Život dvojčat – Bille, opravdu tohle chceš… 1

autor: Nameless Lady

Zdravím… Jsem tu s další svojí věcí. Je to pokračování „Života dvojčat – Jak to všechno začalo“ Navazuje to na události z posledního dílu. Jinak bych chtěla moc moc poděkovat všem, co moje povídky čtou a komentují. Každý slovo pochvaly od vás je pro mě jako nakopnutí, abych psala dál. Ale nechci zdržovat, příjemný počteníčko. Vaše Nameless Lady =-*

„Tolik tě miluju.“ Znělo malou místností Billovo zašeptání. Tom se jen pousmál a opřel se zadkem o umyvadlo.

Celá znovu obnovená kapela se zrovna připravovala na promo focení. V jedné nestřežené chvíli popadl Tom Billa za ruku a odtáhl ho na nejbližší toaletu. Pořádně zamknul a pak už se mohli oba oddat jen sobě.

„Proč jsi ráno odešel?“ vzpomněl si Tom, propaloval Billa pohledem a očekával vysvětlení. Měl totiž ráno mazlivou náladu a Bill mu prostě utekl k sobě do pokoje.

„Nekoukej na mě tak.“ Snažil se Bill odvést pozornost od nezodpovězené otázky. Nechtěl na ni odpovídat, protože sám nevěděl důvod.

„Tak proč?“ Tom trošku naklonil hlavu a pořád na Billa zblízka zíral.

„Nevím, nějak jsem neměl náladu…“ pokrčil rameny.

„Náladu na co?“ pozvedl Tom obočí. „Chtěl jsem jenom, abys tam byl se mnou, nic víc.“

Bill se tiše rozesmál.

„To určitě, Tome.“ Opřel si hlavu o bratrova prsa. Tomovy ruce, které bloudily po Billových zádech se přesunuly na jeho havraní vlasy.

„No, co?“ ptal se.

„No nic, jenom, že už z toho mám tenisový loket.“ Rozesmál se Bill a naznačil onen známý pohyb rukou. Tom se zamračil.

„Nějaký vtipný, nezdá se ti?“ a políbil Billa na čelo.

„Měli bychom jít.“ Ozval se Bill po chvíli.

„Už? Vždyť jsme tu jen pár minut.“ Protestoval Tom a ještě pevněji brášku sevřel v náručí. Bill se podíval na hodinky.

„Přesně dvacet.“ Pokýval hlavou a vyprošťoval se z Tomova objetí.

Tom si ho však za tričko přitáhl zpět k sobě a hladově ho políbil. Bill neprotestoval, úplně se mu roztřásla kolena. Pevněji se Toma chytil a polibky mu vracel.

„Bille? Jsi tu? Už musíme jít fotit!“ Georgovo naléhavé volání a klepání na dveře vyrušilo dvojčata zrovna v nejlepším.

„Ten si ale umí najít chvilku.“ Prskal Tom, Bill se jen usmál a odemykal dveře.

„Vy jste tady oba? Co jste dělali?“ vyvalil na ně oči, když kolem něj procházeli do ateliéru.

„Hráli slovní fotbal.“ Na hloupou otázku, hloupá odpověď, řekl si Tom a zubil se na Georga, který přemýšlel, jestli je něco takového možné.

Bill se jeho výrazu rozřechtal na celé kolo.

„Bille, pohni si trošku, už jsi v té koupelně dvě hodiny!“ Tom stál u dveří do Billovy koupelny. Původně měl v plánu navázat tam, kde je Georg nemilosrdně vyrušil, ale Bill, jak se zdá, byl jiného názoru.

„Hned!“ ozval se Billův hlas rušený hučením fénu.

„To znám, to tvoje hned.“ Brblal Tom a šel si radši sednout k televizi. Roztáhl si popcorn a pivo, nohy pohodlně vyhodil na konferenční stolek a pustil si první program, který měli navolený. Ani to moc nesledoval, čekal, až Bill konečně vypochoduje ze sprchy.

Bill za nějakou tu chvilku vylezl z koupelny. Celý voňavý, jako nový. Na sobě neměl nic, jen ručník obtočený okolo boků, mířil za Tomem do obýváku, odkud se ozývala televize.

