Tattoo 20.

„Všechno v pořádku?“ Pokus o nenucený tón se mi nepovedl. Myslím, že ani Tom nebyl tak v klidu, jak se snažil působit. Z kapsy si vytáhl krabičku cigaret a jednu si hned zapálil. Dlouze potáhl a chvíli si nechal nikotin působit v plicích. S dlouhým výdechem do mě zabodl své tmavé, uhrančivé oči a povzdechl si.

„Vlastně úplně ne.“ Znovu si potáhl. Nejspíš jsem hrál všema barvama, protože Tom si ještě jednou rychle potáhl a pak odhodil zbylou polovinu nikotinové tyčinky do popelníku. Natáhl ke mně ruce, aby si mě mohl přitáhnout k sobě. Nechal jsem ho, aby si mě posadil k sobě na klín. Hlavou mi bleskla myšlenka, že takhle zblízka je ještě krásnější. Dojem kazila jenom nejistota v jeho očích.

„Hele, mezi námi je všechno v pořádku, zlato, jo? Jenom se objevilo něco, co mi sere náladu. Nechci ti lhát, takže budu upřímný. Ozval se mi můj bývalý, David.“ Pohledem hladil můj obličej, aby mu neunikla žádná má emoce. Popravdě jsem v první chvíli nějak nevěděl, co na tohle prohlášení říct. Takže jsem se jenom logicky zeptal.

„Co chce?“ Potlačil jsem nutkání zeptat se, jestli chce Toma zpět.

„Popravdě… už pár dnů mě uhání.“ Poznal na mně mou další otázku, takže rychle pokračoval. „Nemyslím si, že chce, abych se k němu vrátil. A i kdyby, seru mu na to. Vlastně… snaží se mě ukecat na nějakou tatérskou soutěž, kterou pořádá jeden jeho známý.“

„Hmm… to přece není zase taková krize, ne? Nebo proč jsi z toho tak vytočený?“ Podle toho, jak Tom před chvilkou naštvaně mrsknul mobilem, to spíš vypadalo, že ho jeho bývalý uhání spíš kvůli tomu sexu.

„Nechci se vracet do minulosti. Navíc David ví, že od poslední soutěže, které jsem se zúčastnil, jsem se zařekl, že už do ničeho podobného nepůjdu. Rozhodně ne s ním.“ Z tváře jsem mu vyčetl, že se ho nemám vyptávat, ale jak jsem ho odhadoval, určitě to nebylo proto, že by nevyhrál. „Navíc… tobě by to nevadilo? Že bych byl celý víkend pryč se svým bývalým? Mě by teda pekelně sralo, kdyby to mělo být naopak. Věřím ti, ale nevěřím chlapům kolem tebe.“ Přísahal bych, že Tom po posledním slově hravě zavrčel.

„Tak nadšený bych nebyl. Vlastně bych se užíral jako pes, ale zase vím, jak svou práci miluješ, a to by byla supr příležitost se ukázat, ne?“ Rukama, kterýma jsem se doteď opíral o Tomova ramena, jsem zajel do jeho vlasů, čímž jsem mu úplně zdevastoval jeho už tak rozcuchaný culík. Tom ale nevypadal, že by mu to nějak moc vadilo. „Takže David po tobě chce jenom účast na nějaké soutěži?“ Když Tom přikývl, docela se mi ulevilo. No něco mi říkalo, že u Davida to nebude jenom o té soutěži, ale Tom nevypadal, že by plánoval velkolepý návrat ke svému ex, takže jsem se spíš snažil zaměřit své myšlenky na nadhozené téma soutěže. „Hele, o čem taková akce vůbec je? V čem všem se soutěží? V čem bys soutěžil ty, kdybys jel?“

Tom si mě chvíli nechápavě prohlížel a pak se rozesmál. „Bože, vždycky když si myslím, že budeš nějak reagovat, tak mě něčím překvapíš. Jsem si říkal, že budeš vyšilovat jenom z toho, že se mi zase začal David motat v životě, ale tebe jenom zajímá ta soutěž.“ Zavrtěl hlavou.

