Keď sa láske nič nevyrovná

autor: Sch-Rei  

Sch-Rei

Mladý černovlasý chlapec seděl na zábradlí u fotbalového hřiště, a po tváři mu stékaly černé slzy. Všude byla tma, hřiště bylo prázdné. Byl slyšet jen hlasitý podzimní vítr, a padající listí, zbarvené do barvy podzimu, které se na zemi rozvířilo. Slyšel za sebou kroky a klapání podpatků. On moc dobře věděl, kdo to je. Musel se pousmát, ale nezabránil další černé slzičce, které stékala po jeho dokonalé tváři.

„Bille? Bille, co se děje? Proč pláčeš? Co tě trápí?“ Přicupitala k němu menší dívka. Měla kratší zrzavé vlasy sestříhané do zvláštního účesu, modré oči, které byly zvýrazňovány černými linkami na víčkách, a řasenkou. Byla menší postavy. Kdyby chlapec sesednul ze zábradlí, byla by mu asi po ramena, možná ani to ne.

„Chan, ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady.“ Usmál se pro sebe, a sledoval tu dívku, která se posadila vedle něj.

„Tak povídej, Bille. Stalo se něco s Tomem?“ Položila mu dlaň na rameno.

„Víš, Chantelle, tobě… Tobě můžu říct cokoliv, i když je mezi námi značný věkový rozdíl… Děkuji…“ Ano, Chantelle byla Billova… Dobrá kamarádka. Mohl jí říct naprosto všechno! Ale byl mezi nimi velký věkový rozdíl. Billovi už bylo dvacet, a Chan nedávno oslavila třináctiny. Ale věk jim v přátelství nebránil. Billovi skápla na černé kalhoty další slzička.

„Bille, víš, že mi nemusíš děkovat. Ale teď mi pověz, co se děje.“ 

***

Povedz mi prečo plačeš, 
povedz mi čo ťa trápi, 
povedz mi to skôr 
než jeden z nás druhého stratí, 
musíme sa rozlúčiť 
ty chceš odbočiť a ísť rovno. 
Nikdy na teba nezabudnem! Zbohom!

„Tom…“ Šeptl černovlasý chlapec do ticha. Už i listí a vítr utichly.

„Copak se stalo, Bille? Pohádali jste se?“ Chantelle pohladila Billa po vláskách, a utírala mu černé slzy, které mu zamazaly celý obličej.

„On… Tom… Někoho má…“  Řekl chlapec s hlasitým vzlykem. Chantelle ho objala a pomalinku s ním začala pohupovat.

„Bille, to bude dobré. Tom tě miluje, určitě to byl jen úlet, nic vážného. Billí, prosím tě, neplakej! To se zase spraví, uvidíš!“ Utěšovala jeho hlasité vzlyky.

„N-ne, nebude. Ře-řekl jsem mu, že… že je konec…“ Rozvzlykal se ještě víc než přes chvílí. Chantelle měla o jejich vztah opravdu obavy. Věděla moc dobře, jak se ti dva milují. Oni prostě patří k sobě, a to nikdo nezmění. Nikdo!  

***

Prečo to je také  ťažké 
keď sa cesty rozdelia, 
zostane len kopa sĺz 
a nejaká pekná spomienka. 
Prečo sa rozchádzajú 
tí ktorí sa mali tak radi, 
prečo sa rozdelia 
dvaja ktorým to najviac ladí. 
Navzájom si lámať srdcia, 
načo je to dobré, 
rozdeliť dve postavy 
ktoré majú toľko zhodné.

***

„Bille… Šššš… No ták. To se vyřeší, to bude dobré, uvidíš…“ Stále utěšovala chlapcovy vzlyky.

„O-on… Pořád mi volá, píše SMSky… J-já… Nedokážu s ním mluvit, Chan. Bolí to!“

„Tak… Bille, zvedni mu to, prosím.“ Chan se podívala do Billových očí. Obvykle, v nich byla slaďoučká mléčná čokoláda, která se teď ale změnila steskem v hořkou.

„Mám strach…“ Pípl.

„Neboj, Bille, jsem tady s tebou, jo?“ Usmála se na něj. Moc jí na tom záleželo, nechtěla, aby se kvůli Tomovu pomatení smyslů vydali každý svojí cestou.

„D-Dobře…“ Cukly mu koutky úst do úsměvu.

„Tak, a teď počkáme, než zavolá, dobře?“ 

„Ano“ 

A nemuseli čekat dlouho. Za pár minut se do ticha rozezněla Billova vyzváněcí melodie. Váhal. Vzal mobil do ruky, a chvíli koukal na display.

„No tak…“ Pobídla ho Chantelle. Bill přikývnul, a zmáčknul zelené tlačítko. Bylo ticho.

