Going Under 3.

!Tom!

Ze spánku mě probudil nějaký jekot v mé cele. Přišlo mi to divný, když jsem tady sám. Otráveně jsem rozlepil oči. Když se mi konečně nezdá něco hnusného, musím mi spánek někdo překazit. Až zjistím, kdo to je, tak ho namouduši uškrtím. Posadil jsem se a rozhlédl se po cele. Hm, mříže, postel s klukem, záchod…hej, hej, hej….POSTEL S KLUKEM? Můj pohled padl na toho kluka. Chvilku jsem na něj civěl, než mi došlo, že je to ten z busu. Ještě asi další minutu jsem na něj civěl, než jsem se konečně vzpamatoval a byl schopném něco říct.

„C-co tady děláš?“ ukázal jsme na něj prstíčkem. Hm, měl bych si je zkrátit.. 
„Ehm, mno, mě sem dali,“ sdělil mi. Super.

„A to jako proč?“  řekl jsem otráveně a zase si lehl na záda. Ten kluk ke mně přešel a natáhl ke mně ruku.

„Bill“  
„Tom,“ přijal jsem jeho ruku.

„Tak teď, když znáš mý jméno, vybal, proč seš tady.“ Ten kluk nade mnou pořád stál. Přišlo mi to děsně vadný, tak jsem se o kousek posunul. Bill si na kousek sednul a usmál se na mě.

„Sem strkal hlavu mezi mříže a nešla ven,“ řekl mi děsně vážně. Mno super, další talent jako já. Musel jsem se začít smát.

„A to jenom kvůli tomu tě dali sem?“ Bill zakroutil hlavou.

„Ještě kvůli záchodu, kryse, posteli a to by mělo bejt asi všechno,“ odmlčel se, „nee, ještě roztrhaná madrace,“ kývnul.  
„Tos stihl jenom za 4 hodiny? Vau, tak to seš dobrej,“ smál jsem se mu. Nešlo se mu nesmát. Ježiš, jak tohle všechno mohl zvládnout. Nechápu.

„Se mi směj, viď, ale já za to fakticky nemohl!“ řekl s vážnou tváří a odešel si sednout na svoji postel. Asi jsem ho naštval, ale co, nemá dělat takový průsery, a hlavně mi je nemá sdělovat. Na mojí škodolibou osobnost to má tak blbej dopad.

„Vždyť já ti věřím, žes za to nemohl,“ smál jsem se mu dál. Nemohl jsem to v sobě dusit, prostě to nešlo. 

„Kreténe,“ procedil mezi zuby. To mi do smíchu už nebylo. Docela hnusně jsem se na něj podíval. Nesnáším, když mi někdo nadává úplně zbytečně. Dobře, tohle nebylo tak úplně zbytečně a bez důvodu, ale stejnak mě to nasralo.

„Jak smi to řek?“ zvedl jsem se a přešel k němu.

„K-kreténe,“ zakoktal. Došel jsem až k němu. Chytnul jsem ho za ruku a vytáhl ho na nohy.

„Laskavě mi přestaň nadávat, když nevíš, jakej jsem. Je ti to jasný!“ zavrčel jsem na něj, pustil mu ruku a odešel si znovu lehnout. Je to magor, a to jsem si myslel, že bude v pohodě.  

!Bill!  

