autor: B-kay
Bill se zamyšleně díval na svůj odraz v zrcadle. Nikdy se na sebe takhle nedíval, ani teď mu to nebylo moc příjemné, ale musel to udělat. Měl ještě několik hodin na přemýšlení, zdali bylo to s tím dárkem pro Toma opravdu dobrým nápadem a jak se tak na sebe díval, začínal pochybovat. Sám sobě se nikdy nelíbil, teď mu však přišla jediná část jeho těla přímo nádherná.
Vesele si skousl rty a pohledem sklouzl na své vypouklé bříško. To, že se s ním něco dělo, bylo nyní viditelné hned na první pohled. Vždycky býval až extrémně hubený, kůže na jeho břiše bývala většinou pevná a dokonale obepínala jeho hubenou pánev, nyní bylo však jeho bříško nejenom na dotek, ale už i na pohled, mnohem kulatější.
Billa tohle zjištění ještě více povzbudilo a on se rozhodl. Udělá to!
Na světě jsou přeci miliony různých dárků k Vánocům, proč by prostě jednou nemohl být dárkem on sám? Nechtěl tím nikomu ublížit, nedělal dokonce ani nic špatného, jenom chtěl strávit dnešní noc v náručí své lásky. Chtěl se s ním milovat. Toužil po něm dokonce tak silně, že to i jeho samotného překvapovalo. Pocity, mezi které patřila silná touha, nebo potřeba někomu patřit, byly pro něj úplně nové. Dokonce ani když byl s Tomem, je nikdy necítil. Něco se však změnilo a on nedokázal uvěřit tomu, že bez něj vydržel skoro dva týdny. To miminko s ním dělalo divy. Čím více se na to snažil nemyslet, tím více po Tomovi toužil a cítil, že je to vzájemné…
Rychle zavrtěl hlavou, zahalil své holé tělo do teplého županu a ještě naposled se zadíval na svou tvář. Netušil, jak měla dnešní noc dopadnout, přesto se na ni neskutečně těšil. Jeho tvář zdobil nesmělý úsměv a oči mu zářily. Bylo mu krásně. Zhluboka se nadechl a rychle vyběhl z koupelny.
Náhle se však stalo něco, s čím nepočítal. Pod nohama ucítil jakýsi tvrdý předmět a dřív, než se vůbec stačil vzpamatovat, letěl k zemi. Byly to pouhé vteřiny, právě tyhle vteřiny však rozhodly o životě jejich miminka. Jediný jeden reflex…
Bill zoufale lapal po kyslíku. Zůstával na zemi a několik vteřin se nedokázal pohnout. Pohled mu padl na odřenou dlaň, která mu začínala pomalu krvácet, a jediné, co jej v tu chvíli napadlo, bylo to, zdali je jejich dítě v pořádku. Kdyby se nezapřel dlaněmi a nedopadl by přímo na ně, jejich maličké by zřejmě takový pád nemuselo přežít. Už jenom při pomyšlení na to, jak to mohlo dopadnout, mu bylo do pláče. Kdyby o něj přišel na Štědrý den, pro něj nejkrásnější den v roce, bolelo by to ještě víc.
„Au,“ tichý výdech se prodral z jeho rtů, jakmile se zlehka dotkl poraněného místa na ruce. Snažil se uklidnit, namáhavě vstal a otočil se v naději, že uvidí předmět, o který zakopl.
Byl si jistý, že si Sami nechal uprostřed chodby nějakou hračku nebo autíčko. Jakmile jej
však do uší uhodil Chantellyin neupřímný a zesilující se smích, hned věděl, co bylo příčinou jeho pádu. Nemusel se ani otáčet, aby zjistil, že díky své sestře mohl přijít o své miminko. Přesto tak udělal a zoufale se zadíval na její nataženou nohu. Nemohl uvěřit tomu, že to udělala schválně.
však do uší uhodil Chantellyin neupřímný a zesilující se smích, hned věděl, co bylo příčinou jeho pádu. Nemusel se ani otáčet, aby zjistil, že díky své sestře mohl přijít o své miminko. Přesto tak udělal a zoufale se zadíval na její nataženou nohu. Nemohl uvěřit tomu, že to udělala schválně.
