Láska 48.

autor: B-kay

Billova ztěžklá víčka se náhle prudce rozevřela a on sám měl problém zorientovat se. Srdce mu tlouklo tak silně, jako už dlouho ne a bledá pokožka jeho hubených dlaní byla poseta husí kůží. Nedokázal se pohnout, bál se vyslovit jediné slůvko. Netušil, zdali se mu to zdálo, nebo to bylo skutečné. Překvapeně zamrkal, jazykem si zlehka navlhčil suché rty a opatrně zvedl svou tvář.

„Tome,“ zašeptal téměř neslyšně, ukazováčkem zlehka přejel obrys jeho rtů. Třásl se vzrušením a zvláštním pocitem radosti. Na tváři mu pohrával měkký úsměv, pod jeho pohledem by roztál i ten největší kus ledu. Opravdu jej Tom právě požádal o ruku? Nebo to byl jenom důsledek jeho veliké únavy? Co když tu otázku slyšel ve svém podvědomí, jak pomalu upadal do říše snů? Co když vůbec nebyla skutečná?

„Tomi,“ úplně poprvé použil tuto zdrobnělinku v naději, že Tom otevře oči a s úsměvem na tváři mu položí danou otázku ještě jednou. Jeho úsměv se však s každou další vteřinou pomalu ztrácel. Jeho pohled zračil nepatrné zklamání. Byl zklamán sám sebou, že něčemu takovému vlastně věřil. Uvěřil svým snům a představám. Tom pro něj udělal až přespříliš. Zachránil jej od dalších nekonečných dnů plných samoty a trápení. Ukázal mu, jak nádherná láska může být, a co bylo nejdůležitější ze všeho – miloval jej i jejich maličké a Billovu rodinu pokládal za svou.

„Promiň mi to,“  zasténal, jak se pomalu skláněl k jeho pootevřeným rtům. Políbení, které jim věnoval, bylo přímo neznatelné. Otřel se o Tomovy rty zcela lehoučce, ještě jednou jej láskyplně pohladil po čelisti, a poté se unaveně opřel o jeho břicho…  

Stočil se do klubíčka, zavřel oči a naslouchal bušení Tomova srdce. Natáhl dlaň a poslepu se snažil vyplést si modrou mašli z dlouhých vlasů, když se však konečky prstů dotkl hladkého povrchu, vzpomněl si na Tomovu prosbu. Nepatrně se pousmál, když jeho dlaň pomalu klesala dolů, a když dopadla na Billovo bříško, klidně vydechl. V tu chvíli mu bylo opravdu krásně. Vzpomněl si, že se pomalu blíží jeho první kontrola u lékaře. Cítil v břiše zvláštní bublinky a téměř nepatrný pohyb jejich miminka a kolem sebe dokázal rozeznat jenom hřejivé teplo, jež vycházelo z Tomova nahého těla a podmanivou vůni, která se vznášela všude kolem něj. V tu chvíli zapomněl na Tomovu žádost, která se mu zřejmě zdála, přitulil se k němu ještě více, a konečně usnul i on sám… 

První svátek vánoční  se zdál Billovi stejně krásný, jako samotný Štědrý den. Chantelle se doma zatím neukázala, tudíž neměl žádné starosti. Simone kolem něj neustále pobíhala s talířem vánočního cukroví a jiných dobrot, a pokaždé, když musel z důvodu nedostatku místa ve svém žaludku odmítnout, mu dala dlouhou přednášku o tom, že by měl pořádně jíst, aby bylo miminko v pořádku. Bill jí to však neměl za zlé. Chtěla pro něj vždycky jenom to nejlepší, a teď se o něj prostě bála. Nyní už nebyl zodpovědný jenom za svůj život, zodpovídal také za život toho maličkého…

„Já budu v bráně, můžu? Můžu?“ Sami nadšeně poskakoval na místě, zatímco jej Bill oblékal do teplé bundy a Tom mu s veselým úsměvem podával jeho starší fotbalový míč.

„Stejně si myslím, že to není dobrý nápad. Vždyť venku sněží,“ Bill mu ukryl střapaté vlásky pod teplou čepicí a kolem krku mu uvázal šálu.

„Jenom na chviličku. Zkusíme to, a když to nepůjde, půjdeme si dovnitř foukat ty veliké bubliny,“ Tom se hravě zaculil a mrkl na Samyho, který se roztomile zasmál. Jak se tak na ně Bill díval, byl si jistý, že jeho dítě by si lepšího tátu přát nemohlo.

„Tak jo,“ rychle na sebe navlékl bundu, na hlavu si dal svou čepici s chlupatou bambulí a opětoval Tomův sladký polibek.  

„Budeme dávat pozor ano?“  zašeptal mu do ucha, vsunul jednu dlaň pod Billovu bundu a poté se ní probojoval až pod tričko, aby mohl pohladit Billovu holou kůži. Bill se na něj něžně usmál a sám jej dlouze políbil. Oba vzájemné polibky milovali, a i teď se pomalým líbáním nechali unést. Tomovy dlaně pomalu klouzaly po Billově těle, dokud nedosáhly úrovně boků, za které si jej k sobě přivinul. Bill se do polibku krátce pousmál, jednou dlaní hladil Tomovu čelist, zatímco tou druhou jej objímal kolem krku.

