autor: Iwča
Netrvalo dlouho a černovlásek dorazil domů.
„Mami? Jsi doma?“ křikl z předsíně, zatímco si sundával boty.
„Mami? Jsi doma?“ křikl z předsíně, zatímco si sundával boty.
„Ano, broučku. Jsme tady,“ ozvalo se z obýváku nazpět. Bill si ještě stáhl rukávy na svetru a šel do obývacího pokoje, kde už na gauči seděla jeho matka i s otcem.
„Tak co je?“ zeptal se rovnou a posadil se naproti nim do křesla. „Ve škole žádný problémy nemám, ne?“
„Ne, to nemáš,“ odpověděla Simone s klidem a lehce se usmála. „A už je ti dobře?“
„C-cože… jo, jasně. Jo, už je mi líp. Jen jsem něco špatnýho snědl.“
„Dobře. Víš, miláčku… je důležité, abys pochopil, že nás to mrzí, protože víme, že jsme tu teprve chvíli a našel sis určitě kamarády a-“ Bill ji přerušil.
„N-ne. Ne, mami… ne. Já… ne! Nebudu se stěhovat!“ vykřikl a okamžitě se zvedl.
„Bille, uklidni se!“ podíval se na něj otec vážně a pohledem ho zatlačil zpátky do křesla. „Prostě mě přeložili do Vídně a s tím nic nenadělám.“
„Vídně?! To… to přece není ani v Německu! Neodjedu! Já tu zůstanu s Tomem, nemůžete mě přece nutit!“
„Kdo je Tom?“ podíval se vysoký muž na svou manželku.
„To… je jeho kamarád.“
„Ne! Ne, mami, to není. Je to můj přítel a táta by se měl konečně smířit s tim, že má syna buznu! Už mě to vážně nebaví, pořád mi řídíte život! Není mi pět! Já tu prostě zůstanu. Neodejdu od Toma, to se radši zabiju!“
Simone na něj jen koukala, neschopná něco říct. Bill už párkrát trochu vyjel, ale tohle snad ani nebyl její syn.
„Jak to s matkou mluvíš?!“ zvýšil Gordon okamžitě hlas a černovláskovi dal facku. „Jdi do pokoje! A zabal si, pozítří odjíždíme a vůbec se o tom s tebou nebudu dohadovat!“
„Naser si,“ zavrčel Bill, zvedl se a naštvaně odešel k sobě.
Nebude si balit, ani nápad. Nikam nepojede. Tom by ho přece ani nenechal jen tak odjet. Ne. Zkrátka nepojede.
„Gordone… To si neměl. Teď to bude ještě těžší, přesvědčit ho, aby jel.“
„Já ho nebudu přesvědčovat, on prostě pojede.“
„Ty to nechápeš… Já myslím, že Toma vážně miluje a Tom ho rozhodně zbožňuje. Já-„
„Nenechám nějakýho floutka dělat z mýho syna teplouše! Prostě pojede.“
„Nikdo z něj… um… gaye nedělá. Říkala jsem ti, že je trochu jiný.“
„Ale neřeklas mi, že je to zasranej buzerant! Jak… jak si může… Ne, on tu nezůstane.“
„Přestaň! Robert s jeho přítelem ti přece taky nijak nevadí, tak proč děláš takovou vědu z toho, že je na kluky i Bill?“
„Protože… je to můj syn! Co mám říct chlapům v práci? Dovedeš si představit, co by mi říkali, kdyby zjistil, že můj syn je bukvice?“
„Gordone!“ zvýšila Simone znovu svůj hlas.
„Copak není?“
„A to sis nikdy nevšiml, že… prostě… je takový?“
„Hele… mě to nezajímá. Ono ho to v tý Vídni prostě přejde. Nějak to s nim domluv, za dva dny odjíždíme a konec.“
Ukončil to Gordon a odešel do ložnice. Simone si ztěžka povzdechla. Tohle nebude jednoduché.
****
Ráno už Tom stepoval před domem Kaulitzových. Chvíli to trvalo, ale nakonec se dveře otevřely a vyšel z nich Bill. Ubrečený, ve zmačkaném oblečení a totálně nenalíčený. Dredáč okamžitě položil batoh na zem a běžel ke svému příteli.
