autor: Disturbed Angel
*Před pár dny*
Velké kovové dveře se otevřely. Bill a mnoho dalších lidí strávilo v tomhle kontejneru několik dní. Vládne tu neuvěřitelný zápach, na který si už každý tady zvykl. Bill polekaně kouká okolo. Po chvíli ho chytne někdo za ruku a vytáhne ven.
„Vypadá to jako luxusní zboží,“ řekne muž před ním. Osoba, která ho drží, přikývne. Bill na ně kouká. Oni mluví německy. Jeho rodný jazyk mu v uších zní celkem příjemně.
„Tohle rozhodně není jen tak něco obyčejnýho. Každopádně bychom ho měli nabídnout někomu vysoko.“
„Jak se jmenuješ?“
„Neslyšels?“ zatřepe s Billem jeden z mužů. Teprve teď se vzpamatuje.
„B-Bill,“ špitne a v ruce svírá látkový pytlík. Ten mu někdo vytrhne z rukou. Chce protestovat, ale pevně ho drží svalnaté paže. Jiný pár rukou vytáhne jeho deník, otevře na první straně a přikývne.
„Neměl bys to rozhlašovat,“ řekne a hodí zápisník zpět.
„Je tam ještě někdo zajímavý?“ křikne ten muž směrem ke kontejneru.
„Nic extra. Jedna mrtvola, nějaký mladý kluk.“
„Skvělý, to se nám celkem hodí, tak mu to tam dejte,“ řekne ten muž a hodí pytlík ke kovovému kontejneru.
„Ale to je moje,“ vydechne Bill.
„Zapomeň na to. Můžeš být rád, že jsem tě z toho vytáhl. Kdyby tě našel Horatio, ojel by tě přímo tady.“ Bill zavřel pusu a koukal na něj.
„Ještě mi poděkuješ, protože když nebudeš dělat problémy, dostaneš se tam, kde si nebudeš mít na co stěžovat.“
„Budu zase domácí děvka?“ šeptne Bill a kouká na něj. Ten muž se začne smát.
„Vidím, že máš nějakou zkušenost. To je jen plus pro tebe. Už víš, jak to chodí.“
Po chvíli už vedli Billa do auta. Seděl mezi dvěma muži, kteří měli snad i místo mozku svaly. Bill se netroufal ani pohnout. Jeli dlouho, i když Bill nechtěl, na cestě usnul. Nedokázal ovládnout svou únavu.
*Přítomnost*
„Oškubali mě jako nějaké kuře. Ten zatracenej kadeřník mě oškubal jako kuře,“ rozčiloval se Bill. Neustále se koukal do zrcadla a sahal si na vlasy nad ušima, kde měřily jen pár milimetrů. Donutili ho ostříhat se, ale takhle moc to nechtěl.
„Budeš se mu líbit.“
„Víš co, Zeno? Drž už hubu,“ ohradí se Bill. Sedí za kosmetickým stolkem, ruce pod bradou a kouká na sebe.
„Nebudeš se líčit?“ zeptá se mladík, který stojí u dveří. Bill zakroutí hlavou. Zeno chce něco říct, ale Bill ho předběhne. „Je mi jedno, jestli se bude zlobit, prostě se mi nechce líčit a hotovo. Ať si mě zabije.“
„To by sis přál doopravdy, co?“ zeptá se opatrně. Bill zvedne hlavu a otočí ji k němu. Lehce kývne a otočí se zpátky k zrcadlu. Kouká na svůj odraz a začne mluvit.
„Ani nevíš jako moc. Už tolikrát jsem se zkoušel zabít a vidíš, jsem pořád tu. Jaké štěstí,“ dodá ironicky a pokračuje. „Nechci si stěžovat nebo něco takového, ale doteď to nechápu. Žil jsem se svou rodinou a nic mi nechybělo. Nic jsem neprovedl a najednou jsem neměl nic. Ty roky se mnou zacházeli jako s hadrem, který není ani na utření té podlahy dobrý. A co můžu dělat? Nic!! Kde jsou práva člověka, když je nemůžu použít. Bylo by vysvobození, kdyby mě někdo z vás zastřelil. Víš, doufal jsem, že zase uvidím svoji rodinu. Pořád jsem věřil tomu, že se jednou vrátím domů a bude všechno zase jako dřív. Nebo alespoň částečně jako předtím. Ale teď už tomu nevěřím. Nevěřím tomu, že by se něco spravilo. Mně už nepomůže nic.“
Zeno jej celou tu dobu, co povídal, pozoroval. Měl s ním soucit, ale nemohl mu pomoct.