To, že úplně zapomněli na okolní svět, si uvědomili až tehdy, když se jim k bokům přitulilo hubené tělíčko malého chlapce. Tom jej vzal do náruče a všichni se společně objali. Po dlouhém objetí se konečně rozhodli jít ven a společně kráčeli až k dětskému hřišti, kde Bill s Tomem prožívali svoje první zamilované chvilky.

„To jste mi udělali schválně. Já do té věci kopat nebudu,“ Bill ukázal prstem na Samyho míč a nedůvěřivě se na něj zadíval. Nikdy nebyl sportovní typ. Po téhle stránce byl úplné nemehlo. Jako malé dítě ke sportu nikdy neměl blízko, a to mělo za následek to, že dnes do míče neuměl ani kopnout. Tušil, že se před Tomem hezky zesměšní.  

„Bille, no ták. Jenom jednou to zkus, mně to taky moc nešlo,“ Tom na něj vesele zamával a čekal, zdali se jeho láska odhodlá nebo ne.

„Billí, zkus to,“ malý Sam k němu přiběhl a podal mu míč rovnou do rukou. Billovy líce se zbarvily do růžova a v tu chvíli se opravdu modlil, aby jejich miminko nebylo po něm. Zhluboka se nadechl, natáhl dlaně s míčem před sebe, zavřel oči a vyhodil jej nad sebe. Míč se nad ním chvilku podivně kymácel, Bill do něj však vší silou kopnul a on se skutečně odrazil. Už se chtěl zaradovat, jeho střela však byla podivně křivá a místo branky, kterou postavili ze sněhu, zasáhla Toma rovnou do tváře.

„Ježiši!“ Bill si přikryl rukou ústa a rychle přiběhl k Tomovi, který zůstal ležet na zemi.

„Jsi v pořádku?“  vyděšeným pohledem sjížděl Tomovu tvář.

„V naprostém,“  Tom se na něj vesele usmál. A i když jej štípala naražená pusa, pořád mu bylo do smíchu. Nikdy nic tak roztomilého neviděl. Bill s míčem v ruce byl prostě neskutečně sladký a ta čepice, která mu byla veliká a spadala mu do tváře, byla snad ještě krásnější než modrá mašle, zdobící Billovy vlasy, během včerejší noci.

„Krvácí ti ret! Rozbil jsem ti pusu,“ Bill mu pomohl posadit se a snažil se najít něco, čím by Tomovy rty otřel. Nakonec si však zpod bundy vytáhnul rukáv svetru a opatrně jej přiložil na Tomovu malou ránu.  

„Bille, jsem v pořádku. Prokousl jsem si je tím nárazem sám. Není to tvoje vina,“ Tomova dlaň spočinula na Billově tváři a on se jí zlehka dotýkal. Přišel mu přímo překrásný.

Nedokázal si odpustit svou zbabělost, že své požádání o ruku nezopakoval ještě  jednou a hrál si na to, že usnul. V té chvíli jej přepadl neskutečný strach, a když slyšel Billův krásný hlas, byl ním úplně paralyzován. Nešlo to…

„Mrzí mě to. Kdyby šel vrátit čas, nikdy bych se na to nedal přemluvit.“ Sami se posmutněle díval na svého strýčka, kterého tvář byla poznačena lítostí.

„Náhodou jsi to dokázal. A s tím míčem ti to moc slušelo,“ Tom mu hravě brnkl do nosu a poté jej láskyplně pohladil po tváři. Bill stydlivě sklonil tvář a usmál se.

„To říkáš jenom tak. Moc si přeju, aby bylo naše dítě po tobě,“ promluvil tichounce.

„Já si zase přeju, aby bylo jako ty. Stejně krásné, stejně něžné  a stejně roztomile nešikovné, co se sportu týče,“ Tom pomalu vstal a rychle si k sobě Billa přitulil. Oba se zamilovaně usmáli a věnovali si několik malých pusinek.

„Tak co, špunte, půjdeme domů?“ Tom vzal Samyho do náruče a láskyplně jej políbil na promrzlé líce. Sami spokojeně přikývl.

„A budeme i s Billím dělat ty bublinky, že?“ Bill se na svého synovce vesele zaculil a poté přikývl.

„Nejdřív se ale budu muset najíst. Miminko má hlad,“ Bill se na svou lásku zahanbeně pousmál, Tomovi však přišel nádherný.

„Něco vám uvařím,“ pošeptal Billovi do vlasů, jak společně ruku v ruce kráčeli zpátky domů. Bill neodpověděl, jenom se šťastně usmál a na krátkou chvíli stiskl víčka. Netušil, čím to bylo, ale na život, kterým žil předtím, si vůbec nevzpomínal. Jako by byl najednou někým úplně jiným. Někým, kdo konečně dokázal milovat, a zároveň byl milován…