autor: Synnie
Došlo k mnoha obratům slunce a uplynul jeden měsíc vzájemných testů schopností. Ale byly to slabé testy týkající se formy a síly. Pravý test přišel o něco později. Každou noc Thorbjörn analyzoval očima svou zemi z nejvyšší věže Cortburgu. Byl to rituál, kterého si byl vědom každý muž v zemi, ačkoli se nekonal nikdy ve stejnou dobu. Právě při takové obchůzce si mladý Jarl všiml masových stínů blížících se v měsíčním světle. Zaklel a využíval tmu, aby se schoval, jak obcházel každý dům.
Thorbjörn neoznámil svůj příchod. Pouze otevřel Tómasovy dveře. Muž s blond hadími vlasy byl na nohou s vytaseným mečem, připravený k útoku.
„Milorde!“ Zvolal, když sklonil zbraň. „Mohu se zept-„
„Ticho.“ Syknul. „Útok musí přijít rychle. Schovej dobře svou ženu a vezmi svůj meč.“
S těmito slovy byl Thorbjörn pryč. Tómas popadl brnění a otočil se k Tově. „Utíkej k hlavnímu panskému sídlu. Tam bys měla být v bezpečí.“
Shromáždila své sukně a udělala, jak jí bylo řečeno. Tómas vyběhl hned po ní a uviděl Thorbjörna, jak se pomalu pohyboval od domu k domu svých válečníků. Tómas běžel opačným směrem ke vzdálenějším kasárnám. Když vstoupil, snažil se najít obzvlášť jednoho konkrétního muže, ačkoli byli probuzeni všichni.
Mohl to být trik světla, ale Tómas by skoro přísahal, že viděl Villův opravdový úsměv. Muž
s havraními vlasy opustil kasárna připraven k boji ještě dřív, než ostatní muži vstali ze svých postelí. Pro jistotu, aby byly ženy a děti v bezpečí, Strážci vytvořili linii. Různé skupiny armády – běžní válečníci, Berserkrové a Strážci – stáli jako jeden. Řítilo se na ně mnoho mužů, ano, ale tihle muži si nebyli vědomi toho, že o nich rezidence Cortburg věděla. Tentokrát nebylo potřeba zuřit a běsnit. Mohla zvítězit jednoduchá bojová taktika.
„Ahoj,“ přátelský hlas, který se ozval z Tómasovy pravé strany, jej vyrušil v přemítání. Byl to Cal, vypadající velmi sladce a nepřipraveně na bitvu, jejíž součástí se měli stát.
„Zdravím, Milorde.“ Zašeptal Tómas zpátky.
Nemohlo být řečeno nic dalšího kvůli útočícímu muži, který tam s křikem vběhl. Berserkrové a Strážci tasili meče, zatímco armáda pozvedla své oštěpy. Byl slyšet křik a řev, jak ocel střetla ocel.
Na Tómasově pravé straně se ozval hlas. „S dovolením, malý bratře.“ Gøran se usmál, jak poplácal Tómasovo rameno. „Začíná to.“
Tómas se zasmál, s jakou neskrývanou opatrností Gøran promluvil, než následoval ‚bratra‘ do boje. Všude ho obklopoval nářek umírajících mužů. Troubení lesního rohu bylo ukončeno, když ten, co do něj foukal, padl. Říkalo se, že čím pomaleji se v očích válečníka bitva pohybovala, tím lepší měl schopnosti, neboť měl čas na posouzení situace, odvrátit útok a pak udeřit. Pokud to byla pravda, Tómas byl jeden z nejlepších. Bitva pro něj byla spíš nulovým tréninkem, než-li namáhavým.
Ale všechny věci, v nichž byl Ville zapojený, měly tendenci nabýt na vzruchu. Nebylo žádným překvapením, když temný derviš neohrabaně minul Tómase s divokým řevem.