„Já vím, že to asi bolí, ale tady se budeš mít dobře. Koukni na to, co už máš, a co ještě budeš mít.“ Bill se podíval na svou hubenou ruku. Na levém zápěstí měl drahé hodinky, na druhé ruce měl na prstě nasazený prsten s černým kamenem. Kdyby nemusel, nenosil by nic z toho, ale hlodalo ho svědomí, že se mu obě tyto věcí líbí.
„Mám rád tyhle věci. Miluju, když jsem upravený. Teda miloval jsem to, teď už je mi to jedno. Jen prostě, pořád jsem v kleci, i když je zlatá,“ povzdechl si Bill.
„Nejlepší bude, když se s tím smíříš. Bohužel ti nic jiného nezbude. Snaž se si nedělat problémy. Všichni okolo jsou většinou tupé hlavy, které hrozně snadno naštveš.“
Bill vstal a opřel se zády o kosmetický stolek. Ještě otočil hlavu do velkého zrcadla, aby zjistil, jak vypadá zezadu. „Vypadáš dobře,“ usmál se Zeno a Bill jen pokrčil rameny a zkřížil ruce.
Po chvíli vešli do místnosti ještě tři muži. Se dvěma si Zeno začal povídat a jejich rozhovor vypadal zvláštně. Bill je pozoroval a nezměnil svou polohu ani po pár minutách. Zdálo se mu, že zaslechl své jméno. Tím více věnoval pozornost třem osobám, které se bavily. Třetí muž si Billa velice podrobně prohlížel. Ten si ani nevšiml, že ho po pár okamžicích muž vyfotil.
Když odešli, zůstal Bill se Zenem zase sám. „Brite, je čas.“
Bill si povzdechl. „Mohl bys mi alespoň, když jsme sami, říkat Bille? To si sakra nemohl vymyslet horší jméno? Je to jak na nějakého posraného psa.“
„No… nevím, jestli bys to neměl vědět,“ trochu se začervenal Zeno.
„Co? Neříkej mi, že doopravdy má psa, který se tak jmenuje.“
„Měl. Byl to jeho mazlíček. Miloval ho víc než sebe, takže bych radši okolo jména vůbec neprotestoval. Tohle by ho mohlo velice rozhněvat.“
„Fajn, tak budu pes. Ještě by mě mohl přivázat k boudě a já budu štěkat a žrát granule.“
„Pokud si nebudeš dělat problémy, tak se to nikdy nestane. A teď už pojď, nebo bude nervní.“
„Aach, Markus,“ vydechne Bill. Neochotně se zvedne a jde těsně před Zenem.
„Ahoj žížalko,“ řekne Markus a stáhne si Billa na svůj klín. „Páni, to je změna, nepoznal bych tě. Jsi teď ještě větší kundička než před tím.“
Bill jen zakroutí očima, čehož si všimne i Markus. „Nebo snad ne?“ řekne trochu naštvaně.
Bill se na něj koukne a přes jeho rameno zahlídne Zena, jak kroutí hlavou. Zase se rychle podívá na Markuse a omluvně se pousměje.
„No, jen to mám po stranách moc. Měl jsem rád svoje dlouhé vlasy,“ což byla pravda. Jediné, na co Bill ve svém vzhledu za tu dobu dbal, byl jeho účes.
„Mně se to líbí, navíc za chvíli to budeš mít zase dlouhé, Brite. A víš, co nás čeká teď?“ Bill jen zakroutil hlavou.
„Jedeme nakupovat. Musíme ti vybavit tvoje bydlení. Navíc si budeš chtít jistě koupit nějakou kosmetiku a oblečení, aby ses mi líbil.“
Bill jen přikývne, ale to už jdou do auta a rozjíždí se směrem do centra města.