Dlaněmi jsem pevněji zachytil jeho tvář tak, abych si byl jistý, že mi neuteče pohledem.

„To není tak, že bych nevyšiloval a byl nadšený, že se ti zase objevil v životě. Popravdě se mi nechce moc věřit, že jde jenom o tu soutěž, ale… věřím ti, víš? Zamiloval jsem se do tebe a chci ti věřit, když říkáš, že to máš stejně. Nechci být stíhačka, víš?“

„Nikdy by mě ani nenapadlo, že by z tebe mohla být stíhačka, Bille. David je uzavřená kapitola, kterou už, sakra, nechci znova řešit. Už je to za mnou, všechny ty sračky kolem rozchodu. Teď jsme jenom my dva, dobře?“ Tomovy horké dlaně, které mi do té doby vytvářely konejšivé kroužky na zádech a bocích, si mě více přitiskly na jeho hrudník a naše rty si okamžitě našly cestu k sobě v náruživém líbání, kterým jsme si navzájem snažili vyjádřit všechny své pocity.

Až když už to vypadalo, že zkolabuju z nedostatku kyslíku, jsem se neochotně odtáhl. Tomův zamlžený pohled ve mně vyvolával chuť poprosit ho, aby si mě vzal, nejlíp hned teď a tady. Ale nemyslím si, že by to Geo ocenil.

„Ehmm.. takže v čem se vlastně soutěží? Jsou nějaké speciální kategorie?“ Musel jsem si odkašlat a s chichotáním jsem si hledal pohodlnější pozici k sezení na Tomově probuzeném klíně. Vrtění rozhodně nebyl ten správný pohyb ani pro mé mužství, takže jsem toho okamžitě nechal. Tom měl nejspíš stejný názor.

„Hele, moc se nevrť. Za chvíli mi má dorazit další zákazník a tetovat se stojákem… nic příjemného, věř mi.“ Poťouchle se na mě usmál. Zvedl jsem tázavě obočí v nevyslovené otázce a Tom mě pochopil. „Bože, ty vážně chceš, abych se přiznal, co? Fajn, moc se mi to nestává, ovšem naposledy jsem ho měl, když jsem jednomu černovláskovi tetoval hvězdu někam sem.“ Dlaní mi přejel po tričku v místech, kde si hovělo na mé kůži mé první tetování. Kecal bych, kdybych řekl, že mě to nepotěšilo. Alespoň jsme na tom byli tehdy stejně.

„Jinak soutěží se ve více kategoriích. Jak jsem řekl, je to většinou na dva dny a každý den jsou jiné kategorie. Všeobecně bývají nejvíc malá a velká tetování, pak určitě klasika Black and White. Vzhledem k tomu, že v poslední době lidi začínají experimentovat více s barvama, tak by na každé soutěži měla být i kategorie Most crazy nebo aspoň Colours. Minule, když jsem projížděl nějaké webovky, tak jsem narazil i na specifické jako třeba Asia nebo Flowers. Super jsou taky realistické kérky, ty maj taky svou vlastní kategorii. Vlastně v tomhle je každá soutěž tak trochu specifická, protože i když některé kategorie jsou pro všechny stejné, pokaždé se najde i nějaká, která tu kterou soutěž odlišuje od ostatních.“ V Tomově obličeji bylo najednou vidět neskutečné zapálení pro řemeslo, kterým se živí. Úplně to z něj sálalo.

„A na kterou by ses přihlásil ty?“

„Vlastně podle toho, jaký motiv bych si vybral, bych mohl soutěžit s jednou kérkou ve více kategoriích. Mě by teda asi nejvíc sedla ta klasika Black and White, klidně Large a Realistic. To by byla, kurva, výzva. Ale záleželo by, jak by si to všechno sedlo.“

Jak jsem si ho tak prohlížel, docela mi přišlo, že se pro myšlenku nějaké soutěže celkem nadchnul, ale myslím, že ho dost brzdila myšlenka na Davida a rozhodně to něco z jejich minulosti, o čem se nechtěl bavit, ať už to bylo cokoliv.

