autor: Majestrix
Vyděsíš miminko
„Nesnáším, že to nemůžeme dělat tak často,“ zasténal Bill, zatímco Tom ho držel za boky a pomalu do něj přirážel. „Kurva, přímotady.“
„Snažím se,“ vydechl Tom, ale Bill se pod ním sále ošíval, utvářel mu úžasný pohled, když mu jeho prsa poskakovala nahoru a dolů, jak se posouval. Dělali to už skoro hodinu a Tom nechápal, proč se nedokázal ještě udělat; dokonce ani když viděl Billa, jak se udělal, když se celý třásl a chvěl a křičel jeho jméno. Jeho penis akorát víc ztvrdnul, až to bolelo, a to bylo všechno.
A právě proto pořád do svého dvojčete přirážel. Skoro zoufale.
Potili se a Tomovi se dredy lepily na záda a ruce, připadal si naprosto mimo kontrolu, ale nebylo to nic, jako když Bill natáhnul ruku, aby ho přitáhl blíž.
„Kurva, Tomi, udělej se,“ řekl a se smíchem zavzdychal, když se mu Tom otřel přirozením o prostatu.
„Snažím se,“ vydechl znovu. Nechápal, proč Bill nedokáže pochopit, že je to pro něj těžké, tentokrát. Tom přirážel boky tvrději a Bill spadl do postele se zasténáním.
„Víš,“ řekl bez dechu, „tohle mi připomíná, jak jsme to dělali, když jsme počali Zoe.“ Dal si Bill ruku pryč z očí a podíval se na bratra. „Snažíš se mě znovu zbouchnout?“
Byl to vtip, to bylo zřejmé, ale horší bylo, že to vtip být neměl. Tom se s výkřikem udělal a všechen tlak, který v sobě měl celou hodinu, z něj vyjel; ten orgasmus byl tak silný, že málem viděl černobíle, než se vyčerpaně svalil na Billa.
„Um…“ bylo jediné, co ze sebe Tom dokázal vydat, a Bill se pod ním jen zasmál a shodil ho ze sebe dolů.
„Je tu horko,“ řekl a protáhl se.
Tom se na něj přihlouple podíval, když se protahoval, vypadal spokojeně. „To je jediný, co na to řekneš?“ vykvíknul.
„Poděkoval bych, ale myslím, že jsem ti ego pohladil už dostatečně.“
„Bille-„
„Hele, Tome, nemusíš vyšilovat. Já taky nešílím, jasný?“ podíval se Bill na svého bratra a povzdychnul si. „Takže bych prosil, abys přestal vůbec uvažovat o tom, že mě znovu zbouchneš. Jen tak dlouho, jak budeš vědět, že se to už stát nemůže… chci říct, tak v čem je problém?“
„Já nevím.“ Tom byl podrážděný, že se na to Bill nekoukal jako na znamení. Odkdy byl on to více racionální dvojče? Možná toho až moc četl.
„Ale víš,“ zamručel Bill, už skoro spal. Tom se musel usmát, a vylezl z postele. Nechtělo se mu spát, a kdyby vypnul televizi, Bill by se nejspíš znovu probudil a nechtěl, aby na něj pak byl nepříjemný.
Odešel dolů a povzdychl si. Puppy byl u Molly doma; budou se o něj starat, dokud se Tokio Hotel nevrátí z turné. Teď, by ta malá kulička chlupů vystartovala zpoza rohu a snažila by se mu obejmout kotník. Bude mu chybět jejich dům; konečně mu to tu začalo připadat jako domov a oni už zase museli odjet.
Tom bezcílně chodil po domě, pak se rozhodl, že jestli se nevyspí, bude zítra nepoužitelný. Celá jejich flotila zavazadel už byla připravená u dveří, a on konečně pocítil malý nával nadšení. Budou zpátky na podiu; to bylo něco, co on i Bill milovali. Muselo to přeci vyjít, ne?
Zazíval a rozhodl se, že spánek bude opravdu v jeho nejlepším zájmu. Když uklidil plochu na spaní, slyšel, jak se Zoe převaluje. Neplakala, ještě ne, ale jestli bude mít dál pocit, že ji ignorují, tak budou mít co dělat se záchvatem vzteku.
Tom nakoukl do jejího pokoje a nechal oči zvyknout si na tmu.