„Proč mi to pořád děláš? Co jsem ti udělal?“ v očích se mu ukrývala neskutečná bolest, která ještě více zdůraznila pýchu, v očích jeho sestry. Chantelle jako by krátce zapřemýšlela, udělala několik kroků vpřed a poté se zlostně zadívala Billovi do očí.
„Co jsi udělal? Vzal jsi mi Toma!“ chtěla do bratra jedovatě strčit, Bill však podvědomě udělal několik kroků zpátky a dlouhou ofinou zakrýval svůj vyděšený pohled. Neměl takovéhle situace rád. Nikdy se před Chantelle neuměl ubránit, a teď, když byl těhotný, z ní měl strach.
Bál se jí kvůli svému miminku.
„Nikoho jsem ti nevzal. Máme se rádi a chceme být spolu,“ Billova tichá odpověď však Chantelle přímo rozzuřila. Nikdy nebyla zvyklá prohrávat a nedokázala se smířit s faktem, že byl její bratr v něčem lepší. Několik drobných kroků by jí stačilo k tomu, aby Billa drapla za loket a věnovala mu štiplavou facku přesně tak, jak to chtěla udělat. Když se však rozpřáhla a spatřila, jak Billovi po smetanově bledé tváři stékaly slzy, nedokázala jej udeřit. Bylo to úplně poprvé, co jí Billovy slzy dokázaly zastavit. Netušila proč, ale ruka jí klesla zpátky podél těla a ona se raději naštvaně rozběhla do svého pokoje…
„Podívej, Tomi, tahle je krásná,“ malý Sami běhal kolem čerstvě vyzdobeného stromečku a ukazoval na malou ozdůbku ve tvaru hvězdy. Stoupl si na špičky a za pomoci Toma ji umístil mnohem výš než ostatní vánoční ozdoby.
„Hotovo, špunte,“ Tom jej hravě pocuchal ve vlasech a vzal si jej do náruče. Sami mu vlepil několik drobných pusinek na tvář a poté se k němu spokojeně přitulil. Společně se zadívali na své mistrovské dílo, tudíž na zářivý vánoční stromek, který sice nepřekypoval neskutečným množstvím ozdob, byl spíše jednoduchý, ale o to krásnější. Na tváři obou se zračil veselý úsměv.
„Billí, podívej,“ ve chvíli, kdy Bill vešel do obývacího pokoje, se očka Samyho ještě více rozzářila a on pyšně ukazoval na světélkující stromek, jenž rozzářil celou místnost. Bill se na vánoční stromeček zadíval malinko posmutnělým pohledem, přesto jej zahřálo u srdce. Na tenhle den čekal celý rok. Miloval jej a nebýt toho pádu, určitě by se z něj dokázal radovat. Nyní mu však do smíchu nebylo. Spíš se snažil ze všech sil zahnat slzy, které jej přímo štípaly v koutcích očí. Unaveně vydechl a na krátkou chvíli si přejel dlaní po břiše. Druhou ruku raději zakrýval dlouhým rukávem, aby si Tom nevšiml té veliké odřeniny.
„Je to krásné. Jsi šikulka, vlastně vy oba,“ dodal tichounce a sklonil tvář. Tón jeho hlasu se Tomovi vůbec nelíbil. Pustil Sama, který si šel hrát se zbylýma ozdobama a popošel k němu blíž.
Vzal jeho skloněnou tvář do svých dlaní a zadíval se mu do očí. V těch očích poznával svůj svět a jedině pohledem do nich nutil své srdce ještě tlouct. Tlouklo jenom pro Billa a jejich dítě. Byli smyslem jeho života a on nedokázal snést, když se Bill trápil.
„Co se stalo?“ vydechl mu do vlasů, kam věnoval jeden dlouhý polibek. Cítil, jak se o něj Bill vyčerpaně opřel a malinko se zapotácel, jako by na krátkou chvíli ztratil rovnováhu. Nebyla to však ztráta rovnováhy. To Tomova blízkost na Billa působila takovou silou, že se mu podlamovala kolena. Miloval jej dokonce tak moc, že neměl to srdce říct mu o tom, co se stalo. Nechtěl mu kazit Štědrý den… i když nechybělo mnoho a mohli jej mít zkažený oba.
