Innocent BawdyHouse 97.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys

Bill: (Snažím se ti ruce oddělat.) Nešahej na mě. (Snažím se říkat nebojácně, ale zlomí se mi hlas.)

‎

Úchyl: (Začnu ti sundávat kalhoty. Zasměju se ti.) Neříkej, že se ti to nelíbí.  

‎

Bill: (Kopnu tě nohou. Někam do hrudi a trochu se od tebe posunu dozadu.)

‎

Úchyl: Nezlob! (Připlazím se zpátky k tobě a vrazím ti velkou facku. Pak ti stáhnu kalhoty. Chtěl sem na tebe jít po dobrém, ale dobře, jak chceš.)  

‎

Bill: (Úplně vyteču nervy a začnu házet rukama i nohama kolem sebe.)

‎

Úchyl: (Přetočím tě pod sebou na břicho a držím ti ruce nad hlavou. Začnu se připravovat na tvoji krásnou malou prdýlku.)  

Tom: (Probrali jsme s šéfem moje zaučení na tetování a pustil mě domů dřív. Když jsem mu řekl, že mám doma těhotnou přítelkyni xD. Tak se vracím a ještě sem se stavil v obchodě s výprodejem a koupil modrého plyšáčka velryby. Třeba už i do kočárku. Radostně se vracím domů. Odemknu a otevřu si.) Bille?

Bill: Au, au… To bolí. (Řeknu zoufale. Na bříško ne. Do očí se mi nahrnou slzy. Uslyším Toma.) To – Tome.  

Tom: (Co se to sakra děje? Vběhnu rychle do kuchyně a uvidím tě tam s tím zmetkem na zemi. Chytnu ho za ramena a stáhnu z tebe, ale bouchne mě do břicha a spadnu na zem. Stáhnu ho na sebe a začneme se nějak navzájem cupovat.)  

‎

Bill: (Hned se přetočím. Rychle si natáhnu spodky a koukám na to. Chtěl bych nějak Tomovi pomoct, ale nevím jak.)

‎

Úchyl: (To si od toho malýho kluka nenechám líbit. Biju ho přímo pěstma všude, kam dosáhnu.)  

Tom: (Bouchne mě hodně  silou do nosu, cítím v puse krev. Přetočím se nad něj a oplatím mu to nejlíp, jak umím. Je z toho trochu mimo. Zvednu ho a dotáhnu ke dveřím.) Ještě jednou se k němu přiblížíš a ZABIJU TĚ!! (Zakřičím na něho a vykopnu ho ven. Zvedne se a utíká pryč. Zavřu dveře a svezu se po nich na zem… au.)  

‎

Bill: (Hned přiběhnu k tobě a kleknu si k tobě. Natáhnu k tobě ruce. Úplně se mi třepou.) Tome. (Šeptnu.)  

Tom: (Zamrkám.) Bille! U-ublížil ti? (Posmrknu a začnu si utírat krev z obličeje.)  

‎

Bill: Ne-e. (Položím ti prsty na tvář.) Ale tobě jo.

‎

Tom: To… To bude dobrý (Vydechnu a opřu si hlavu a zavřu oči. Snažím se přestat vnímat tu všechnu bolest.)  

‎

Bill: Tome. (Opatrně  tě obejmu.) Jak ti mám pomoct?

‎

Tom: (Zakroutím trochu hlavou.) To je dobrý. (Malinko se pousměju, pak na tebe kouknu.) Neudělal ti nic? 

‎

Bill: (Položím si ruku na bříško.) Ne, ale kdybys nepřišel… (Šeptnu.)

‎

Tom: (Chvilku jsem zticha.) Už tě nebude otravovat. (Zašeptám. Pořád mám trochu zakloněnou hlavu. Strašně to bolí.)  

‎

Bill: (Kouknu na tebe. Jemně ti přejedu prstem po rtu, odkud ti teče krev.) Bolí tě to?

‎

Tom: (Malinko usyknu. Bolí  to.) Ne. (Špitnu.)  

‎

Bill: (Vstanu a vezmu lékárničku a přiběhnu zpátky. Dám si na vatu desinfekci a vyčistím ti ty rány.)

‎

Tom: Billy. (Zašeptám.) To nemusíš. (Stejně mě bude všechno bolet i tak. Děsně mě bolí hrudník. Doufám, že nemám něco se žebry. Radši se ani nehnu. Pořád tam sedím na té zemi a už je mi zima.)  

‎

Bill: Neudělal ti vážně nic? Je nebezpečný.

‎

Tom: (Zakroutím trochu hlavou.) Pomůžeš mi do postele? 

‎

Bill: (Přikývnu a chytnu tě okolo trupu.)

‎

Tom: (Opatrně se snažím postavit.) A-aaw. (Chytnu se za bříško. Cítím se, jako bych měl všechny vnitřnosti roztrhané na cucky.)  

‎

Bill: (Vykulím oči.) To – Tomi. Co tě bolí?

‎

Tom: (Chvilku zůstanu takhle strnule.) To je dobrý. Jen mi prosím pomoz do té postele, ano? 

‎

Bill: (Přidržuju tě.) Ale… Neměl bych zavolat doktora?

‎

Tom: Ne, to bude dobrý. (Pomalu přijdeme až do ložnice. Lehnu si a hladím se trochu po bříšku.)  

‎

Bill: Vážně? Kdyby tě to bolelo, řekneš mi, ano?

‎

Tom: (Přikývnu.) Trochu to… Bolí, ale to bude dobrý 

‎

Bill: Ale… Kdyby tě to bolelo i ráno, tak půjdeme na pohotovost, ano?

‎

Tom: Jo. (Zabořím hlavu hezky do polštářků.) Lehneš si chvilku ke mně? 

‎

Bill: (Přikývnu a lehnu si k tobě.)

‎

Tom: (Pousměju se a trochu se k tobě přitulím.) Vážně ti nic neudělal? Nedošlo k ničemu?  

‎ ‎