autor: B-kay
Dívat se do tekoucího zlata a přehlédnout jeho jedinečnost a krásu, bývá obyčejně úplně stejné, jako pohlédnout do očí milované osoby a přehlédnout lásku, se kterou vás ty oči potají pozorují. Něhu, kterou v sobě ukrývají, radost, jež je dělá tolik jedinečnými.
Tom by se do Billových očí mohl dívat celé hodiny, a přesto by mu to přišlo jako chvilka. Jako kratičký okamžik, který by směl nahlédnout do hloubky jednoho z mála zázraků. Zázraků, který jej naprosto pohltil. Dokonce i když byly Billovy oči zavřené, byly nádherné.
Tom je se zatajeným dechem tiše pozoroval, konečky prstů zlehka hladil křehoučká víčka, vnímal, jak se roztomile zachvěly pokaždé, když jim věnoval drobný polibek. Stejně takový, jaký věnoval i jeho pootevřeným rtům, z jejichž jedinečného tvaru přímo šílel. Pomalu přecházel prsty jejich obrys, cítil, jak se jeho dech prohlubuje a bříškem se mu v tu chvíli rozlétlo snad milion motýlků. Při vzpomínce na to, jak jejich milování dopadlo, se musel pousmát. Dokázali se vzájemně svléknout, chvilku se nazí líbali a Bill během několika minut usnul jako malé miminko. Tom jej proto odnesl do postele, přehodil přes něj svůj svetr a pečlivě jej přikryl. I když byl ještě před chvílí na smrt unavený, teď už usnout nedokázal.
Přemýšlel nad jejich děťátkem, v mysli slyšel slova Billova lékaře jako neviditelný hlavolam a děkoval Bohu za každý další den, co Billovi ještě neodtekla plodová voda. Toto riziko bylo nad nima každou chvíli a oba to moc dobře věděli. Miminku se mohlo zachtít na svět i v tu nejnečekanější chvíli a Tom věděl, že kdyby se narodilo v šestém měsíci, zřejmě by to nepřežilo. A právě toto pomyšlení, jej přímo ničilo.
Díval se na Billovo bříško a pořád víc si uvědomoval, že netuší, zdali bude dobrým tátou. Neměl téměř žádné zkušenosti s dětmi, a to, zdali se o něj dokáže postarat, bylo ještě ve hvězdách. Přesto si byl jednou věcí více než jistý. Už teď to miminko moc miloval. Miloval jej úplně stejně jako Samyho. K Billovi však přechovával úplně jiný druh lásky. Miloval jej úplně jiným způsobem a přesto stejně…
Nemusel se ani dívat na hodinky aby poznal, že svítá. Obloha se pomalounku barvila do světlejších odstínů a odkrývala tím jas Billovy tváře. Tom si tiše zívl, posadil se a pohledem sklouzl k Samyho postýlce. Díky poloze, ve které se nacházel, dokázal rozeznat jenom dva veliké plyšáky a malou nožičku, trčící z postele. Nevědomky se usmál. Pokaždé, když se na toho špunta díval, se mu rozlil po tváři veselý úsměv a přesto jej bodlo u srdce. Lítost, kterou k tomu dítěti cítil, v sobě zřejmě nikdy nedokáže dokonale potlačit. Stejně jako tu, kterou cítil k Billovi.
Nerozuměl, kde se v Chantelle vzalo tolik zloby a nelidskosti. On by pro oba dýchal, zatímco ona, jim dokázala jenom ubližovat.
„Tomi,“ nečekaně sebou trhl a zadíval se směrem, odkud slyšel tichý hlásek. Sami se na něj díval svýma velikýma očima, vlásky mu postávaly kolem tváře a otlačenou tvář si třel malinkou dlaní.
„Copak?“ zeptal se Tom tiše, opatrně slezl z postele a klekl si vedle té Samyho. Sami se na něj nesměle pousmál a poté sklonil tvář. Tomovi přišlo až neskutečné, jak moc se svému strýčkovi podobal.
Měli stejné oči, stejně nevinné úsměvy, dokonce i podobné chování.
„Mám žízeň, ale bojím se jít do kuchyně sám. Prosím, půjdeš se mnou?“ Tom s úsměvem na tváři tiše vydechl. Neodpověděl, vstal a natáhl k malému chlapci obě dlaně. Sami se na něj vesele usmál, rychle se dostal ze spárů svých velikých plyšáků a nadšeně skočil Tomovi kolem krku.
„Podívej, žádný bubáky jsme cestou nepotkali, největší strašidlo jsi tady ty,“ Tom jej v kuchyni posadil na židli a hravě jej pošimral po bříšku. Sami se spokojeně smál a veselýma očima sledoval Toma, jak naléval do jedné ze skleniček, ovocný džus.
