autor: Doris
„Chtěl jsem se zeptat na Scottyho.“ Pípnul po chvíli a Bill jen nechápavě nakrčil čelo.
„Jako na co?“ dopil poslední lok kávy a hrnek odnesl do dřezu. Cestou do Toma významně strčil, aby mu nepřekážel v cestě. Tom se trochu zamračil. Bill byl skutečně příjemný jak osina v zadku. Ale nechtěl se vzdávat.
„No, jak to vypadá s tím obviněním.“ Promluvil Tom znovu a snažil se, aby to vyznělo pokud možno normálně. Ne s přehnaným zájmem, ale ani ne ledabyle. Bill ztuhnul a prudce se na Toma otočil. Jeho pohled se Tomovi ani trochu nezamlouval a snad zalitoval, že vůbec něco řekl.
„O co ti jde?“ štěkl po Tomovi. „Udělal ti snad někdy něco? Ne! Tak se nestarej. Říkal jsem ti, že máš nechat mýho psa na pokoji.“ Propaloval Toma snad až nenávistným pohledem a výhružně ho probodával ukazováčkem. Tom se trochu polekal. Rozhodně nechtěl Billa vytočit. Na to byl malý hrdina. Okamžitě začal nesouhlasně kroutit hlavou v obranném gestu.
„Ne… ne… Nic mi neudělal. Proto jsem se ptal. Nemyslel jsem to zle.“ Drmolil Tom chvatně, ale Billa to očividně moc neuklidňovalo. Jak šlo o Scottyho, tak byl velice nedůtklivý.
„Nestarej se. Nestarej se o nic, co se Scottyho týká.“ Vrčel podrážděně. Toma se tohle neuvěřitelně dotklo. Vždyť neudělal nic špatného.
„Já… jen jsem byl zvědavý, jak se to stalo a proč.“ Uhnul Tom pohledem a zabodl ho do podlahy.
Musel se snažit, aby nezačal brečet. Tohle ho mrzelo. On to přeci nemyslel špatně, tak proč Bill hned řádí? V krku ho začalo až neskutečně pálit, jak se snažil ovládnout a zvednout zrak se opravdu neodvažoval. Billovi se zrychlil dech jak splašenému býkovi. Silně tiskl zuby k sobě a zavrtával svůj pohled hluboko do Tomova těla. Kdyby mohl, asi by mu teď pohledem rozdrásal vnitřnosti.
„Nech si svojí zvědavost pro sebe. Jste skety.“ Prsknul Bill skoro až zhnuseně, ale hned pokračoval. Nedbaje na to, že Tomovi cukly ramena pod tlumeným vzlykem. „Proč se staráte? Scotty nikdy nic neudělal. Umim si svýho psa vychovat. A co uděláte vy? Jdete ožralý z diskotéky a jen proto, že to je MŮJ pes, tak ho dráždíte.“ Bill skoro křičel, ale v jeho hlase byla znát jistá dávka zoufalství. Moc dobře věděl, jak se lidi koukají na něj, a stejně tak na Scottyho. „Nemysli si, že nevim, co děláte. Zaháníte ho, aniž by se k vám nějak přiblížil. Jako by vás měl nakazit nějakou vzteklinou. Hážete po něm větve, kameny, není vám ani blbý ho nakopnout, když se nedej bože přiblíží víc, než byste byli ochotní snést.“ Sypal ze sebe dál Bill.
Všechno tohle věděl. Párkrát to i viděl, když po večerech stával v zákoutích a čekal, než se jeho miláček proběhne. Jeden chlap si dokonce dal jednou tolik práce, že Scottyho zahnal až před dům. Nezapomněl ho celou cestou zasypávat nadávkami, a pokud možno i kamením. Bill by snad ještě pokračoval, kdyby se mu veškerá slova zoufale nezasekla v krku a jeho oči se nezalily slzami. Nevypustil ani jednu. Nehodlal těm lidem tady ukazovat, že ho ničí. Že to, o co jim jde, se jim daří. Nehodlal to teď ukázat ani tomuhle malému dredatému klukovi. Na Toma tohle byla silná slova. Možná o to víc, že slyšel to zoufalství z Billova hlasu. Nedokázal se víc držet a nechal slzy stékat po tvářích a dopadat na dlaždice. Bál se zvednout zrak. Bál se zjistit, jak na něj Bill kouká. Mermomocí se snažil nevzlyknout nahlas. Možná by neměl být tak vztahovačný, ale Bill mluvil tak všeobecně, že si to prostě Tom musel brát i na sebe. Přestože Scottymu nikdy nic neudělal.
„Já ne. Nikdy jsem tohle neudělal a ani bych to neudělal.“ Pípnul a utřel si nos do rukávu. Pomalu se odvážil zvednout tvář a podívat se tak na Billa. Billovi znatelně cukalo v krční tepně, ale jeho pohled byl o něco málo klidnější. Pořád naštvaný a nepříjemný, ale ona dávka nenávisti už tam nebyla. Nebo si to možná Tom jen namlouval, protože ji prostě vidět nechtěl.
„Nechápeš to. Nemůžeš to chápat.“ Vzdychnul Bill, zakroutil hlavou a dosedl zpět na židli. Tom přemýšlel, že teď by nejspíš opravdu měl odejít, ale tak moc nechtěl. Tak moc se bál, že když těmi dveřmi projde ven, už nikdy neprojde dovnitř.
