autor: KaKiNkAaA ^_^
Bill byl snad ještě víc šokovaný než kdy jindy. Nepamatoval si na nic z toho, co by mohlo usvědčovat to, co tady Tom říká. Co se mu tady snaží namluvit? Proč jej viní za to, že Juliet odešla? Vždyť on se ještě snažil proto, aby zůstala, a ne naopak. Měl ji rád a trápilo jej to, že to s nimi takhle dopadlo. Tak proč vinil právě Billa?
„Tome, já… já tě stále nechápu. Co má… co má Juliet společného s tím, proč jsi mě zná… znásilnil?“ Vzdychl plačtivě černovlásek. Musel jej Tom ještě víc trápit než doposud?
„Nevzpomínáš ani na to, kdy jsi Jul políbil v den, kdy jsme se rozešli a ona odešla? Já jí tehdy opravdu miloval a ty jsi mi s ní tolik ublížil. Ale já už na to zapomněl, lásko. Už jsem ti to odpustit a mrzí mě to, co jsem ti kvůli tomu udělal. Mrzí mě to.“ Tiše Tom popotáhl. Držel v sobě slzy. On musel tady být ten silný a tím dodat Billovi víc síly, víc odvahy.
Bill místo nějaké odpovědi znovu začal vzpomínat. Nevěděl, co má na to říct, jelikož to nechápal. Absolutně se v Tomových slovech ztrácel.
*Flashback
Bill když líbnul Juliet na rozloučenou na rty, si nevšimnul, že je viděl právě jeho bratr. A i kdyby je viděl, nedělal nic špatného. Jen se přátelsky loučil se svou kamarádkou. Když se zase od ní odtáhl, v pokoji už byli sami. Ještě ji objal, a pak se od ní odtáhl úplně, aby jí tak dál nebránil, jelikož na to právo neměl.
„Budeš mi opravdu chybět, Jul.“ Vydechl tiše černovlásek. Pokusil se o úsměv. Ten mu Juliet taky oplatila. Pak ale vzdala do rukou dva větší kufry a s posledním ohlédnutí na Billa odešla i s kufry z pokoje. Ani ona netušila, že se Tom už vrátil a byl v domě. A už vůbec nevěděla, tak jako Bill, že je spolu viděl, jak se loučí. A především to, že si to špatně vysvětlil. Nic v tom nebylo.
I když odsud nerada a těžce odcházela, nakonec chytla kliku u hlavních dveří a v zápětí odešla z domu. Z domu, kam už se nikdy nevrátí. Dveře se za ní zavřely a tím téma Kaulitz pro ni také skončilo. Musí zažít nový život. Daleko. Daleko od obou Kaulitzů.
Bill uslyšel, jak se zavřely hlavní dveře. Juliet byla pryč. Ztěžka vydechl. Bylo mu to tak moc líto, ale na druhou stranu to nebyla jeho věc. Nejspíše měli s Tomem problémy a on nic nezmohl. Nemohl se mezi ně plést a řešit jejich problém. Rozhlédl se po pokoji, ale pak z něj raději vyšel a zamířil zpátky k sobě do pokoje.
Jenže když vešel dovnitř, čekal ho šok. Všechno v jeho pokoji bylo vzhůru nohama. Jeho by tam vybuchla bomba. Všude byl nepořádek a on se snad bál rozejít, aby na něco nešlápl. S hrůzou se rozhlídl po celém pokoji, když vtom v tom nepořádku zahlédl svého staršího bratra.
„To… Tome, co se tu děje? Co to má znamenat?“ vydechl šokovaný Bill. Tom, když uslyšel bratrův hlas, se otočil a propálil ho nenávistným pohledem. Kdyby mohl, tak očima probodne Billa. Ten se jeho pohledu zlekl. Ještě nikdy se na něj takhle… takhle nenávistně? Nedíval.
„Tomi co se děje?“ špitnul tiše černovlásek. Proč se na něj takhle Tom díval? Nevěděl.
„Sklapni, ty hnusnej podrazáku! Nenávidím tě, slyšíš! Nenávidím tě, ty… ty hnusná hyeno! Zničil jsi všechno. Zničil jsi celý můj život!“Rozkřičel se z plných plic Tom. Zlomilo jej to, když ho Juliet odmítla a nechala ho jen tak v restauraci. Řekla mu, že miluje Billa. Jeho bratra. To bylo pro něj moc. A pak, když viděl, jak Bill líbá Juliet přímo v jejich společném pokoji, jej to dorazilo. Stačila mu jen chvíle, aby to viděl, a déle už tam být nemusel a ani nechtěl. Odešel tak rychle, jak jen přišel. V tuhle chvíli k Billovi cítil čirou nenávist, nic víc.