„Bille? Lásko, kde jsi? Jsi v pořádku? Moc mě to mrzí, zlatíčko. Opravdu moc. Prosím, řekni mi, kde jsi?“ Ozvalo se z Billova mobilu.

„T-Tome?“ Zakoktal.

„Billí, opravdu mě to mrzí… Už nikdy nic takového neudělám.“

„A-ale… Jak ti můžu věřit?“ Rozvzlykal se.

„Lásko, ty pláčeš? Prosím, neplakej.“ Tom se ho snažil utišit.  

Načo spôsobovať  bolesť, keď je úplne zbytočná, 
načo je dobrý koniec, keď sa láske nič nevyrovná.

***

„Lásko, prosím, neplakej! M-můžu si s tebou promluvit, prosím? O samotě.“ Šeptl Tom.

„J-já, já nevím, Tome.“ Plakal.

„Broučku, prosím. Vždyť já tě miluju. Nadevšechno na světě, lásko. Promiň mi to…“

„Opravdu?“ Vzlykl.

„Nejvíc na světě, Billí.“ Usmál se, i když to Bill nemohl vidět.

„Tak… Tak dobře.“ Sklopil pohled na své boty.

„Počkej na mě u tebe, Billí. Dobře?“

„Dobře…“ Šeptl, a pohledem zabloudil na Chantelle. Usmál se.

„Papá… Miluju tě.“ Rozloučil se Tom.

„J-jo… Pá.“ Odpověděl, a mobil strčil do kapsy.

***

Už  nechcem všetky 
tie, už chcem len teba, 
dal si mi toľko vecí, čo mi iný nedá. 
Pýtam sa prečo plačeš 
že vraj sa veci zmenili, 
a čo čakáš keď sme toľko času spolu strávili.

***

Bill seskočil ze zábradlí, a pomohl Chan také dolů na zem.

„Tak co?“ Zeptala se Chantelle zvědavě.

„Chce se mnou mluvit. U-u mě.“ Utíral si poslední slzy. Chan lehce zatleskala ručkama.

„M-můžu tě jít aspoň doprovodit, Chantelle?“ Usmíval se.

„Nemusíš. Já to zvládnu, Bille. Jsem ráda, že už se zase směješ! Byla by toho krásného úsměvu škoda!“ Zasmáli se.

„No ták. Chan, nech toho. Stejně s tebou půjdu, když jsi mi teď tak zase pomohla“ Pocuchal jí vlásky, a usmál se na ni.

K životu ťa potrebujem 
ešte viac ako kyslík.

***  

Bill stál u svého domu, a čekal na Toma. Chtěl se už otočit, a jít si někam zase sednout, ale zastavila ho ruka na rameni.

„Ty jsi mi chtěl utéct, Billí?“ Usmála se ta osoba. Bill se otočil.

„T-Tomi?“ Rozzářily se mu oči, když se podíval do těch jeho. I přes všechno to, co se stalo, Bill mu dokázal odpustit. Jemu kdykoliv a cokoliv. Na Billových rtech, se vykouzlil krásný úsměv. Tom neváhal. Přitáhl si Billa k sobě, a položil mu ruce na boky. Bill sklopil pohled k zemi. Nevěděl, jestli má Tomovi opravdu odpouštět  navenek, i když bylo v jeho srdíčku už odpuštěno. Takové věci jako ta, kterou jeho bráška provedl, se odpouštějí těžko. Tom se k Billovi nahnul a stejně jako Bill přivřel oči. Lehce se mu pro začátek otřel o rty, a čekal na Billovu reakci, což bylo zachvění. Pousmál se, a vpil se mu do rtů. Chvíli to trvalo, ale Bill začal nakonec spolupracovat. Obmotal Tomovi okolo krku ruce.

Aj keď  sme občas zlý psi, 
pozeráme na iné. 
Pre nás ste stále 
iba naše jemné bohyne. 
No tak neodbočuj z cesty, 
nechaj tomu voľný priebeh 
lebo iba s tebou sa oplatí žiť svoj príbeh.

***  

Bill se od Toma odtáhnul. Po tváři mu sjela další slzička.

„Lásko, prosím, už neplakej. Nechci, aby ses trápil. Je mi to opravdu moc líto! Už nikdy nic takového neudělám.“ Setřel mu slzu, a pevně ho objal. Bill se k němu přitiskl, jak nejvíc to jde. I když mu Tom provedl něco neodpustitelného, Bill mu odpustil. V jeho náručí, se cítil nejlépe. Cítil bezpečí, lásku…

„Miluji tě…“ Šeptl mu Tom do ouška.

alebo iným slovom ťa nejak 
skúsim potešiť, spojme cesty 
a skúsme si to nejak vyriešiť!