Die Wächter 8.

Měsíce ubíhaly a Tómas byl víc než nedočkavý opustit Cortburg. Vypadalo to, že samotná *Freya posedla Tovu – mladou blond ženu nenasytně toužící po Tómasově ztvrdlém mužství. Každý muž by byl potěšen, že má tak svolnou manželku, ale Tómas ne. Přeteklo to přes okraj jeho trpělivosti. Zdálo se, že být s Tómasem bylo vše, co chtěla dělat. Nezáleželo na tom, jestli trénoval se svým mečem, nebo vykonával jiné povinnosti. Bylo to tak otravné, že se po mnoho nocí nevrátil domů.

Bylo mu jedno, jaká slova byla vyřčena z Vilhelmových plyšových rtů. Tómas poznal, když byl potěšen, díky světle v jeho očích. Byl to samolibý výraz, který shledával čím dál více atraktivní. Nikdy nezapomněl na noc, kdy Ville poprvé projevil svoji dobročinnost.

Válečníci nebo jinak nazývaní Strážci bez manželek nebo rodin sídlili v kasárnách, která byla umístěna v dlouhých domech. Samotní Stráži plně obsazovali dva dlouhé domy plus třetí, který zahrnoval jen pět mužů. Elitní stráž byla držena odděleně od ostatních válečníků, protože ne všichni si libovali v poslouchání dvou mužů, kteří měli vztah.

Nejvzdálenější třetí kasárna byla ta, k nimž mířil.

Zaklepal na dveře, a byl uvítán přátelským obličejem Flokiho, který ho pozval dál. Tómas měl příležitost si pořádně prohlédnout kasárna, která byla vylepšená. V místech, jež měly lemovat postele, byl dům rozdělen na tři sekce. Olaf a Soren spali nejblíže dveřím, Dan a Floki ve středu a nejdál zasunutý Tómasův milovaný Vilhelm. Muži se často shromažďovali v Olafově a Sorenově sekci, kde se nacházel i muž s havraními vlasy, když Tómas přišel kvůli povolání.

Tentokrát to však bylo jiné a on byl pozván, aby se přiblížil k nejvíc odlehlé sekci se svými vlastními kožešinami. Vešel a oznámil tak svému partnerovi svou přítomnost. Ville urychleně vystřelil ke vstupu se zvýšeným obočím.

„Co tě sem přivádí?“

„Hledám místo, kde bych mohl zůstat na noc. Shledávám tvou společnost víc potěšující než společnost našeho Jarla.“

„Cože? Vyhodila tě tvoje děvka z domu?“

„Kdybych neodešel, snažila by se mě svést a začalo to být opravdu mnohem víc otravné, než vzrušující.“

„Ty neshledáváš… takovou květinu nadále atraktivní?“ Villův hlas byl naplněn domýšlivým smíchem.

„Ne, a už vůbec, když tě takhle vidím.“

Ville pohlédl dolů na svůj nahý hrudník a nohy, měl na sobě pouze své volné podvlíkačky*. Na jeho tvářích se objevil jemný náznak červeně, ale odfrkl si, protože si myslel, že Tómas není upřímný. Nikdy nedovolil muži s blond dredy vstoupit do jeho skromného příbytku. Bylo to poprvé, co byl Tómas ve Villových komnatách, a tak si vše kolem sebe pozorně prohlížel. Všiml si, že Ville věšel své kusy oblečení na robustní tyč. Košili, kterou pro něj Tómas vyrobil, měl pověšenou na věšáku pro brnění. Ve světle svíček zářilo. Uprostřed byla dlouhá široká konstrukce, která představovala jeho postel. Jako všichni norští muži spal vsedě. Ale jeho postel se zdála být mnohem víc plyšová a měla víc polštářů a kožešin než ta Tómasova. Nechávaje si na sobě podvlíkačky, Ville nadzvedl kožešiny na levé straně postele a vklouzl dovnitř. Okamžitě zavřel oči. Tómas se rozhlédl okolo, kde by mohl spát, ale předtím, než se mohl zeptat, Ville odtáhl přikrývku na pravé straně, dovoluje Sormrfaximu vstoupit.

„Můžeš spát tady, ale pokud se o něco pokusíš, budu tě muset vykuchat.“ Výhružka zněla velmi reálně, navzdory tomu, jak něžně Ville vypadal se zavřenýma očima.

Tómas zalezl pod přikrývky a zůstal v blízkosti Villa celou noc. Probudil se brzy před Vilhelmem a strávil dobrou chvíli jeho pozorováním při spánku. Stále spočívaje vsedě, Vilhelm změnil pozici. Když se Tómas probudil, měl havraní vlasy rozprostřené přes pevný hrudník a Villova paže byla přehozena přes jeho pas. Cítil se dobře. Jemné záhyby ženského těla mu nedávaly pocit, že je kompletní, ale Villovo pružné silné tělo proti jeho ano.