Pokud si Sormrfaxi myslel, že trénink s Villem byl ohromný, to, čeho byl nyní svědkem, bylo za hranicí všech slov. Nikdy více nemohl pochybovat o jeho talentu. Byl opravdu Thorbjörnův nejlepší. Otáčel se a sekal nepřátele každým pohybem svého zápěstí. Zdálo se, že jednoho z nich bylo složitější zabít a mezi útokem na své vlastní protivníky Tómas viděl jiného plížit se za Villem s úmyslem zaútočit na něj zezadu. Pobouřený muž s hadími vlasy ze sebe vypustil hlasitý výkřik. Ville se otočil ve chvíli, kdy Tómas rozsekl útočníka napůl. Pokračoval opakovaně v bodání, jako by byl poslední ze všech nepřátel, dokud naposledy nevydechl. Otočil se a uviděl Gørana, jak jej pozoruje.
„Skvělé, malý bratře, ale je jich tu víc.“ To byla legrační věc na Gøranovi Alltafbrosovi. Často nazýval Tómase malým bratrem, ačkoli Tómas o dost převyšoval podsaditého Gørana.
Naneštěstí v očích Strážců bitva skončila příliš brzy zabitím každého muže nepřátelské strany. Pár mužů z Cortburgu také podlehlo zranění. Armáda byla vděčná za návrat do postelí, ale pro Strážce bylo mnohem těžší se vzdát pocitu, který jim bitva přinášela. Muži nedávali najevo před ostatními, jak zapálení byli, ale když se většina mužů vrátila ke svým manželkám, někteří bojovníci preferující muže před ženami byli pohrouženi v hlubokém polibku se svým milencem. Někteří se málem začali pářit na bitevním poli. Tómas zatřásl hlavou a začal hledat Tovu, aby se mohli vrátit domů. Po cestě však zahlédl černé vlasy.
„Ville?“ Promluvil, jak se přibližoval. Zmíněný se otočil a jeho pohled ztvrdl, jakmile zjistil, kdo to je. „Rád bych se vyjádřil k tvým mimořádným dovednostem. Jsi víc nadaný než jakýkoli muž, kterého jsem kdy viděl. Jsem poctěn za příležitost bojovat po tvém boku.“
Bikja se na něj dlouhou dobu díval, než se otočil směrem ke kasárnám, nechávaje Tómase za sebou.
Hostina po vítězném boji byla společný obřad. Udržovalo to ducha mužů vysoko, povzbuzujíce je k tomu, aby podali stejně tak dobrý výkon při příštím boji. A hostitel byl samozřejmě Jarl Thorbjörn. Každý válečník se přesunul do hlavního panského sídla. Byly jim rozdány drinky, a než mohl kdokoli začít, byl pronesen přípitek na počest Bohům. Čerstvé maso bylo umístěno do středu stolu, chléb a zelenina okolo něj. Muži se posadili v párech a sdíleli pohár vína s mužem, který seděl vedle nich. Ženy seděly na okraji místnosti, zvlášť od mužů. Tómas seděl vedle Villa, ačkoli ostatní muži nevypadali potěšeně. Sindri seděl vedle Tómasova druhého boku. Ville byl donucen tu být. Thorbjörn vždy použil velebení Bohů, aby ho tu udržel. Kdyby odešel, nevypadalo by to u Jarla, který se snažil vznést Bohům přípitek, dobře.
Byla to typická obranná bitva, nic, o čem by básníci mohli zpívat. Když bylo maso ojedeno až na kost a požita medovina ve velkém množství, byla stále dožadována píseň. Nic nenaplnilo duši víc než song o dřívějších skutcích a Bozích. Kvůli své přítomnosti se Ville držel blízko Tómase. Blonďák si nestěžoval. Muži se smáli a někteří se pokoušeli o lascivní song. Tómas vzhlédl, když ucítil, jak se vedle něj Ville pohnul. Válečník s havraními vlasy byl na nohou. Místnost upadla do ticha, protože žádný muž nevěděl, co má Bikja v úmyslu. Villova ústa se otevřela a Tómas si byl jistý, že žádný Bůh nemohl obstát proti té kráse, která vyšla ven.
prsten je jeho prokletí.
