Opět pěkný díl:o) Navíc se mi tam líbila jedna věc – že se Tom Billa zeptal, jestli souhlasí s tím, že o svém vztahu řeknou malé Halii. Jsem zastáncem toho, že když spolu dva lidé mají vztah, měli by být jako celek, ne každý sám…
Tak už máme Hailii zpátky…myslím, že ta bude nadšená, mají se s Billem hodně rádi =), už se těším na jejich dokonalou,i když trošku netradiční rodinku =)))
No, ale teraz keď už bude Bill oficiálny priateľ, tak to akoby prišiel o prácu? Bolo by už blbé keby mu Tom platil…Som zvedavá ako a či vyriešia aj toto.