„Zoe, jsi vzhůru?“
Zoe šťastně zabrumlala a rychle začala naříkat. Neměla ráda, když jeden z jejích rodičů byl poblíž a ona musela být v postýlce. Naštvaně vydechovala, dokud se k ní Tom nedostal a nepohladil ji po bříšku. „Nechceš ještě spinkat?“ zeptal se tiše. Zoe ho chytla za ruku a přitulila se k ní, znovu začala naříkat, když jí tahle akce z postýlky nepomohla. „Ššš…“ kolíbal ji Tom. „Když budeš hlasitá, tak sem přijde Bill, a pak bude zítra ráno nepříjemný. A to ani jeden z nás nechceme, obzvláště ne zítra.“
Zoe to bylo jedno, naříkala hlasitěji, dokud si Tom nepovzdychl a nezvedl ji. Okamžitě zabořila ruce do jeho vlasů a přitáhla si jeden z dredů blíž ke svojí slintající puse.
„Ne,“ řekl rychle a něžně jí ho sebral. „To nejez, nechutnalo by ti to,“ připomněl jí. Zoe zanaříkala, ale přimáčkla se obličejem na Tomův hrudník, vrtěla se, dokud se s ní neposadil do houpacího křesla a nedal si ji přes rameno.
Tom zavřel oči a poslouchal, jak vydechuje a vzteká se. „Jestli budeš kakat, tak to udělej dřív, než tě dám do postýlky,“ řekl tiše. Zoe si prdla, hlasitě a mokře, a Tomovi se chtělo brečet, když to ucítil. „Bože, nejsi ty malej řidič náklaďáku nebo něco? Mám dojem, že máš hovna jako starej chlap.“
Zoe se zaradovala a začala usínat, zatímco ji Tom nesl k přebalovacímu stolu. Když ji položil a ona si všimla, že není v postýlce, začala brečet a vztekat se, dokud jí nerozdělal dupačky, aby ji mohl přebalit. „Hej, nevztekej se; to ty sis posrala plínku, takže tě musím přebalit,“ zašeptal Tom. „Už jsme skoro hotový, vydrž.“ Zabralo to další dvě minuty, ale Zoe znovu voněla jako čisté spící miminko a Tom byl připravený jít spát. „Dobrou, Zoe,“ zašeptal, ale ona už zase skoro úplně spala, když ji položil do postýlky.
Tom se podíval na svou dceru a zavrtěl hlavou. Byla přesně jako Bill, když dostala něco, co chce; hned jak to bylo hotové, usnula. Zazíval a potichu odešel z pokoje, po špičkách došel do ložnice, našel Billa schouleného do klubíčka uprostřed postele. Tom se usmál a vlezl si pod peřinu nejtišeji, jak to šlo, ale Bill to zaznamenal a pevně se k Tomovi přitulil, oba dva znovu tvrdě usnuli.
***
„Tohle bude fiasko,“ zamumlal Bill, zatímco chodil za dveřmi. Křik fanynek byl slyšet i přes zdi, a Gustav se jen tiše smál, nakloněný nad svým laptopem. „Čemu se směješ?“ připadal si hrozně divně v tom, co bývalo jeho normální oblečení; dramatický make-up a velké vlasy. Takhle oblečený a nalíčený nebyl už skoro rok.
„Hele, věděli jsme, že to takhle bude. Vždycky to tak je. Tak se uklidni. Kde je Zoe?“ zeptal se bubeník.
„Je s Melindou; letěly napřed a už jsou na hotelu, díky Bohu. Proč tady není letadlo?“
„Problém s motorem.“
„Oh, bože.“ Zbledl Bill a posadil se vedle Gustava. „Proč seš tak v pohodě?“
„Protože nám dají jiné letadlo; to proto to trvá tak dlouho. Jen se uklidni, všechno bude v pořádku.“ Zvedl Gustav nemotorně pohled. „Co je horší, piráti nebo pracovníci ze Zoo?“
Bill se na Gustava podivně podíval. „Um, cože?“
„Dělá Georgovi profil na seznamce, jen neví, jestli má být pirát nebo pracovník v Zoo.“
„Oh, um… pirát. A napiš tam, že chce ženskou, která bude pořád držet svůj charakter. Dáš tam jeho pravý telefonní číslo?“
„Nejspíš. Jo, udělám to, počkej,“ přidal Gustav další číslo a podrbal se na ruce. „Tak, hotovo. Podívej se.“
Bill si od Gustava vzal laptop a přečetl si profil. „Moje jméno je Georg Listing a jsem… zadkovej pirát? Oh bože, to je špatný.“
„Pokračuj.“
„Mám rád procházky na pláži, kohoutí zápasy při západu slunce, posilování, až přílišné pečování o své vlasy, a chlupaté, tlusté, překrásné ženy. Chci svou vlastní kocábku, s kterou bych přeplul sedm moří. Pokud miluješ anál, prosím zavolej. Oh, tohle je špatný.“
„Je mi z toho skoro hrozně,“ přiznal se Gustav. Bill se podíval znovu na profil a nehty bubnoval o opěradlo křesla.