„Jsem jenom unavený, to je všechno,“ zvedl svou tvář k té jeho a procítěně otřel své rty o ty Tomovy. Neměl sílu jej líbat, v tu chvíli se chtěl nechat unášet jenom jeho blízkostí a tím krásným teplem, které se rozlévalo jeho tělem…
„Měl by sis jít lehnout, Bille. To miminko tě hodně vyčerpává,“ Tom se ještě jednou něžně vpil do pootevřených rtů a poté Billa láskyplně pohladil po čelisti. Kdyby měl v tu chvíli popsat, co cítil při pohlédnutí do jeho očí, nedokázal by to. Pro něj neexistovala slova, která by to dokázala dostatečně popsat. Ještě nikdy předtím se na něj nikdo nedíval způsobem, jakým jej pozoroval Bill. V očích se mu pokaždé třpytily drobné slzy, jeho oči byly vždy něžné a nesmělé, přesně tak, jako on sám.
„Nechci tam být sám. Chci být s tebou,“ svou tichou odpověď Tomovi zašeptal do ucha a poté se k němu přivinul ještě pevněji. Potřeboval jej cítit, potřeboval vědět, že je v bezpečí. Že jsou v bezpečí oba.
„A krom toho jsem chtěl ještě pomoct mamce v kuchyni. Je toho na ní hodně,“ Bill se úplně odevzdal Tomovu náručí. Uvolnil se, a konečně přestal myslet na chvíli, kdy málem přišel o miminko. Odřenou ruku však před Tomem pečlivě ukrýval. Nechal se ním pohupovat ze strany na stranu, vnímal Tomovy drobné polibky na své šiji a zaposlouchal se do koledy, kterou si Sami u stromečku zpíval svým pisklavým hláskem. Na tváři se mu zjevil měkký úsměv.
„Simone pomůžu já. Nesmíš se teď tolik namáhat, Bille. Kdybys chtěl, půjdu nahoru s tebou a zůstanu u tebe tak dlouho, jak jen budeš chtít,“ Bill k Tomovi zvedl svůj unavený pohled, v očích mu zářil jeden veliký otazník. Opřel se o Tomovy líce a zhluboka nasál jeho vůni.
„Proč jsi na mě pořád tak hodný? Já už nevím, jak bych ti měl poděkovat za to všechno, co pro mě děláš,“ dlaní sklouzl na Tomův hrudník a vnímal na své kůži klidný tlukot Tomova srdíčka. Přesně v takových chvílích si byl jist, že se mu Tom jenom nezdá, a že jejich vztah není jenom krásným snem po všech těch nočních můrách.
„Miluju tě, Bille. A děkovat bych měl spíš já. Nosíš v sobě naše dítě. Kdybys chtěl, mohls jej dát pryč, aniž bys mi o tom řekl. Ale tys to neudělal a dokonale snášíš všechno to, co to obnáší,“ Tom se zadíval na Billovo rostoucí bříško a šťastně se usmál. Přišlo mu zase o trošičku větší.
„Nikdy bych nedokázal něco takového udělat. Miluju to dítě, ale,“ smutně sklonil tvář.
„Ale co?“ Tom vzal Billovy prsty mezi své a společně je přiložili k místu, kde hluboko pod Billovou kůží, rostl plod jejich lásky…
„Mám strach, že se nenarodí. Doktor říkal, že je tady veliká šance, že to to maličké nepřežije. A co pak? Co když mě pak opustíš a-“ Billův proud slov byl zastaven Tomovými rty.
„Jsi trdlo, Bille. Nikdy bych tě neopustil, dokonce ani tehdy, kdyby se stalo něco takového. Já však věřím, že se narodí, a že budeme i se špuntem,“ vesele se usmál a tváří ukázal na Samyho, který kolem stromku pořád vesele poskakoval.
„Skvělá rodina,“ poslední slova vyslovil tiše, jako by byla určena jenom pro Billovo srdce.
„Rodina,“ Bill to slovo zopakoval téměř neslyšně. Přišlo mu to všechno tak nádherné… Ještě před třemi měsíci nebyl nikým, hloupým poslíčkem v restauraci a terčem posměchu své sestry a její kluků. Nevěřil si, nedokázal najít smysl svého života ani objevit kouzlo skutečné lásky… a náhle, během tak krátkého času, se bezhlavě zamiloval a patřil do rodiny.