„No sláva.“ Zaradoval se Tom, když spatřil Billa ve dveřích, usmál se na něho a pak ho sjel pohledem od hlavy až k patě. Významně pozvedl obočí a kývnul, aby Bill přišel blíž.

Ten ho s radostí poslechl. Tom odložil láhev s pivem na podlahu a sundal nohy ze stolu, aby si na něj Bill mohl sednout. Bill tohle gesto pochopil a obkročmo si sedl bratrovi na klín. Tom ho začal okamžitě nedočkavě líbat, až se Billovi zvedaly koutky v úsměvu. Zavřel oči a plně se oddal Tomovi.

Toma zase popadaly nemravné  choutky, nemohl si pomoct, Bill ho tolik přitahoval, až si chvílemi myslel, že se z toho zblázní. Pevně si k sobě tisknul jeho křehké tělo, vnímal každý kousek jeho kůže, dokonce cítil tep Billova srdce. Tlouklo rychle, splašeně, jako by vybouchávalo rytmus nějaké písně.

K Tomovu obrovskému zklamání Bill polibek přerušil. Tom se na něho jen ublíženě díval a to Billa ještě víc rozesmálo. Zakroutil nad bratrem hlavou a začal se pomalu zvedat.

„Počkej, kam to jdeš?“ vyhrknul Tom a stále pozoroval téměř nahého Billa.

„Oblíknout se a pak půjdu spát.“ Odpověděl, jako by to byla největší samozřejmost. Věděl, že tak Toma vyprovokuje. Nechtěl být v pokoji sám, poslední dobou na něho padala špatná nálada, když byl ve svém pokoji sám. Otočil se zády k Tomovi a vypochodoval z obýváku.

A přesně jak předpokládal, ani se ještě nestačil obléknout a Tom už klepal na dveře.

„Pojď dál.“ Prohodil ke dveřím a přetáhl si tričko přes hlavu. Tom tuhle akci ohodnotil smutným pohledem.

Bill se na něho kouzelně  usmál a zalezl do postele. Pozoroval Toma, jak stojí ve dveřích a dívá se na něho s potutelným úsměvem.

Spiklenecky na něho mrkl a gestem naznačil, aby šel Tom za ním. Ten však zavrtěl hlavou a nepohnul se ani o píď. Billovi bylo jasné, že odhadl jeho úmysly a teď mu je oplácí stejnou mincí. Nasadil smutný pohled a odkryl kousek postele.

Tom se pousmál a založil si ruce na prsou.

„Chtěl bys něco?“ ptal se s jasnou provokací v hlase. Bill jen kývnul.

„No tak, když se tak smutně koukáš.“ Bill se v duchu zaradoval, věděl, že Tom dlouho odolávat nevydrží, zářivě se usmál a vpustil ho k sobě pod peřinu. Hned na to ho objal kolem krku a láskyplně políbil. Dalo by se říct, že se s Tomem líbá skoro pořád, ale pokaždé je to nezapomenutelný zážitek, vždycky jím proudí takové napětí podobné elektrickému výboji.

Tom se nahnul a zhasl lampičku. V pokoji se rázem rozlila černočerná tma, ale Tom mohl přísahat, že vidí, jak se Billovi jiskří v očích. Ještě chvíli mu oplácel polibky, hladil ho po tvářích a po vlasech, pak ale z ničeho nic přestal. Bill na něho jen překvapeně mrkal, nechápal, co se stalo. Nedovedl si vysvětlit, proč to Tom zarazil. Mohlo to být zase tak nádherné jako vždycky. Místo toho si ale Tom položil hlavu na polštář a podložil si ji rukou.

„Jde se spát, už je pozdě.“ Prohlásil s otcovskou autoritou.

„A budeš tu se mnou?“ ptal se Bill slabým hláskem.

„Ale, snad se nebojíš tmy?“ utahoval si z něj.

„Ne, to ne, ale bojím se být bez tebe.“ Zašeptal a položil si hlavu na Tomovu hruď.

„Budu tady.“ Zašeptal Tom, aby ho ujistil. „Navždycky.“ Dodal ještě do ticha a objal Billa volnou rukou.