„Kde je to letadlo?“ zanaříkal znovu zpěvák a sjel v křesle dolů.
„Na cestě.“ Oba, Bill i Gustav, zvedli pohledy, když do místnosti vešel David. „Máme další letadlo a budeme uvnitř dřív, než se fanynky dozvědí, že jste odešli.“
„Davide,“ řekl Bill klidně a zvedl se, „jestli se tohle ještě někdy stane, zakroutím ti krkem.“ Kývl a odešel do pokoje, kde byl Tom s Georgem, rozvalovali se tam na drahých pohodlných sedačkách.
„Vypadni,“ zabručel na basáka, a s podivným pohledem na Tomovu adresu se Georg zvedl a odešel, po cestě ale ještě Billovi věnoval zásah ramenem.
„Co ti je?“ zeptal se Tom trošku pobaveně. Věděl, co tahá jeho bratrovi za nervy, ale bylo to roztomilé sledovat ho, jak se zlobí.
„Mám starosti o Zoe. Co když pláče?“ zeptal se zasmušile Bill.
„Um… Melinda se o ni postará. Za to jí platíme.“ Podíval se Tom na svého bratra, který ho probodl pohledem. „Co je?“
„Jak můžeš být tak klidný?“
„Protože kdyby ses podíval na mobil, tak bys viděl zprávu a obrázek od Melindy. Zoe spí, a je nakrmená a přebalená. Brečela trošku, protože se jí po nás stýskalo, ale to je normální. Stejně usnula.“
„Nechci, aby se jí po nás stýskalo.“ Promnul si Bill ruce a sedl si k Tomovi. „Chci jí u sebe.“
„Věř mi, že v tomhle bordelu ne. Těžko se tím davem prodereme sami; se Zoe by to bylo nebezpečné, to snad víš.“
„Já vím!“ vyjel Bill. Tom ho šťouchl do ramene a Bill usyknul. „Promiň,“ vydechl. „Jsem jen strašně nervózní.“
„Já vím.“
„A ty nejsi.“
„Jsem, uvnitř. Myslím, že jsem se naučil Melindě věřit.“
„Já jí taky věřím.“
Tom se na bratra podíval a pokrčil rameny. „Víš, že by pro Zoe udělala cokoliv.“
„Jo, já vím. Obejmi mě a řekni mi, že všechno bude v pořádku.“
Tom se usmál a poslechl, rozevřel náruč a nechal Billa se k němu roztřeseně přitulit. Oba dva to vyčerpávalo, ale každého jinak. To, že u sebe neměli Zoe, ale oba odsouhlasili, a opravdu by bylo nemožné projít s ní tím rozvášněným šíleným davem. „Je ti líp?“ zeptal se po chvíli.
„Jo.“ Popotáhl Bill a znovu se postavil. Půjdu si upravit make-up.“
„Kluci, za dvě minuty jdeme,“ řekl David, když strčil hlavu do místnosti. „Buďte připravení.“
„Vidíš.“ Ukázal Tom. „Vyjde to.“
Bill se zasmál a odběhl do koupelny.
***
Bylo to o čtyři hodiny později, kdy Bill s Tomem zaťukali na Melindiny dveře. Rychle jim otevřela a utišila je. „Spí,“ zamručela, ale ustoupila, aby dvojčata mohla dovnitř a podívat se na vlastní oči. Po podlaze byly poházené hračky, a otevřená knížka, Zoe oblíbená, o kočce a stromu. Zoe byla schoulená na boku, stejně jako spal Tom, vždycky když se nikdo nekoukal a on byl unavený, v puse měla ruku a pomalu si ji cucala.