„Tak dobře. Půjdu si lehnout,“ souhlasil nakonec spokojeně, za což byl odměněn Tomovým dlouhým polibkem.
„Ale nejdřív se musím jít najíst. Miminko má hlad,“ ve tváři roztomile zčervenal a nevinně zamrkal.
„Běž si lehnout, já ti něco přinesu, ano?“ sklonil se k Billově tváři a ještě jednou jej procítěně políbil.
„Miluju tě,“ vydechl mu do vlasů a omámeně přivřel víčka. Bill udělal totéž, poslepu se snažil najít svými rty ty Tomovy, a když konečně dosáhl svůj cíl, zoufale se do nich vpil. Hladil je jazykem, opatrně do nich kousal. Miloval Tomovy polibky. Jejich líbání však trvalo jenom chviličku. Bill tiše zasténal, jak se od Toma odsunul, zavolal na svého malého synovce a společně běželi do Billova pokoje, zatímco Tomovy kroky mířily do kuchyně…
„Mami, říkal jsem ti, že mi nemusíš nic kupovat. Neměla sis se mnou dělat starosti,“ Bill se provinile zadíval na svůj nový černý svetr, který se mu sice moc líbil, ale nedokázal jej přijmout s radostí. Jeho maminka neměla tolik peněz, aby si mohla dovolit tolik dárků. On od nikoho žádné dárky nechtěl. Nepotřeboval nové věci, smyslem Vánoc pro něj byla blízkost rodiny. Ještě k tomu se však bál, že jej neoblékne. Díky bříšku už dávno neměl svojí velikost.
„Miláčku, jen si to vezmi. Je to jenom drobnost,“ Simone svého syna láskyplně pohladila po tváři.
„Děkuju, mami,“ Bill se na ni vděčně usmál a pevně se k ní přitulil.
Byla to pro všechny kouzelná chvilka. Seděli u stromečku, pojídali vánoční cukroví a rozdávali si dárky. A co bylo nejkrásnější, Chantelle odjela ke své kamarádce, tudíž se nemuseli dívat na její nadutou tvář.
Sami se těšil ze dvou nových plyšáčků přímo obří velikosti a velikého bublifuku, který dostal od Billa. Každému se hodila nějaká drobnost, Tom s Billem však svoje dárky pro toho druhého ponechali v tajnosti.
„Já tady mám ještě jeden dárek,“ Simone pyšně podala Billovi úhledně zabalený balíček a napjatě očekávala jeho reakci. Bill si sklíčeně povzdechl. Nejenom že si s ním dělala starosti, koupila mu dokonce dva dárky.
„Mami, prosil jsem tě,“ Bill už víc neřekl. Už neměl sílu dál jí to vyčítat.
„To ale není pro tebe.“ Tom se na ni nechápavě zahleděl a pohledem sklouzl na balíček, který Bill opatrně rozbaloval. Vyděšené pohledy obou se zaryly do tváře Simone ve chvíli, kdy uvnitř balíčku objevili malinké fialové dupačky pro miminko.
„J-jak… m-my,“ Bill se snažil vyslovit něco, co by dávalo alespoň nějaký smysl, ale slova byla pro tu chvíli pojmem, který neznal. Zoufale se zadíval na vánoční stromek a přál si, aby byla jeho maminka chápavá. Netušil, co by udělal, kdyby jej poprosila o to, aby si to maličké dal vzít.
„Chtěli jsme vám to říct, ale nejdřív jsme si na to chtěli zvyknout,“ Tom promluvil jako první, objal Billa kolem pasu a smutně sklonil tvář. Odehrávalo se v něm něco podobného, jako v bytosti, která seděla hned vedle něj. Simone se však na oba klidně usmála a zavrtěla hlavou. Už dávno se s myšlenkou, že její syn čeká dítě, smířila.
„Tome, vy dva mi přeci nemusíte nic vysvětlovat. Už dávno jsi mi dokázal, že se o mého syna dokážeš postarat a bylo jenom otázkou času, kdy si budete chtít založit společnou rodinu. Akorát jsem nečekala, že by to šlo i tímhle způsobem,“ vesele nadzvedla pravé obočí a ukázala na Billovo bříško, které zakrýval zřejmě zbytečně.