Bratři přísahy vyzvali
držitele prstenu vraždit.
Ruka stoupajících plamenů,
zármutek a vztek,
nešťastný bude mít osud,
neblahou mzdu.
hladce se plazící červi,
smíchaní s vlčím masem,
které pro něj nasekali.
Pak v kalichu ve víně
jeho ústa poznala,
že to nastražili a stále činí
víc čarovných skutků.
mrzáka a předběhl
statečné skutky ušlechtilého syna,
ohavně nespravedlivě vykonány.
Zatímco Ville zpíval, Tómas se posunul tak, aby mohl popadnout loutnu, která nevyužitá ležela nedaleko v rohu místnosti. Zvedl ji a dřív, než začal brnkat na struny, se posadil zpátky na místo. Villův hlas se trefil do noty sladčeji a mnohem krásněji než hlas jakékoli ženy, kterou kdy slyšel zpívat.
zemi a bojovníky.
Nyní jsi zabil.
Siguardova smrt je dokonána.
Vilhelm ztišoval hlas, jak Tómas hrál, pozoruje válkou zdrsnělou pokožku na rukou, která hladila struny. S rozhodnutím, že blonďák měl dost pozornosti, Ville začal znovu zpívat.
syn bohů byl vítěz
a panenské bohyně osudu
měly svůj rozsudek.
Zvonění umíráčku.
Jsme děti vlků.
Nebylo jasné, zda-li byl Ville potěšený Tómasovými dovednostmi, nebo prostě potřeboval čas zformovat si slova v hlavě, ale zpěvák opět zmlknul. Čekal notnou chvíli, než se zase připojil.
úsilí tvého skvostného brnění
sklidí okamžitý klid.
Křik havranů,
prořízl vzduch,
falešná přísaha je tvé prokletí.
Všichni zůstali potichu, když ti dva skončili. Byl to Cal, kdo vyrušil ostatní z transu velmi nadšeným tleskáním. Ostatní se připojili jak křikem, tak pískotem. Vilhelm vypadal nepatrně potěšen předtím, než rychle ukryl své emoce za zamračený výraz. Otočil se na podpatku a vyřítil se z hlavního panského sídla.
„No to ať se propadnu.“ Řekl Gøran, než uchopil kalich se svojí medovinou.
„Co?“ Zeptal se Tómas.
„Ville nezpíval od doby, co Haldør odešel.“
Tómas zkoušel nedat najevo, jak moc byl potěšen. Místo toho vypadal naoko dotčeně.
„Myslel jsem, že to bylo mé nadprůměrné hraní, které tě tak udivilo.“
„Promiň, malý bratře, ale jsem mnohem lepší hráč než ty.“
„To vskutku jsi.“ Řekl Stafr, když pohladil hlavu svého milence. Jeho výraz se nezměnil, ale sarkasmus v jeho hlase byl skoro hmatatelný. Všichni se smáli, zatímco Gøran protestoval.
Tómas o chvíli později proklouzl bez povšimnutí ven. Pozoroval Vilhelma, jak útočí na nepřátele. Byl připravený zakročit, ale uvědomil si, že tady žádní nepřátelé nejsou. Ville pouze trénoval. Obezřetně se přiblížil a narazil na sud s pískem, na který se posadil. Zůstal potichu ve stínu, dokud se Villův meč nezabodl do země. Muž s havraními vlasy se opřel o jeho rukojeť, jak popadal dech.
„To bylo ohromné.“ Promluvil konečně Tómas. Ville popadl svůj meč a byl připraven k boji dřív, než Tómas stihl dokončit ‚to bylo‘. „Velmi bych ocenil, kdyby ses mě přestal snažit zabít.“ Řekl blonďák, jak se mu postavil do zorného pole. Poté, co Ville očistil svůj meč od špíny, zopakoval.
„A já bych velmi ocenil, kdybys mě nechal být.“
„Ville, proč jsi takový?“
„Jaký? Bikja, jak mě každý tak ‚laskavě‘ nazývá?“ Tómas zakoktal ve snaze to popřít.
