Nájemník 23.

Výlet do New Yorku, který Bill napjatě očekával celé týdny, proběhl jako v mlze. Nedokázal dostat Toma ze své mysli na víc než na pár vteřin a jeho pocity byly jeden velký chaos, přinejmenším. Mechanicky přikyvoval pokaždé, kdy se vedle něj v autě Andreas rozpovídal, a pokoušel se vypadat stejně nadšeně jako jeho nejlepší kamarád. Oba dva se na to tak dlouho těšili a ta poslední věc, kterou chtěl, bylo zničit to. Dokonce i Jörg vypadal nadšeně, a radostně prohlásil, že on, původem z Queensu, se navrací ke svým kořenům, a velkoryse nabídl oběma chlapcům prohlídku města. Bill se usmál a sdílel pohled s Andreasem. Oba si byli vědomi toho, že se Billovi prarodiče odstěhovali, když byly Jörgovi teprve tři roky, a jeho znalosti o městě byly jen stěží rozsáhlejší než Billovy a Andreasovy.

Po celém dni ježdění metrem mezi kampusy umístěnými v srdci Greenvich Village, procházení nekonečným množstvím školních chodeb za jejich průvodcem Deanem Hammockem, studentem nejvyššího ročníku na NYU, se oba chlapci vrátili do svého hotelového pokoje. Byl to dlouhý den, ale poslouchat Deana bylo docela zábavné, jak jim vyprávěl malé anekdoty z jeho trávení času v kampusu, spolu s dalšími užitečnými informacemi.

Andreas zasténal, když zády dopadl na postel. „Člověče, vysokoškolačky jsou tak sexy!“ Prohlásil.

Bill také dopadl na svou postel a pohlédl na svého kamaráda. „Mluvíme tady o všech, nebo mluvíme o nějaké konkrétní, která tě zaujala?“ Zeptal se pobaveně.

Před dvěma měsíci se Andreas a Natálie rozhodli, že spolu vycházejí lépe jako přátelé, než jako milenci, a rozhodli se jít od sebe. Bill byl ohromen, že ani jeden z nich se nezdál být tím rozchodem nijak rozrušený a stále jeden druhému několikrát týdně volali, jen aby si popovídali.

„No, neřekl bych ne té černovlasé bohyni, kolem které jsme prošli v kantýně,“ řekl Andreas a zazíral na něj. „Velká škoda, žes to byl ty, na koho zbytečně vyplýtvala svůj úsměv,“ zamumlal. Otočil se na bok čelem k Billovi. „Můžeš mi upřímně říct, žes neměl v těch svých těsných kalhotách ani sebemenší reakci, když jsi tu holku uviděl?“

Bill se rozesmál. „Byla hezká,“ souhlasil.

Andreas zabručel a potřásl hlavou nad nespravedlností světa. Pak zvážněl a načal téma, o kterém Bill věděl, že přijde hned, jakmile budou sami.

„Tak jaké to bylo, vidět Toma znovu?“

Bill si zhluboka povzdechl. „Já nevím.“ Poslal krátký pohled Andreasovým směrem. „Chce se dát zpátky dohromady.“

„Opravdu?“ Andreas se zapřel o loket a podíval se na Billa se zamračením. „Proč si myslí, že to tentokrát bude fungovat, když předtím to nešlo?“

Bill si znova povzdechl. „Nemám tušení. Nezeptal jsem se, a ani jsem mu nedal odpověď.“

Andreas si odfrkl. „Stejně oba dva víme, jaká tvoje odpověď bude.“

Bill pozvedl obočí. „Víme?“

„Jo,“ přišla Andreasova odpověď. „Sotva jsi promluvil jediné slovo po celé čtyři hodiny cesty autem. Člověk nemusí být geniální, aby mu došlo, co se ti honilo hlavou.“

„To, že na něj myslím, ještě neznamená, že jsem připravený znovu skončit s pošlapaným srdcem,“ řekl vážně Bill.

„Pokud vím, Tom ti na prvním místě srdce nikdy nepošlapal. Kurva, byl k tobě vždycky tak zatraceně sladký, až mě z toho málem začaly bolet zuby, jen když jsem vás dvě hrdličky slyšel spolu mluvit,“ Andreas se zašklebil, jako by mu při té vzpomínce začalo být lehce špatně od žaludku.

„To zní, jako by ses už přidal do týmu Tom,“ poznamenal Bill.

