MußiQ-May & Kattulkaa
Tom: Zamyšleně se na tebe usměju. „No…“ Vydechnu. „Něco, co i děláváme spolu…“ skousnu si ret, a zasměju se…
Bill: „Tome?“ zarazím se…
Tom: Zakroutím hlavou. „Ne dobře… Dělám si srandu neboj…“
Bill: „Už jsem se lek, že já tady trpím, a ty si užíváš s někým v mém pokoji…“
Tom: „Neboj, jenom si z tebe dělám srandu…“ Pousměju se… Vlastně… Celé noci si k sobě mačkám tvoji peřinu, tvoje věci, a brečím ti do polštáře… Vydechnu, a zamyšleně se zadívám do zdi…
Bill: „Opravdu?“ ujistím se.
Tom: Jenom nepřítomně přikývnu, a přejedu si přes rty jazykem…
Bill: „Dobře, budu se ti snažit věřit…“
Tom: Podívám se na tebe a zvednu obočí. „Tss…“
Bill: „Tssss? Já nevím, kdo říkal, že děláš věci, které děláme spolu…“ zvýším hlas.
Tom: „Ššš… Billí, klid, hlavně se nerozčiluj, ano?“ zamrkám…
Bill: „Jak se asi nemám rozčilovat?“ zakřičím.
Tom: Vydechnu, a protočím oči… „Protože se s tebou nechci zase hádat…“ řeknu potichu…
Bill: „Na to, jsi měl myslet dřív,“ uraženě našpulím pusu.
Tom: Přivřu oči… „Jo, já vím…“ zašeptám…
Bill: „Hmmm…“
Tom: Vydechnu, a trošku se ti tváři o bříško i přes peřinu otřu… Zavřu oči…
Bill: Jen uraženě sedím… Pořád mi vrtá hlavou, co a hlavně s kým Tom dělá…
Tom: Pootevřu oči, a skousnu si ret… Začnu si na tvoji peřinu něco malovat prstem…
Bill: „Měl bys radši jít…“ řeknu po chvíli do hrobového ticha.
Tom: Vydechnu… „Hmm…“ Skousnu si ret, a pomalu vstanu… Když chceš…“ zašeptám
Bill: „Já neřekl, že chci, abys odešel. Jen jsem řekl, že bys už radši měl jít. Za chvíli končí návštěvy…“
Tom: Vydechnu, a přikývnu… Ještě přijdu k tobě, a nahnu se nad tebe… čekám na tvoji reakci…
Bill: Neodpustím si líbnout tě byť malinko, na rty.
Tom: Pousměju se, a oplatím ti to, ale trošku intenzivněji…
Bill: Odtáhnu se, abych se mohl nadechnout.
Tom: Pousměju se na tebe, a zamrkám… Skousnu si ret…
Bill: „Proč se pořád koušeš do rtu?“
Tom: Zadívám se na tebe, a zakroutím hlavou. „Nevím…“ šeptnu „Zlozvyk…“
Bill: „Jednou si ten ret prokousneš…“
Tom: Pousměju se a zakroutím hlavou
Bill: „Ale jo, vím to.“
Tom: Pokrčím rameny „No dobře, jak myslíš…“ Pousměju se.
Bill: „Měl bys už opravdu jít…“
Tom: Nespokojeně vydechnu… „No jo…“ šeptnu.
Bill: „No mě doktor nepřijde vyhodit,“ zasměju se.
Tom: Pousměju se, a dám ti letmou pusu na čelo… „Chci tady zůstat… S tebou…“ zašeptám…
Bill: „Přál bych si to… Ale… nechci, abychom měli zbytečné problémy…“
Tom: „Tak budeme mít problémy, no… Já chci už být s tebou…“
Bill: „Takže opravdu zalezeš pod tu postel?“ uchechtnu se.
Tom: Přejedu si přes rty jazykem, a pousměju se.“ Klidně…“
Bill: „Dobře…“ přikývnu.