„Tome proč… proč tak mluvíš? No tak, co se stalo?“ špitnul černovlásek. Chtělo se mu plakat. Ještě snad nikdy na něj jeho bratr nekřičel a o co hůř, ještě nikdy se na něj takhle ošklivě nedíval. Jako by byl snad ten nejhorší člověk na planetě. Ale proč?
„Ty moc dobře víš, o čem to tady mluvím, ale já… já ti přísahám, že jednou na to doplatíš! Všechno ti to jednou vrátím, ty hnusná svině! Nechápu, jak jsi mi to mohl udělat. Zrovna ty!“ syknul hořce Tom. Nechtěl tady už déle zůstávat. S těmito slovy odešel pryč z Billova pokoje a vzápětí odešel z domu. Nepozapomněl taky na to, aby třísknul dveřmi. Potřeboval na vzduch. Nechtěl teď být ve společném domě s člověkem, který mu podrazil nohy. Jeho vlastní krev ho zradila. Byla to jen svině a nic víc.
Od té chvíle, kdy Juliet odešla. Od chvíle, kdy se Tom s Billem pohádal, šlo všechno ke dnu. Bill ničemu nerozuměl, a to jej bolelo nejvíc. Scházel mu jeho bratr, ale ten Billa jen nenáviděl. Nemluv s ním a naprosto jej ignoroval. Dokonce se mu vyhýbal. A po pár dnech se Tom dokonce sebral a odstěhoval se pryč od Billa. Už s ním nechtěl mít nic společného.
Od té chvíle kdy se Tom odstěhoval, ho Bill už neviděl. Chtěl s tím něco udělat, ale nevěděl co. Tom se ještě nikdy k němu takhle nechoval. Nevěděl, co tak špatného udělal, ale podle Tomova chování bylo znát, že tím všechno skončilo. Jejich cesty se rozešly. Rozešly se, i když Bill nevěděl důvod, proč to takhle muselo skončit. Jenže už nikdy nic nezmohl.
Konec flashbacku*
Bill i přes své vzpomínky na ten den stále nevěděl, kam Tom svými slovy míří. Co tím vším myslí. A hlavně proč nutí Billa vzpomínat na něco, co ani do dnes nedokázal pochopit.
„Já nevím, Tome, co po mně ještě chceš. Já Juliet jen přátelský políbil na rozloučenou. Ale co tohle má s tím společného?“ Bill byl už zoufalý. Chtělo se mu křičet, ale on jen plakal.
Tom byl už snad stejně zoufalý jako Bill. Stále o tom mluvili a Bill Toma snad pořád nechápal. I on vzpomínal jako Bill. Bolelo jej vzpomínat na tu bolestivou chvíli, ale teď ho hlavně bolel Billův stav. Chtěl, aby mu odpustil a byli by zase spolu. Už bez nějakých hloupých her. Všechno by bylo skutečné. Nejprve tedy ale bude muset v téhle debatě pokračovat, ač je to pro něj těžké nebo ne.
„Já si jí chtěl vzít, ale kvůli tobě mě nechtěla. To kvůli tobě odešla a ty to víš. Když jsem přišel zpátky domů, viděl jsem vás, jak… jak se spolu líbáte, a pak už jsem to nevydržel a odešel jsem do tvého pokoje, kde jsem začal házet se všemi tvými věcmi.“ Vysvětlil Tom tiše. Ale tak, aby to Bill slyšel, jelikož nebyl přímo u něj. Stále klečel na zemi opodál.
„Nebo jsi jí snad nelíbal?“ vydechl rasta, když si vybavil Billova slova. Políbil ji přátelsky na rozloučenou? Snad špatně si to jen vysvětlil? Ale i kdyby tak, přeci on mu Juliet stejně vzal. To jeho ona milovala a kvůli Billovi odmítla právě Toma, když ji žádal o ruku. Ale to všechno mu už odpustil.
„Ne, nelíbal. Jen jsem jí dal pusu na rozloučenou. Jen protože… protože odcházela a já se s ní chtěl rozloučit. Nevím, co se mezi vámi stalo, že se rozhodla takhle. Neřekla mi to a jen odešla.“ Pípnul tiše Bill. Ptal se na to, proč mu Tom ublížil, a oni se tady baví o Juliet? Tohle mu nedávalo smysl.
„Řekla mi jen, že… že jste se rozešli a ona musí odejít. Nic víc mi tehdy neřekla. Já se jí snažil přemluvit, aby zůstala, že se to mezi vámi zase urovná, ale ona odmítala déle zůstávat. Ale proč se tady bavíme o Juliet, Tome? Proč, když chci znát důvod něčeho jiného!“ vykřikl Bill, když se zalknul dalšími slzami. Proč se tomu Tom stále vyhýbal? Jenže z druhého pohledu. Z pohledu Toma, se to Billovi snažil jen připomenout. Všechno to totiž souviselo spolu.
