autor: Doris
Tom nebyl schopný se pohnout ani o milimetr. A zároveň tak moc chtěl. Jen si nebyl dost dobře jistý, jestli chce nejraději zmizet, a nebo snad skočit Billovi kolem krku. Každou chvíli musel zaostřovat svůj zrak, jak se mu hlava lehce motala od alkoholu. Pravda, bylo to lepší než u Gustava doma. Vzduch mu udělal dobře, ale zato cigareta, kterou kouřil před chvílí, mu neudělala moc dobře na žaludek. Nebo to bylo jen nervozitou? Nevěděl, co by měl říct. Myslel si, že o něm Bill neví.
„Já jen…“ Žbleptnul Tom a trochu se zakymácel. Bill přikrčil oči a udělal několik kroků k němu.
„Jsi opilý?“ zpříma na něj hleděl, až z toho Tomovi přecházel mráz po zádech. Bill na něj mluvil bez jediného výrazu v obličeji. Jako by jeho tvář byla strnulá a svoje grimasy nikdy neměnila. Stejně tak i jeho hlas. Tom z toho nedokázal vytušit, proč na něj vůbec Bill mluví. Jestli se zlobí, nebo jestli to je starostlivá otázka. Ale zas tolik fandit si nechtěl.
„Jsem v pohodě.“ Zakroutil hlavou, ale v ten moment se mu silně zhoupl žaludek. Dělat frajera se mu očividně nevede. Bill se ani nepohnul. Jen si ho prohlížel. Tom cítil, jak se mu do těla zavrtává Billův pohled. Zrovna tak ostrý, jako by do něj zajížděla dýka. Zvednul k němu oči a nadechoval se, že něco řekne, jeho žaludek ho ale právě zradil. Místo slov se rychle předklonil a obsah jeho žaludku skončil v keři u chodníku. Na druhou stranu mohl být rád. Cítil znatelnou úlevu. Bill to celé pozoroval a v duchu děkoval bohu, že mu to dítě nepozvracelo nové kalhoty. Vzdychnul a popadl Toma za loket. Než se Tom nadál, nebo si to stačil nějak uvědomit, stál v předsíni Billova domu a sledoval, jak ze sebe Bill sundavá bundičku a boty.
„Tady si dřepni a ani se nehni.“ Srazil Bill toma na schody, kde ho nechal sedět, a zmizel ve vedlejších dveřích. Tom usuzoval, že to bude kuchyň nebo koupelna podle tekoucí vody. Ani se nepohnul. Jen se rozhlédl kolem sebe a trochu se lekl, když kolem něj proběhl Scotty a zmizel v patře. Jeho mozek asi pořád ještě plně nepobíral, kde se to vlastně nachází, a už vůbec nechápal proč. Nebo si to snad ani neuvědomoval. Jeho žaludku se sice ulevilo, ale jeho mozku se nejspíš uleví až po důkladném spánku.
„Tohle vypij.“ Ozval se znovu Bill stojící před ním a podával mu sklenici vody s čímsi. Tom si skleničku vzal a podezíravě k obsahu čuchnul. Sice by houby poznal, co to je, ale lepší nějaká opatrnost než vůbec žádná. Nakrčil čelo a sledoval, jak se v tekutině rozpouští cosi. Bill jen protočil oči.
„Vypadám na to, že tě chci otrávit?“ syknul po Tomovi a jeho obličej snad poprvé změnil výraz. Ovšem pro Toma ne zrovna pozitivní. Zamračil se. Tom ani vlastně nevěděl, čeho se obává. Neměl strach, že by ho chtěl Bill otrávit. Co když ho chce jen omámit a pak… Ale ne. Jistě má jen příliš bujnou fantazii. Nadechl se a upil z obsahu. Chutnalo to po citronech. Tom v duchu zanadával sám na sebe. Mají snad nějaký utlumovací prášky takové příchutě? Teď už bez zábran začal pít, dokud v něm nezmizl veškerý obsah a prázdnou sklenici podal Billovi. Mohl si teď dokonale všimnout těch pěstěných nehtů a výrazně dlouhých štíhlých prstů, které obemkly skleničku.
„Kde bydlíš?“ ozval se znovu Bill. Toma postupně opouštěla nervozita. Alespoň pro tentokrát z Billa nebyl tolik nervózní. Trochu přeci, ale ne tak znatelně jako ještě před chvílí.