„Vím, co si o mně muži myslí a mně je to natolik jedno, že jim nemusím dokazovat opak.“
„Nic jsem ti neudělal, kromě toho, že jsem byl milý. Vím, že nejsi rád, jak Sakri a Thorbjörn rozhodli, ale vše, co hledám, je druh, kterého budu bránit, a který bude na oplátku bránit mě na bitevním poli.“
„Ne. To si přeješ teď. Ale přeroste to do potřeby slavnostního polibku a odtud k slavnostní říji. Potom půjdeš domů za svou děvkou. Řekni mi, Tómasi, proč bych měl být tomuhle nakloněn, když v tom pro mě není žádná výhoda?“
Tómas zaskřípal zuby, jak Bikja urazil Tovu, ale nic neřekl. U Strážců byli milenci na prvním místě a Tómas se stále snažil získat Vilhelmovu důvěru. Kdyby začal Tovu bránit, mohlo by to narušit jeho úmysly.
„To nemůžeš vědět, Vilhelme. Dal jsem svoje slovo, že budeš vždy před Tovou.“
„Dal jsi slovo?“ Vykřikl Ville nevěřícně. „Nechci tvoje ani ničí slovo. Měl jsem ho a v konečném důsledku to moc neznamenalo. Thorbjörn donutí každého, komu vybere partnera, dát slovo. Já z toho nebudu mít nic.“ Co Ville nedodal, bylo, že chtěl někoho, kdo ho bude chtít pro to, jaký byl, a ne proto, že byl nezadaný Strážce.
„Dovol mi ti dokázat, že nejsem on.“ Tómas neřekl Haldørovo jméno, ale Ville pochopil, koho tím myslel. Celé jeho tělo se napjalo.
„Část mě si přeje tě požádat, abys to dokázal. A to jen pro potěšení z toho, jak zklameš. Ale zbytek mě se s tím prostě nechce obtěžovat. Běž zpátky do panského sídla, Tómasi.“ Hlas válečníka s havraními vlasy zněl tak vyčerpaně, když od Tómase odcházel, jak ho nikdy muž s blond hadími vlasy neslyšel. „Běž zpátky, pij a vesel se. Vrať se do postele ke své děvce a mně děj svatý pokoj.“
„Ville.“ Zavolal na něj Tómas, ale mrštný válečník se ztratil ve stínech a byl pryč.
autor: Synnie
překlad Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Ten útok, to bylo… wow. Jsem ráda, že Tómas bojoval po boku svého milence a dokonce mu zachránil i život.
Co mě ale dostalo úplně byl jejich neplánovaný "duet". Jsem z toho naprosto nadšená 🙂 ovšem ten konec, ach jo, to bude ještě nějaký ten den trvat, než se to začne zlepšovat, ale modlím se v to
navíc se mi tam pořád motá Tova… grrr… ach jo
jinak moc děkuji za překlad, ta písnička (respektive báseň), to muselo dát dost práce, aby to vypadalo takhle melodicky a já za to moc děkuji 🙂 těším se na další dílek 🙂
Jééé a ještě jsem zapomněla poděkovat i za fotečky, luxusní 😉
Billa musel někdo hodně zklamat když se takhle chova a ten boj paráda.
Villovi/Villemu (nevím, jak to skloňovat 😮) musel ten někdo vážně hodně ublížit… 😕 Nedivím se mu, že Tómasovi nevěří.
Ale i když jsem všemi deseti pdo pár Ville/Tom, samozřejmě, tak se mi nelíbí, jak shazují Tovu. I když bylo to manželství domluvené, tak pořád je to Tomova manželka, byla první a Tom ji má rád, tak by si zasloužila aspoň trošku úcty!
Útok naštěstí zjistili včas, nájezdníci neměli šanci. A taky to vypadá na malý průlom v jejich vztahu. I Když je Bill stále velmi pichlavý, alespoň spolu komunikují. Trochu. Věřím, že Tom to ještě nevzdává.
Děkuji za překlad. 🙂