Make you feel like… 2.

autor: Neilinka

Uložili se každý do své postele. Bill se ale ve spánku nepředstavitelně kroutil. Měl živý sen. Po koupeli šli každý spát k sobě, tak jak to opravdu bylo. Tom se ale ve snu ze své postele asi po dvou hodinách zvedl a šel k Billovi… Ten už ale spal. Pro Toma to však nebyl žádný problém. Začal ho budit jemnou masáží zadečku. Upíři spí v delším tričku bez spodního prádla, aby se jim zbytečně neničila hedvábně jemná kůže. Jeho jazyk kroužil po varlatech i otvoru, dokud se Bill neprobral. Sice v první chvíli protestoval, ale ta Tomova aktivita přinášela takovou slast, že se nakonec poddal, úplně. Nechal ho, aby ho připravil o nevinnost a vůbec mu to nevadilo. Bill se probral úplně zpocený a nejen to. Jeho prostěradlo se mohlo pochlubit pěknou dávkou jeho semene. Vydýchal se… tiše se vyplížil do koupelny, dnes už podruhé. Byl to jen živý sen.  

Snažil se být co nejtišší. Pustil si vodu, tentokrát ve sprše, jindy by si pustil teplou, ale tentokrát mu díky rozpálenosti ze sna postačila vlažná. Opřel se o příjemně studené kachličky a znovu přemítal některé  části se zavřenýma očima. Čím víc na to myslel, tím méně  mu vlažná voda pomáhala. Bylo to jako začarovaný kruh. Po tomhle snu se bude před Tomem rozhodně stydět.  

Bez otevírání očí pootočil páčkou a přidal teplou. Jednou rukou se zapřel o kachličky  a druhou zajel na místo, kam jeho ruka nesáhla ještě nikdy. Na zadeček. Uvolnil se a začal se hladit. Překvapilo ho, po jaké  chvilce se mu už dovnitř vešel jeden prst, až ho to polekalo. Tohle by vážně neměl. Ale je tu sám, kdo to uvidí? Kdo to zjistí? A komu to ublíží?

Po chvíli pokračoval. Druhou rukou se přestal opírat a sjel jí na přirození. Uspokojoval se z obou stran, a přidal druhý prst. Musel polknout, i když měl v ústech úplné sucho. Přál si, aby se jeho sen stal skutečností – tak chlípné myšlenky!

Toma vzbudily padající  kapky vody. Kouknul na hodiny, které nemilosrdně ukazovaly půl třetí ráno. Protáhl se a promnul si oči. Došel až  do koupelny, ale to, co spatřil, ho ihned probralo. Že by Billa ten dnešek tak naladil? Pro krista, musí odejít, nebo se už vážně neudrží. Ale jeho oči a srdce říkaly, ať zůstane.  

Najít tak něco, co by nahradilo svou velikostí a délkou penis. O bože, už šílím, ale prsty mi nestačí… Otevřel oči, ač nerad, a začal se rozhlížet. Mm, tuba holicího krému? Eh, no tak, Bille. Šampon? Stříkací kondicionér? Bože dost! Je to jako droga.  

Vyndal prsty a oběma rukama se zapřel o stěnu… Dýchal zhluboka a snažil se nemyslet na to, jak se právě cítí. Dokončil práci s penisem a vypnul vodu.  

Tom se tiše vyplížil zpět do postele. Ještě, že tam nevešel. Bill není připravený. Ale je na dobré, moc dobré cestě. Sám se musel uspokojit, a pak šťastně usnul.  

Další dny ubíhaly přesně, jak Bill předpokládal. Jeho sen ho teď v podobných verzích pronásledoval každou noc. Zůstával dlouho do noci vzhůru, ale stejně nakonec usnul, a znovu prožíval onen scénář pořád dokola.  

Tom byl z jeho vyhýbavosti slušně vykolejený. Bál se, že to znamenalo, že Billovi se sice jejich hrátky líbily, ale že se za to stydí a bojí se, že když se k němu přiblíží, tak se to stane znova. Nu, něco na tom opravdu bylo, ale Bill se bál spíš sebe, a toho, že by Tomovi dovolil to, co se dělo ve snu.  

A pak přišla ta osudová  večeře. Začala jako vždy, naprosto normálně a poklidně. Bill a Tom večeřeli s rodiči. Jenže pak se nadhodilo téma, které oba sourozence dlouho mrazilo. Svatba.  

„Billi, za týden přijede jeden tvůj nápadník. Je to vlivný mladý vlkodlak, s dobrým zázemím a slušnou pověstí. Určitě znáš Lorda Christiana, že ano?“ Tatínek se zazubil. Christian byl dobrá partie. Stovky rodičů by se štěstím zbláznilo, kdyby si vybral jejich dítě. A jim se tohle poštěstilo.  