Billovy nervy se uvolnily a klekl si vedle cestovní postýlky, v které byly peřinky z domova. „Zoe,“ zašvitořil, nevěděl, jestli ji chce vzbudit anebo ne. Tom mu položil ruku na rameno a zvedl ho nahoru, než mohl pokračovat. „Tome,“ sykl Bill, a dal mu ruku pryč. „Co děláš?“
„Zabraňuju ti v něčem, čeho bys pak litoval. Dej Zoe pusu na dobrou noc, a jdi do postele. Ráno v šest máme rozhovor pro rádio,“ připomněl mu Tom.
Billovi klesla ramena a podíval se zpátky na svou dceru, a najednou se chtěl zabalit a jet domů, jenže do toho bylo ještě spoustu času. „Jo, máš pravdu. Dojdeš pro mě, až se probudí?“ zeptal se Melindy s nadějí.
„Jen jestli to bude potřeba; Zoe a já spolu dobře vycházíme, a dokud jí nic nebude rozptylovat, tak hned zase usne. Bille, věř mi, bude to v pořádku. Měl by ses vyspat, abys měl energii na váš rozhovor.“ Melindin úsměv byl široký a důvěryhodný, a nadevšechno znalý, a Bill souhlasil, že mají ráno rozhovor. Nemohl sedět se Zoe a pak udělat ráno dobrý dojem na jejich novém turné. Tyhle věci věděl, a stále jim nechtěl věřit.
Byl odveden ke dveřím, a s Tomem vystrčen na chodbu, dveře se za nimi s cvaknutím zavřely. „Byli jsme právě vykopnuti?“ zeptal se Bill přihlouple.
„Pro naše vlastní dobro,“ zamručel Tom, a vyndal telefon. „Už je deset, a víš, jací jsme, když jde o první den.“
Bill přikývl. Jejich první den cestování je vždycky vzrušil, dokázali sedět s Gustavem a Georgem celé hodiny, koukat se na filmy a pít, dokud se nemuseli zase přemístit. Zazíval a pomyslel na Zoe a vůni miminka, a jak lehce by ji mohl odnést k sobě do pokoje, protože za ni byl zodpovědný. Nejspíš měl svoje plány napsány na obličeji, protože ho Tom chytl za ruku a přitáhl si ho k sobě.
„Uvidíme ji zítra, Bille,“ připomněl mu něžně, a Bill přikývl.
Bill usnul hned jak se hlavou dotkl polštáře, a snil o nespokojené Zoe, která hledala své rodiče.
***
„Halo? Kdo jste, a kde jste sehnali tohle číslo?“ zahučel Georg do telefonu. „Proč tohle říkáte? Už mi nevolejte, jo, idiote?“ zavěsil a probodl telefon pohledem, pak ho vypnul. „Co se to kurva na tom světě děje?“ zeptal se basák hlasitě.
„O čem to mluvíš?“ odstrčil ho Gustav ze dveří, aby mohl projít do green roomu. Jejich první rozhovor a neplánovaný druhý rozhovor šel dobře. A chemie, která dělala Tokio Hotel tak zajímavými, stále ještě nevymizela.
„Nějaký šílený holky mi volaj a znějí jako piráti, a říkaj věci, ze kterých se mi chce zvracet,“ řekl a pokrčil rameny. „Stává se to pořád častěji, myslím, že si budu muset změnit číslo telefonu. Kurva!“
„Jsme hotovi,“ řekl Bill nadšeně a loktem vrazil do Georga, aby mu uhnul. „A zítra budeme v autobusech!“
„Odkdy jsi šťastný, že můžeš být v autobuse?“ zeptal se Gustav, když se došoural ke gauči, na kterém seděl Georg.
„Od té doby, co budou Zoe a Melinda blíž. Bylo to zajímavý, a to je to teprve čtyřicet osm hodin.“ Řekl Tom a zavřel dveře před nosem pár ženským, které zamilovaně koukaly do místnosti. „Doufám, že se Zoe bude autobus líbit.“
„Bude ho milovat. David říkal, že je to pro miminka a dostaneme pro ni opravdu roztomilou helmu, kterou bude nosit, když bude vzhůru, ale bude se jí líbit. Jen se musím vždycky ujistit, že je učesaná, než se jí nandá.“
„Nemá tolik vlasů,“ zašeptal Gustav Georgovi, který si odfrkl.
„Hej!“ obrátili se na ně dvojčata unisono. „Nepomlouvejte naše dítě!“
Všichni se na chvíli zarazili.
