Sch-Rei & Kattulkaa
Bill: „Myslíš, že to s těma návštěvami myslel vážně?“ zakřičím na tebe.
Tom: Obleču se a jdu zase za tebou… Obkročmo se na tebe posadím… „To nevím…“ Pokrčím rameny…
Bill: Ruce ti obmotám okolo krku, a zadívám se ti do očí. „No… doufej, že ne…“
Tom: Pousměju se, a dám ti letmou pusu na rty.
Bill: Otřu se svým nosem o tvůj, a pusu ti vrátím.
Tom: Usměju se… Skousnu si ret… Sakra! Máma mě zabije, jestli zruší návštěvy!
Bill: „Tome? Děje se něco?“ nemohl jsem si nevšimnout změny tvého výrazu v obličeji.
Tom: „Máma mě zabije…“
Bill: „Proč by to asi dělala?“ zasměju se.
Tom: „Protože jsem jí slíbil, že tě nechám odpočinout… A prostě, že nebudeme…“
Bill: „A ty se budeš mámě snad svěřovat? Návštěvy mi mohli zakázat kvůli tomu, že se můj stav trošku zhoršil…“ navrhnu ti milosrdnou lež.
Tom: Usměju se. „Ale co když jí to řeknou?“
Bill: „Nevidím jediný důvod, proč by jí to měli říkat… Je to snad naše věc, co děláme, ne?“
Tom: Vydechnu a přikývnu… Pousměju se, a natáhnu se ti ke rtům
Bill: Do rtů se ti vpiji, a pohladím tě po zádech.
Tom: Pousměju se, a potichu ti vydechnu do pusinky… Lehce ti skousnu spodní ret…
Bill: Zavrním. V duchu doufám, že nebude mít kvůli mě Tom problémy…
Tom: Pousměju se, a odtáhnu se od tebe… Zazubím se.
Bill: „Co se na mě tak díváš?“
Tom: „Už se těším až tě budu mít doma…“ Pevně tě obejmu.
Bill: „Já taky,“ zašeptám ti u ucha.
Tom: Usměju se a tisknu si tě k sobě.
Bill: Pohladím tě po hlavě. „Neboj, oba se dočkáme.“
Tom: Usměju se a podívám se na tebe… Dám ti letmou pusu na rty
Bill: „Ten primář, třeba zapomněl,“ zasměju se.
Tom: Zasměju se „Hele, na co myslíš?“
Bill: „Na nic špatného,“ zazubím se.
Tom: „A to je? Konkrétně…“ Usměju se.
Bill: „Na tohle,“ políbím tě na bradu. Pusinkami sjedu až na krk.
Tom: Spokojeně vydechnu… „Mm…“
Bill: Sám pro sebe se zaraduji. Ústy se přemisťuji pořád níž a níž…
Tom: Zavrtím se na tobě a slastně přivřu oči… Prohrábnu ti rukou vlásky…
Bill: Začnu ti mapovat bříško jazykem.
Tom: Skousnu si ret, a zavřu oči úplně… Hlasitě vydechnu, a zakloním hlavu.
Bill: Po Tomově vydechnutí se odtáhnu.
Tom: Nechápavě zamrkám…
Bill: „Pokud tu chceš ještě chvíli zůstat, musíš být zticha,“ vysvětlím.
Tom: Skousnu si ret a přikývnu
Bill: „Nemyslím si, že to dokážeš,“ zasměju se.
Tom: „Nemůžu si pomoct…“ Nevinně se uculím…
Bill: „Tak v tom případě má Tománek smůlu,“ olíznu si rty.
Tom: Smutně na tebe kouknu.
Bill: Provokativně si stisknu mezi zuby jazyk.
Tom: Zamrkám a natáhnu se k tobě…
Bill: „Tomí by něco chtěl?“
Tom: Přikývnu.
Bill: „A copak by chtěl?“
Tom: „Billího.“
Bill: „A co když Billí nechce?“ zasměju se.
Tom: Zamrkám. „Nechce?“ šeptnu.
Bill: „Neví,“ prohrábnu si vlasy.
Tom: Naštvaně našpulím rty.
Bill: „Tomimu se něco nelíbí?“ pohladím tě po tváři.
Tom: Mlčky přikývnu…
Bill: „A co se mu nelíbí?“ zašeptám, a začnu se k tobě přibližovat.
Tom: „Tomí chce Billího…“
Bill: Spojím naše rty v jedny.
Tom: Spokojeně se zavrtím a přitáhnu se k tobě.
Bill: Začnu si pohrávat svými ústy, s tvým piercem ve rtu.
Tom: Pousměju se do polibku, a slabě ti vydechnu do úst…
Bill: Začnu tě pomaloučku pokládat na postel.