„Hele, lidi, nerad bych nějak rušil to vaše tokání, ale kámo, máš tu práci, která nás oba jaksi živí, takže šlo by to dneska ukončit?“ Geův hlas následován jeho šklebícím se obličejem dával vědět, že je Geo v pohodě, jenom prostě je opravdu nejvyšší čas to dneska zabalit.

„Jo, už jdeme.“ Tom si povzdechl a pomohl mi na nohy. „Uvidíme se zítra?“ Prsty mi shrnul neposedný pramen pryč z očí.

„Zítra nemůžu. Zase musíme k babičce. Volala včera večer mamce, že potřebuje pomoct s něčím na zahradě, takže tam zase zůstaneme až do neděle. Otrava. Co máš na víkend v plánu ty?“

„Nějaký známý Geova známého chce udělat kérku a má čas jenom zítra dopoledne, takže budu tady v práci. A pak netuším, ale Geo určitě něco vymyslí.“ Tím jsem si byl jistý.

S Tomem jsme se rozloučili bezkonkurenčně žhavým líbáním a až Geova netaktnost nás od sebe dostala. Na lehátko se Tomovi rozvalila hnědooká brunetka, která na oblečení rozhodně šetřila a snažila se na mého přítele vrhat svůdné pohledy. Nějak jí vůbec nevadila Tomova paže obmotaná kolem mého pasu. Ukradl jsem si poslední polibek, pobaveně se zašklebil jejím směrem a už jsem mazal domů.

Zase jsem měl po cestě o čem dumat. David a jeho snaha nacpat se Tomovi zpátky do života. Tom a tatérská soutěž, na kterou by určitě šel, kdyby to bylo za jiných okolností. A hlavně jak to udělat, abych zítra nemusel k babičce.

V sobotu ráno jsem mrzutě zamířil do koupelny a během čištění zubů se psychicky připravoval na balení si věcí k babi. Včera se mi nepovedlo mamku přesvědčit, že bych klidně mohl doma zůstat sám. Nepřipadalo to prý v úvahu.

V pyžamových kalhotách a tátově starém tričku jsem se došoural do kuchyně. Mamka se motala kolem plotny, což mě překvapilo, protože ještě nikdy jsme si k babičce nevezli oběd. Taťka si spokojeně četl noviny, před sebou na stole měl zbytek snídaně a ještě teplou kávu.

„Dobré ráno, Bille. Dneska nějak brzo, ne? Čekal jsem tě až tak kolem oběda.“ Gordon na mě pobaveně kouknul.

„Myslel jsem, že vyrazíme k babi hned ráno.“ Ze skříňky jsem si vyndal misku a oblíbené cereálie. Postavil jsem všechno na linku a z ledničky si vyndal mléko.

„Vlastně jsme se s mamkou domluvili, že my dva zůstaneme doma a pojede sama. Já ještě musím dokončit nějaké dokumenty do práce a pochybuju, že ty by ses s nadšením hrabal v hlíně. Co říkáš?“ Vytřeštěně jsem koukal na rodiče. Mamka nevypadala zrovna nadšeně, takže se radši otočila zpátky k obědu, který pro nás chystala. Když mi to došlo, vypísknul jsem nadšením a rychle objal taťku a hned pak mamce vlepil pusu na líčko. Už jsem se chtěl rozeběhnout zpátky do pokoje, abych zavolal Tomovi, ale pak mi došlo, že je v práci. Navíc jsem si ještě nebyl tak úplně jistý, že mě taťka pustí ven.

„Mladíku, ale nejdřív by ses mohl nasnídat, nemyslíš?“ Gordonovi cukaly koutky smíchem. A já do sebe rychle cpal jídlo, už abych mohl vyrazit za Tomem. Překvapení nemusí být vždycky fiasko. A my máme před sebou celý víkend. Paráda.