Když Tómas ucítil pohyb svého partnera, rychle předstíral spánek. Měl pocit, že kdyby ne, reakce Bikji na tuto pozici, do níž se sám dostal, by nebyla zrovna přívětivá. Navíc, Ville byl už tak dost naštvaný.

Avšak od těchto událostí to začalo být takové jako na začátku. Za denního světla byl Ville k Tómasovi stručný a docela hrubý. Vilhelm se stal nesnesitelným, alespoň do doby, než usnul. Vyvolával hádku s mužem s hadími blond vlasy, kdykoli byla příležitost, i když to nebylo mnohdy nutné.

Pokračoval v tomto chování, dokud led na vodě neroztál natolik, aby mohli připravit lodě k plavbě. Tómas věřil, že si v minulosti vedli dobře, ale zdálo se, že se mýlil.

Rivalita, kterou Ville bez důvodu plodil, skončila, až když byl čas připravit se na válečné tažení. Přesto po dnech, co se plavili na moři, mezi nimi muselo dojít k opatření. Thorbjörn z toho nebyl šťastný. Nestaral se o to do doby, než to začalo ovlivňovat jeho misi. Když se to k němu dostalo, zuřil.

„Vilhelme!“ Jeho hlas zaburácel hlouběji než vrčení nejzuřivějšího medvěda. Zmíněný odložil veslo stranou a vstoupil do boudy, která zdobila vršek lodi. Thorbjörn se třásl vztekem a Cal s příchodem Villa urychleně opustil přístřešek, aby ho zastoupil u veslování.

„Co se ti honí hlavou, chlapče?“ Thorbjörn před ním stál a žádal odpověď. „Zamýšlíš zničit moje válečné tažení?“

„Nikdy, Milorde.“

„Lži. Kdyby ne, tyhle problémy mezi tebou a tvým milencem by přestaly.“ Zakřičel poslední slovo a jeho pěst zasáhla dřevěný trám. Otočil se na svého nejlepšího válečníka. „Od doby, co tě Haldør opustil, jsem tě příliš rozmazlil. Jen tebe, bratranče, nejlepšího válečníka, kterého jsem kdy viděl, jsem nechal obcházet rozkazy. Tentokrát tě to ale nezachrání. Přestaň být nepřátelský, a to hned.“

„Ale-„

Thorbjörn spojil svou pěst s Villovou čelistí. „Neodmlouvej mi.“

Vilhelm přijal ránu bez mrknutí oka. Jakýkoli muž, který by si dovolil zvednout k němu pěst, by se již podruhé nenadechl, až na jeho Lorda a Jarla. Věděl, že si to zasloužil.

„Běž za Tómasem a ukonči to, Vilhelme Jörgsone.“

„Nemůžu.“ Zašeptal Ville, vědomý si upřeného pohledu svého Lorda. „Kdybych mu mohl čelit, ukončil bych to, ale prosím, Thorbjörne, víš, že nemůžu.“ V očích Strážce vždy statečných, mnohdy až arogantních, byl nyní strach.

Thorbjörn Schulteson pokynul svému příbuznému a válečníkovi, aby se posadil. Vztek stále koloval v jeho žilách, ačkoli strávil mnoho let krocením svého temperamentu. Vilhelm učinil, jak přikázal, a sedl si na dřevo, obaluje kolem sebe kožešinu, kterou měl na sobě předtím Cal.

„Mluv.“ Přikázal Jarl jemně, přestože Ville nebyl mladší o mnoho zim.

„Popravdě řečeno, tenhle strach nemůžu překonat. Můžu čelit každému muži, ale nemůžu vést válku proti nepříteli, kterého nevidím.“

„Dva meče jsou silnější, to víš. Možná ti můžu pomoct čelit tvému nepříteli.“ Ville chvíli studoval Jarlův obličej a vypadal u toho velmi nevinně. Jemně promluvil.

