Únos, bordel a láska 26.

autor: Kiki

„Ahoj, Bille.“ Usmála se na něj Sim, když vešla do jeho pokoje a přinesla mu jeho milované vafle.  
„Kde je Tom?“ optal se okamžitě místo pozdravu.  
„Odjel hned, jak jsi usnul… no, ne hned, chvíli tu potom ještě byl, ale určitě bude za tebou spěchat zpátky.“ Položila vedle něj jídlo. 
„Jo, já vím…“ povzdechl si Bill, hlavu položil na polštář a pevně semknul víčka k sobě.  
„Udělala jsem ti tvoje oblíbené vafle.“ Snažila se ho povzbudit a odvést konverzaci jinam. 
„Jo, díky moc.“ 
„Bille, nemysli na něj, hm? Určitě za pár dnů bude tu a vy budete opět spolu.“ Pohladila ho po vlasech. Bill otevřel oči a usmál se. „Navždycky.“ Doplnil zasněně. 
„Jo a už vás nic nerozdělí.“ 
„Myslíš?“ 
„Já to vím. A teďka to do sebe hoď.“ Vstala. „Kdyby něco, budu dole, nebo zavolej, ok?“ 
„Ok.“ Přikývl hlavou a ona hned odešla.

Bill se posadil, zapnul si televizi, tác s vaflemi si položil na sebe a pustil se do toho. Miloval ty od mámy. Ale od Toma taky. Oh, bože, Tom… je bez něj pár hodin, a už vyšiluje. Jak to zvládne těch několik dní bez něj? Bude si muset poradit…

Tom, když dojel domů, lehl do postele tak, jak byl oblečený a v momentě usnul. Ráno se vzbudil okolo dvanácté. Ještě chvíli ležel, ale pak si uvědomil, že tím se vlastně jen zdržuje. Vylezl z postele, shodil ze sebe všechno oblečení, vzal si čisté a vydal se do koupelny. Nastavil vodu, když usoudil, že je dobrá, vlezl si tam a nechal na sebe dopadat kapky vody. Vzal si houbičku, sprchový gel, který dal na ni, napěnil to a začal se pomalými pohyby umývat. Nevynechal ani jediný kousek na svém těle, kterému by nevěnoval pozornost. Všechno ze sebe nechal smýt, a pak už tam jen tak stál a vychutnával si tu chvíli, kdy stojí pod proudem vody a jen tak přemýšlí. Po chvíli jej to však přestalo bavit. Vypnul vodu, poutíral se do sucha do chlupaté osušky, oblíknul na sebe čisté oblečení, umyl si zuby a slezl schody do kuchyně.  

Z lednice si vytáhl jahodový jogurt, do kterého se ihned pustil a taky ho měl hned v sobě. Kelímek vyhodil do koše, lžičku po sobě hned umyl, aby se pak ještě nemusel nervovat s nádobím. Ze skříní povytahoval všechny kufry, a že jich bylo. Začal u nich v pokoji a u Billových věcí. Svoje ještě bude potřebovat. Potom do tašek dával věci z obýváku, doplňky a takové menší věci. A celý den byl pryč. Vysíleně zalehl do postele a opět usnul.

Druhý den si vzal na starosti větší věci. V ten den i volal Billovi s menší prosbou.  

„Ahoj, Billdo.“ Zasmál se do telefonu. 
„Jee, Tome! Ahoj!“ zasmál se i Bill. Byl rád, že ho slyší.  
„Něco bych po tobě potřeboval.“ 
„Cokoli.“ 
„Vezmi si notebook a objednej nějaký ten nábytek. Jaký chceš, je to na tobě.“ 
„Vážně je to na mně?“ 
„Jo, úplně. Jen prosím tě, ať není všechno černý.“  
„Jako bys mě neznal.“ 
„Právě, že znám. Takže, tohle je tvůj jediný úkol, ano? Jinak, už mám skoro sbaleno.“ 
„No konečně.“  
„Hele, ještě si stěžuj.“ 
„Když tobě to tak dlouho trvá…“ 
„Netrvá mi to moc dlouho. To ty tu máš plno krámů…“ 
„Hele…!“ vykřikl Bill naoko ublíženě. „Nejsou to krámy, ale důležité věci.“  
„To teda jsou zbytečný. Samý náhrdelníky, skoro v každé místnosti najdu stíny, řasenku…“ 
„To je jistota, Tomi.“ 
„Jaká jistota, sim tě.“  
„Prostě jistota. To nechápeš.“ 
„Asi ne. Takže, já jdu pokračovat a ty hledej, jo?“ 
„Jasný.“ 
„Měj se.“ 
„Ty taky.“ Zasmál se Bill.  
„Miluju tě.“ 
„Já tebe taky. Šíleně moc.“ 
„Ale já tebe víc.“ 
„Ne, já.“  
„Já.“ 
„Já.“  
„Dobře, tohle nikam nevede. Milujeme se stejně, jo?“ 
„Dobře. A zase někdy zavolej.“ 
„Proč nezavoláš ty?“ 
„Jsem líný se nahnout pro telefon, ale že jsi to ty, udělám to.“  
„Ty jsi ale šikulka.“ Zasmál se Tom. „Já už vážně půjdu. Tak zatím!“ 
„Jasně, zatím! A spěchej!“ 
„Jasně, že budu.“ Položil to a šel dál balit.

Bill si mezitím vytáhl svůj notebook, najel si na nějaké stránky s nábytkem a hledal. Hledal, hledal a hledal, dokud nenašel…  
„Tak tahle je úžasná.“ Řekl si spíš pro sebe, když našel krásnou červenou sedačku. Nemohl odolat…

betaread: Janule