No, skvělý! Byl jsem rád, že jsem s ním, a teď tohle. Úžasný! Hm, zkusím to napravit, ale to neznamená, že se za ním hned začnu vtírat! Otočil jsem hlavu na stranu ke zdi a trošku jsem ji sklonil dolů. Nohy jsem si objal, a přitáhl k hrudi.  
„Promiň….“ Šeptl jsem. 
„Hm?“ Cítil jsem jeho pohled. Otočil jsem se na něj. 
„Promiň!“ Řekl jsem trochu důrazněji. Usmál se a sklonil pohled k zemi. 
„No, dobře…“ Začal se zase smát. Štve mě to. Jako by se mi pořád vysmíval.  
„Nesměj se mi pořád!“ Sykl jsem na něj. Podíval se na mě, a přestal se smát. No, snažil se, ale zase se rozesmál. Protočil jsem oči v sloup a lehl jsem si.  
„No, Bille… Ehm… Za co tady vlastně ty jsi?“ Konečně se trošku zklidnil.  
„No… Za debilitu.“ Jasné! Už se zase ten kretén směje!! Co je na tom tak vtipný? 
„C-co?“ Vypadlo z něho.  
„Prodával jsem drogy… Ty? Prosím, už se nesměj!“ Požádal jsem ho. 
„Okay… Jsem v klidu. Ty? To bych zrovna do tebe neřekl… Já? Já jsem tady za to, že jsem zabil sestřičku. Teda, nezabil… Nikdo nedokáže pochopit, že jsem za to nemohl!“ Ach, sestřičku… No… Já mu věřím! Třeba za to opravdu nemohl. Šel jsem si za ním sednout na jeho postel. Chytil jsem ho okolo ramen. Tečou mu slzy, ale snaží si je rychle utírat. Snad, abych nic nepoznal? 

„Tome, to bude dobré… Jak se jmenovala sestřička?“ Opřel hlavu o moje rameno. Nechal slzy volně, nesnažil se je už utírat. 
„A-Adriana…“ Vzlykl… 
„To je pěkné jméno… Víš, já mám také sestřičku. Je jí třináct. Bojím se o ni. Máma je nemocná, má rakovinu plic, a kdyby…. Neměl by se o ni kdo postarat. Nechci, aby šla do dětského domova, chci se o ni starat, chci být s ní…“ Přitiskl jsem si Toma více k sobě.  
„Vážně? To je mi líto…“ Ještě před chvílí jsme se málem zabili, a teď… Teď ho tady držím skoro v náručí! 
„To je dobrý…A na jak dlouho jsi tady?“ Usměju se…  
„Na dvacet pět… Ty, Bille?“ Vydechl… C-co? 25let?  
„A-ha… T-To je trochu hodně! Já jsem tady na dva roky.“ I když bych měl být rád, že tady nejsem na tak dlouho jako on, je mi to líto. Chudák Tom, stráví tady celé mládí!

!Tom!

Co to se mnou dneska je. Nejdřív mu chci skoro rozbít hubu, a teď se tady sním objímám. Super.

„P-promiň,“ špitnu a odtáhnu se od něj. „Nechtěl jsem ti posmrkat rameno,“ utřel jsem si slzy. Nesnáším vzpomínky. Kruci.

„To je v pohodě,“ mrknul na mě. „Já tě docela chápu,“ opřel se vedle mě o zeď. Se divím, že mu to nevadí. Já bych se o ní teda neopřel. Propuklo mezi námi ticho. Hm. Na co bych se měl zeptat. Třebaaa… Kruci, nic mě nenapadá.  

„Jak dlouho jsi to prodával?“ Ano Tome chytrá otázka. Nech mluvit Billa, aby se tě on nemusel na nic ptát, a ty by ses zase nerozbrečel jako holka.

„Pár měsíců. Potřeboval jsem prachy na školu, a hlavně pro mámu. Její terapie nám brala hodně prachů a chyběly nám. Někdo je prostě sehnat musel, a jelikož mě v prváku vyrazili ze střední a nikde mě nechtěli vzít, nezbylo mi nic jiného.“ Je mi ho docela líto. Nechtěl bych mít tak divnej život. Mno jo, no, moje zhýčkaná prdel z předměstí. Co by se od ní dalo čekat.

„A-aha, tos měl asi docela těžký, co?“

„Jo, docela jo, ale tak kámoš dělal taky překupníka a dohodil mě pár lidem, takže sehnat to nebylo tak těžký. Spíš se starat o sestru s mamkou je dřina.“ Podíval se na mě. Musel jsem se usmát.