Tom: Usměju se, a dám ti letmou pusu na rty…
Bill: „Za chvíli budou obcházet pokoje… Radši tam zalez…“
Tom: Pousměju se a přikývnu… Vlezu si pod postel, a lehnu si tam…
Doktor: Zaklepu na dveře a jdu dovnitř. Jdu k Billově posteli a na něco šlápnu. Nevěnuji tomu však pozornost, může to být jen ručník. „Jak vám je?“
Tom: Ten blbej doktor mi stoupl na ruku! Pevně si skousnu ret, a zavřu oči… Bolí to, ale jsem potichu…
Bill: „No… Už je mi značně lépe…“
Tom: Pootevřu oči, a poslouchám…
Doktor: „Nebolí vás nic?“
Bill: „Ne, vše je v pořádku.“
Doktor: „Dobře. Zítra po vizitě se domluvíme s ostatníma doktory, možná vás budeme moct přeložit na normální pokoj,“ pokývu hlavou.
Tom: Skousnu si ret, a pousměju se… Sám pro sebe se zaraduji…
Doktor: Odejdu ze dveří pryč.
Tom: Vylezu z pod postele a vydechnu… „Bolí to…“ Podívám se smutně na svou ruku
Bill: „Ukaž,“ natáhnu k tobě soucitně ruku.
Tom: Pousměju se na tebe, a podám ti tu bolavou ruku…
Bill: Jemně tě pohladím a ruku pofoukám. „To bude dobrý.“
Tom: Usměju se na tebe… „Teď už jo…“
Bill: Ještě ti na ruku vtisknu malou pusinku.
Tom: Sednu si k tobě na postel…
Bill: „A… ty tu chceš zůstat přes noc?“ oči se mi rozsvítí.
Tom: Usměju se. „A můžu?“
Bill: „Pokud chceš, tak musíš,“ přikývnu.
Tom: Přikývnu… chci…“ šeptnu.
Bill: „V tom případě, tu zůstaň.“
Tom: Usměju se, a svými rty se otřu o ty tvoje, a trošku to pak prohloubím…
Bill: Uvolním ti na posteli kousek místa.
Tom: Pousměju se, a přitáhnu se k tobě
Bill: „Možná, že se sem nevejdeme. Nesmíš se roztahovat.“
Tom: Jenom se trošku pousměju, a obkročmo se na tebe posadím, a zase se ti vpiji do rtů…
Bill: Pohladím tě po zádech.
Tom: Ještě trošku prohloubím polibek, a vpluji ti do pusinky jazykem…
Bill: Začnu si s tvým jazykem pohrávat. Je až nemožné, jak mi tohle vše chybělo.
Tom: Víc se na tebe přitisknu, a pevně semknu víčka… Mě to… Šíleně chybělo! Moc! Jenom objímání tvé deky mi prostě nestačí…
Bill: Vjedu ti dlaněmi pod tričko. Začnu ti přejíždět po holých zádech.
Tom: Vydechnu ti trošku do úst, a slabě ti skousnu spodní ret.
Bill: „Umrvm…“ zahučím.
Tom: Pousměju se, a rukou ti taky vjedu pod tričko, ale na bříško…
Bill: Spokojeně se do polibku usměju.
Tom: Vyjedu ti po bříšku trošku výš, a vyhrnu ti trošku tričko… Dám ti na bříško jednu pusinku.
Bill: „Tomi?“
Tom: Podívám se na tebe. „Ano?“
Bill: „Umíš se modlit?“ zasměju se.
Tom: Zvednu obočí a zasměju se. „Proč?“
Bill: „Aby sem nikdo zrovna teď nepřišel,“ přetáhnu ti tričko přes hlavu.
Tom: Usměju se na tebe, a vrátím se ke své práci na tvém bříšku… Sjedu ti pusinkami na podbřišek.
Karaen: Jdu se podívat na Billa. Jednou klepnu na dveře, a vlezu dovnitř. Návštěvy už skončily, můžu si to dovolit. Po zaklepání vlezu dovnitř.
MußiQ-May & Kattulkaa
betaread: Janule
tak jo tak to nebyla uklízečka no… xDAle nevadí Karaen stačí xD
Já se picnu, ten Tom pod tu postel fakt vlezl xDDD…No, kluci se málo modlili xD