„To jsme nečekali ani my,“ odpověděl jí Bill popravdě a vzal do dlaní dětské dupačky. Ve světle svíčky, se jejich zářivá barva přímo třpytila a on se nemohl dočkat dalších Vánoc. Pokud by šlo totiž všechno dobře, další Vánoce už by slavili se svým miminkem. Zhluboka se nadechl, dupačky odložil bokem a věnoval Simone vděčný úsměv. Rty vyslovil své tiché poděkování, konečky prstů si otřel vlhké koutky očí a nechal se Tomem jemně políbit. Přitom mu do ucha pošeptal, aby za deset minut přišel za ním nahoru. Omluvil se, že mu není dobře a pomalu odkráčel do svého pokoje. Tom jej zaujatě pozoroval a zároveň si dodával odvahu, dát Billovi svůj dárek, který měl pečlivě schovaný v kapse svých kalhot…
Deset minut uběhlo jako voda a Tom už několik vteřin stál před Billovým pokojem. Srdce mu tlouklo jako splašené a on jenom stěží popadal dech. S rukou položenou na klice se donutil k pohybu a pomalu vešel dovnitř. Do nosu jej jako první udeřila nádherná vůně, linoucí se pokojem. Pokoj osvětlovalo pouze několik malinkých svíček a záře měsíce, která dopadala na Billovu skloněnou tvář. Tom nevědomky otevřel ústa a zůstal nevěřícně hledět na osobu, stojící u okna. Během vteřiny mu tělem prolétla husí kůže, chvěl se, jako ještě nikdy předtím. Bill v té chvíli vůbec nevypadal, jako lidská bytost. Stačilo pouhých deset minut, aby se změnil v to nejkrásnější stvoření, které Tom viděl.
Krůček po krůčku popocházel blíž, snažil se zapamatovat si každý milimetr Billovy tváře. Byl nádherný. Vypadal jako nějaká křehká víla, nebo jiné kouzelné stvoření. Dlouhé vlasy mu splývaly podél tváře a Tom si až ve chvíli, kdy se na něj zahleděl pozorněji, všiml, že v nich má zapletenou modrou dárkovou mašli. Čokoládové oči mu vynikaly v spleti černých očních stínů, díky kterým byl jeho pohled šíleně smyslný a vábivý. Narůžovělé rty měly téměř stejný odstín, jako jeho smetanová pleť, vykukující zpod tenkého županu, pod kterým byl zřejmě nahý.
„Veselé Vánoce, Tome,“ zašeptal s nesmělým úsměvem, vzal mezi prsty šňůrku od županu a naklonil ji k Tomovi. „Nechceš si rozbalit svůj dárek?“ vesele si skousl rty a zhluboka nasál tu nádhernou vůni lásky a důvěry, která se rozléhala všude kolem nich. Tom jeho úsměv oplatil, sklonil se k jeho rtům a opatrně je vzal mezi své. Lehce je hladil, ochutnával je v měkkých polibcích, zatímco z něj pomalounku svlékal župan.
„Lásko moje,“ zasténal proti Billovým rtům, jakmile župan sklouzl na Billovy boky a následně pak na podlahu. V tu chvíli byl pro oba jenom překážkou stejně tak, jako i Tomovo oblečení…
autor: B-kay
betaread: Janule
Vrr ta Chentelle je strašná mrcha 🙁 … Ale jinak to byl naprosto dokonalý díl … ♥_♥
nádherný
Nádhera. Simone je úžasná!!
Nebýt té potvory, byl by to absolutně dokonalý díl!!! Nádherné Vánoce s dárečky, zvláště ten Billův dáreček pro Toma byl úžasný ♥, a copak asi dostana Bill od něj..Překrásná, procítěná povídka ♥♥♥
Naprosto dokonalé, až na Chantelle samozřejmě, jinak ale nemůžu nic vytknout. Bylo to nádherné jako vždy, Simone mě příjemně překvapila a Billův dárek jsem už na konci minulého dílu očekávala xD A pokud má pro něj Tom to, co si myslím, bude to to nejúžasnější. Těším se na další díl, ve kterém bude – alespoň doufám – popsáno něco víc…♥ Miluju tuhle povídku♥