„Proč Billí pořád spinká?“ zeptal se tiše, úsměv na jeho rozzářené tváři malinko povadl. Opravdu mu chyběly hry, které se svým strýčkem hrával. Bylo to přeci jen čtyřleté dítě, které bralo život dospělých jako jakousi hru. Vzal si od Toma skleničku a napil se.
„Víš, tvůj strýček je teď kvůli tomu miminku moc unavený. Ale až se narodí, všechno bude zase tak jako dřív,“ zamyšleně se poškrábal na bradě. Opravdu jej nenapadlo nic lepšího.
„A kdy se narodí?“ Sami na něj upřel svůj nevinný pohled a očekával odpověď.
„No,“ krátce zapřemýšlel. „Ještě je moc maličké. Musí vyrůst, aby bylo silné, a aby si s tebou mohlo hrát. I ty jsi byl tak malinký, když si byl v maminčině bříšku,“ Tom se posadil vedle něj a vysadil si jej na klín. Sami si chvilku hrál se svými prstíky, vzápětí se však podíval na Toma a zamyšleně stiskl rty.
„Kdybych i já rostl v Billově bříšku, byl bys můj tatínek?“ Tom překvapeně pootevřel rty. Čekal by cokoliv, ale takovouhle otázku opravdu ne. Na několik vteřin zůstal němě zírat do vzduchoprázdna před sebou, pořád na sobě však cítil Samyho očekávající pohled, a proto se dokopal k odpovědi.
I když jej to nesmírně mrzelo a úzkostí se mu stáhlo hrdlo, musel to říct.
„Ne, protože ty jsi dítě své maminky, Sami. I kdybych jakkoliv chtěl, zřejmě by to nebylo možné,“ sklonil tvář. Nedokázal se dívat na bolest v očích toho dítěte.
„Ani kdybych si to moc přál?“ Sami smutně vydechl a hlavinkou se opřel o Tomův hrudník. Svýma drobnýma rukama jej objal, a když pocítil Tomovo objetí, smutně stiskl víčka.
„Ne,“ Tom cítil, jak jej v očích tlačí slzy. V krku měl veliký knedlík, jak hladil toho malého chlapečka po zádech a náhle netušil, co by měl ještě říct.
„Moc bych si přál, abys byl můj tatínek. A abychom už byli i s Billím navždy spolu,“ řekl si Sami spíš pro sebe a tvář zabořil do Tomova trička.
„To taky budeme, špunte. Na tom se přeci nic nemění. Nemusím být tvůj tatínek, abych tě měl moc rád,“ pošimral Samyho ještě jednou, a když uslyšel jeho chichotání, pousmál se.
„Stejně tě mám moc rád, tati,“ Sami to prostě musel vyslovit. Už strašně dlouho toužil po chvíli, kdy bude moct něco takového povědět. Tak moc si přál tatínka, že to prostě říct musel. Alespoň jednou. Byl si jistý, že jej Chantelle neměla ráda, a proto nacházel své útočiště u svého strýčka a Toma.
Tom trpce stiskl víčka. Něco takového měl přeci slýchat až později, z úst jejich syna nebo dcerky. Nechtěl to slyšet z úst Samyho, protože jej trápení toho dítěte moc bolelo.
„Já tebe taky, Sami,“ pevně jej k sobě přivinul a stiskl víčka. Drobná slza si našla cestu po jeho tváři. Objímal jeho malinké tělíčko a moc dobře si pamatoval, co mu ta chvíle připomněla.
Přesně tímhle způsobem objímal Billa tehdy v parku, když jej našel uplakaného. A přesně tím způsobem jej také držel, když se poprvé hladově nořil do jeho rtů…
autor: B-kay
betaread: Janule
Krása… já už ani nevím, co k tomuhle psát. Líbil se mi rozhovor Toma a Samiho i když je mi Samiho moc líto. Jsem zvědavá, jak tohle celé dopadne a co udělá Chantelle, až se dozví o Billovém těhotenství. Těším se na ten díl, aspoň se trochu natrhne ten klid, co tam mají xD
Jsem hnusná, já vím :-PxD
Nechci moc rýpat…ale celou dobu přemýšlím, kam by asi tak Billovi odtekla ta plodová voda??? 😀 😀 😀
Ale jinak samozřejmě krásný dílek a Samiho je mi moc líto. Ale on si poradil a stejně si z Toma toho tazínka udělal 🙂
Já úplně umírám…nádherný díl ♥♥♥ Sami tak moc touží po tom, aby ho měl někdo rád, ještě že se mu jeho přání plní =)
[2]: Když jsem to četla poprvé, přesně tohle mě taky napadlo, prostě to nesmíme brát tak doopravdy, nad některými věcmi člověk prostě nesmí přemýšlet =) Každopádně představa Billa, čekajícího miminko se mi moc zamlouvá, věčná škoda, že to nejde =)
to je táák krásný<3<3
nádherný