„Tak to věřím. Já bych to asi nedokázal.“ Jeho oči jsou tak zvláštní. Někdy mají světle hnědý odstím a jindy zase hořké čokolády. Už od prvního pohledu mě dokázaly upoutat. Dalo by se říct, že jsem se do nich zamiloval. Bude mi chybět až odejde. Přece jen je tady na dva roky a co pak. Pochybuju, že mi trest zmírní na 2roky z 25. Nejsem magor. Kruci.  

„Tome?“ jeho hlas zněl tak sametově.

„Hm?“ 

„Kolik ti je?“ Proč ho to zajímá. Asi aby se dozvěděl, v kolika vypadnu.

„18, proč?“ 18+25 to je… hm…. Ach ty počty.

„Jen tak,“ řekl a odvrátil pohled.

„Aha a tobě?“

„Taky.“ Super tak to vypadne ve 20. Se hold někdo má a nee jako já.

„43.“

„C-co?“ 

„Odejdeš odtud ve 43,“ odpověděl mi znovu. 
„Ehm, super. Myslím že jsem to vědět ani nechtěl,“ možná to znělo trochu naštvaně.

„Promiň,“ omluvil se mi

„To je v pohodě, Bille“ Usmál jsem se na něj. Opět se mezi námi rozprostřelo ticho. Otočil jsem se na Billa. Jeho tvář vypadala tak jemně. Byla bílá a krásně kontrastovala s jeho vlasy. Chtěl jsem ji pohladit. Už jen ten pohled ve mně vyvolal divné pocity. Opatrně jsem zvedl ruku a pohladil ho. Bill sebou mírně cukl a nechápavě se na mě podíval.

„M-měl si tam něco,“ odůvodnil jsem svoje počínání a otočil jsem se. Kruci. Kruci. Kruci. Ty seš takovej magor. Bill se ke mně naklonil a vtisknul mi pusu na tvář. Udiveně jsem se na něj podíval.

„Děkuju,“ šeptl. Na mé tváři se rozlil úsměv, ale v duchu jsem skákal dva metry vysoko.

Bill 

Věděl jsem, že jsem nic na tváři neměl. No, ale malá pusa neuškodí, a jen na tvář. No, zatím jen na tvář!! Pohladil jsem ho na oplátku po tváři já. Sklonil hlavu a usmál se.  
„Tome?“ Tak, a jdu se vyptávat…  
„Hm?“ Pořád se směje…  
„Máš tam venku nějakou holku?“ Podíval jsem se do země. 
„N-ne, nemám… Já nejsem na takový ty dlouhodobý vztahy, víš?“ Řekl a začal si upravovat dredy. 
„Aha…“ Smutně jsem se na něj podíval. Zase se na mě uculí. 
„T-tak já už asi půjdu na svý…“ Ukážu na mou postel. 
„Jak chceš, já tě tady nedržím… Ale kdykoliv přijď!“ Začal se smát. 
„Neboj, určitě…“ Nechápu to. Kecáme tady takové blbosti, a přitom máme postele naproti sobě. Nejraději bych tam zůstal, ale nechci ho nějak otravovat.  
Lehl si na záda a ruce dal za hlavu. Pozoroval jsem ho. 
„Bille?“

Zatřepal jsem hlavou, a vzpamatoval jsem se z toho tranzu. 
„A-ano?“ Zakoktal jsem. 
„A-A ty tam někoho máš?“ Otočil na mě hlavu.  
„Ne, nemám. Zatím jsem žádnou holku neměl. Nikdy…“ Řekl jsem smutně. Zvedl se a přišel ke mně na postel. 
„Hele, návštěvní hodiny skončily, pane Kaulitzi!“ Zasmál jsem se.  
„Tak já zase půjdu, když mě tady nechceš!“ Zvedl se. Chytil jsem ho za loket, a posadil zpátky. 
„Ne. Nechci!“ Sykl jsem. Poslušně zůstal sedět. Začal jsem se k němu naklánět. Vůbec jsem nevěděl, co dělám! Dotkl jsem se jeho rtů, jen jsem se o ně tak otřel. 

!Tom! 