„Sakra ne, nikdy bych ti neříkal, co máš udělat. Jen říkám, že jestli se chceš ke svému příteli vrátit, jsou tady způsoby, jak to můžeš udělat,“ poukázal Andreas, než pokračoval, „a vzhledem k tomu, kolik nadšení jsi dneska projevoval, pochybuju, že vůbec kdy navštívíme na téhle škole nějakou přednášku.“

Bill se setkal s Andreasovým pohledem a hledal v jeho tváři zklamání, ale žádné nenašel. „Takže jsi v pohodě opravdu s jakoukoliv školou?“ Zeptal se.

„Kurva, všechno, co chci, je přestěhovat se do velkého města, kde se každý stará sám o sebe a kde se dá dělat i něco jiného, než jen chodit v sobotu večer do kina. A jestli si vybereme New York nebo Los Angeles, na tom mi nezáleží,“ prohlásil Andreas. „Myslím, že obě místa zní skvěle,“ dodal.

„Jo, asi jo,“ souhlasil Bill. Od Andrease to znělo tak jednoduše, a vzhledem k tomu, že se od začátku shodli, že UCLA byla stejně dobrá volba jako NYU, tak hádal, že to tak jednoduché opravdu bylo.

Na obličeji se mu pomalu rozšířil úsměv a vzrušeně se posadil. „Nemůžu se dočkat, až uvidím Tomův obličej, když mu to řeknu.“

„Proč mu nezavoláš a neřekneš mu to hned?“ Přemýšlel Andreas.

„Ne,“ řekl Bill a zavrtěl hlavou. „Pravděpodobně už jsou všichni opilí a ponižují Georga všemi možnými způsoby.“ Ušklíbl se nad tou myšlenkou.

Andreas se na něj zazubil, než se znovu rozvalil na posteli se zasněným pohledem namířeným ke stropu. „Doufám, že kalifornské holky jsou tak žhavé, jak se o nich říká.“

Od okamžiku, kdy se Bill rozhodl, se nemohl dočkat, až se vrátí zpátky domů a řekne to Tomovi. Jen za pár měsíců mohli být opět spolu; mohli by chodit zase na rande. Nebyli by tak omezeni pouze na telefonní hovory, aby zůstali v kontaktu. Nemusel už by tak tesknit po Tomových dotecích, protože by druhý chlapec byl přímo tam, hladil jeho kůži a rozmazloval by jej polibky jako dříve.

Ačkoliv se Bill snažil sám sobě říct, aby se nenechal příliš unést, měl na tváři novou, horečnatou záři a byl tak neklidný, že jen sotva dokázal během společné večeře v klidu sedět. Spíše než plýtvat večerem v nějaké restauraci chtěl, aby nasedli do auta a vrátili se domů tak rychle, jak by to jen jejich Lexus dokázal.

V neděli ráno se probudil v šest hodin a byl až příliš vynervovaný na to, aby se vrátil k spánku. Andreas stále ještě tvrdě spal a on věděl, že jeho otec si o víkendech rád přispí, takže pravděpodobně taky ještě spal. Jelikož neměl co jiného na práci, Bill se přetočil na záda, zíral do stropu a začal snít o Tomovi.

V době, kdy se konečně všichni usadili v autě, téměř půlhodinu po poledni, se Bill těžce snažil na svého otce nevyštěknout za to, že mu ta příprava trvá věčnost. Stále měli spoustu času, aby se s Tomem mohl v šest hodin setkat, ale chtěl tam být dřív, aby měli pro sebe více času, než Tom odletí zpátky domů.

Pokud si však Bill myslel, že provoz v New Yorku je šílený, pak víceúrovňová křižovatka 80 byla hotová noční můra a Bill se na svém sedadle vrtěl a snažil se nahlížet kolem pomalu se pohybujících vozidel, aby zjistil, co se děje. Jörg zamumlal nějakou nadávku a napil se z lahve s vodou. Když se provoz náhle zcela zastavil, Bill se nedokázal ovládnout a zakňučel.

„Proč se nehýbeme?“

Jörg si povzdechl a rozepnul si bezpečnostní pás. „Počkejte tady,“ řekl jim a otevřel dveře. Oba chlapci sledovali, jak se přiblížil k několika dalším řidičům a Andreas se otočil k Billovi.

„Proč Tomovi nezavoláš a neřekneš mu, že možná přijedeš pozdě?“

Bill přikývl a natáhl se pro svůj telefon s rychlým pohledem otcovým směrem. „Nebude pryč moc dlouho.“

Viděli, jak Jörg zavrtěl hlavou, zatímco mluvil s ostatními muži. Ať už mu říkali cokoliv, nevypadal z toho příliš šťastný, a to způsobilo, že se uzel v Billově žaludku ještě více utáhl.