„Vždyť ti tady, Bille, říkám, že odešla kvůli tobě. Já ji žádal o ruku, ale ona mě odmítla kvůli tobě. Ty jsi mi jí vzal. To tebe milovala, a proto ode mě odešla. Tak proč děláš, že o ničem nevíš? Proč mi to děláš ještě těžší, Bille?“ vydechl rasta a promnul si oči. Musel se hodně držet, aby nebrečel, aby se nezvedl a neobjal Billa.
„Co… cože? O čem to mluvíš? Já ti nikoho přeci nevzal. Já… o čem to mluvíš, Tome? Jak mě milovala? Co je to za nesmysl?“ vzlyknul černovlásek. Tohle pro něj opravdu legrace nebyla. Byl tak moc zmatený. Tom se na chvíli zarazil a zaraženě se podíval na svého mladšího bratra.
„Ty… ty o tom nic nevíš?“ šeptnul Tom. Nevěděl proč, ale bál se Billovy odpovědi. Bill ale zakroutil hlavou tak, jak se v tuhle chvíli Tom obával.
„Nikdy… nikdy jsem s ní nic neměl. Nevěděl jsem ani to, že mě miluje. Já… já ji měl rád jenom jako svou kamarádku. Nikdy pro mě nebyla něco víc. Já jsem totiž gay, ale bál jsem se ti to kdysi říct.“ Polknul hořce slzy mladší z bratrů. Bylo to na něj nějak moc. Nikdy si nemyslel, že ho Juliet může milovat a právě proto odešla? Jenže jemu nikdo nic neřekl a on to nevěděl.
„Panebože,“ ztěžka zalapal po dechu Tom. V tuhle chvíli se už neudržel a naplno se rozbrečel. Tohle znamenalo jediné. Věděl, že mu tady Bill nelže a o to, to bylo horší. Právě se dověděl něco, co celou tu dobu si jen špatně vysvětlil a on se pak zachoval takhle. Trápil se tehdy neprávem. Rozbolela ho hlava, ale víc jej bolelo srdce. To proto měl výčitky poté, co se pomstil Billovi. On mu ublížil. Ublížil mu, a to všechno neprávem. Jen proto, že si to špatně vysvětlil, a poté už nic nechtěl slyšet. Bože, byl takový hlupák. Tak moc lituje toho, že o tom s Billem kdysi nemluvil. Jeho dech se začal zrychlovat. Všechno kolem něj se zastavilo. Tohle si nikdy nedokáže odpustit.
„Já… Bille, tak moc… tak moc mě to mrzí. Já chtěl jsem se ti… chtěl sem se ti pomstít za to, že jsi mi vzal Juliet. Myslel jsem si, že jsi mi jí ukradl a… a poté, když jsem vás viděl, jak… jak se líbáte na rozloučenou já… já si to vysvětlil špatně. Mrzí mě to, Bille. Prosím, odpust mi to všechno, lásko. Já… já nechtěl jsem ti ublížit.“ Koktal Tom mezi slzami. Tohle bylo snad to nejhorší, co se mu mohlo přihodit. Znásilnil Billa, a to jen kvůli tomu, že si něco špatně vyložil. Ublížil mu neprávem. Všechno to byla chyba. Tak obrovská chyba.
Bill když tohle slyšel, všechno mu začalo docházet. Tedy to, proč se tady bavili tak dlouho o Juliet. Všechno to souviselo s tou nocí tehdy v nemocnici. Teď už zná důvod proč. Ale moment, všechno to bylo jen velké nedorozumění. V tu chvíli se Billovi začala točit hlava. Přes slzy už neviděl a sám se přistihl, že chvílemi zapomínal se nadechnout. Srdce se mu zastavovalo tak jako celý svět kolem něj. Přestával všechno kolem sebe vnímat. Zapomínal dokonce polykat slzy, aby se jimi nezadusil. Tímhle mu snad Tom ještě víc vrážel dýku do zlomeného srdce. Jako by do něj bodal. Tom jej znásilnil. Ublížil mu, a to všechno bylo bezdůvodně? Jen proto, že si Tom tehdy něco nenechal vysvětlit a myslel si své? Za to všechno Bill teď musel pykat a trpět?
