autor: B-kay
„To dítě má neskutečnou energii,“ Tom se nevěřícně pousmál a opatrně přikryl Samyho drobné tělíčko. To malé trdlo vydrželo být vzhůru téměř do půlnoci, dokonce se Tomovi zdálo, že byl mnohem ospalejší on sám. Z jedné pohádky se náhle staly tři a on sám se cítil neskutečně vyčerpaně. Víčka mu posledních několik minut přišla nepříjemně těžká a on se nemohl dočkat chvíle, kdy se bude moct přitulit k Billovi a konečně usnout. Když se však zadíval na Billa, všechen spánek jej přešel.
Ležel na zádech, zhluboka dýchal a silně tiskl víčka i rty. Jakmile si všiml Tomova vyplašeného pohledu, namáhavě se posadil a zhluboka zalapal po dechu.
„Potřebuju jít na vzduch,“ pípl tiše a po čtyřech se plazil přes postel až ke kraji. Nohy svěsil dolů a bledými prsty se dotkl studené podlahy.
„Půjdu s tebou,“ Tom byl téměř okamžitě u něj, klekl si u jeho nohou a svou únavu, se snažil potlačovat ze všech sil. I když jej oči přímo pálily, Bill a to maličké pro něj byli mnohem důležitější než nějaký spánek. Spát přeci mohl kdykoliv, a v takovéhle chvíli Billa nemohl nechat samotného. Krom toho byli určitě unavení stejně a Bill dokonce možná ještě víc.
Byl totiž už v šestém měsíci a pomalu poznával, že těhotenství mívá i své temnější stránky. Ne vždy mu totiž bylo příjemně a mohl se z blížícího se porodu radovat. Posledních několik dní dokonce skutečně pochyboval, že se mu podaří to dítě donosit. Cítil se slabý. Až příliš slabý na to, aby to dokázal.
„Tome, říkal jsem ti, že to zvládnu. Jenom bych se nadýchal čerstvého vzduchu, a pak bych se hned vrátil do postele. Nechci, abys byl kvůli mně unavený,“ Bill smutnýma očima sledoval Toma, který na sebe pohotově házel teplý svetr a boty, a s milým úsměvem pomáhal obléknout se i Billovi…
Dřív, než stačil Bill ještě namítat, byl zastaven sladkými rty, které zlehka tlačily proti těm jeho. Vnímal Tomovy ruce, pomalu obtáčející se kolem jeho boků, a všechna slova, která měl ještě na jazyku, byla najednou pryč. Zadíval se na Toma oddaným pohledem, věnoval jeho rtům ještě několik vlhkých polibků, a poté společně vyšli na zahradu.
„Tome?“ Bill se zoufale rozhlížel kolem sebe, zhluboka vdechoval čerstvý noční vzduch a hledal způsob, jakým by měl Tomovi říct to, co měl na srdci. Byl nejistý, ruce se mu mírně chvěly a on sám cítil, jak jeho tělem prostupuje husí kůže. Tom jej něžně líbal na krku, jednou dlaní se dotýkal Billových boků a tou druhou hladil jeho plné bříško. Už to totiž nebyla malinká vyboulenina. Nyní by na něm každý na první pohled poznal, že čeká dítě. Už to prostě nešlo skrýt.
„Tady se to stalo,“ šeptal Tom proti jeho kůži a několikrát se jí dotkl zuby, protože se nedokázal ubránit úsměvu. Cítil, jak se Bill zachvěl a nevědomky zaklonil hlavu stranou.
„Tady jsem se do tebe zbláznil,“ Tom na chvilky, kdy se s Billem teprve poznávali a vzájemnou náklonnost k tomu druhému dokonale ukrývali, vzpomínal moc rád. Pamatoval si moc dobře, jak se jako nějaký zloděj, pomalu vkrádal zahradou, jež byla zahalena ve tmě. On však nebyl zlodějem jako takovým. Chtěl si něco ukradnout, to ano, ale to, po čem toužil ze všeho nejvíce, nebylo pouze hmotnou věcí.