„Stejně nebude vědět, s kým to mluvíš,“ řekl Andreas.

Bill rychle přikývl, než vystoupil z auta a vytáhl telefon z kapsy. Zíral na Tomovo číslo dobrých deset vteřin, s úlevou, že se udržel a nesmazal ho, jako to udělal s jejich fotkou, a stiskl zelené tlačítko. Prsty volné ruky si poklepal na stehno a nervózně čekal na spojení hovoru. Zrovna když začal mluvit předem nahraný ženský hlas, pomalu spustil ruku dolů a náhle si vzpomněl. Tom mu řekl o svém novém telefonu, ale až do této chvíle jej nenapadlo, že jeho číslo mohlo být také změněno.

S těžkým srdcem Bill zavěsil a pohlédl na auto, odkud jej sledoval Andreas.

Jeho kamarád spustil okýnko a pátravě se na něj zadíval. „Co? Žádná odpověď?“

Bill polkl a zavrtěl hlavou. „Zapomněl jsem. Neznám jeho nové číslo.“

„Ach, sakra,“ přišla Andreasova odpověď, a pak se jeho tvář rozjasnila. „Hej, neboj se. Pravděpodobně ti zavolá, když se neukážeš,“ nabídl.

Bill pokrčil rameny a cítil se nešťastně. „Nebo si spíš bude myslet, že jsem ho odmítl.“

Andreas si zkontroloval čas na svém mobilu, zatímco se Bill vrátil zpátky do auta. „Možná to pořád ještě stihneme, víš.“

Bill skepticky zabručel. „Jo, možná.“

Jörg se vrátil do auta a informoval je, že se kousek před nimi převrátil kamion a zablokoval silnici, ale pomoc už byla na cestě.

„Vědí, jak dlouho to bude trvat?“ Zeptal se Bill se špatně skrytou úzkostí.

Jörg záporně zabručel a začal prohledávat přihrádky. „Dobrá věc, že tvá matka tady má ukrytou tajnou zásobu cukrovinek,“ řekl a hodil po nich dvěma tyčinkami Snickers, zatímco na ně mrkl. „Aspoň si myslí, že je tajná.“

Bill mlčky odstrčil svou tyčinku po sedadle směrem k Andreasovi. Jen samotná myšlenka na sladkosti mu v té chvíli způsobovala nevolnost.

Téměř o dvě hodiny později se konečně znovu dali do pohybu, ale tak pomalu, že byl Bill přesvědčen, že by mohl rychleji i běžet, aniž by se zapotil. Poté, co si otřel několik frustrovaných slz, akceptoval, že se nevrátí včas. Začala jej pobolívat hlava od všech těch hodin, kdy zklamáním a hněvem zatínal čelist.

Po zbytek jízdy domů se jeho myšlenky nepřetržitě zabývaly tím, jak se spojit s Tomem, který podle času na jeho telefonu už musel být v letadle směrem do San Diega. Tak dalece, jak zatím usoudil, jeho jedinou šancí, jak se s ním dostat do kontaktu, bylo, narazit někde na Tomova bratrance a požádat jej o Tomovo nové číslo. Velmi pochyboval o tom, že by Georg stále ještě bydlel v tom stejném malém bytě, který s Tomem využili při jejich prvním rande. On a Mel si pravděpodobně našli něco většího a vhodnějšího pro ně oba. Každopádně, jeho šance na to, že najde Georga dřív, než odejde na vysokou školy, byly velmi nízké, ale v tuto chvíli to bylo jediné řešení, které dokázal vymyslet.

To, co jej bolelo nejvíc, bylo, že si Tom musí myslet, že ho poslal k vodě, že už Bill neměl zájem dát jejich vztahu druhou šanci. Kdyby jen byl způsob, jak dát Tomovi vědět, že je do něj stále ještě velmi zamilovaný!

Andreas na něj soucitně pohlédl, zatímco se natáhl a stiskl mu koleno. Bill se na něj mdle pousmál. Oceňoval starostlivost a péči svého kamaráda, ale věděl, že Andreas to nikdy nemohl plně pochopit. Andreas nebyl romantický typ. Jeho zájem o dívky byl spíše o sexu, což bylo něco, co sdílel s mnoha jejich vrstevníky, a objekt jeho zájmu se měnil více méně každý týden. Bill vzdychl. Za celých svých osmnáct let se zajímal jen o jednu jedinou osobu, a ta se momentálně nacházela v letadle zpátky do San Diega.

autor: Shefifty