Déšť 1.

autor: LízatQo

Byl letní podvečer, konečně nebylo takové teplo, a tak mohl Tom vyjít ven a zaběhat si. Přes odpoledne je buď u bazénu s kámošema, nebo jen venku či doma, kde jen odpočívá. Jen večer může běhat, to je venku málo lidí, normální počasí. Někdy sprchne, ale to Tomovi nevadí, déšť miluje. Vzal si na sebe pouze slabé tepláky a strčil iPod do kapsy a sluchátka do uší. Vzal klíče a vyšel z baráku, který pouze zavřel, a vyšel na chodník a tam se rozeběhl. Slíbil si, že uběhne veliký kus. Postavu měl vypracovanou, že by mu to každý záviděl, ale udržovat si jí je taky nutné. V uších mu zněl Sammy Deluxe a Tom spokojeně běžel. Nikdo mu v tom nebránil, protože cesty byly prázdné.  

Uběhlo už několik písní, co Tom odposlouchal, a pomalu zjistil, že doběhl za město a je u vesničky, co je kousek za městem a je tam park. Běžel do toho parku. Když doběhl, uviděl tam uprostřed toho všeho jezero. Bylo krásně průhledné, že se tomu až nechtělo věřit, okolo byly stromy. Tom si řekl, že by tu mohl na chvilku zůstat a odpočinout si, a taky tak udělal. Doběhl ke břehu, sednul si a z uší vyndal sluchátka, opřel se o lokty na zemi.

Tom odpočíval poměrně  dlouho, a když se podíval na čas, zjistil, že je okolo dvacáté druhé hodiny. Měl by pomalu vyrazit domů, a tak se zvedl, začalo pomalu poprchávat.  

Když pomalu obcházel jezero, viděl postavu, byla hubená, s dlouhými vlasy asi tak pod ramena a podle toho, jak odhadoval, byl to chlapec. Tom se rozhodl, že se podívá, kdo to je, pomalinku šel za tou postavou. Byl už u postavy a ta se na něho podívala, byl to opravdu chlapec, byl krásný. Ihned Toma očarovaly jeho oči, byly orámované černou tužkou a černými stíny, jeho tvář byla bledá, ale určitě hladká na dotek. Narůžovělé rty byly jak malinky a velmi lákavé. Vlasy měl černé havraní, natupírované a krásně vyžehlené. Chtěl postavu pozdravit, ale zjistil, že už přestává pršet, podíval se na oblohu a opravdu přestalo. Podíval se zpět na tu postavu, ale ta tam už nebyla. Chtěl ho pozdravit, ale on zmizel. Nedokázal zjistit kam, a tak to vzdal a šel domů. Celou cestu před sebou viděl toho chlapce, viděl ty jeho rty, tvář, vlasy, ty krásné oči.  

Došel domů a pořád to viděl před sebou. Nechápal proč. Snad to přejde a zapomene, i když tomu nevěří. Došel do koupelny a ihned ze sebe svlíknul oblečení a zalezl do sprchy, tam na sebe pustil proud teplé vody, jak to měl rád. Zavřel oči a stejně viděl toho chlapce.

Po sprše došel k sobě  a zalehnul. Snad nebude mít toho chlapce i ve snu. Ale jeho očekávání se nesplnilo.  

betaread: Janule