Tom: Nechám se…
Bill: Jazykem obkroužím linii tvých rtů.
Tom: Vydechnu, a stáhnu si tě na sebe.
Bill: Položím ti hlavu na hruď.
Tom: Spokojeně se pousměju.
Bill: Začnu ti prstem přejíždět po bříšku.
Tom: Pousměju se, a přetočím se tak, abys byl pode mnou ty…
Bill: Zamilovaně se na tebe usměju.
Tom: Oplatím ti úsměv… A jedu dolů… začnu ti pokládat pusinky na podbřišek…
Bill: Zavřu oči, a jen tak si vše vychutnávám.
Tom: Sjedu níž, a na tvé vzrušení tě políbím.
Bill: „Aaachchc…“ vydechnu.
Tom: Pousměju se, a přejedu ti po celé délce jazykem.
Bill: Přitlačím ti hlavu více do svého klína.
Tom: Pousměju se, a vezmu si tě do pusy.
Primář: Jdu ke Kaulitzovi do pokoje… Zastavím se před dveřmi.
Bill: „Uh…“ zasténám.
Primář: Zvednu obočí, když to uslyším… Nalepím ucho na dveře xD
Tom: „Mmmm…“ Vyndám si tě z pusy, a rty ti začnu laskat špičku…
Bill: Nepatrně proti tobě přirazím…
Tom: Olíznu ti špičku, a zase si tě vezmu do pusy celého…
Primář: Pootevřu potichu dveře… Nakouknu dovnitř.
Bill: Slyším vrznutí dveří… Nevěnuji tomu však pozornost…
Tom: Úplně si tě vychutnávám, a nic jiného nevnímám…
Primář: Cítím, jak mi spodky začínají být těsnější a těsnější xD
Bill: Líbí se mi, co Tom dělá. Pohladím ho po copánkách, které má na hlavě.
Tom: Pousměju se a oddělám hlavu… Vezmu si tě do ruky a začnu s ní pohybovat… Při tom ti rtíky zase laskám špičku.
Primář: He-emmm. /odkašlu si/
Bill: Probudím se zpět do reality. Zdvihnu hlavu, a zadívám se ke dveřím. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal…
Tom: Zvednu hlavu a vyvalím oči…
Primář: „Něco jsem vám snad řekl, nebo snad ne?“
Bill: „A není to snad jedno?“
Tom: Okamžitě se aspoň po pas přikryji…
Primář: „Vy vážně chcete, abych ty návštěvy zakázal?“
Bill: „No, to ne… Ale vy jste tak dlouho nešel, a my jsme se prostě neudrželi…“ zasměju se. Přitáhnu si na sebe peřinu a posadím se.
Primář: „Nedělejte si z toho srandu… Pane Kaulitzi, máte po návštěvách!“
Bill: „Nedělám si z toho srandu… Myslím to upřímně… A po veškerých návštěvách?“ vyvalím nevěřícně oči.
Tom: Nevěřícně se na něj dívám s pootevřenou pusou
Primář: „Ano.“
Bill: „Ale… Nemůžete zakázat i mámě, aby za mnou přišla…“
Primář: „Prostě všechny návštěvy, jasné?“
Bill: „Ne!“ zakřičím.
Primář: „Ale ano…
Bill: „Nemáte k tomu žádný důvod, a navíc, já si na vás můžu stěžovat…“
Primář: „Stěžujte si, ale máte se zotavovat, a ne tohle!“
Bill: „Každý se zotavuje jinak… Mně je třeba už úplně dobře…“ usměju se.
Primář: „Vážně?“ zvednu bočí. „Tak to by vás už asi poslali domů, ne?“
Bill: „Taky že mě zítra už pošlou. Je mi po dnešku maximálně dobře, a nechci už tady být… Nepřiplácím si proto, aby mi sem pořád každý lezl… Ani trošku soukromí tu člověk nemůže mít…“
Primář: „Jste v nemocnici, ne někde v hotelu! Musíme vás sem chodit kontrolovat!“
Bill: „Tak můžete alespoň klepat…“
Primář: „Prostě… Nebudu s vámi o tom diskutovat!“
Bill: „Ale já s vámi ano…“
Primář: „Žádný návštěvy…“
Bill: „V tom případě, se se mnou můžete rozloučit… Odcházím domů.“
Sch-Rei & Kattulkaa
betaread: Janule
Já se z nich normálně porvu!!!! Oni jsou prostě neustále nadržení xDDD Chudák primář, fakt jsem čekala, že si u toho bude dělat dobře xDDD
To jsou teda nadrženci ti dva..! 😀 Já z nich opravdu nemůžu..:D
Těším se na další díl..:)