Georg se nejistě zasmál. „Vole, myslím, že tu roli strýčka bereš nějak moc vážně.“
Tom se zašklebil a snažil se dostat tlukot svého srdce zpátky do normálu. Nemusel se na Billa koukat, aby věděl, že ho probodává pohledem. Bylo to o chlup a Tom zareagoval bez přemýšlení. Stephen jim říkal, že emoce nemají nárok, jestli chtějí své tajemství udržet.
Vzduch byl najednou nepříjemný, a jak se Tom snažil vymyslet odpověď, kterou by mohl Georgovi říct, dveře se otevřely a dovnitř vešel David s telefonem u ucha.
„Už jsme připraveni, díky.“ Zavěsil a kývnul hlavou k chodbě. „Tobi je připravený a odvoz je venku. Je tam jen malý dav, takže se podepíšete a vyjedeme.“
Bill zaúpěl. „Zrovna jsem se chtěl odlíčit,“ postěžoval si, ale jejich manažer zavrtěl hlavou.
„Na to není čas; mimo to, musíš vypadat ‚normálně‘, a víš, jak tě milují s make-upem. No tak kluci, čekají na vás už od pěti od rána.“
„Šílenci,“ řekl Gustav a posadil se, vzal si od Davida fixu. Všichni se připravili a jednu si vzali, a Tom melancholicky Billa šťouchnul.
„Úsměv, nebo to bude všude v novinách.“
Bill přikývl a zapřemýšlel, jestli nezapomněl, jak se usmívat svým falešným úsměvem.
Nejspíš byl čas se to znovu naučit.
***
Tom se na něj nemohl zlobit; taky byl nadšený, že Zoe uvidí. Bylo poledne a Zoe se zrovna bude probouzet. Bill poskakoval na sedačce a celou cestu zpátky do hotelu naříkal. Tobi se na ně každých pár minut koukal, protože Bill zněl zoufale.
No, Bill nebyl ten jediný, kdo byl zoufalý. Tom zmeškal svůj večerní rituál se svou dcerou, kdy předstírala, že spí, Tom za ní za chvíli přišel a ona byla vzhůru, cucala si většinou nějakou část těla a byla připravená udělat svou noční potřebu. Pak ji vždycky přebalil a uspal ji v houpacím křesle, dokud neusnula. Takhle se Tom teď připravoval ke spánku.
Minulou noc k němu Bill vlezl do postele a dýchal mu do obličeje, bylo to skoro tak dobré, ale nebylo to ono. Dnes v noci bude Zoe u nich v pokoji, a on si ji uspí po svém. Až na to, že tam nebude houpací křeslo a bude ji muset přebalit na posteli, a ne na jejím přebalovacím stole z ebenového dřeva. Z těch malých změn mu bylo divně od žaludku, ale chtěl to tak, ne?
„Kde jsi?“ zeptal se Bill. Byl na telefonu s Melindou, když dojeli. „Hned jsem tam.“
„Kde je?“
„Ve svém pokoji,“ řekl Bill, pak se podíval dopředu. „Davide, nevolej nám po zbytek večera, jo? Budeme vevnitř.“ Bill se už neohlédl a otevřel dveře, vylezl ven. Tom si zvedl kalhoty a kolébal se za svým bratrem, rychle, aby se vyhnuli všem zvědavým pohledům. Tobi byl nejspíš naštvaný; vždycky chodil první, ale Zoe byla ve dvacátém patře, a tam bude i Tom s Billem.
Bill šel vedle Toma, prakticky vibroval. „Tohle je tak hloupý,“ zamručel. „Proč se takhle chovám, Tomi?“
„Protože ti chybí tvoje dcera a naše životy jsou šílený a my jsme taky šílení.“ Všechno to řekl narychlo, ale Tom byl taky nervózní. Bill se snažil mu stisknout ruku, ale nakonec chytl jen jeho triko. Nezáleželo na tom, protože se otevřel výtah a Melinda vyšla z pokoje, se Zoe v náručí.
„Zamávej,“ řekla šťastně a vzala Zoe za ruku, hýbala s ní nahoru a dolů. Zoe se to zdálo neuvěřitelně směšné a začala se vesele smát, zabořila se obličejem Melindě do vlasů.
„Zoe, koláčku,“ zazpíval Bill a rozeběhl se k ní s náručím otevřeným. Doběhl k ní a okamžitě ji polechtal na boku, aby se na něj podívala. Zoe zvedla pohled a zavřískala, okamžitě se rozbrečela. Tom byl hned vedle něj, zmatený.