Chtěl si ukrást alespoň pohled. Jeden jediný pohled na stvoření, na které nedokázal přestat myslet. „Už tehdy jsi byl smyslem mého života,“ prolétlo mu hlavou ve chvíli, kdy se Billovy rty pootevřely a on téměř neslyšně vydechl jeho jméno.
„Tady jsem dostal svůj první polibek,“ Bill na chvilku zapomněl na to, co chtěl Tomovi vlastně říct, a nechal se vézt nádherným vzpomínáním…
„Chantelle mi nabídla společné bydlení,“ promluvil opět po chvíli a pohledem zabloudil k Billovi, který smutně stiskl víčka. Bylo mu jasné, co se stane. Přišel by tím o svého synovce i o možnost sblížit se s Tomem. „Chtěla, abych se přistěhoval k vám,“ trpké stisknutí Billových víček najednou povolilo. Vystřídalo jej překvapené pootevření rtů a tichý vzdech. „To bys bydlel tady? Tady s náma?“ vůbec si neuvědomovali, že se pomalu blíží bouřka. Mnohem větší a mocnější bouřka se totiž odehrávala uvnitř obou.
„Ano. Od táty mám nějaké peníze. Pomohl bych vám s placením účtů. Nemusel bys tak tvrdě dřít, mohli by z nás být třeba přátelé,“ Tom by v tu chvíli řekl cokoliv, jenom aby Billa nějak obměkčil.
„My ale nepotřebujeme žádné peníze. Nechci, abys nám platil účty! Nechci… abys tady bydlel,“ řekl potichu a v tu chvíli si připadal jako ten největší hlupák pod sluncem.
Lhal. Lhal jako ještě nikdy předtím.
Pohled na Tomovu zničenou tvář jej bolel mnohem víc, než rány, které mu daroval jeho vlastní život. „Popřemýšlej o tom,“ zkusil to Tom ještě jednou. Bezvýsledně.
Bill s trpce semknutými rty a pevným pohledem zavrtěl hlavou. Nesnesl by, kdyby se měli potkávat na chodbě. Kdyby spolu snídali a večeřeli. Kdyby je dělila jedna jediná stěna. Tak málo a zároveň moc.
Tomovi nezbývalo nic jiného, než přijmout skutečnost, že Bill o jeho pomoc, a zřejmě ani přítomnost, nestojí. Přikývl. Byl rozhodnutý smířit se s tím, přesto odhodlaný bojovat dál. Když kolem něj procházel, na malou chvilku se dotkl jeho studené dlaně, na které přistávaly desítky kapek. Oba pokorně mokli v dešti. Tom sledoval něžné rysy Billova obličeje. Bledou kůži, po které stékal déšť, neskutečně zářivé oči, růžové rty a podmanivou vůni. Všiml si však i bolesti a trápení, které se v jeho očích ukrývalo. Cítil, jak jsou konečky jeho prstů sedřené od nekonečné práce. V tu chvíli dokázal Chantelle nenávidět.
„Dobrou noc,“ rty krátce přitiskl na Billovy líce a dřív, než Bill stihl jakkoliv zareagovat, odcházel pryč…“
„Doteď netuším, kde jsem v sobě našel tu odvahu udělat to,“ vesele jej cvrnkl do nosu a láskyplným pohledem prolétl Billovu klidnou tvář. Byl si jistý, že mu už bylo lépe. Jeho dech byl klidnější, všechna ta mrtvolná bledost se z jeho tváří náhle vytratila a jeho líce byla zase poseta roztomilým ruměncem.
„Bylo to nádherné. Poprvé pocítit, že nemůžu dýchat, protože mi to tvé oči nedovolí. Že mi srdce tluče tak silně jenom proto, že jsi v mé blízkosti. Že žiju jenom proto, že jsi se mnou,“ vzájemně se vpíjeli jeden druhému do očí. Ani jeden nedokázal promluvit nebo udělat jakýkoliv pohyb.