Bill se chtěl nadechnout, aby ze sebe dostal alespoň pouhé slůvko, avšak ani to nedokázal. Jen se zalknul dalšími slzami. Všechno kolem něj se zpomalovalo. Viděl dokonce zpomaleně, jak se k němu Tom přibližuje. On se však nemohl ani pohnout. Cítil, jak ztrácí kontrolu nad svým tělem a je slabší a slabší. Najednou neviděl nic. Viděl jenom tmu.
Tom když viděl, jak se Bill řítí k zemi, nevydržel jen tak sedět a i přes slzy vyskočil na nohy a jen tak tak zachytil Billa předtím, než by se sesypal na zem.
„Bille,“ vydechl plačtivě Tom a držel svého brášku, svou lásku v náruči. Tohle bylo to nejhorší, co kdy mohl udělat. Proklínal se. Proklínal se za to, co Billovi udělal, a to všechno neprávem. Bolel jej pohled na Billa a nedokázal si ani představit, jak na tom je. Zrovna omdlel, a to znamenalo jediné. Nedokázal to snést a ztratil vědomí. Tomova bolest tady byla nic oproti té Billově.
„Lásko, no tak.“ Špitnul tiše rasta a poplácal Billa po tváři, aby jej dostal zpátky k vědomí. Lámalo mu to srdce, jen tak držel Billa v náruči a on jej vlastně ani nevnímal. Možná se ho takhle mohl dotknout, ale tohle teď bylo to nejmenší, co Tom chtěl.
„Prosím, probuď se, Billí.“ Popotáhl Tom a snažil se Billa nějak dostat k sobě. Bill se pomalu po pár minutách opravdu začal dostávat k sobě. Pomalu otevřel oči, a když je otevřel, uviděl před očima Tomovu tvář. Držel jej v náruči. Hned se naplno rozplakal. Sypalo se to na něj tak moc rychle a on byl slabý na to snést to.
„Billí prosím promiň mi to. Lásko, mrzí mě to, ani nevíš jak moc. Nikdy jsem tohle nechtěl. Nikdy.“ Polknul slzy také i Tom. Stále držel Billa v náruči a snažil se jej utišit. Cítil, jak se celý chvěje, až jej to samotného děsilo. Jeho pláč byl pro Toma bolestivý. Ničilo jej ho takhle Billa vidět, a všechno to bylo jen Tomovou chybou. Bill ztěžka dýchal. Pořád se mu motala hlava a on měl pocit, jako by měl znovu omdlít. Ale místo toho se od Toma odtáhl. Sám se divil, kde nabral sílu, aby to dokázal.
„Běž… běž pryč.“ Dostal ze sebe ztěžka černovlásek dusící se slzami.
„Lásko, ale já…“ nedořekl Tom, jelikož mu do toho vpadnul plačící Bill.
„Běž… slyšíš… já… já nechci tě už vidět. Běž pryč!“ vykřiknul černovlásek v závalu pláče. Neměl daleko k tomu, aby dostal záchvat. Tohle bylo na něj až příliš. Bylo mu ublíženo neprávem.
Tom chtěl ještě něco říct, ale když viděl Billa v tomhle stavu, raději mlčel a jen tiše plakal. Chápal Billa a chápal, proč jej teď vyhání. Zaslouží si to za to, co mu udělal. Proto se pomalu zvedl na nohy. Omluvně se podíval na Billa. Nechtěl odcházet a nechávat ho tady v tomhle stavu, ale neměl na výběr. Bill mu nedovolí zůstat.
„Prosím, odpusť mi to, lásko. Já… opravdu mě to mrzí. Nechtěl jsem ale… ale miluju tě,“ vydechl Tom. Věděl, že se nedočká Billovy odpovědi, a tak pomalu ač nerad chytil za kliku a poté odešel z Billova bytu. Nechal tam Billa tak jak on chtěl, i když Tom chtěl zůstat. Ale nemohl. Musel odejít.
V slzách se vydal pryč a rozešel se zpátky domů. Bill zůstal sám ve svém bytě, kde se utápěl v slzách.
Jediné, co Bill teď věděl, bylo to, že tohle nikdy Tomovi neodpustí.
Nikdy!
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
no to je….paráááádááááá honem honem dálší dílek ať vim jak to dopadne (tahle povídka je fakt jako droga :-))
"Jediné, co Bill teď věděl, bylo to, že tohle nikdy Tomovi neodpustí.Nikdy"
Protože tohle se odpustit nedá, bohužel…možná jde na chvíli zapomenout, ale odpustit ne. Tak vážně netuším, jak si chce Tom najít znovu k Billovi cestičku, uvidíme =)
Hey, ne! Prosím, ať mu odpustí! Prosíím! 🙁 Pláču tu jak pakoš u toho a on se rozhodne, že mu neodpustí… 🙁 Billi, prosím 🙁