„Nemusím mít všechno,“ vydechne Bill. Už jsou tady asi hodinu a Markus ho neustále nutí, aby si vybral nějaké hodinky. „Už jedny mám.“
„Ale já ti chci koupit jiné, tak si sakra nějaké vyber,“ téměř křikne a Bill se začne dívat okolo. Vybere si nějaké a oni konečně můžou opustit tenhle obchod.
Už nakoupili snad všechno zbytečné do jeho apartmá. Billa to nudilo. Nechtěl nic z toho, ale musel. Kdyby to neudělal, měl by problémy.
Když přecházeli k obchodnímu domu, koukal Bill smutně kolem sebe. Berlín miloval, kdysi. Teď to bylo něco úplně jiného. Všechno bylo z jiného pohledu, za jiných okolností a s jinými lidmi. Do oka mu padla malá holčička, která si hrála u fontány. Během chvilky k ní přiběhl nějaký muž. Bill se pousmál, když viděl, jak si s malou zrzavou holčičkou rozumí. Její dlouhý cop jí lítal z jedné strany na druhou. Upřeně ji pozoroval, jejímu tátovi neviděl do obličeje. Jediné, co viděl, byly delší, černé copánky na jeho hlavě. Tam měl šátek, který se mu hodil k tričku, které bylo volné stejně jako kalhoty.
Když se zase koukl na tu malou holčičku, pozorovala ho, a přitom byla opřená o rameno toho muže. Zamávala na něj, tak jí to oplatil. V tu chvíli ho chytla něčí paže. Otočil se a byl to Zeno. Hned ho pustil, ale musel udělat pár rychlých kroků, aby dohnal Markuse a zbytek jeho ochranky.
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
boze ja bych potrebovala kazdej den novej dil… miluju tuhle povidku
lenno,nejsi jediná.tahle povídka je jako droga-nikdy nemáš dost a potřebuješ ji. teď zpátky k povídce.je to moc dobře napsaný.na druhou stranu by si Bill a Tom mohli uvědomit, že se spolu potkali. asi jim to nedochází:))
Prosííím další dííl:)))
[1]: uplně souhlasííím..
takže Bill netušil že ten kluk je Tom..? hrůůza..
nádherný…prostě skvělí
Nádherný díl ♥
Nádhera..♥ jestli se ti dva co nejdřív nepotkají, tak asi umřu..! Je to vážně skvělá povídka.. jedna z mejch nejoblíbenějších…:)
Jsem ráda, že je Bill v pořádku a docela v pohodě. A je dobře, že Toma nepoznal. Aspoň si nemyslí kdoví co…. ale mohli by se co nejdřív setkat…
Tak on to byl vážně Bill…a Toma vlastně ani neviděl, taková ironie osudu…Ale aspoň se má Bill relativně dobře, vypadá, že ten Markus ho má docela rád, svým způsobem..jak to řekl Bill, zlatá klec..
Povídka je skvělá, líbí se mi od začátku, a moc se těším, co bude dál =)
Já jsem věděla, že jméno Markus už jsem tady četla!! Sakra, vždyť to je ten mega mafián, co pro něho Tom pracuje, bylo to někde na začátku, no nevím, co bude Tom dělat, až zjistí, že zrovna on má Billa!!!!
jeď dááál, je to super!!!!!!
wau, tak koukám, Bill změnil účes už i tady 😀 je mi ho teda dost líto, ale aspoň, že je zatím v "dobrých" rukou, v rámci možností…
[8]: no jo holka, máš recht! já si říkala, že mi to něco říká, ale už mi nedošlo, že ten Markus tu byl na začátku… ale ted, cos to tu napsala, tak si to už vybavuju! hmmm, tak to bude ještě veselý 🙂
*mlátí se hlavou o klávesnici* tak blízko si byli!!! xDD ááá!!!! xDDDD.. honem pokráčko, konečně je Billovi alespň částečně líp, ten Zeno vypadá zatím v klidu.. uff.. malincí naši xD
DOKONALOSTNÍ!!!
Souhlasím s tebou, Lenno…
Jo, Zeno je zatím v klidu.. doufám, že se Bill dostane od toho chlapa a budou s Tomem…
jáj.:/ kdyby Tom věděl..:// chjo.:/
Teď by se Tom mohl otočit a podívat se komu mávala. Ale to bych chtěla asi moc co.. No, je to skvělý 🙂
Tak že Bill je v Německu a viděl Toma aniž o tom ví.