„Možná… možná kdyby se Scottym někdo venku chodil, tak by lidem nevadil.“ Ozval se opatrně a sedl si na židli na druhém konci stolu. Bill se jen ušklíbl. Nevěděl, co všechno ten kluk o něm ví nebo neví, a tak chtěl být pokud možno opatrný. Věděl ale, že tohle není řešení. Těm lidem tady nešlo o to, že Scotty někde běhá sám… šlo jim o to, že to je zkrátka jeho pes. To jeho nenáviděli, a tak nenáviděli i jeho psa.
„A kdo asi? Možná ti to uniklo, nebo ti to ještě nějaká zdejší čarodějnice neřekla, ale já chodim ven pokud možno minimálně. A když už… tak v noci.“ Kouknul na Toma s výrazem jasně říkajícím, aby si Tom šel hrát s autíčkama a o tohle se nestaral. Tom váhavě zakroutil pusou.
„Třeba já bych mohl.“ Odvážil se nakonec vyslovit onu myšlenku. Bill několikrát šokovaně zamrkal.
„Ty jsi asi vážně labilní, viď?“ zatvářil se co možná nejnepříjemněji a Tom tak uhnul pohledem. „Vážně nestojim o to, abys mi venčil psa. Pokud možno bych ocenil, aby ses mu vyhýbal a nevšímal si ho.“ Řekl Bill rozhodně a očekával, že teď už se Tom konečně uráčí zvednout pozadí a odejde. Tom cítil, že tohle nejspíš prohrál. Vlastně co taky čekal. Že zrovna k němu Bill bude milý a vstřícný? K malýmu klukovi? Asi byl naivní.
„Kdyby se Scottym někdo chodil, lidi by neměli důvod ho napadat a pak žádat utracení.“ Vydechl Tom a zvedl se. Cítil, že nemá cenu se zdržovat, a že měl odejít už dávno. Prošel kolem Billa do chodby, usadil se na schody a začal se obouvat. Bill chvíli seděl a koukal do prázdného místa na stole. Po téhle Tomově větě o tom začal přemýšlet. Ne kvůli Tomovi. Kvůli Scotty. Scotty pro něj byl všechno, a vážně se obával toho, že mu přijde soudní příkaz k utracení. Jestli je tohle možnost, jak tomu předejít, nebo dokonce zabránit, tak by to měl podstoupit. Ale vůbec se mu nezamlouval fakt, že jeho psa má venčit čtrnáctiletý kluk. To znamená nezletilý.
Když lidi nebudou napadat jeho psa, budou napadat Billa jako takového. Znovu se začnou šířit informace o tom, co udělal. A přibudou k tomu fakta, že Toma jistě zneužívá. Že proč by jinak nechal svého psa s malým klukem, kdyby z toho neměl vlastní prospěch. Tohohle se Bill obával. Na druhou stranu ale také věděl, že nikoho jiného na venčení nesežene a on zkrátka ven chodit nemohl. Už ne. Tom zavázal i druhou svojí botu, prohmatal kapsy, zda má klíče i mobil, a otevřel domovní dveře.
„Tak dobře.“ Zarazil ho v chůzi Billův hlas. Tom se prudce otočil a šokovaně na něj zůstal koukat. Bill stál mezi dveřmi do kuchyně se svým typických prázdným výrazem a díval se na něj. „Můžeš venčit Scottyho. Ale mám podmínku. Budeš chodit za město. Nechci, aby tě s ním někdo viděl v parku nebo kdekoliv jinde ve městě. Jasný?“ určil zásadní podmínku a povytáhl obočí. „Vyvenčíš ho, já ti zaplatím, a ty se vypaříš. A hlavně… budeš držet klapačku. Nechci, aby lidi věděli, že mi venčíš psa.“ Tom to chvíli vstřebával a asi nemohl ani uvěřit. Jen několikrát přikývl. Ani ho teď nenapadlo se Billa ptát, proč to má být tak tajné. Možná kdyby ho to tolik nevyšokovalo, tak by mu to i okamžitě došlo. Ale teď vůbec. Teď mu nedocházelo asi vůbec nic.
„Přijdu pro něj zítra po škole.“ Oznámil Billovi, a pak už bez jakéhokoliv zdržování odešel. Věděl, že Bill by ho stejně z těch dveří vystrkal.
autor: Doris
betaread: Janule
No vida, tak přeci bude probíhat venčení. To se mi líbí, chlapci se budou vídat pravdidelně, sice to bude na začátek asi jen pár sekundový, kdy si předají psa mezi dveřma, ale i tak je to lepší než nic. On malej roztomilej Tomi tu Billovu zatrpklost za chvíli odežene. 🙂
Cože?!:-D Tomovi je 14 ??=o=o= dobře hey!!:-) už se těším jak se to bude vyvíje dáál!!:-)
Jůů, tak bude venčit Skottyho 🙂 Už se těším, jak se ti dva začnou sbližovat 🙂
to je fakt super povídka… ale je fakt ře Tom je nezletilý a asi se začnou šířit drby… 😀
uzasne 😀
Skvělý díl!!! Ale cítím problémy, a to velké…. a jsem zvědavá, kdy se začne Bill dívat na Toma jinak, než jako na malého kluka, který na něho může přitáhnout nějakou pohromu…Perfektní povídka ♥
Nikdy nevím, co do komentáře mám napsat, bojím se, že nedokážu říct to co chci. Vždycky to tak dopadá. Tvoje povídka je úžasná, líbí se mi, že Bill Toma ignoruje a nevěří mu. Těším se jak to bude pokračovat.
Jééé, Tom mu bude chodit venčit pejska 🙂 Na jednu stranu jsem ráda, ale na tu druhou mám strach, že se to provalí a Billa zase začnou obviňovat z něčeho, co nedělá. Snad to dobře dopadne!