„Kousek od nádraží.“ Odpověděl a prohlížel si Billův obličej. Susane měla pravdu. Vážně se líčil. Tom si ale nemohl pomoct, musel uznat, že to Billovi sluší. Jestli ho uchvátila fotografie, na které bylo Billovi devatenáct let, tak pro to, co cítil teď, neměl slova. Měl snad až nepřirozeně bledou tvář. Nebo tak možná působila v kombinaci s černými vlasy a černě orámovanýma očima. Mírně vystouplé lícní kosti a dokonale vykrojené rty. Kdyby Tom nevěděl, že je Bill dospělý muž, myslel by si, že právě potkal anděla. Bill přikývl nad Tomovou odpovědí a zmizel opět ve vedlejší místnosti. Tom chvíli váhal, ale nakonec se postavil na nohy a podpírajíc se o zeď, se postavil mezi futra. Sledoval Billova záda. Byl vážně hodně hubený. A uplé oblečení to jen zdůrazňovalo.
„Máš někoho doma?“ promluvil Bill, ale neotáčel se. Dál se věnoval oplachování skleničky. Věděl ale, že je Tom mezi dveřmi a sleduje ho. Tom sebou trochu trhnul a kouknul na hodiny visící na zdi. Bylo pět minut po jedné.
„Ne. Máma je pryč. Musím jí dát vědět, až přijdu domů.“ Zakroutil Tom hlavou. Už teď věděl, že než se dostane domů, bude to minimálně půl hodiny a Simone trefí šlak. Bill vypnul vodu, otřel ruce o kalhoty a přešel k Tomovi.
„Dej mi telefon.“ Natáhl k němu ruku a Tom nechápavě nakrčil čelo. Jeho ruka už ale poslušně lovila v kapse. Bill si telefon vzal a chvíli přemýšlel. Pak jen v rychlosti odeslal smsku Jsem doma a telefon Tomovi vrátil.
„Velice bych ocenil, kdybys mi tu nezaneřádil nic z nábytku ani podlahu. Jinak si to budeš vytírat sám.“ Zpražil Toma přísným pohledem a prošel kolem něj po schodech do patra. Tom to asi pořád nechápal. Stál pod schodama a díval se do tmy, kde zmizel Bill. Za chvíli se nahoře rozsvítilo a Bill se znovu objevil na schodech. Kukal dolů na Toma.
„Jdi si lehnout.“ Trhnul hlavou směrem k pokoji, ze kterého vyšel. Tom nejistě přešlápl, ale nakonec lehce přikývl. Konečně se zul a pomalu vyšel schody. Pro jistotu se přidržoval zábradlí. Bill se ani nepohnul. Jen ho sledoval, a když Tom vešel do pokoje, postavil se mezi futra.
„Scotty, pojď sem.“ Poplácal si dlaní o stehno a jeho mazlíček se poslušně zvedl z ustlané postele a přešel ke svému pánovi. Tom se rozhlídl. Očividně se nacházel v Billově ložnici. Otočil se ke dveřím, ale zjistil, že ty už jsou zavřené a Bill už tu není. Povzdychl si a chvíli tupě zíral na zavřené dveře, než dosedl na postel. Vytáhl z kapsy vibrující telefon, aby si přečetl odpověď od svojí mámy. Dobře Tomi. Uvidíme se zítra večer. Tomovi to v hlavě šrotovalo. Nebyl ale schopný o tom teď moc přemýšlet. Shodil ze sebe oblečení a zalezl do postele. Zavřel oči a zavrtal se do peřiny. Tak zvláštně voněla. Trvalo to jen pár vteřin, než Tom usnul.
Probudilo ho ostré světlo vycházející z okna. Unaveně si promnul oči. Neměl ani ponětí o tom, kolik je hodin a hlava ho trochu bolela. Měl příšernou žízeň. Zamžoural kolem sebe a chvíli zůstal zaraženě koukat, než mu došlo, kde vlastně je. Stáhnul se mu žaludek. Pamatoval si všechno, co se dělo, i co kdo říkal, takže tak moc opilý být nemohl, ale přesto teď hodně znejistěl. Vyhrabal se z peřiny, oblékl se a potichu vykoukl ze dveří. Bill už byl vzhůru. Slyšel ho chodit po kuchyni a Scotty byl nejspíše s ním. Jeho drápky cvakaly o dlaždice v kuchyni. Tom najednou nevěděl, co má dělat. Nutně ale potřeboval koupelnu. Zkusil otevřít vedlejší dveře a měl štěstí. Opláchl se a pusu si vypláchl ústní vodou. Rovnou se při té příležitosti několikrát napil, aby uhasil žízeň. Zhluboka se nadechl a sešel dolů za Billem. Ten seděl u kuchyňského stolu za svým laptopem a zaujatě si něco zapisoval. Tom mu zůstal stát za zády a koukal na monitor. Nic mu to ale neříkalo. Bill nejspíš pracoval. Na jeho monitoru byl jen jakýsi sloupcový graf a spousta zelených nebo červených čísel. Některá z nich se i co chvíli měnila.
„Ehm… dobrý ráno.“ Ozval se váhavě Tom a nejistě přešlápl. Odpověď ale nedostal. Bill na něj jen líně otočil hlavu, sjel ho pohledem a znovu se zahleděl před sebe. Tom na základě toho zůstal nejistě stát. Nevěděl, co by tedy měl dělat. Možná se vytratit.