Billovi však zaskočilo z téhle věty sousto. Věděl, že to přijde, ale nečekal to tak brzy. A zrovna teď, když měl plnou hlavu Toma. Opravdu nemohla přijít nejnevhodnější chvíle.  

Polkl sousto a zapil jej.  

„To, je skvělé, tati…“  Sám nevěděl, co si myslet. Christiana z doslechu znal, ale říkalo se o něm také, že je pěkně vybíravý. Prý odmítnul už hodně nabídek na svatbu. Proč si vybral zrovna jeho? Ano, nějaké to sebevědomí přece jen v Billovi vzrostlo, když se někomu líbil, ale…  

Nějak intuitivně se podíval na Toma. Přestal jíst. Byl z toho tak nějak zničený na první pohled. Bill nevěděl, čím to přesně je. Jeho svatba by znamenala odloučení, protože by se stěhoval do Chrisova sídla. Také by to ale znamenalo, že už spolu nikdy nezkusí ty neřestné věci, po kterých posledních pár dní tolik toužil… Bill ale netušil, že po tom touží oba.  

Rodiče byli v úplné euforii a těšili se, až možná jejich budoucí zeť přijede. Pořád zvažovali, jestli dát Chrisovi soukromý pokoj pro hosty, nebo ho rovnou nastěhovat k Billovi. Proti tomu ale Tom zásadně zaprostestoval.

„Nemusíte mu ho přece hned strkat do postele, jen co přijede. Když bude Billa chtít, může přece na jeho pokoj dojít.“ Zavrčel si pro sebe. Věděl, že do bratrovy svatby nemá podle pravidel vůbec co mluvit. Nejstarším v rodině byl dědeček a ten měl výhradní právo rozhodovat o budoucích svatbách. A to mu vnuklo nápad. Bill se nesmí vdát za jiného…  

Na dveře postaršího vlkodlaka se ozvalo zaťukání. I ve svých letech měl ale pán skvělý  sluch, je přece napůl pes.  

„Dále.“ Ozvalo se přívětivým tónem.

Tom bez váhání vešel. Musel to s dědečkem probrat co nejdřív,  jen tak má šanci, že Billa neprovdají.  

„Ahoj, dědo. Já… Můžu s tebou o něčem mluvit? O něčem… osobním?“ Mladík cítil jak rudne, jak má dědovi vysvětlit jeho chování? Má si vymýšlet? Dědeček nesnášel lhaní a mimoto, vždycky to na něm poznal, už v dětství. Možná bude lepší říct pravdu?

„Jistěže. Tak si sedni a nestůj tam tak.“ Poodstrčil židli od stolu, aby si měl kam sednout.

„Tak, copak trápí mého vnuka?“ Zeptal se starostlivě. Tom byl  hrdý, většinou se snažil se vším vyrovnávat sám, jak se na vlkodlaka sluší a patří, pokud za ním přišel s osobním problémem, tak to tedy muselo být něco. To dědovi dělalo docela velké starosti, ačkoli to na sobě nedal vůbec znát.

Tom se nadechl. „Trápí  mně… tvůj druhý vnuk.“ Odpověděl stroze, avšak velmi výstižně. Záleží na tom, jak byste to brali.  

„Bill? Mmm. A jak to přesně myslíš?“ Děda se podrbal za uchem jako opravdový starý pes.  

„Já… vlastně ani nevím, kde začít.“ Povzdychl si a složil hlavu do dlaní.

„Co třeba tam, kde to začalo?“ Pousmál se děda povzbudivě. Něco se dělo, a ať to bylo cokoli, on to z něj dostane.

Tom se hluboce nadechl a vydechl. Asi už není cesty zpět.  

„Začalo to před rokem. V den Billových patnáctin. Já… něco se ten den změnilo. Myslím… můj pohled na něj. Víš, nevím jak to popsat, ale do té doby byl pro mě opravdu jen mladším bráchou. Dělal jsem si z něj srandičky, škádlil ho a zlobil a dělalo mi radost koukat se, jak se zlobí… Teď mně to těší taky, ale… dělám to proto, protože se ho přitom můžu dotknout a… když se zlobí, je tak… Roztomilý.“

Dědeček na něj dlouze pohlédl. Opravdu si nějaké změny v jeho chování vůči Billovi všiml, avšak nedával tomu tak velkou váhu jako právě teď. To, co mu Tom řekl, jen utvrdilo jeho domněnky. Nekalé domněnky.  