„Co s ní je?“ zeptal se Bill, vypadal k smrti vyděšeně a ztraceně. Který dobrý rodič rozbrečí svoje dítě tím, že se na něj dítě podívá?
Zoe vykoukla zpoza ruky a znovu se rozbrečela, natahovala se po Tomovi. Ten si ji rád vzal a přemýšlel, proč se snažila zahrabat k němu do hrudníku. „Co se děje, Zoe?“ zamumlal svojí dceři.
„To je tím make-upem a vlasy,“ řekl Bill smutně. „Zrovna jsem si uvědomil, že mě nikdy předtím neviděla v mém make-upu… Nejspíš vypadám jako úplně jiný člověk, obzvlášť s mými vlasy…“
„Není to takový rozdíl,“ řekl Tom.
„No,“ přerušila je Melinda, „pro dítě je to ten největší rozdíl na světě. Proč si to nejdeš odlíčit a já klidně vsadím svůj platu na to, že bude Zoe nadšená, že tě vidí, hm?“ vzala Billa kolem ramen a odvedla ho k jeho pokoji, nechala Zoe s Tomem o samotě.
Zoe se na Toma podívala svýma velkýma zelenýma očima a on pokrčil rameny, a utřel jí pryč slzy, které ještě nedopadly na jeho tričko.
„Tohle mamince nedělej,“ zažertoval Tom. „Víš, že je citlivý.“
Zoe ho chytla za piercing a nadšeně zatahala.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nezapomeňte na komentář, J. :o)
♥Nemám co dodat
i když padám únavou, musím si to prostě přečíst…
…já tuhle povídku tak miluju!!! jedna z nejlepších, co v twincestním světě existuje <3
Naprosto dokonalej díl, miluju Toma, jak se stará o malou, jak ji s láskou uspává a přebaluje, ale současně se občas chová jako typickej chlap… úžasný, dokonalý.
Chudinka Bill, bylo mi ho tak líto, když malá začala brečet, musel být z toho vyděšenej, proč jeho vlastní dítě řve jako na lesy, když ho vidí.
"Tohle mamince nedělej", mě naprosto odrovnalo, smála jsem se pěkně dlouho… 😀
Dokonalej nápad, prostě nelze nic jinýho říct, tahle povídka je naprosto mistrovská práce, a já ji miluju. Díky, Majestrix, žes něco tak úžasnýho stvořila :o) J.
Omlouvám se za stručný komentář, ale po těch dvacetikilometrových túrách včera a dneska nejsem schopná nic moc vyplodit =)
Krásný díl, moc se mi líbí takové ty intimní chvilky, které mají kluci se Zoe, to, jak k ní Tom v noci vstal a postaral se o ni, bylo hrozně milé, připomnělo mi to moje vlastní noční vstávání =)
Tahle povídka je prostě skvělá, miluju, když mají kluci v povídkách děti, a tady se to obzvláště povedlo ♥♥♥
Ještě poděkování pro Lil.Katii ♥
Úchvatné
Zvláštní to věc, nejsem ten tip člověka, kterého by nějak zvlášť dojímaly děti, ale v téhle povídce mě malá Zoe naprosto dostává. Culím se tu celou dobu čtení jako blázen. Možná to její kouzlo bylo konkrétně v téhle kapitole umocněno tatínkem Tomem, který se o ni zak pěkně staral. A Billa je mi chuděrky líto. Nemůže s ní být tolik kolik by chtěl a pak ho ani nepozná. Já řčíkám – vyprdnout se na turné. 🙂
Rituál Toma a Zoe je opravdu sladký×DDD a ty jeho hlášky k tomu, no umírala jsem smíchy×D bylo to perfektní. A to jejich nadšení pokaždé, když ji mají vidět:) je prostě skvělé. A jak se lekla Billa, chudák, ten se z toho málem psychicky zhroutil×D a Tomova poznámka s maminkou byla naprosto vtipná×D vážně mě dostala. NO budu se těšit na pokračování:)Skvěle se to čte díky Lil.Katie překladu:) děkuju.
Bože chudák Bill, tohle se mi taky stalo. S mojí neteřinkou. Taky se mě lekla a wřískala že jsem čert XD
Kouzelný díl…u konce jsem se vážně pobavila..:D
Miluju to, jak se na ni vždycky Bill těší a Tomův rituál uspávání Zoe..:)