„Nečekáš doufám, že ti budu dělat snídani já?“ ozval se po chvíli Bill, stále hledíc na monitor. Přepínal jeden graf za druhým a Tomovi pozornost nevěnoval. „Máš ruce, pokud jsem si všiml. A jestli jsi tam k té podlaze přimrznul, tak budeš asi hlady.“ Dodal a napil se svojí kávy. Tomovi tohle bylo docela nepříjemné. Dobře, pochopil to, má se najíst, ale hrabat se tu v Billově lednici se mu moc nechtělo. Váhavě se ale dal do pohybu a zalil si cereálie mlékem. Zůstal opřený o kuchyňskou linku, a zatímco pojídal, sledoval Billa. Toma to pomalu až vytáčelo, jak si ho Bill nevšímá. Neměl sice důvod si ho všímat, ale tahle ignorace už byla i na Toma vcelku silná a hlavně ji nechápal. Když ho chce ignorovat, tak proč ho sem vůbec v noci bral?
„Co to děláš?“ odvážil se Tom promluvit, aby přerušil to tíživé ticho, a hlavou kývnul směrem k počítači, když se na něj Bill podíval s otazníky v očích.
„Hraju internetovou hru.“ Protočil Bill oči a ironicky se zašklebil. „Co bys asi řekl? Myslíš, že nemám práci?“ otočil se zpět k monitoru, aby mohl tentokrát počítač zaklapnout. Tom dojedl poslední sousto a misku položil do dřezu. Pohladil Scottyho, co kolem něj procházel, když opouštěl místnost, a chvíli zaváhal. Takhle blízko Billovi ještě nebyl a nechtěl, aby to bylo naposledy. Ale opíjet se kvůli tomu každý den vážně nechtěl. Bill si ho už zase nevšímal. Očividně doufal, že se teď Tom spakuje a odejde, a krajně ho vytáčelo, že tu Tom ještě stojí.
„Hodláš se mi sem nastěhovat, nebo už laskavě půjdeš?“ prsknul po Tomovi a rukou významně ukázal ke vchodovým dveřím. Tom se rychle zamyslel, jak by to zahrál, aby nemusel hned odcházet a hlavně… aby se mohl ještě vrátit.
autor: Doris
betaread: Janule
Já se úplně tetelím blahem, tohle bylo naprosto úžasné !!! Miluju na té povídce všechno, Billův nezájem, Tomovu zvědavost ohledně jeho osoby, celé to tabu, kterým by byl jejich případný vztah..i když se bojím toho, jak velké problémy Bill může kvůli tomu mít..Je to fakt dokonalé, nemůžu se dočkat dalšího dílu, strašně se mi to líbí =)
Ty jo.. Uplně úžasný.. Bill je takový.. Záhadný, a to se mi na týhle povídce strašně líbí.. Těším se na další díl :))
Úžasné. Tohle jsem ani nečekala!! Jsem zvědavá co Tom vymyslí, aby nemusel odcházet 🙂
Ten Bill je vážně tajemnýý!!!:-D a Tom zvědavý…krása!
Další, další, další…fakt jsem nadšená, tahle povídka je dokonalá…
Tak jsem si po nějaké době, kdy jsem kolem téhle povídky kroužila ji konečně přečetla a musím říct, že nelituju. Líbí se mi ten nápad, kdy Tomi je v podstatě jen malé dítě a Bill ten velký dospělí, který už zakusil, co je to pořádná trpkost života.
A co se týče tohohle dílu, tak z něj jsem měla radost. Nečekala jsem, že ho Bill zachrání v jeho opilosti a nechá dokonce přespat, sice to udělal docela svérázným chladným způsobem, ale i to mělo něco do sebe. 🙂
A jak to má Tom zahrát? Já bych jednoznačně navrhla, jestli nemůžu chodit venčit jeho psa, když teď po něm jde policie za to, že se sám toulá venku. 🙂
tenhle díl byl úžasný!!! a Billovi se vůbec nedivím, že se tak chová… celé město ho nesnáší… a kdy bude v téhle povídce Tomovi 15?? 😀
vaaau s každým dílem se mi tahle povídka víc a víc líbí Bill tam má takovou úžasnou roli:-)je to zase trochu něco jinýho:-)
Tenhle nepříjemný, nepřístupný Bill se mi vážně líbí 🙂 Ovšem obdivuji Toma 🙂 Já bych u Billa nemohla být takhle v klidu, když se o něm vypráví takové věci. Přeci jen bych měla trochu strach, i když pevně věřím tomu, že Bill žádný pedofil není. Vlastně je mi i líto, jaký musí žít život. Pokud to doopravdy neudělal, tak je to pěkně nespravedlivé, že si kvůli špatnému obvinění ponese následky po zbytek života…