„Už pro tebe není jen bratrem, to tím míníš?“ Šel na to opatrně, věděl, že už tak se o tom vnukovi špatně mluví. Přiznat se k takovým citům, chtělo pořádnou dávku odvahy.  

„Asi… Asi ne. Už nikdy nebude. Vím to. Zašlo to příliš daleko, dědo.“ Na jednu stranu se hrozně styděl, na druhou mu bylo o tolik lépe. Vždyť ani sám Bill nevěděl o jeho citech k němu. Dědeček byl první, komu se svěřil. A asi to tak muselo i zůstat.  

Starý pán s ním soucítil. Moc dobře věděl, co to je, cítit k někomu jiné city, než by k němu člověk cítit měl. Sám se jako mladý zamiloval, a pak ho oženili za někoho jiného, nemohl si vybírat. A i když po nějakém čase byl v manželství šťastný, věděl, že to tak dopadnout nemuselo. V Tomově případě to bylo o to horší, že tu nebyla skoro žádná šance, že by to tak dopadnout vůbec mohlo.  

„Ví o tom?“ Nic jiného už asi nemohl dělat.

Tom jen zakroutil hlavou na nesouhlas. Má říct dědovi i o incidentu v koupelně? Nepošle ho někam pryč, než se vdá a odjede Bill?

Vlkodlak si zabručel. Zapeklitá  situace. Kdyby o tom Bill věděl, měl by další otázku. A to, zda jeho city opětuje. Když to ale nevěděl, neměl se už  na co ptát. Aspoň ne v tomhle ohledu.  

„Chceš mu to říct? Míním tím, má teď před svatbou, chceš ho tím zatěžovat? Víš, Bill by ti s největší pravděpodobní ty city… prominul? Špatné slovo. No určitě by ses mu nezhnusil, má tě moc rád. To vím. Ale, nevím, jak by reagoval, Tome.“

Tom si skousl dolní ret.  

„Víš. Bill… jednou jsem náhodou… ne nebylo to náhodou. Slyšel jsem, jak se v koupelně uspokojuje.“ Bože, bylo mu tak trapně, mluvit o tom před dědou, i když věděl, že byl kdysi také mladý a dělal to samé. „Zkrátka jsem ho slyšel a šel jsem ho pozorovat. On si mě ale po chvíli všiml a… Nějak s tím přestal, povídali jsme si, blbli, až jsem skončil u něj ve vaně a… dodělal ho. A on pak mě.“ Polkl. Teď teprve uvidí dědův pravý názor. Tohle už nebyly jen city, to byly činy.  

Děda si odkašlal. Bože, je hrozné být nejstarší.  

„Takže se mu to asi zjevně líbilo…“ Poznamenal. „Poslyš. Proč to vlastně říkáš mně? Myslím tím, jistě, žes to nemohl říct rodičům, ale proč ne kamarádovi? Má to nějaký vyšší záměr?“

Jistě,  že má. Ale nevím, jestli budeš  ochotný mi pomoci. Tom si poposedl na židli.

„Bill se nemůže vdát. Já… já to nevydržím, dědo, nemůžu se dívat, jak je s jiným, roztrhá mi to srdce.“

Líp to asi vyjádřit nešlo. Při pouhém pomyšlení, jak na Billa sahá cizí vlkodlak, se mu ježily chlupy.  

„A ode mne chceš, abych té svatbě zabránil, protože o svatbách v téhle rodině rozhoduji já.“ Povzdychl si. „Jsi pěkně mazaný, nejdřív mi to tu vše srdcervoucně vylíčíš, a pak pod nátlakem emocí mě necháš rozhodovat o budoucnosti nejen tvé, ale mé, tvého bratra a vůbec celé naší rodiny. Víš, že k zrušení sňatku musíš mít pádný důvod? Nejde to jen tak. Bill by musel mít důvod Christiana odmítnout, a to zatím nemá, ještě ho ani neviděl, a to, že se mu nelíbí, argument bohužel není. Uvědom si, jaká je to partie a jaká ostuda by pro něj byla, kdyby ho upír odmítl. Byl by z toho pěkný skandál. Já, opravdu nevím, co si v tuhle chvíli počít, budu nad tím přemýšlet, ale tomu, že Christian přijede, už zabránit nedokážu.“

V Tomovi hrklo. Dědeček mu dal naději, byť skomíravou. Malou, ale přece nějakou. Stál na jeho straně, ale nevěděl, jak to vyřešit tak, aby nedošlo k moc velké újmě. Každopádně mu byl vděčný, že mu naslouchal, přijal to, jak to je, a snaží se mu pomoci. Přikývl. Tiše se zvedl a odešel do svého pokoje. Musí to nějak vymyslet. Když ne spolu, tak on sám.  

betaread: Janule