„Nemůžu pořádně vysvětlit, co se ve mně odehrává. Je to podivná věc a naplňuje mě strachem, ale zároveň potěšením v jednom. Když je Tómas blízko, cítím se lehčeji než pírko. A také cítím štěstí, jaké jsem necítil už pár zim. Ne od toho, co se stalo s Haldørem.“

„Nechci za tebe mluvit, ale není to náhodou hřejivý pocit, který se rozšiřuje skrz každou kost ve tvém těle? Pocit, který tě zanechává tak odvážného a ve tvém žaludku jako by třepetalo tisíc ptáků křídly?“

Villovy oči se rozšířily. „Ano!“

Thorbjörn se začal smát. „Ville, můj dobrý muži, zažívám takové pocity každý nový den, mockrát.“

„A přesto s tím dokážeš žít.“

„Ano, cítím se tak, když je Cal v mojí přítomnosti. To je láska, kamaráde.“

„L-láska? Ne.“ Vilhelmovy ruce se zvedly, jako by odmítal to slovo. „Nemohu milovat Tómase.“

„Proč nemůžeš?“

„Thorbjörne, cítil jsem se takhle v minulosti, i když to byl pouze dech stínu v porovnání s tím, jak se cítím s Tómasem. Ale vím jistě, že toho muže nemiluji. Nemůžu a nebudu.“

„Proč sobě i jemu odpíráš takovou věc?“

„Je ženatý.“

Černovlasý Jarl poplácal Villovo rameno. „Jeho otec požadoval, aby se oženil, ale já mu vybral tebe, protože vím, že tě bude ctít víc než Tovu.“

Ville opakovaně zavrtěl hlavou. „Ne, to nejde.“

„Ne každý muž musí být další Haldør. Nežádám tě, abys vyznal Tómasovi lásku. Žádám tě, abys odložil stranou svou tvrdohlavou pýchu kvůli mému válečnému tažení.“ Vrátil se Thorbjörn k podstatě setkání.

„Předpokládám, že mám prostě jen strach, že mi bude ublíženo tak, jako to udělal Haldør. Když k němu nezůstanu chladný a odměřený, bojím se, že mu začnu věřit a on může utéct s Tovou.“

Thorbjörn se zvedl a pomohl vstát také Villovi. Poplácal paži druhého muže. „Nevěřím, že by to udělal, tak jako věřím, že jsem otec svého dítěte. Ale odteď si buď vědom toho, že pokud tvůj přístup nepřestane, budu jednat tak, jak to je spravedlivé. Nenechám tě mluvit nebo jednat proti mojí vůli, obzvlášť ne před mými muži.“

Vilhelm přikývl a vzdálil se z Lordovy přítomnosti. Sedl si na místo naproti Tómasovi a propustil tak Cala z téhle pozice.

Tómas zvědavě pozoroval Villa koutkem oka, jak muž s havraními vlasy uchopil své veslo.

Celá *Draka slyšela Thorbjörnův naštvaný křik, ale jen ti, co byli nejblíže na sto šedesát stop dlouhém plavidle, mohli slyšet celé setkání. A Tómas ho slyšel. Jeho oči se rozšířily v údivu, když si uvědomil, že Villova výbušnost byla reakce na strach, kvůli kterému se ho bál milovat.

Kdyby byl tázán, rychle by řekl, že také miluje Vilhelma. Začalo to přitažlivostí, ale čím více arogantního válečníka poznával, tím víc se do něj zamilovával. Avšak na lodi se 136 muži to nebylo vhodné místo k diskuzi o takových věcech.

Tómas mohl počkat, když už čekal tak dlouhou dobu, a byl si jistý, že Ville za to čekání stál.

O několik sluncí později měl Thorbjörn tři lodě seřazené vedle sebe. Bylo mezi nimi umístěno velké prkno, které tvořilo průchozí cestu. Jarl promluvil s každým kapitánem lodi o jejich plánu. Desky byly odstraněny po Thorbjörnově návratu na jeho loď. Jeho Draka, ta ve středu s nejvíce děsivými dračími hlavami, byla lehce popředu oproti ostatním dvěma.

Lodě pluly vpřed s muži oděnými v brnění a vytasenými zbraněmi. Blížili se ke svému cíli.

Lindisfarne.*

*Freya – bohyně lásky

*Podvlíkačky – nebyly to podvlíkačky, jaké známe dnes. Byly to dlouhé volné kalhoty, které se dřív nosívaly jako spodní prádlo. Vyráběly se z kůže, vlny a později taky z bavlny. Dosahovaly většinou délky po kolena, ale lidé dál na Severu je nosili až ke kotníkům kvůli zimě.

*Draka – Dračí loď, která sloužila jako vlajková loď pro norské krále nebo vojenské vůdce. Thorbjörnova loď je 160 stop dlouhá, s 34 vesly na každé straně (jedno veslo na jednoho muže, ale střídají se ve dvou směnách). Ostatní dvě lodě jsou výrazně menší s pouhými 20 vesly na každé straně, ale jsou 100 stop dlouhé. (pozn. 1 stopa = 0,305 metrů)

*Lindisfarne – nebylo to první objevení se Vikingů v anglických vodách, ale první brutální útok.

autor: Synnie