„Koťátko, co se stalo?“ zeptal se tiše a Billa si přitáhl do objetí.
„Odvezou mě od tebe,“ vzlyknul černovlásek a od rána se už po třetí rozbrečel.
„Odvezou mě od tebe,“ vzlyknul černovlásek a od rána se už po třetí rozbrečel.
„Cože? Kdo? A kam by tě vozili?“
„T-táta dostal novou práci, zítra se máme stěhovat do Vídně. Já nechci, Tomi, že je nenecháš?“
„Já… půjdeme, ano?“ Tom se odtáhl, políbil Billa na tvář a znovu si hodil batoh na záda.
„Ty je necháš, aby mě odvezli, správně?“
„Bille…“ nevěděl, co říct, jen sklopil hlavu. Co mohl dělat? Vždyť to jsou jeho rodiče. A třeba bude Billovi líp bez něj, aspoň se dostane z… toho. A časem zapomene určitě i na Toma a na všechno špatný, co se mu tu stalo.
„T-Tome!“
„A co mám dělat? Řekni mi, co můžu udělat pro to, abys tu zůstal. Udělám všechno, jen mi řekni.“
Bill chvíli přemýšlel, ale pak kývl, podél zdi domu se svezl na zem a rozbrečel se ještě víc. Tom si před něj hned klekl a začal ho hladit po nohou.
„Miláčku, prosím… neplakej. Bude to dobrý. Nebreč, prosím.“
„Nechci o tebe přijít. Miluju tě, proč to nechápou?“ pípnul Bill a zvedl svůj ubrečený pohled na Toma.
„Pojď ke mně,“ Tom si ho znovu přitáhl k sobě a co nejtěsněji ho objal, věnoval mu pár lehkých polibků do vlasů.
Celou tuhle scénu sledovala z okna mladíkova matka. Chtělo se jí skoro až brečet, ona chápala. Možná, že by tu Billa i nechala, kdyby nevěděla o tom, co s Tomem dělal. Moc dobře věděla, co všechno s ním dělal a co všechno s ním… bral. Dobře, všechno nevěděla, a možná za to v hloubi duše byla ráda. Nechala by ho tu, ale ne, pokud ho Tom zásobuje drogama. Nenechá svého syna v podstatě zabít jen kvůli lásce. I když měla Toma ráda a byl jí v určitých věcech i sympatický… Billa milovala víc než svůj život a prostě se rozhodla ho bránit za každou cenu.
Tuhle lásku nemůže pochopit ani Tom…
„Nechci jít do školy, chci bejt s tebou,“ popotáhl Bill po chvíli a od Toma se kousek odtáhl.
„Půjdeme ke mně, dobře?“
Bill přikývl, chytil Toma za ruku a vydali se k pravděpodobně posledním společným chvílím v jejich životech.
Ano, milovali se. Doopravdy se hluboce milovali, ale proti tomuhle se bránit nijak nedalo…
autor: Iwča
betaread: Janule
Ach jo, to bylo smutný… Nemůžou Billa přece nutit, aby nechal Toma tady a jel do nějaký podělaný Vídně… To prostě nejde a tečka! xDD Bill zůstane tady!:-D
Jinak tuhle povídku, vážně zbožňovám… prosím, udělejte z toho knihu, zkoupím milion výtisků xDD
OMFG! x'(
Tak musím přiznat, že tohle stěhování je to nejlepší, co by se Billovi mohlo stát..bohužel, on sám má na to jiný názor. Vůbec nevím, jak tohle bude pokračovat, jestli odjede, utrápí se, a jestli zůstane, mám obavy, že ho drogy stáhnou tam, odkud už nebude návratu…uvidíme =)
[3]: Souhlasím …
Och..já nechci aby Bill odjel..Nemůže to prostě skončit špatně..:(
Podle mě jediné, co je pro Billa dobré je zůstat s Tomem..jo..já vím, že má Tom vinu na tom, že Bill začal brát drogy…ale podle mě kdyby teď odjel, tak mu bude po Tomovi smutno a bude mu všechno jedno a i ve Vídni si bude kupovat drogy…kdežto tady to z toho může dostat Tom a jeho láska k němu…