„Nyní už věřím, že se naše miminko narodí. Bůh by přeci nemohl být tak nespravedlivý, aby zkazil jeden ze svých nejvzácnějších zázraků.“ Pohledy obou se náhle upíraly na Billovo bříško.
„Doktor říkal, že holčičky jsou bojovnější,“ Tom zlehka přiložil svou teplou dlaň na Billův podbřišek a pomalounku ji posouval směrem nahoru. Bylo pro něj nádherné cítit, jak se Billovo bříško směrem nahoru stávalo kulatějším. A ve chvíli, kdy ucítil slabý pohyb, překvapeně vydechl a vzhlédl k Billově tváři.
Ten se však jenom vesele usmíval. Na pohyby a občasná kopnutí svého miminka si už zvykal.
„Stejně si myslím, že to bude chlapec,“ nepatrně trhl ramenem, zhluboka se nadechl a zase pomalounku vydechl. Cítil, jako by se všechna ta nevolnost náhle vyplavovala z jeho těla pryč a on se cítil opět krásně volný a zaláskovaný.
Poslední dva týdny se s Tomem nedokázal milovat, ale náhle cítil, že po tom okamžiku prahne každá buňka jeho křehkého těla. Dva týdny si z důvodů nevolností zakazoval jakékoliv mazlení, nebo jiné formy sblížení, protože nechtěl tomu maličkému ublížit. Teď už ale věděl, že něco tak čistého a krásného, jako bylo jejich vzájemné splynutí, by tomu drobečkovi ublížit nedokázalo. Oni sami by mu nikdy nedokázali ublížit.
„Pojď, půjdeme spinkat,“ Tom opatrně vstal a natáhl ke své lásce obě dlaně. Bill k němu vzhlédl nesmělým pohledem, zlehka se dotkl jeho dlaní a také se pomalu postavil.
„Tome, toužíš po mně?“ vydechl najednou a vzápětí prudce vypoulil oči. „T-tedy, chtěl by ses se mnou milovat?“ chtěl se poopravit, ale cítil se v tu chvíli ještě trapněji. Prostě na takovéhle věci nikdy nebyl, nikdy takovéhle věci neříkal a neměl ani tušení, jak by jej měl svést.
Dokázal by jej vůbec svést?
„Bože,“ zaúpěl smutně a dlaněmi si zakryl tvář. Nechtěl to říct tak přímo a cítil se opravdu hloupě. V těchhle věcech byl ještě pořád nováček. I když spolu čekali dítě, nikdy jej o milování žádat nemusel. Vždy to šlo tak nějak samo, ale posledních pár dnů to zkazil pokaždé on, a tak to chtěl napravit. Když si však všiml Tomova pobaveného výrazu, pomyslel si, že něco určitě udělal špatně, a proto zahanbeně sklonil tvář.
„Tak takhle sladce mě ještě nikdy nikdo nesváděl,“ Tom si vesele skousl rty, vzal Billovu zmatenou tvář do svých dlaní, naklonil se k jeho rtům a procítěně políbil nejdřív vrchní a pak spodní ret. Bill své rty žádostivě pootevřel a zasténal do těch Tomových. Ruce spojil za jeho krkem a pomalounku jej vedl zpátky dovnitř…
autor: B-kay
betaread: Janule
Nádherný díleček, opět ♥, a miminko tady bude coby dup =)
[1]: Tak to doufám, strašně moc už se na něj těším:-)
Nádhera, já už opravdu nemám slov. Obzvlášť tento díl byl strašně moc krásný, hlavně ta vzpomínka, úplně jsem si vybavila jejich začátky:-) Toma tady přímo miluju, je úžasnej:-) Těším se na další díl ♥
Opět nádhera!! Taky se moc těším, až budou mít to miminko 🙂
Tak svéZt mě teda úplně bije do očí 😀 ale jinak super, moc se těšim na mimi
nádherný