…

„Kámo, tohle je paráda. Geo říkal, že máš šikovné ruce. Hele, ale tohle je luxusní.“ Chlápek, kvůli kterému jsem musel dneska do studia, si obdivně prohlížel mou dnešní práci. Byla to docela výzva. Barevné tetování, realistický obrázek smyslné ženy, která si pohrává v rukou s vyškubnutým mužským srdcem. Sice docela morbidní mít něco takového na paži, ale temný podtón, zvolená barevnost a zcela zjevné poselství tomu dodávalo tu správnou šťávu. Neříkám, že bych si tohle na sebe nechal vytetovat, ale rozhodně se mi na tom pracovalo dobře. Navíc byl Mal docela v klidu týpek, takže jsme celkem slušně pokecali.

Přelepil jsem mu to fólií, potřásl si s ním rukou a poslal ho za Geem všechno zaplatit. Unaveně jsem se svalil do křesílka, do jedné ruky vzal mobil, abych zkontroloval, jestli mi náhodou nevolal nebo nepsal Bill, a druhou se nemotorně snažil vyklepat z krabičky cigaretu. Display mobilu byl prázdný, sakra. Zapálil jsem si a rukou si unaveně promnul oči.

„Říkal jsem ti, že bys s tím kouřením měl přestat.“ Hlas nade mnou ve mně vyburcoval okamžitou ostražitost.

„Co chceš?“ Silně jsem potáhl z cigarety a teprve po vydechnutí jsem zvedl pohled k brunetovi, který stál ve dveřích. Za ním nejistě postával Geo.

„Tomu ty říkáš přivítání, Tome? Žádné objetí nebo polibek?“ David pobaveně vycenil zuby.

„Neser. Už jsem ti říkal, že do ničeho nejdu, takže můžeš vypadnout.“ Postavil jsem se a odhodlaně se snažil udržet, abych mu nenamlátil ciferník.

„Ehm-ehm… Tome?“ Geo stál kousek od Davida, připraven ho vyhodit ven.

„V poho, Geo. Hele, dneska už máme hotovo, tak se potkáme doma, jo? Jenom si tu ještě něco vyřídím.“ Můj spolubydlící mezi námi chvíli nejistě postával, ale pak mi kývnul a vydal se domů.

„Tome, no tak. Vyslechneš si mě? Jestli jde o tamto, tak za to se ti znovu omlouvám, já-„

„Drž hubu, Davide. Mezi náma je, kurva, konec, ve všem. Už jsem ti říkal, že se k tobě nevrátím. Miluju někoho jiného. A po tom, cos mě na poslední soutěži jako největší svině podrazil, nemůžeš, kurva, čekat, že se zase zúčastním nějaké tvé pošahané akce.“ Nadechl jsem se k pokračování, ale David mě přerušil.

„Bože, vždycky jsi byl šukézní, když ses takhle rozohnil.“ Dřív, než jsem mu stihl rozbít držku pěstí, pevně si mě k sobě přitáhl a tvrdě své rty přitiskl k mým.

…

Od autobusu jsem doslova běžel, abych byl u Toma co nejdřív. Vím, že jsem mu měl zavolat, protože ani nevím, jestli je ještě ve studiu, ale nechtěl jsem si nechat ujít to překvapení a doufejme i radost, až mě uvidí a zjistí, že máme pro sebe celý víkend.

Zatlačil jsem do dveří a nadšením jsem skoro vypísknul, když povolily a otevřely se. Vešel jsem dovnitř a už se připravoval na nějakou uštěpačnou Geovu poznámku, ale Tomův kolega na svém obvyklém místě za pultem nebyl. Zvláštní. Pak mě ale napadlo, že v tom případě už mají nejspíš hotovo a o to to bylo lepší.

„Hej, Tome? Jsi vzadu? Hádej, kdo dneska dostal nečekaně volno?“ Doběhl jsem k závěsu a trhnutím ho otevřel.

„Tome? Co…?“

autor: Luki