Oh my dear! Dear? Boha, fakt neee! Mno nic, teď je podstatný, že mě políbil. Dobře, ne tak úplně, jenom se o mě otřel rty, ale stejnak. Oddálili jsme se od sebe. Krásně se na mě usmál, pod tímhle úsměvem by roztál i ledovec. Kurva. Pohladil jsem ho po tváři a za bradu přitáhl k sobě. Něžně jsem ho políbil. Vsál jsem jeho rty mezi ty své a přejížděl jsem po nich jazykem. Už vím, co na něm miluju dalšího. Jeho rty. Odtáhl jsem se od něj. Bill měl pořád zavřené oči. Po chvilce je otevřel. 
„Ještě,“ pošeptal mi do ucha a olízl ho. Opět jsem ho začal líbat. Vplul jsem mu jazykem do pusinky a začal si pohrávat s tím jeho… Narážel jsem mu špičkou do piercingu a laškovně si s ním hrál.

Další věc, co na něm miluju. Počkat, miluju? Zarazil jsem se. Nemiluju ho! Ne, nemiluju. Je to jen další hračka do mý sbírky. Ano, tak je to! Seš muž, Tome, a líbáš tady kluka. Kurva, kam jsem to jen dopracoval. Zajel jsem mu rukou pod tričko a začal hladit jeho dokonale hebkou pokožku. Pod každým dotekem ruky mi přímo roztával v náručí. Usmál jsem se do polibku a nechal ho, aby převzal iniciativu. Zajížděl mi rukama do dredů a pohrával si s nimi. Položil jsem ho opatrně na postel. Přestal jsme ho líbat a přesunul jsem se mu na krk. Skousával jsem tam jeho hebkou kůžičku a radoval se při každém jeho slastném stenu. Opět jsem mu rukou zajel pod tričko. Sál jsme mu na krku kůži a na hrudi si pohrával s jeho bradavkami. Slastně mi sténal do ouška a jeho křehké tělíčko se pod tím mým prohýbalo.  
„T-Tome“ zavzdychal. Usmál jsem se.  
„Ano, Bille?“ otázal jsem se s úsměvem, ale v rozdělané „práci“ jsem pokračoval.  
„Prosím.“  
„Ano?“ 
„Udělej to!“ Zavzdychal. Podíval jsem se na něj a kývnul. Ruku, kterou jsem měl pod jeho tričkem, jsem vyndal a začal mu rozdělávat knoflík u kalhot. Šlo to snadno. Zip jsem mu rozdělal hned. Vsunul jsem mu ruku do boxerek. Bill se slastí prohnul. Pohladil jsem ho po celé délce. Připadal jsem si děsně zkušeně, a přitom jsem kluka ještě nikdy nedělal. Bylo to pro mě krásné. Když jsem mohl udělat takové dokonalé stvoření a v tak dokonalém místě. Dobře to místo beru zpět. Obmotal jsem ruku kolem jeho penisu a začal s ní pomalu a táhle pohybovat nahoru. Chtěl jsem ho umučit k slasti. S holkama mi to nikdy tak dlouho netrvalo. Vždycky, když jsem se udělal, vykopnul jsem je. Bylo mi fuk, co si o mně pomyslej. Důležitý bylo, že jsem se udělal já. Mé pohyby rukou se stávaly čím dál tím pomalejší a pomalejší. Zato Billovy steny hlasitějšími. Zarýval nehty do postele a oči měl přivřené.  

„Tome, dělej! Prosím, zrychli,“ pošeptal mi. Usmál jsem se a naklonil se k Billovu uchu.  
„Ne,“ odpověděl jsem mu a vyndal mu ruku z kalhot. Bill se na mě zmateně podíval.  
„Neboj,“ usmál jsem se na něj. Posunul jsem se kousek níž. Billovy kalhoty a boxerky také. Usmál jsem se a sklonil jsem se k Billovu „kámoši“. Lehce jsem ho olízl a následně jej vzal do pusy. Bill se prohnul slastí…